Ať vejde ten pravý
John Ajvide Lindqvist
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/49277/bmid_at-vejde-ten-pravy-iWs-49277.jpg
4
329
329
Zima roku 1981. Poklidný život na stockholmském předměstí Blackeberg naruší podivné události. Nejprve nedaleko objeví mrtvolu chlapce, kterého vrah nechal záměrně vykrvácet. Vše nasvědčuje tomu, že by mohlo jít o rituální vraždu. A to je jenom začátek. Místní obyvatele pozvolna zachvátí strach a bojí se v noci vycházet z domu. Nikdo z nich ale netuší, co se opravdu děje. Dvanáctiletý Oskar má zatím jiné starosti. Jeho spolužáci ho už dlouho šikanují a on se jim nedokáže postavit. Marně sní o pomstě. Dokud se do vedlejšího bytu nenastěhuje postarší muž s holčičkou. Jmenuje se Eli. Oskar se s Eli spřátelí. Jeho nová kamarádka je ale poněkud divná. Vychází ven jen v noci, i v mrazu chodí nalehko a často bývá hladová. Navíc trvá na tom, že nemůže vejít dovnitř, dokud ji nepozve dál. Přesto mezi nimi vzniká silné pouto.... celý text
Literatura světová Horory Romány
Vydáno: 2010 , ArgoOriginální název:
Lat den rätte komma in, 2004
více info...
Přidat komentář
Tak trochu ma od čítania odrádzala hrúbka knihy, ale nakoniec som sa do nej pustila a... ani neviem ako a som na konci. Tých vyše 450 strán mi pod rukami len tak preletelo, čo ma ten príbeh tak strašne chytil. Fakt pecka! Pochmúrna, temná, miestami desivá.
Z počátku - když jsem ke knize přistupoval - tak jsem měl předběžnou úvahu o tom, že to bude příběh o lásce mezi chlapcem a dívkou co je upírem. A vše se to bude odehrávat v ponurém prostředí a bude to vlastně taková hororová lovestory. Jenže je to přesně naopak. Ponurost celému příběhu vládne a není to jen zasněženým šedým Stockholmem, ale postavami, které sčítají alkoholiky, násilníky, feťáky, pedofily a mnohé další... Hlavní hrdina, dvanáctiletý Oskar, kvůli šikaně se oddává vražedným myšlenkám. Není to milostný příběh, ale příběh o přátelství mezi chlapcem a upírem, kdy právě tyto scény vrhají malinké světlo v temnotě tohoto příběhu. Klasické prvky a mýty o upírech v této knize příjemně překvapili. Nemožnost vyjít na slunce, živit se krví nebo to, že bez pozvání nemohou vejít dál ( což je vlastně odkaz v názvu knihy). Eli dle mého názoru vlastně byla i jediná eventuelně kladná postava, která bohužel pro svůj "stav" musela zabíjet aby přežila a z toho vyplívá taktéž jistá dávka pochmurnosti z tohoto příběhu. Doporučuji.
MŮŽU DÁL? ŘEKNI, ŽE MŮŽU DÁL. MUSEL JI POZVAT DÁL, ABY MOHLA VEJÍT K NĚMU DO POKOJE, DO POSTELE. A ON JI DÁL POZVAL. UPÍRA. BYTOST, KTERÁ SE ŽIVÍ LIDSKOU KRVÍ. ELI. NA SVĚTĚ NENÍ JEDINÝ ČLOVĚK, KTERÉMU BY TO MOHL POVĚDĚT. NIKDO BY MU NEUVĚŘIL
Tak předně kniha je jiná než film a úplně jiná než (teď už zrušenej) seriál. Je lehce depresívní, na šťastnýho člověka vlastně nenarazíte. Pedofil, alkoholici, šikanující mládež, upír ten příběh no není pro děti, ale zase taková hrůza a děs to nejsou. Nejvíc mě bavilo posledních cca 80 stran. Měli tempo a chystalo se rozuzlení osudů více postav. Škoda, že nebylo víc flashbacků do minulosti Eli. Kniha lepší filmu. A beru ten nápad zimní depresivní Švédsko a v něm malej upír.
