Atlas mraků

01.12.2017

Bohužel tahle kniha, leč jsem ji dávala opravdu velké naděje mě nepřesvědčila. Možná je to tím, že mám méně času na čtení a zdlouhavé začátky mě prostě nezaujmou již z principu,ale prostě jsem ji ani nedočetla. Dlouho se to nestalo. Ale tato kniha mě nepřesvědčila o svých kvalitách.

13.10.2017

Napřed jsem viděla film, který se mi tak líbil, tak jsem si říkala, že si musím přečíst knihu. Jak tomu bývá, vždycky je rozdíl mezi knižní předlohou a filmem, tady to nebylo ale tak znatelné. Už film mě uchvátil a kniha tuplem! Už jen ta myšlenka, že tu nejsme poprvé a stále se sem vracíme, jako stejná duše, i když jako někdo jiný je fascinující! Nejvíce jsem si oblíbila tu část s Robertem Frobisherem a Adamem Ewingem, opravdu jsem s nimi soucitila. U některých pasážích mě až mrazilo a chtělo se mi brečet.
Určitě doporučuji, už jen to téma knihy je tak silné, že stojí za přemýšlení a autor to má skvěle propracované.
"A až se naposledy nadechneš, pochopíš, že tvůj život byl pouhou kapkou v nekonečném oceánu!"
Co je však takový oceán jiného než spousta kapek?"
- David Mitchell

01.10.2017

Ke knížce jsem se dostala po filmu, který se mi moc líbil. Moc se mi do jejího čtení nechtělo, ale jsem teď strašně ráda, že jsem se k ní dostala. Líbila se mi více než film. Každý příběh byl propracovaný a zaujal. Po dočtení mám chuť si ji klidně přečíst znova.

29.09.2017

Kniha pro mě sice nebyla žádným zklamáním, ale že by předčila má očekávání se také říct nedá. Sbírka povídek, která mi svým rozmístěním připomíná sbíru Kytice, byla povedená někde více, někde vůbec. Velmi kladně hodnotím, jak si autor hrál s jazykem a u každé povídky si vybral jiný, příběh poté vyzněl více autenticky. Ale to bylo asi vše. Na můj vkus se zde míchalo až moc žánrů. Sci-fi, romantická literatura... pomalu jsem čekala, že se tam za chvilku objeví nějaký ten drak. Pokus autora o filozoficky znějící dílo se vůbec nepovedl, takže pokud nechcete u knihy moc přemýšlet a přečíst si něco oddechového, od čeho nebudete moc očekávat, vřele doporučuji. V jiném případě se knize vyhnout obloukem a radši strávit kratší chvíli nad filmem.

13.09.2017

Neviděla jsem film a v tom je možná zádrhel. Skoro všichni komentátoři zde nějak vyhodnocují srovnání s filmem. Dočetla jsem se o knize, že samy o sobě nepříliš záživné povídky tvoří celek s úchvatným přesahem. Mně spíš připadá, že spisovatel přemýšlel o hlubokých věcech, ale zpracoval je do útvaru, který se moc nepovedl. Nemělo to tak nějak nic, co bych mohla pochválit, nebavilo mě to prostě. Takže na výpravný snímek s Tomem Hanksem nemám nejmenší chuť.

11.09.2017

Od této knihy jsem čekala asi moc. Věděla jsem, že již existuje film, ale odolala jsem, ale nijak to nepomohlo. Mám ráda složité zápletky a knihy, u kterých čtenář musí přemýšlet, tohle však bylo až přespříliš. Několik střídajících se příběhů, ze kterých jsem si vlastně hned po dočtení knihy nic nepamatovala. Každopádně ji neodsuzuji a uvažuji, že se k ní jednou vrátím a dám jí ještě šanci.

