Renesance
Oliver Bowden (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/294078/bmid_renesance-lCj-294078.jpg
4
416
416
Assassin's Creed série
< 1. díl >
„Pomstím se těm, kdo zradili moji rodinu. Jsem Ezio Auditore da Firenze. Jsem asasín…“ Zrazen vládnoucími rodinami Itálie se mladý muž vydává na výpravu za pomstou. Aby vymýtil korupci a vrátil své rodině čest, naučí se řemeslu asasínů. Cestou Ezio využije moudrosti takových velikánů, jako jsou Leonardo da Vinci a Niccolò Machiavelli, a ví, že přežití mu zajistí jen vlastní dovednosti. Spojencům pomůže nastolit změnu a prosadit svobodu a spravedlnost. Pro nepřátele se stane hrozbou. Tak začíná příběh moci, pomsty a spiknutí. Pravda bude napsána krví.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2012 , Fantom PrintOriginální název:
Renaissance, 2009
více info...
Přidat komentář
Jelikož jsem hrál hru, tak jsem se na tuto knížku velmi těšil a nezklamala mě. Líbilo se mi, ze jsem hledal rozdíly mezi hrou a knížkou. Jsem velmi rad, že tam byl i velmi zmiňovaný můj oblíbeny Leonardo DaVinci.
Druhý díl Assassins Creed má možná skvělou atmosféru, ale příběh není něco, co by příliš fungovalo v knižní podobě. Hlavní hrdina Ezio přijde o rodinu, rozhodne se pomstít a čtenář akorát sleduje, jak zabíjí jedno jméno za druhým, aniž by došlo k větší psychologizaci daných cílů. Menším plusem je, že se autor pokusil vychytat pár historických kiksů (Bernardo Baroncelli, Savonarolla), kterých se tvůrci hry dopustili, ale na druhou stranu si zase nesmyslně poupravil závěr. Jako rychlé opáčko hry je to to fajn, ale žádná přelomová literatura to není.
Jsem milovníkem série Assassin's Creed, ale moc her jsem z této série nenahrál a u AC 2, která je vlastně obsahem této knihy, jsem vyloženě na začátku. Vyprávění jako takové se mi velmi líbilo, motivy Ezia chápu, děj je poměrně přímočarý a bez větších intrik a hlavně má velmi zajímavý nápad. Za normálních okolností bych přihodil i hvězdičku navíc, dílko samotné ale na plný počet není a v porovnání s ním je i Mort z mé rencenze lepší. Co mě ale při čtení vyloženě vytáčelo a mělo výrazný vliv na hodnocení, byla má neznalost italštiny, která byla z nějakého důvodu v knize dost často používána. To se jako překladatelka, paní Niklová, snažila navodit dojem renesanční Itálie? Proboha proč? Neznám originál knihy, ale vážně mi to vadilo a to dost.
(SPOILER) Původně jsem nejdříve začala sbírat knížky celé série Assassin`s Creed s tím, že je nezačnu číst, dokud nebudu mít všechny. Ale dříve, než se mi to povedlo, se mi do rukou dostala herní konzole a příběh Ezia Auditoreho v herním světě. Je bohužel znát, že kniha vznikla až po hře, nikoliv obráceně. Vlastně mi to ale příliš nevadilo. Na stránkách jsem se vracela do míst, kde jsem se dříve rozčilovala nad složitým řešením situace ve hře. Prožívala znovu příběh, nad kterým jsem strávila několik napjatých hodin s již jasnou představou, jak jednotlivá města, postavy i situace vypadají. Autor se ale do knihy pokusil nacpat úplně všechno, což některé čtenáře neznalé hry bude dosti mást. Styl, jakým se Ezio učil svým dovednostem, vypadá v knižním podání hrozně komicky... Ale což, pousmála jsem se a hltala dál. Scenérie s létajícím Leonardovým strojem mi zasáhla vzpomínky asi nejvíce. Další díl jsem už naštěstí nehrála, proto se na pokračování těším přeci jen o něco více.
