Atlas mraků
David Mitchell
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/533979/bmid_atlas-mraku-65ec466fbc585.jpg
4
1658
1658
Jeden z nejvýznamnějších anglicky píšících autorů současnosti... šest napříč časem propojených příběhů... sedm výborných herců... více než 22 hodin strhujícího vyprávění... Nedobrovolný cestovatel plavící se v roce 1850 přes Tichý oceán (Kryštof Rímský), vyděděný skladatel obstarávající si nejisté živobytí v Belgii mezi 1. a 2. světovou válkou (Jan Zadražil), ambiciózní novinářka píšící v Kalifornii v dobách, kdy tam byl guvernérem Ronald Reagan (Kristýna Frejová), ješitný nakladatel ukrývající se před věřiteli ze zločineckého podsvětí (Jan Vlasák), geneticky modifikovaná jídlonoška čekající na smrt (Jana Stryková) a Zachry, mladý ostrovan zažívající soumrak vědy a civilizace (Martin Stránský) – to jsou vypravěči Atlasu mraků, kteří odkudsi z potemnělých chodeb dějin slyší dozvuky ostatních příběhů. Každý záchvěv ozvěny více či méně pozměňuje jejich vlastní osudy. Atlas mraků vyhrál cenu British Book Awards a byl nominován na Man Booker Prize, James Tait Black Memorial Prize, Arthur C. Clarke Award, Nebula a další.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno:
2013
,
OneHotBook
Originální název:
Cloud Atlas, 2004
Interpreti: Kryštof Rímský , Jan Zadražil , Kristýna Frejová , Jan Vlasák , Jana Stryková , Martin Stránský , Jan Herget
více info...
Přidat komentář
Knihu jsem četl v roce 2006 a byl jsem velice nadchnut. Musím přiznat, že do té doby jsem nic podobného nepřečetl. Doporučuji přečíst nejdříve knihu a poté až velice nepovedený film.
Zajímavá četba, prolínání a doplňování dějin... ale asi mi nějak unikl smysl té konstrukce. Věčně stejné směřování dějin k likvidaci jedněch druhými? Věčně stejná pokušení? Opakující se historie až ke zkáze civilizace - a pokusů o její obnovu? Asi všechno, ale až příliš mnohomluvné. Samostatné příběhy jsem ocenila, jejich kombinaci už méně, a jiná autorova díla mne oslovila víc.
Omlouvám se všem, kterým se tato kniha líbila, ale já jsem to v polovině prostě vzdala. Nešlo to a nešlo...
Nebavilo mne to a i když si lichotím, že jsem celkem zdatný čtenář, neuspěla jsem. Takže nehodnotím a ke knize se už nikdy nevrátím.
Dlouho jsem přemýšlel, co budu psát. Na knihu jsem se chystal pěknou řádku měsíců navnaděn filmem a jeho zpracováním. Říkal jsem si, že kniha bude mnohem lepší, ale že to možná až tak nepoberu. A nepobral. Není to vůbec špatná kniha, ale k dokonalosti jí prostě něco chybí. Byly pasáže, že jsem se neodtrhl od knihy, ale například konec jsem dočítal už takřka z donucení a čekání nějakého toho vyústění. To nepřišlo až v takové velikosti, jak bych čekal, ale konec to přece jenom trochu shrnul. Takže se mi vyplatilo knihu dočíst a jsem rád, že jsem ji mohl číst.
Výborná kniha, která lidstvo rozhodně nestaví do pěkného světla. Zajímavé zpracování, hodna významného zamyšlení. Doporučuji. Některé pasáže/myšlenky bych vytesala do kamene a poslala tupcům tohoto světa.
Začátek byl krušný, autor mě rovnou hodil do rybníka a bylo mu šumák, jestli se včas naučím čubičku. Ewingův Tichomořský deník zahrnoval spoustu jmen a informací, které byly známé jen hlavní postavě, nikoli však čtenáři - ne, ten se k pochopení musel sám prokousat. Autentičnost, říkáte? Bohužel, sotva jsem získala jakous takous půdu pod nohama, autor Deník utnul a nastal čas pro Dopisy.
Čímž se všecko obrátilo k lepšímu. Buď jsem si zvykla na styl, kterým je Atlas psán - tj., reálie tu nejsou pro postavy, reálie tu byly ještě dlouho předtím, to postavy se jim musely přizpůsobit a ne obráceně, jak se může zdát u valné většiny ostatních knih -, nebo za to mohl prostý fakt, že Ewingův článek se mé maličkosti zdál jako ten vůbec nejslabší; tak jako tak příběhy nabíraly na obrátkách a postupně mi přišlo stále těžší a těžší se od stránek odtrhnout. A dokonce i samotný konec byl naprosto bombastický navzdory tomu, jak jsem se ho zpočátku bála - pokud by nasadil stejný kalibr jako první půlka Ewingova vyprávění, celá knížka by šla do kytek.
