Atlas mraků
David Mitchell
Jeden z nejvýznamnějších anglicky píšících autorů současnosti... šest napříč časem propojených příběhů... sedm výborných herců... více než 22 hodin strhujícího vyprávění... Nedobrovolný cestovatel plavící se v roce 1850 přes Tichý oceán (Kryštof Rímský), vyděděný skladatel obstarávající si nejisté živobytí v Belgii mezi 1. a 2. světovou válkou (Jan Zadražil), ambiciózní novinářka píšící v Kalifornii v dobách, kdy tam byl guvernérem Ronald Reagan (Kristýna Frejová), ješitný nakladatel ukrývající se před věřiteli ze zločineckého podsvětí (Jan Vlasák), geneticky modifikovaná jídlonoška čekající na smrt (Jana Stryková) a Zachry, mladý ostrovan zažívající soumrak vědy a civilizace (Martin Stránský) – to jsou vypravěči Atlasu mraků, kteří odkudsi z potemnělých chodeb dějin slyší dozvuky ostatních příběhů. Každý záchvěv ozvěny více či méně pozměňuje jejich vlastní osudy. Atlas mraků vyhrál cenu British Book Awards a byl nominován na Man Booker Prize, James Tait Black Memorial Prize, Arthur C. Clarke Award, Nebula a další.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2013 , OneHotBookOriginální název:
Cloud Atlas, 2004
Interpreti: Kryštof Rímský , Jan Zadražil , Kristýna Frejová , Jan Vlasák , Jana Stryková , Martin Stránský , Jan Herget
více info...
Přidat komentář
Čekala jsem něco, co mě vystřelí z bot, a asi do strany 250 jsem pořád doufala, že se objeví nějaký pomyslný klíč, který odemče a rozkryje nějaký "nadpříběh" skrytý za těmi, které jsou vyprávěny prvoplánově a já si sednu na zadek.
Bohužel, nestalo se, a po půlce jsem se smířila s tím, že spojení těchto příběhů představují akorát celkem bezvýznamné zmínky a kometa u klíční kosti... Od dvou třetin už jsem při čtení byla vysloveně v křeči...
Nápad zajímavý a byť se mi některé z příběhů celkem líbily, zůstává ve mně pocit významné nedotaženosti... Na literární orgasmus to nedosáhlo ani z dálky, vytřískat by se z toho dalo daleko víc.
Barvite napsanych 5 pribehu ktore sa tu a tam trosku ovplyvnuju. Kazdy z nich stoji za to i osamote a v tom je prave sila autora. Bavila ma predstavivost ktoru mi tato kniha rozputala vzdy ked som ju cital.
Nevím, jestli jsem kdy narazila na knižní předlohu, která by byla horší než film. Ano, přátelé, film je lepší. Ale abychom se nezmýlili, ten film není dobrý. Doufala jsem, že to, co mi ve filmu chybělo, najdu v knize, vše se vysvětlí a film z toho vyjde jako špatné zpracování dobré knihy.
Ne, fiilmu i knize chybí jeden naprosto podstatný prvek - propojení příběhů, ústřední téma, myšlenka hodná potištění 500 stran. Jo jasně, máme zde tu reinkarnaci, trapné mateřské znaménko ve tvaru komety, egocentrismus lidské rasy a zotročování.
Na poslední dvě témata by ale stačil jeden příběh, klidně rozpracovaný na těch 500 stran, ale autor by své "poselství" předal srozumitelněji. Věřím, že by to dokázal, a věřím, že by navíc citlivé čtenáře i dojal a hluboce zasáhl.
Jednotlivé příběhy jsou zajímavé, některé by ale opravdu zasloužily samostatné zpracování, které by nebylo narušeno příšernou roztříštěností knihy. Myslím si, že příběh o Sonmi je naprosto úžasný, a věřím, že kdyby nebyl schovaný v této kompilaci "povídek", mohl se stát i brilantním dystopickým románem. Škoda no...
Jsem se v tom ztratil... Musel jsem se vracet, abych pochopil, moc postav v malém měřítku :-(
Musím přiznat, že tahle kniha pro mě byla dost zklamání. Pořád jsem poslouchala, jak je Atlas mraků skvělá kniha, potažmo film, kterou stojí za to si přečíst / podívat se na něj. Film jsem neviděla, kniha byla... jednoduše zklamání. Pořád jsem čekala, kdy to celé pochopím, kdy se ukáže další rozměr jednotlivých příběhů, ale pořád nic. Prostě jsem čekala nějakou velkolepou myšlenku, která tomu všemu dá smysl. Možná tam byla..., ale já ji prostě neobjevila. (Pokud se teď usmíváte nad mou hloupostí, uvítám vaše vysvětlení, předem děkuju!)