Sice mám v povědomí, že stejnojmená počítačová hra existuje, přesto jsem žádnou z nich nikdy nehrála. Proto ani sama nevím, proč jsem se dala do čtení knížky, která v podstatě kopíruje děj hry. Možná mě zaujalo téma renesanční historie, kterou mám v oblibě, stejně tak dobrodružné příběhy, ve kterých se ukřivdění hrdinové mstí svým pokořitelům. K textu jsem tedy přistupovala jako nezaujatý čtenář a ne jako fanoušek tohoto herního světa. No a první díl mě celkem zklamal. Bowen se snaží uplést děj nějak dohromady, ale nestačí to. Dialogy jsou těžkopádné, charaktery postrádají hloubku a popis děje je zkratkovitý a hlavně epizodický – opravdu jak ve hře se od jednoho úkolu přesouváte k druhému a aby to nebylo příliš přitažené za vlasy, tak nesmí chybět poznámka, že uběhlo několik měsíců (ne-li let), kdy Ezio pilně trénoval tu či onu techniku, kterou si pak dokonale osvojil a stal se z něho obávaný asasín. Také musím zmínit nesmyslné excesivní používání italských frází – když celou tu dobu mluví italsky (v překladu česky), proč tam musí být tolik italských slov v pomalu každé druhé větě? Smysl by měly, kdyby postavy řekly něco v jiném jazyce, takhle to je jen na mizerný efekt. Knížka je tudíž vhodná pro náctileté náruživé hráče, kteří budou dozajista spokojeni, ale náročný čtenář bude spíše rozčarován.
Hodnotím zatím bez znalosti herní předlohy, kterou si chci někdy zahrát.
Kniha mi připadá jako překlopená hra. Popisuje kde koho a jak má zabít a jaké vybavení si na danou misi Ezio vzal atd. Na pochopení děje a představení všech postav to stačí, ale to je asi tak vše. Není tam nic navíc, žádná psychologie postav, žádné hlubší vztahy ani podrobnější historické reálie, všechno je maximálně zkrácené a bez omáčky. Konec je naprosto tragický. Hodně nepodstatných věcí bych vyhodil a něco bych zase rozvedl. Snad budou další knihy lepší.
Jsem velký fanoušek série her asasínů.... Co mě zklamalo, že kniha některé pasáže má přesně slovo od slova s hrou. Čekala jsem nějakou hlubší informaci nebo dovysvětlení ke hře, ale je to spíš jen překlopená hra do knihy. Nevyskytuje se tam teda Desmond Miles, ani nic o Animu, ale jen příběh Ezia. Odlišnost od děje hry je tak 10%. I tak se mi kniha líbila a hrozně rychle se četla. Co mi malinko chybělo, tak kniha nebude sice pro "náročného" čtenáře, ale nějaké představení té doby, politická situace, trochu to rozvést...
Ač jsem hrál první dvě hry ze série Assassin's Creed a sledoval gameplay několika ostatních dílů, vůbec se nepovažuju za fanouška série. Hra dokáže na několik hodin zaujmout a zabavit, ale nikdy jsem do téhle série nepronikl tak jako třeba do Zaklínače. Tak jsem si říkal, že možná bude kniha lepší a přinutí mě stát se opravdovým fanouškem. Bohužel, byla přinejlepším stejná než herní předloha, možná i o něco horší.
Je to takové nemastné-neslané, pořád stejné, za celou dobu jsem se nemohl pořádně dostat do děje, prostě to nešlo. U Renesance se moc nepovedlo provést herní příběh do knižní podoby - některé videohry by zřejmě měli zůstat hrami a nemělo by se tlačit na prodeje skrze tenhle "vedlejší" segment.
Další díl si už asi nekoupím, i když co se týče her, jsem měl raději Altaira než Ezia... :/
Knihu jsem četla na doporučení přítele, který velmi rád hraje počítačovou hru, podle které je tato kniha napsaná. Příběh byl velmi zajímavý, přibližný děj jsem znala ze zmíněné hry. Ve hře mi chybí časový rámec, který je v knize uveden.