02.09.2017

Ke čtení této knihy jsem se přemlouvala už dlouho a konečně jsem našla čas si ji přečíst... a nevím, co si o ní myslet. Ani nevím, jaký počet hvězdiček zvolit. To, jak je kniha rozdělená, jak je psaná, jak je každý příběh jiný a jinak psaný se mi líbilo. Líbilo se mi, jak byly jednotlivé příběhy vzájemně propojené, vždycky jsem se musela usmívat, když jsem v příběhu našla zmínku o tom předchozím. Co se jednotlivých příběhu týče nejvíce se mi asi překvapivě líbila Hrůzostrašná muka Timba Cavendishe, to pro mě bylo překvapením, protože ve filmu je to moje nejmíň oblíbená část. Ale tady neměla chybu. Dopisy ze Zedelghemu jsem si taky zamilovala, krásně se to četlo. Luisa, Sonmi a Zachry průměr, neurazili ani nijak extra nepotěšili. Tichomořský deník Adama Ewinga byl pro mě čiré utrpení. Dále mě zarazilo, jak byl film příběhově v některých případech (hlavně příběh Sonmi a Zachryho) docela dost odlišný od filmového zpracování, kterého jsem poměrně velký fanoušek.

Když si to tak po sobě čtu tak hodnocení vidím někde mezi třemi a čtyřmi hvězdami a já ráda zaokrouhluji nahoru takže dávám 4. Byla to zajímavá zkušenost a zajímavá kniha. Určitě doporučuji.

Většinou bývá kniha lepší jak film, ale tady je to naopak. Zkoušel jsem cist, ale nedočetl.

14.08.2017

Obrovská očekávání, obrovské zklamání. Z filmu jsem byla nadšená a asi po dvou letech jsem konečně sáhla i po knize. Bohužel musím říct, že za tu námahu při čtení zase až tak moc nestála. Prvních asi 150 stran jsem se musela opravdu hodně přemáhat, abych vůbec četla dál. Pak přišel příběh o Sonmi a Zachrym s poměrně apokalyptickou vizí světa, což mě konečně vtáhlo! Jenže Frobisherův a především Ewingův příběh byly tak nudné, že to zase onen dobrý pocit pokazilo. Stal se tak jeden z mála případů, kdy se mi opravdu víc líbil film než kniha. Mrzí mě to, ale víc než tři hvězdičky dát nemůžu.

19.07.2017

Když jsem knihu začínala číst, nevěřila jsem, že se to stane. Ale ano, stalo se! Při čtení jednotlivých příběhů se mi několikrát doslova tajil napětím dech.

Autor předkládá šest příběhů, které se odehrávají v různých časových pásmech (19. století, období mezi první a druhou světovou válkou, vzdálená budoucnost atd.) a zároveň jsou rozdílných žánrů (forma dopisů, sci-fi, detektivka). Všechny příběhy v sobě obsahují fragment, který je navzájem propojuje. Jeden z nich mají hlavní postavy společný - jde o mateřské znaménko ve tvaru komety, které se nalézá pod klíční kostí. Ostatní už se příběh od příběhu liší. Jde například o detektivní příběh, jež vypovídá o dobrodružství novinářky Luisy a dostává se v podobě rukopisu k hlavní postavě následujícího příběhu, která je zároveň knižním nakladatelem atp.
Pět kapitol autor v polovině vždy přeruší, následuje jeden ucelený příběh a následně jednotlivé kapitoly dokončuje od poslední až k té úplně první.

Musím přiznat, že nejde o příliš snadné čtení. Každý z příběhů vás nutí přemýšlet a skládat jednotlivé dílky skutečností k sobě. Zpočátku mě knížka vůbec nezaujala a kapitola s nádechem sci-fi byla skutečným mučením. Tím nechci říct, že by byla špatně napsaná, jen ten žánr mi prostě nesedne. Po polovině knihy jsem se však skutečně začetla, kapitoly pro mne začaly být čím dál napínavější a mnohdy mě příjemně překvapilo jaký osud jednotlivé hrdiny nakonec potkal.
Nutno podotknout, že autor líčí některé pasáže velmi realisticky a bez obalu, byť jde o děj značně krutý, mnohdy až surový.