Nejlepší byla rozhodně linka Sonmi. A ten její konec... par excellance. Za ní si kniha zaslouží o hvězdičku navíc. Tzn. ** za kompletní dojem, * za bravurně zvládnuté střídání forem jednotlivých příběhů a poslední * právě za výše zmíněnou Sonmi. Dohromady tedy 4*
Po přečtení řadím mezi své nejoblíbenější knihy. Čtení, které vás donutí přemýšlet, ale zároveň si odpočinete. Všechny příběhy měly hloubku a díky střídání mě žádný z nich neomrzel. Rozhodně 5*.
Tato kniha to se mnou měla malinko těžké. S neuvěřitelným očekáváním jsem si ji koupila a následně rozečetla již loni. Bohužel mi před rokem jaksi nesedla (ačkoli myšlenky v knize obsažené mě ihned zaujaly), jevila se mi příliš rozvláčně, a tak jsem ji trochu rozpačitá vložila se záložkou na straně 100 zpátky do své knihovničky s tím, že její čas snad nastane později. Uplynul rok a na Atlas mraků se na poličce stále prášilo. Až teď o letních prázdninách se mi konečně zachtělo dát knize druhou šanci. A scénář se částečně opakoval. Prokousávala jsem se a prokousávala, možná jen s větší trpělivostí, a s obrovskou dávkou úsilí se dostala znovu na stranu 100. Opětovně trošku "znuděná", jestli se to dá tak nazvat. Tentokrát jsem však vytrvala a o pár stránek později došla k zjištění, že příběh Luisy Reyové "začíná mít grády". A tak jsem se dostala k Timothymu Cavendishovi, u kterého se perfektně pobavila. A pak to začalo. Od Somni. Nastalo naprosté očarování. Druhou polovinu knihu bych nazvala exkurzí do světa neuvěřitelných myšlenek, díky kterým vám naskakuje husí kůže, exkurzí do světa přenádherné literatury, která vám doslova vyrazí dech. Dokonce i ty příběhy, které mě v první polovině příliš nezaujaly, získaly v mém srdci zcela nový rozměr a já jimi byla ohromená. Jediný, kdo si mě více získal v první polovině, byl bohužel Timothy Cavendish, ale o tom až později...
Když bych měla zhodnotit příběhy jednotlivě, rozhodně mě nejvíce dostal zde již mnohokrát opěvovaný příběh Somni. Dechberoucí dystopie, která u mě v některých ohledech překonává i mé milované 1984. Na jejím konci jsem měla slzy v očích, má husí kůže na rukou dosáhla naprostého maxima. A rozdýchávala jsem ji ještě opravdu dlouho. Příběh Somni je brilantně napsané varování. Každému totiž musí být v hloubi duše jasné, že se svým zaměřením dotýká bodu, do kterého lidstvo pomalu, ale jistě směřuje. Do bodu velice tragického, leč bohužel celkem reálného. Trochu jsem se obávala pojetí příběhu pomocí rozhovoru, ale to se nakonec ukázalo jako to nejlepší (a velice originální) řešení.
Příběh Roberta Frobishera, který zde také mnozí čtenáři velice chválí, mě ze začátku příliš neoslovil. A to i přes nádherný styl, kterým byl napsaný. Ale od druhé poloviny se vše změnilo. Osud tohoto geniálního vyděděného "floutka" jsem začala doslova hltat a hltat, ani jsem se nenadála a ocitla jsem se na jeho nesmírně (SPOILER) tragickém konci. Ani nevíte, jak mě to mrzelo.
Poločasy rozpadu Luisy Reyové jsou tu naopak často kritizovány. Mě však i přes slabší začátek převelice oslovily. Znamenaly pro mě nesmírně chytlavý "akčňák", který je dle mého mínění i přes ty Luisiny tak trochu absurdní a málo uvěřitelné úniky ze všemožných pokusů o zneškodnění její osoby, kvalitně napsaný.