"Pusťte si někoho k sobě, a on vám ublíží", říká jedna z postav knihy.
Dvanáctiletý Oskar, citlivý, osamělý kluk, který je krutě šikanovaný spolužáky, si k sobě pustí Eli, upíra. A s Eli přijde do jeho života i přátelství, něha, sebevědomí a sebeúcta.
Možná, že větší monstra než upíři jsou zlí lidé.
Příběh jsem nejprve viděla jako divadelní hru ve Švandově divadle, zaujal mne, proto jsem si přečetla i knihu.
Upírský příběh je napsáno na přebalu. Nečekejme romantiku pro dívky jako ve Stmívání, zde se jedná spíš o punkovou romanci.
Děj se odehrává na periférii, na sídlišti Blackeberg, vyloučené lokalitě, obývané různými lidmi na okraji společnosti, kde není divu, že jeden 220 let starý upírek v podobě dvanáctiletého dítěte nevzbudí pozornost.
Celkově je kniha napsaná velmi napínavě, děj má spád bez hluchých míst. Líbily se mi dialogy jednotlivých postav.
Pro mne bylo velmi zajímavé srovnání - jsem stejný ročník jako Oskar (a také autor, který vyrůstal rovněž v Blackebergu) a také jsem prožila dětství na sídlišti na periférii velkého města. Mohu porovnat, co bylo podobné, co stejné a co zcela odlišné.
Moje první kniha s upíry ever. Severská depka, kde jsou všichni alkoholici, feťáci nebo pedofilové. To Švédsko musí být hrozná zem! Nenadchne ani neurazí. Celkově trochu kostrbaté a nijak zvlášť originální. Ale Oskar se povedl.
Severští spisovatelé jako by chtěli uvádět na pravou míru mýtus o jejich úžasných, blahobytných, super HDP monarchiích. Většinou k tomu využívají pochmurné sociální thrillery, Lindqvist jde dál, až k hororu. A to ne jen tak ledajakému. Děj mě překvapil, je promyšlený a spletitý, smutné postavy z okraje společnosti (alkoholici, bezdomovci, feťáci, zloději, kriminálnící, šikanovaní a šikanující …a jako trumf - upíři) se dějem plouží jen s minimální chutí do života, ovšem jejich dialogy jsou dokonalé a prostředí přesně odpozorované a nějak povědomé. Vyloučené lokality Stockholmu stejné jako v některých částech severočeských měst, vlastně, bohužel, jako ve většině velkoměst i zapadákovů naší civilizace dvou tváří, která chce jít světu příkladem, jen jí na to poslední dobou musí stále někdo půjčovat.
90 % (zatím 287 hodnocení s průměrem 80 %).
…
Lacke šel z náměstí dolů po schodech s krabičkou čokoládových bonbonů značky Aladdin zastrčenou za pasem kalhot. Jen nerad kradl v obchodě, ale neměl prachy a chtěl Virginii něco dát. Měl by jí vlastně přinést růže, ale zkuste něco šlohnout v květinářství.
P.S.
Vidím, že podle knihy už vznikly dva filmy, jdu se po nich podívat.
Pozoruhodně ohavňoučký příběh.
Všechny postavy jsou více či méně odpudiví outsideři, někteří sice sem tam vzbudí lítost, ale když se někomu pokusíte fandit, vzápětí vás stejně něčím zklame. Přesto to má svoje charisma. Nejspíš proto, že autor nikoho nesoudí a vše jen nepředpojatě popisuje - a ta zápletka je zkrátka napínavá. V knize, kde žádný "hrdina" není, se komukoliv může stát cokoliv - a taky že stane.