Rozhodně doporučuji a to ani ne tak kvůli příběhu samotnému, ač ten byl rozhodně provázaný silněji než jen nitkami (odkazy na ostatní osudy jsem viděla snad všude, možná i tam, kde vůbec nebyly); Atlas mraků nabízí totiž rozmanitou přehlídku těch nejrůznorodějších žánrů a postav, těžce intelektuální hlody a (teď mluvím hlavně o jednom konkrétním příběhu) absolutně dokonalá přirovnání a metafory, kvůli kterým jsem párkrát málem spadla z postele.
A nejlepší byl stejně Robert Frobisher!
Udělal jsem to obráceně. Spousta lidí přečte knihu a pak nadává na film. Já to udělal naopak. Nejdříve jsem 3x viděl film a pak přečetl knihu. Film mě tím pádem nezklamal a z knihy jsem byl ještě víc unešen. Zjišťuji, že je to opravdu lepší dělat takhle. Líbí se vám film? Tak si pak přečtěte knihu. Je z toho vždy lepší zážitek.
"Jednoho krásného dne čistě dravčí, kořistnický svět sám sebe pozře. Ano, ďábel si bude odnášet ty nejposlednější, dokud se z prvních nestanou poslední. A v případě jednotlivce sobectví zohyzďuje duši, v případě lidského druhu znamená sobectví vyhubení" Kniha, ze které by se citáty daly házet lopatou. autor bez zbytečnýho patosu vystihuje přesně to, co mě na dnešním světě sere ze všeho nejvíc. honba za penězi, ubohost, malost a neochota lidí převzít za sebe a svoje činy odpovědnost. a když se pak otočím stránku a zjistím, že paní Hotchkissová čelí "silné pleuritidě," když sama toho času ležím se silnou pleuritidou v posteli, smějte se jak chcete, ale jako by se mě v tu chvíli dotklo chapadýlko osudu :)
Skoro celou knížku jsem se těšila na takový ten pocit, kdy se to všechno pospojuje v nějaký hlubší smysl, kolečka zapadnou do sebe, tělem mi projede vlna vzrušení a mrazení zároveň a přijde velké pochopení. Takový malý čtenářský orgasmus. Celý děj k tomu směřoval, bylo to tak jasné. Ovšem od poloviny poslední kapitoly jsem začala s hrůzou zjišťovat, že moje očekávání pravděpodobně zůstanou nenaplněna. Pokud by se prozření konalo, pak bych bodovala 6 hvězdami, takhle dávám jenom 3 za velké zklamání.
Kniha je napsaná chytře, líbí se mi propojení postav i posun v čase nejdřív dopředu a pak zase zpět. Na druhou stranu je místy ukecaná a prokousat se první částí Dopisů ze Zedelghemu bylo pro mě docela utrpením. Proto ty čtyři hvězdy. Byla by to kniha o sebezničení, nebýt závěru.
"Jestliže věříme, že se lidstvo dokáže povznést nad zuby a drápy, jestliže věříme, že rozličné rasy a vyznání mohou společně užívat tento svět,..., že vůdcové musejí být spravedliví, násilí umlčeno, moc vysvětlitelná a bohatství země i oceánů rozděleno rovným dílem, pak takový svět také bude."
Monumentální. Zdlouhavé, ale ne bez odměny na konci. Rozkouskované ty příběhy nejsou samoúčelně. Má smysl nechat se autorem vést tím kaleidoskopem a nepřeskakovat na pokračování. Ne že bych nebyla v pokušení. Původně jsem vzdorovitě chtěla dočíst první příběh v kuse, jenže na mě nijak nezapůsobil. Teprve potom, co člověk zná následky, ho zpětně při těch "filozofických" rozpravách o zotročování národů patřičně mrazí a pointa se neztrácí.
Různé styly vyprávění byly mistrně zvládnuté, to já ocením vždycky. Kupodivu si mě získal každý z příběhů. Ale ano, i mně ohromně pobavil hlavně ten beletrií lehce znechucený nakladatel ("Jsem metafora, oceň mě."), který z ní ale čerpá na každém kroku.
Horizontály a vertikály se nakonec krásně prolínaly, zaklapávaly do sebe hlavně po té předčasné katarzi na tří sté straně (z pěti set), která vzhledem k řazení příběhů nemohla být jinde. Nemyslím, že jsem dohlédla konce všech významů a souvislostí, ale aspoň mě to bude dráždit a třeba za pár let (za hodně let) dostanu zase dostatečně sebemrskačskou náladu, aby se mi chtělo přečíst si to znovu a pokusit se objevit to, co mi teď uniklo. A přiznávám, že tento literární způsob pro mě byl o hodně stravitelnější než filmová verze, ale ani s ní to ještě nevzdávám.