Ješitný důchodce Timothy Cavendish mi přišel ze začátku vyloženě úžasný. Nad jeho vyprávěním jsem se nejednou ze srdce zasmála. Čekala jsem však, že se jeho osud bude ubírat trochu jinak. Závěr mě celkem zklamal. Nepřišel mi ve finále ani příliš vtipný. I tak ale jeho dějovou linku hodnotím nadprůměrně.
Co se týče deníku Adama Ewinga, ten mě v první půlce svou rozvláčností skutečně celkem unavoval. Jediné, co dokázalo upoutat mou kolísající pozornost, byla fakta o vyvražďování a zotročování Moriorů. To mi přišlo opravdu smutné. Avšak v druhé polovině deníku jsem si dokázala na rozvláčný styl zvyknout a dokonce si ho opravdu, ale opravdu oblíbit. Osud Adama Ewinga se navíc začal krystalizovat a nabírat jakýsi spád. A neumím si představit úžasnější konec knihy, než v podobě nádherného citátu s ještě nádhernějším poselstvím.
A Zachry, to byla špička. Chlapík žijící, cituji anotaci "v soumraku vědy a civilizace". Báječný příběh plný skvělých myšlenek. Ani ten nespisovný jazyk, jímž byl příběh sepsaný, mi nevadil. Člověk si na něj rychle zvykne.
Celkově musím říct, že i přes množství výtek, mě kniha opravdu zasáhla. Dostala do kolen. Svým poselstvím jí řadím mezi nejzásadnější knihy, jaké jsem kdy měla možnost číst. Je to kniha, která ve vás zůstane ještě dlouho po přečtení. Některé zhltnu během dvou dnů, bohužel ve mně zůstanou maximálně další dva dny. Tuto knihu jsem četla o něco déle, ale vím, že o to delší dobu ve mém nitru zůstane. Kdyby se jednalo o celoživotní záležitost, nedivila bych se tomu. Prolínání všech příběhů bylo doopravdy inteligentně promyšlené a postavy, myšlenky - ty musím vynášet do nebes znovu a znovu. Z této knihy číší čistá genialita. A všem radím, přečtěte si tuto knihu. Možná vás hned ze začátku nezaujme stejně jako mě, ale jakmile se prokoušete jistými částmi, začne se před vámi tvořit něco neopakovatelného. A to, co ve vás tato kniha nechá, překoná všechny oddychovky světa.
Mitchelle, rozhodně jsem s tebou neskončila! A uděluji tvé úžasné knize 5 hvězd i přes všechny ty momenty, kdy jsem si holt nebyla příliš jistá, protože si plné hodnocení fakt zaslouží. A ty mi odpusť tu drobnou kritiku :)
Úžasná kniha. Rozhodně patří k mým nejoblíbenějším. Ale uznávám, že ne všem se kniha může líbit, což nejspíše bude způsobeno nepochopením. Když někdo knihu nepochopí, není se čemu divit, že se mu nelíbí. Tak je to se vším. (Člověk, kterému nejde třeba matematika, ji také obvykle nemá rád.) Mohla bych tady zdlouhavě vypisovat, co vše se mi líbilo, ale to bych se upsala. Stačí když vyzdvihnu skvělé postavy, zajímavé a nevšední rozvržení knihy, dokonalá provázanost příběhů a samozřejmě mnoho zajímavých míst, které člověka donutí zamyslet se. Nakonec bych řekla, že Atlas mraků není určen pro méně zdatné čtenáře. Mohl by jim připadat chaotický a beze smyslu.
Kniha si mne získala a film kvalitu díla umocnil. Nádhera, obdivuji autory, kteří přijdou s něčím novým.
Pokud jste kritici současného konzumního života a bezhlavé touze po moci a penězích (až příliš podobného světu Sonmi), mohla by se Vám kniha líbit. Nejsou až tak podstatné jednotlivé děje příběhů, jako to, co je mezi řádky. Osobně jsem nejprve viděla film a teprve poté jsem přečetla knihu. Film byl zjednodušený, více happyendový, charaktery hlavních postav byly příliš okleštěny a snažil se zavděčit všem, takže byly vypuštěny veškeré "nevhodné" pasáže z knihy (viz u prvního děje udělali ve filmu z oslovení černého pasažéra, slepého pasažéra, neboť mít za černého pasažéra černocha není asi vhodné, ve filmu též zmizely veškeré stížnosti Timothyho na stav současné Anglie - zejména Londýna, Robert Frobisher je v knize vykreslen nikoliv jako zasněný homosexuál, nýbrž jako bezskrupulózní bisexuální smilník a zloděj knih apod.). Kniha je prostě lepší, i když je drsná a více realistická. Překvapuje mě, že mnozí považují tuto knihu za "náročné čtení", myslím, že existují mnohem "těžší" knihy ke čtení než je tato.Škoda, že na tom nejsem s Aj tak dobře, přečetla bych si to i v originále.