Nevšední znepokojivá podivnost.
Já jsem bohužel zase až tak nadšená nebyla...asi mi dělaly problémy jména, ale hlavně na začátku jsem si připadala dost ztracená. Nakonec jsem začala přeskakovat, jelikož mě kniha zase tolik nezaujala a jen jsem chtěla vědět, jak to dopadne. Možná teď opravdu potřebuji jen něco jemnějšího...
Znepokojující, provokativní a jiné. Plné šikany, pedofílie a pomsty. A také krve - hlavní postava je upír.
To vše je tu hodně explicitní ale ne prvoplánově šokující (až na konec), ale přesto doporučuji pro silnější povahy.
Kontroverznost, té tu najdeš taky hodně.
Dospělý chlap je otrokem starého upíra uvězněném ve 12ti letém těle holčičky a to proto, že tuto schránku miluje a krotí svou pedofilní podstatu.
Tato dívka - upír se zase víc než spřátelí s šikanovaným klukem od vedle, ve kterém pomalu narůstá zlost a žízeň po pomstě a ty z knížky cítíš nevyhnutelnost krvavého konce. No a ten byl krvavější, než jsem čekala. Není to teda pro slabší povahy, co se chtějí odreagovat v přívětivém světě knih.
Tyto stránky jsou nasáklé tvrdou realitou nepřátelského světa. Častěji zlem a když s objeví něha, tak nějak nepatrně, našlapuje po špičkách. Příběh se odehrává v šedi panelákové čtvrti v Stockholmu v 80.letech. Lidé se plácají v nenaplněných životech a ty doufáš, že aspoň konec bude happy and... však uvidíš.
Seveřani mají zkrátka svůj styl a mně sedl neskutečně.
Detektivky už vím, že umí skvěle a tyto divnosti teda též.
Sociální horor z prostředí ekonomicky slabších vrstev společnosti. Možná se zasmějete, ale jiná výstižnější charakteristika mě nenapadá.
Naprosto neodolatelná prvotina švédského prozaika.
Hrubý text, i když převážně podaný v dětských myšlenkách.
Fascinovala mě struktura románu. Uzavřená komunita lidí s nepopiratelně skvělými epizodními postavami, které doplnily kruh, jenž uzavíral příběh.
Vyústění románu se nabízelo a Lindqvist neměl v úmyslu na závěr čtenáře šokovat. Dovedl svým mistrovstvím pointu tam, aby čtenář byl spokojený. A hlavně uvěřitelně .
Upírských hororů je spousta. Lindqvistovi nešlo o technické vyprávění co jeho upíři mohou a nesmí. Nebylo podstatné.
Čtenář poznává Elli, rozpoznává smutný svět Oskara a vnímá beznaděj jejich bytí.
Četl jsem s pochopením. Vnímal nezbytnosti a návaznosti upírského světa na ten náš lidský.
Odtrhnout se od textu je těžké. Osciluje na pomezí mezi závislostí a propadnutím čemusi silnějšímu, než je právě závislost.
Závěr knihy je krásný. Natolik krásný, že upíry začnete zbožňovat....
Kniha mě bavila velmi. Jen mi trochu přišlo, že původně chtěl autor příběh směrovat jiným směrem. Zaujalo mě surové prostředí a šokující příběhy postav. Ze začátku jsem se trochu nudila, ale udělala jsem dobře, že jsem vydržela. Potěšil mě i příběh Eli, který ve filmu chybí. 8/10
Kniha mě naprosto okouzlila, ať už svým surovým zpracováním nebo skvělými a velmi dobře uvěřitelnými postavami. Můžu doporučit všem milovníkům horroru, kteří se nebojí trochy toho severního mrazu.
Četla se krásně, byla velmi zajímavá a místy i děsivá. Ovšem závěr a skutečnosti ohledně Eli se mi tolik nelibily.