Hlavním hrdinou Assassin's Creed Je asasínský mistr, Ezio Auditore, kráčející ve stopách svého legendárního mentora, Altaira, na cestě k navrácení pěti starých pečetí, které mohou ovlivnit budoucnost bratrstva Asasínů.
Kniha mi příšla dost rychlá a epizodická. Nejvíce mi vadilo, že se odehrál nějaký děj, autor dvěmi větami přešl o několik let dopředu v časové ose knihy, a jakoby se nic nedělo pokračoval vyprávěním další části příběhu. Celkově asi žel knihy podle her nemohou mít tak skvělý příběh, ale i tak je kniha pro mě spíše četbou odhalující příběh hry, kterou si nemám čas zahrát... trochu jsem čekal více, ale zase takový úplný odpad to není :)
Hru neznám, takže nemám s čím srovnávat. Trochu mi vadily časové skoky typu " po pěti letech hledání se vrátil domů", ale jinak jsem byla nadšená a jdu na další díl.
Začátek příběhu toho slavného Ezia Auditoreho Da Firenzeho, jehož první kniha mě velmi bavila. Pokud jste neslyšeli, tak si pusťte soundtrack z herní předlohy
Hry podle knih vznikají, knihy podle her také. A někdy to funguje trochu, někdy víc a občas do sebe všechno zapadne a výsledek je perfektní!
Ale nejčastěji, bohužel, se to prostě nepodaří... Tady je jeden takový příklad. Jak moc hry série Assassin's Creed miluju, hlavně díly s krásnou atmosférou Itálie, tak moc mi přišel tento prostý přepis děje videohry do knihy zbytečný.
Dlouho jsem se odhodlávala knihu přečíst a rozhodně nelituji. Líbí se mi propojení dějin a magie. Navíc trošku jiné zachycení templářů než jsem zvyklá. Nicméně styl psaní mě moc neoslovil. Příběh je líčen dost povrchně a do děje se těžko dostává. Nepodařilo se mi vcítit do žádné postavy. Kniha postrádá emoce pouze líčí události v životě Ezia. Konec velmi zajímavý, takže se časem určitě pustím i do dalšího dílu.
Hru neznám, takže jsem nebyla ovlivněna tím, nakolik se kniha hře podobá. Mám ráda historické romány, a Renesance se mi líbila. Bavilo mě s hrdinou procházet tehdejší ulice, bojovat po jeho boku i snášet utrpení a břímě, která mu život naložil.
Kniha popisuje děj hry. Člověk, kterého zajímá série, se dozví, co potřebuje, ale některé pasáže prostě jsou až komické, je to tak, hraní hry nemůže být přepsáno do románu. Nicméně v prvních dílech AC je příběh stravitelný a čtenář se vypraví na spoustu zajímavých míst.
Štítky knihy
renesance Florencie historická fantasy nájemní vrazi herní adaptace fantasy Assassin's Creed
Autorovy další knížky
| 2012 |  Tajná křížová výprava |
| 2011 |  Bratrstvo |
| 2014 | Černá vlajka |
| 2013 | Opuštěný |
| 2015 | Jednota |
Přečíst si knížku nebo znovu zahrát hru? Proč ne obojí. Ale pokud nemáte čas nebo prostor na hraní, je Renesance dobrá volba. Knížka věrně popisuje děj hry. Příběh není komplikovaný. Dobře se čte a ubíhá. Je znát, že je dělený na navazující úseky (přesně jako ve hře). Obsahuje o trochu více informací o životě Claudie a její matky. Výsledek splňuje to, co jsem od knihy očekávala. A v klidu si ji může přečíst i nefanoušek AC série. Protože až na jednu poznámku na konci knihy, tu není nic matoucího k čemu by bylo třeba vysvětlení.