P.S. Jestli si to správně pamatuju, tak Luisa Reyová neumře ani ve filmu, ani v knize, navzdory tomu, co se píše zde v úvodu u popisu knihy.
Somarina, zo zaciatku blud, potom lepsie, lepsie a zase somarina. Nevedela som sa dockat konca, kedy to budem mat za sebou
Nevšední a fascinující, ale musím se k ní vrátit, totiž jsem udělala zásadní chybu, že jsem ji odložila někde v půlce a tak když jsem se k ní po pár dnech vrátila už jsem měla pocit, že jsem místy ztratila nit. Začátek byl ale nudný, kdybych nečetla ohlasy asi bych ji odložila po první kapitole. Na film se teprve chystám.
Dokud jsem neslyšel, že to sourozenci Wachowski točí, tak jsem knihu Atlas mraků neznal. Poté co jsem viděl film, jsem byl doslova nadšený a netrvalo to dlouho a musel jsem si koupit knihu. Kniha je nádherně napsaná a čte se moc dobře, krom jednoho příběhu nebo spíše, segmentu. Tím segmentem je Orison Sonmi-451, který je napsaný formou výslechu a je velmi těžký na představivost a propracované detaily utopické budoucnosti. Zbytek segmentů je pak o dost přehlednější a veskrze i lehčí na představivost. Tím neříkám, že jsou lepší, než ta složitější část, ale říkám tím, že se lépe čtou. Ostatně každý segment má své rozličné tempo, styl jakým je napsán a různorodé hrdiny. Přesto mají spoustu věcí společného jako kvalitu, zajímavost, gradaci, zvraty a působivý děj, od kterého se jen tak neodtrhnete. Atlas mraků je výborná kniha, která se mi opravdu moc líbila a doslova miluji posledních pár odstavců knihy.
Kniha byla trochu zdlouhavá a já měla někdy s čtením problémy (za což ovšem mohla e-podoba a neschopnost mé čtečky..), ovšem celkově byla naprosto fascinující :)
Fascinující kniha. Co příběh, to lahůdka. Příklad, jak lze opravdu čtivě a navíc tolika formálně a stylově odlišnými způsoby pojednat o tak vážném tématu, jako je moc a její zneužívání. Film jsem neviděl, ale určitě se kouknu - docela by mě zajímalo, jak se s takovou matérií filmaři popasovali.
Náročná literatura. Aspoň pro mě. První příběh ušel, druhý mě nadchnul, třetí docela dobrý, čtvrtý otrava, to už jsem jen tak z povinnosti listoval a u pátého jsem to vzdal.
Autor má vytříbený slovník, zábavné formulace, občas vynikající postřeh a chytré hraní se slovíčky. Ale chyběl mi tam děj a unikaly mi souvislosti mezi příběhy.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie zfilmováno anglická literatura budoucnost nové myšlení povídkové romány
Autorovy další knížky
2012 | Atlas mraků |
2007 | Třináct měsíců |
2013 | Tisíc podzimů Jacoba de Zoeta |
2017 | Hodiny z kostí |
2016 | Dům za zdí |
Po dočtení této knihy je mi jasné, že si neodpustím to, když jsem šel před x lety do kina na stejnojmenný film. Zřejmě s definitivní platností se mi potvrdilo, že když je něco zfilmováno podle knihy, film můžete s klidným svědomím zcela vypustit.
Nedovedu si představit, jak by na mě kniha zapůsobila, kdybych nevěděl o čem je. Problém je, že se znalostí dějové linky jsem přišel o ten wow efekt při vnořování a vynořování se z jednotlivých částí.
No pozdě plakat nad rozlitým mlékem. Zkusím to spravit jinými tituly od D. Mitchella.
A kdo neviděl film, tomu doporučuju, ať si přečte knihu :-)