Mrazivý severský horor lomeno romance. Depresivní prostředí, mrazivá atmosféra, žádné naivity a patos, ale zcela děsivé aspekty života, kde se přirozené potkává s nadpřirozeným.
Čteno dávno, ale pořád si tu knihu živě pamatuji. Čtivé, napínavé, syrové... Konec mě tenkrát dostal. Za mě parádní příběh. Má skvělou atmosféru i postavy. Viděla jsem i film... Líbilo se mi obojí.
Ať vejde ten pravý je můj první kontakt se skandinávskou literaturou a musím uznat, že jakýsi odlišný styl je zde skutečně nezpochybnitelný. Kniha je v první půlce takové pomalé seznamování a poznávání depresivního Stochkholmského sídliště, v druhé půlce se přitvrdí a nešetří se krví. Bohužel kniha s přibývajícími stránkami negraduje, tak jak by bylo třeba. Lindqvist až příliš často silně retarduje děj, takže čtenáře malinko unavuje. Ačkoliv má výborný příběh, tak se mu ho nedaří správně dávkovat. Některé linky působí nadbytečně (Tommy-Yvonne-Staffan), jindy se zase zbytečně odbočuje od děje. Myslím si, že by se kniha dala napsat o 50 stran kratší a na kvalitě by to jen přidalo. Ještě musím zmínit, že autor si zde na sebe ušil bič tím, že udělal hlavní hrdiny dvanáctileté, v první třetině jejich věk působí ještě uvěřitelně, ale s postupem času se situace a chování vzhledem k věku zdá absurdní. Nechci to však brát jako mínus, protože tenhle nešvar je v mnoha dílech s dětmi. Jinak je však kniha vskutku povedená. Několik linek a úhlů pohledu na situaci dává knize velice svěží nádech a je moc fajn si vychutnat všechny ty smutné postavy s jejich strastmi. Ať vejde ten pravý je výborná romantická kniha, které do upířího žánru přináší potřebnou inovaci. Děj je zajímavý, autor se nebojí jít skutečně do drsných situacích a prostředí spojené s atmosférou čtenáře udrží až do konce. Fajnový počin, který má, co říct, i pro nefanoušky fantastické literatury.
Štítky knihy
upíři prvotina zfilmováno švédská literatura horory šikana dětský hrdina severská literaturaAutorovy další knížky
| 2010 |  Ať vejde ten pravý |
| 2012 |  Jak zacházet s nemrtvými |
Čítané v rámci ČV ako "Kniha, u níž jste viděli nejprve filmové zpracování".
A vzápätí mi došlo, ako veľmi bol americký remake oproti predlohe vykastrovaný. No hoci si film odo mňa vyniesol len priemerné hodnotenie, témou ma zaujal a som rád, že sa mi ho podarilo vpratať to svojho čoraz nabitejšieho "must-read" zoznamu.
Téma detstva je spracovaná na výbornú, či už sa jedná o alkoholom rozvrátené manželstvo rodičov, alebo temné predstavy šikanovaného dospievajúceho. Potiaľto by sa to azda dalo pokladať len za znepokojivejšiu rozprávku.
Nasledujú však závažnejšie črty - pedofília, osamelosť starej bytosti a jej identita, láska medzi outsidermi na dva spôsoby. A práve vďaka tomuto zdanlivo nekonzistentnému spojeniu si ma kniha okamžite získala.
Nehovoriac o vydarených opisoch a slovných obrazoch, ako aj načrtnutou čiernočiernou atmosférou Švédska osemdesiatych rokov. A som vážne zvedavý na pôvodnú adaptáciu.
Dlouho tak tiše leželi. Pak se ozvala slova: „Lacke. Miluju tě.“
Lacke neodpověděl. Nechal ta slova viset ve vzduchu. Zapouzdřit se a růst, až z nich byla velká červená deka, která vlála po pokoji, klesla na něj a celou noc ho hřála.