Doporučit? Jak komu. Maximální hodnocení? Bez váhání.
"Netvrdim, že vyprávění dycky musí dávat plnej pytel smyslu, porád si ho ale pamatuju a sou časy, kdy míň smyslu znamená víc. "
..tak tohle rozhodně není jednohubka na víkend... chvíle nadšení střídaly rozpaky... možná mě trochu rušilo mé vlastní já, které toužilo po ještě větší provázanosti a pointě, nedokázalo si mnohdy střípky poskládat a bylo z toho tentokrát krapet nervózní... je mi třeba v sobě ten atlas lidských či snad servantských duší nechat doznít... jako... žádný extra ohňostroj se nekonal, ale i tak stojí za to si jí přečíst, za pár let se k ní vrátit a dostat se v ní zase o kousek dál...
Velmi velmi zvláštní kniha... Nejprve se určitě sluší říct, že mnohem mnohem lepší než film. Obsáhlejší, záživnější, realističtější. Vyprávění Sonmi - dokonalé, leč velmi kruté. Krutá byla vlastně celá kniha. A realistická. Více než může někdo snést. Ale přesto - po přečtení ji z paměti hodně dlouho nevymažete.
Kniha na mě hodně zapůsobila... Šest naprosto rozdílných příběhů, které jsou spolu přesto krásně propojené. Po celou dobu jsem měla pocit, že to všechno je tak nějak přirozené. Z filmu jsem toho příliš nepochopila, zato kniha mi dost objasnila... Nemůžu říct, že bych vyloženě pronikla do hlubší sféry, ale je to skvělá kniha s hlubokou myšlenkou a dobrým zpracováním.....
Musím, říct, že po Sencislo9, který mě unesl svou originalitou a surrealistickou notou, pro mě byl Atlas mraků dost zklamáním.
Mitchellovi se určitě nedá upřít skvělý spisovatelský um. Skvěle brouzdá mezi styly, ale celkově jsem knížku horko těžko dočítala, většinu času se nudila a naprosto mi unikla celá pointa knihy.
Všimli jste si někdo, že oproti originálu (myslím knihu vydavou v Anglii) je v tomto vydání hned v první části vynechána velká část textu?
Rozhodně nejzajímavější kniha, kterou jsem za poslední roky četl. Fascinující je především formální stránka, která je svým způsobem originální a nutí trpělivějšího čtenáře zůstat až do konce, aby se dozvěděl, jak do sebe vše zapadne. Navíc je každý ze sexteta příběhů psán úplně jiným stylem, což je nesmírně zajímavé a hlavně osvěžující. Chvíli mi trvalo se do knihy začíst, protože deníkové záznamy mladého amerického notáře na lodi do Austrálie mi zpětně přijdou jako nejslabší příběh z celé knihy, ačkoli skrývají zajímavé poselství a jejich zařazení na začátek a konec knihy je tím pádem zcela logické. Osobně se mi nejvíce líbily příběhy nakladatele Cavendishe, které byly vtipné a odlehčily celou knihu, Luisy Rey, která sice chvílemi působila jako superžena, protože přežila úplně všechno, její vyprávění má ovšem spád a je napínavé a poté také příběh Roberta Frobishera, jemuž nechybí osobitost a zajímavá zápletka. Vzájemné propojení příběhů bylo občas opravdu násilné, nicméně ústřední myšlenka o převtělení jedné duše se pochopit skrze ně dala, jen na můj vkus možná mohli všichni vzájemně ovlivnit své osudy o hodně víc, když už jsou společně v jedné knize. Ve výsledku ale Atlas mraků za přečtení stojí, i když vyžaduje zkušenějšího a trpělivějšího čtenáře, protože nabídne opravdu dost podnětných myšlenek a alespoň trošku donutí se zamyslet nad způsobem, jakým se svět vyvíjel a vyvíjí. V neposlední řadě se také vyplatí přečíst i proto, že úplné pochopení velmi dobré filmové adaptace bez jeho znalosti není prakticky možné. 80%
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie zfilmováno anglická literatura budoucnost nové myšlení povídkové romány
Autorovy další knížky
| 2012 |  Atlas mraků |
| 2007 | Třináct měsíců |
| 2013 | Tisíc podzimů Jacoba de Zoeta |
| 2017 | Hodiny z kostí |
| 2016 |  Dům za zdí |
Moje prvé stretnutie s Davidom Mitchellom. Po zhliadnutí filmu som sa pustil aj do jeho knižnej predlohy a uhranula ma natoľko, že som postupne prečítal všetky autorove diela.
Doporučujem najprv si prečítať knihy Hybatelé a Sencislo9, pretože v nich vystupujú niektoré postavy z Atlasu mrakov.
Príjemný zážitok