Suma sumárum se mi knížka nakonec líbila a určitě ji ráda doporučím všem, kteří by měli chuť sáhnout po náročnější, zajímavě zpracované knize.

08.07.2017

Nádherná kniha. Stojí za to si jí přečíst.

01.07.2017

Těžko hodnotit knihu, ve které se vystřídá několik vyprávěcích stylů. Působí jednotně i roztříštěně zároveň. Jenže v tom je právě její kouzlo. Každý styl přesně kopíruje danou dobu i charakter "kometového" vypravěče.

15.06.2017

Jak kniha tak film se mi opravdu líbily!

13.06.2017

Skvělá kniha, jsem z ní ještě plná dojmů. To je přesně to, co na knihách miluji - když vás nenechá v klidu.
Možná mi trošku vadilo, že jsem nedavno viděla zfilmovanou verzi a pořád se mi před očima zobrazovaly scény z filmu. I když film byl hezky zpracovaný dle knihy, tak mám raději, když si můžu nejdřív přečíst knihu - neovlivněná filmem - a pak se teprve podívat na film...

06.06.2017

Četla jsem v angličtině a docela jsem s tím bojovala - každý příběh je psaný úplně jiným jazykem. Což je zajímavé do té chvíle, dokud je zajímavý příběh. Prostřední příběhy byly skvělé, ty krajní jsem se nutila dočíst. Celkově na mě trochu překombinovaná kniha.

30.05.2017

ani nevim, jestli mam bejt nejak moc nas#anej, ze jsem ten film videl fakt x krat pred tim, nez jsem si to precetl. je to stejny, je to jiny, kazdopadne mam imaginaci ovlivnenou filmem, ale ani mi to vlastne moc neva. Za me je to jasna fajvstars, ale treba je to prave jen tim ovlivnenym vedomim. PS: uz v roce 2006 jsme s kamosema resili, ovlivneni silenostma futuramy, jak by bylo husty udelat moonboard. A tady ta myslenka je jen jako beznej reklamni standard. A fakt uplne nedavno, ale prisaham jeste pred prectenim knihy, jsem ji znova oprasil. all4all.jzdstudio.cz / offer

24.05.2017

Šest delších povídek na společná témata, kterými jsou boj jednotlivce proti moci a hledání pravdy. Šest delších povídek , které jsou propojeny do jedné knihy a okrajově do sebe zasahují. To je prostě perfektní nápad.
Každá z těch povídek je psána jiným stylem a v každém tom stylu se autor pohybuje jako zkušený rutinér - to je opravdu úctyhodné.
Bohužel pro mě: minimálně dva z těch žánrů nejsou můj šálek kávy. Zejména příběh Luisy jsem dost protrpěl - těch dějových obratů a zázračných úniků na poslední chvíli bylo na sto stránek příběhu fakt až moc (nejsem znalec akčních detektivek a tak nevím, jestli takhle je to v žánru normální a nebo jestli je to zde přehnané - dokonce jsem si říkal, jestli to nemá být spíš parodie).
Také Cavendishova část mě moc nebavila. Připomnělo mně to knihy C.D. Payna, takový ten upovídaný, lehce absurdní humor. Vtipné to asi bylo, jen jsem na to prostě nebyl naladěn...
V dalších kapitolách už mě Mitchell potěšil víc a myslím, že by mě zaujaly i samostatně. Ale zase nemám pocit, že bych bez nich nějak strádal (snad s výjimkou Roberta Frobishera, který se rychle stal mým oblíbencem).

V tom celkovém souznění sextetu je Atlas mraků zajímavý a šestice příběhů nakonec dají soulad, byť někdy za cenu logických zádrhelů. Třeba poslední přání Sonmi dává smysl pro vystavění příběhu, ale (tedy alespoň podle mého názoru) za cenu toho, že se Sonmi zachová v logickém rozporu s tím, jak je do té chvíle popisována. Ale to se dá přežít - je to prostě román a tak se v něm věci dějí trochu jinak, než by se děly v realitě.

Příznivcem teorie reinkarnace jsem se po dočtení románu nestal, ale kniha mě určitě trochu donutila přemýšlet o kauzalitě a odpovědnosti člověka – na rozdíl od filmu, který jsem viděl před pár lety a který mi připadal jako takové nazdobené nic.

11.05.2017

Tahle kniha je něco neskutečného. Je to vlastně několik knih v jedné a každá je psaná úplně jiným stylem. Tichomořský deník Adama Ewinga, který mě zpočátku docela nudil, byl psaný formou zápisků intelektuálního notáře, ale ke konci jsem se do něj konečně ponořila. Dopisy ze Zedelghemu mě zaujaly o něco víc, psal je nadějný skladatel svému milenci. Poločasy rozpadu byly vlastně detektivkou z pohledu třetí osoby, kde jsem se občas ztrácela, ale samotný příběh mě moc zaujal. Další - mojí nejoblíbenější částí - jsou Hrůzostrašná muka Timothyho Cavendishe, což je neuvěřitelně vtipná komedie o vydavateli, co se nechtěně dostal do domova důchodců. Následuje Orison Sonmi-451, postapokalytický thriller psaný formou výslechu. Až na konec, který mě upřímně zklamal, je to taky opravdu povedené a místy děsivé. A poslední je příběh Jak to bylo u Slooshova brodu a co se pak seběhlo. Byl opravdu autentický, nebyl psán ani trochu spisovně, prostě tak, jak vypravěč mluví. Jen přímá řeč byla v této části opravdu nepřehledná.
Jako celek je tahle kniha naprosto úžasná, ty asociace mezi postavami... Jen film, který je jinak docela povedený, to opravdu zkazil tím, že hlavni myšlenku úplně pohřbil. Hlavni postavy každého z příběhů byly (aspoň já to tak vnímala) dalším životem těch předchozích, což ve filmu bylo úplně jinak. Tam byla například Luisa Reyová v další části ve filmu byla jasnozřivá Meronym, což byla hloupost.
Každopádně tu nehodnotím film, nýbrž knihu, která si zaslouží hvězdiček mnohem víc, než jí mohu dát. Doporučuji!

08.05.2017

"Jestli neco, tak tahle kniha je predevsim dlouha. A to tak dlouha, ze i kdyby byla o polovinu kratsi, porad by jeste byla dlouha." Takhle replika z predstaveni Bible od Divadla Sklep presne sedi i na Atlas mraku. Jestli bych mel tuto knihu charakterizovat dvemi slovy, byla by to: konglomerat a dlouha. Kniha je skutecne slepenina nejen ruznych pribehu napric casem a prostorem, ale i slohu, stylu a napadu. Nektere dejove linky se svym stylem a obsahem temer blizily obvykle beletrii, jine hranicily (ale JEN hranicily) s genialni sci-fi a dalsi se kvuli zamerne vidlackemu slohu (nebot vypravene sice gramotnym, ale divochem) temer nedaly cist. Skutecne. S takovym odporem jsem naposledy cetl Rohlikovu Zemi bez zakona. A prestoze je kniha ambiciozne roztazena do sirky, nema temer zadnou hloubku. Je jako line siroke koryto reky, ktera je natolik melka, ze v ni skoro nic nezije. Kazda cast knihy pusobi jako demo, nacrt, ktery namisto aby byl podroben kritice a pripadne rozpracovan, byl rovnou vytisten na papir s virou, ze kdyz se to zamicha do kaledioskopu ruznych pribehu, tak to nejak bude fungovat. No, nefunguje. Paradoxni je, ze se v knize obcas vyskytuji temer basnicne obraty tak uzasne, az jsem zalitoval, ze nemam po ruce zvyraznovac, abych si je poznacil. Ale to je trochu malo. "To je trochu malo na takovouhle publikaci," zakoncuji dalsi replikou divadla Sklep.