Až uvidíš moře
Scarlett Wilková
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/491418/bmid_az-uvidis-more-uO1-491418.png
5
1370
1370
Cizincem ve vlastní zemi. Románový debut známé novinářky. V roce 1948 přijalo Československo tisíce uprchlíků, kteří za dramatických okolností opustili občanskou válkou rozdělené Řecko. S první vlnou emigrantů přichází i desetiletá Sotiria – neumí česky, o svých rodičích nemá zprávy a neví, co s ní bude. Roky plynou a na pozadí jejího osudu se odvíjí rodinná sága plná tajemství a stesku po rodné zemi. Uvidí někdy Sotiria řecké moře? Pokud se do své vlasti skutečně vydá, možná tam najde víc, než čekala… Dvě dcery řeckých uprchlíků, dva životy mezi dvěma zeměmi. Jaké to je, když se v deseti letech dítě ocitne samo v daleké cizí zemi, neumí jazyk, neví, kam se ztratili jeho rodiče, a vůbec nechápe, co se s ním stalo? Toto prožívaly v roce 1949 tisíce řeckých dětí, kterým po občanské válce v Řecku poskytlo Československo azyl. Mezi nimi byly i dvě osamocené holčičky Sotiria a Koula. Na pozadí jejích osudů se odvíjí rodinná sága plná tajemství a stesku po rodné zemi. Uvidí někdy Sotiria a Koula řecké moře? A kde jsou vlastně doma?... celý text
Přidat komentář
Přečetla hodně rychle, čtivé.. zajímavé téma, ke konci možná trochu moc idylické.. určitě to řečtí vystěhovalci u nás neměli jednoduché, ani doba nebyla.. ještě si musím doplnit podrobnější poválečné historické události Řecka.
Krásně a příjemně napsaná kniha, která přibližuje příběhy Řeků prchajících z občanské války do Československa. Šedivost života v komunistické zemi vs. život u moře - srovnání až nahání husí kůži. Kniha se mi velmi líbila!
Píše se rok 1948 a tisíce řeckých obyvatel opouští občanskou válkou rozdělené Řecko. Do Československa přichází tisíce uprchlíků. Mezi nimi i desetiletá Sotiria, která neumí česky a o svých rodičích nemá žádné zprávy.
Sledujeme Sotiriin život, od dětství, až po stáří. Její životní cestu. Zároveň nám autorka výborným jazykem předkládá rodinnou ságu plnou tajemství a stesku po rodné zemi. Uvidí Sotiria někdy řecké moře?
Především musím vyzdvihnout opravdu excelentně napsané dílo, které se vám i přes nelehké téma bude číst naprosto lehce, svižně a jednoduše. Příběh Sotirie a ostatních mi nejednou pohnul emocemi. Do knihy jsem se zamilovala, po dočtení jsem byla dojatá a srdce se mi rozložilo na hromadu malých kousků.
Doporučuji a budu ji doporučovat dál a dál.
Byla bych moc ráda, kdyby to nebylo mé poslední setkání s autorkou. Snad napíše další knihu.
“Jsou lidmi bez domova. Lidmi, kteří ztratili své životy. Dostali nové domovy, nové životy a musí byt za ně vděčni, i když se jim nežije dobře. Jinou možnost nemají.”
Ok těchto historických událostech jsem neměla tušení... Kniha se velmi dobře četla. Skvělé
U této knížky jsem si musela dát delší čas na napsání recenze, což se mi stane málokdy.
Příběh mě oslovil, neměla jsem o těchto událostech ani ponětí. Bylo to poutavé, místy napínavé, nepříjemné, úsměvné ale zároveň tak trochu ploché. Nevím, jak to vysvětlit, možná mi nesedl autorčin styl psaní nebo jsem prostě neměla na takový styl náladu.
Knihu bych ale i přes to doporučila. Opravdu to byla velmi zajímavá sonda do života řeckých uprchlíků. Jak se museli popasovat s životem v jiné zemi, s jinou kulturou, jazykem, stylem života…
Jedna z nejlepší knih, kterou jsem v poslední době četla. Skvěle a poutavě napsané příběhy Řeků, kteří přišli do Československa a kteří to neměli vůbec jednoduché. Pro mě navíc i poučné - o této historii jsem neměla vůbec tušení.
I když jsem věděla o velké řecké komunitě v Ostravě (ale také třeba v Brně...) a měla jakési vzdálené povědomí o tom, že jsou to potomci emigrantů z padesátek, ani zdaleka jsem si neuměla představit, co se za tím skrývá - jaké množství doprovodných faktů, emocí, příběhů, osudů... A to tak barvitých, že věcný až strohý styl vyprávění S. W. bude nakonec jediný, který z toho neudělá přepjatý blábol. Spletenec životů Sotirie, Kouly-Karly, Janise, Elpidy, Makise a dalších přečten na dva zátahy - a už dlouho jsem neměla na konci románu tak silný pocit katarze...
Za mě bomba, už dlouho jsem tak dobrý příběh nečetla. I když to nebylo veselé téma, knihu jsem neodložila dokud jsem ji nedočetla.
Po nějaké době kniha,která mi zůstane v mysli a myslím, že i v knihomolském srdci ještě dlouho. Téma, které bylo pro mě nové. Musím rict, že o této části česko - řecké historie jsem neměla ani páru.
Co se týče příběhu samotného, zpočátku mi na něm vadila jeho až novinářská strohost vyprávění. Díky tomu jsem chtěla ubrat půl hvězdy, ale za polovinou knihy se tyto pocity utlumily a příběh jsem slupla jak malinu. Sbíhaly se mi sliny na řecké jídlo a nejraději bych se sbalila a hned jela žít do Řecka. Zůstávájí ale ve mě také pocity, jak moc nedorozumění, neporozumění nebo naše osobní předpoklady a pravidla společnosti, mohou našim životům ublížit.
Nádherná a poučná kniha o česko-řecké společné historii, o které většina z nás nemá ano ponětí. Napsáno poutavě, z pohledu několika postav. Autorka dokáže skvěle mlžit a na konci vše velmi dobře objasnit. Sotiria mi byla moc sympatická, v podstatě jsem jí fandila celou knihu. Kdežto mužské postavy - Pavel a Janis, ty mi lezli krkem :D
O tom, že do Československa proudili v 50. letech řečtí uprchlíci jsem věděla. Ale o tom, jaké to tu pro ně bylo, jsem vůbec netušila.
S hlavními hrdinkami tohoto příběhu, dvěma malýma holkama, které v roce 1948 uprchly z Řecka, aniž by věděly, kde skončily jejich rodiny, strávíme téměř 80 let a knížka se tak řadí mezi další románové kroniky mapující část české historie.
Jestli vás bavil Šikmý kostel, tohle vás bude bavit úplně stejně. Děj pomalu plyne, roky ubíhají a hlavní hrdinky stárnou. Příběh je ale vyprávěn z úhlu mnoha více postav než pouze Kouly a Sotiry, což krásně dokreslilo dobovou atmosféru a vnímání nového prostředí napříč různými generacemi.
Autorka skvěle popsala, jak se Řekové po příjezdu k nám cítili, jak jim chyběl jejich domov a jídlo. Já osobně řeckou kuchyni miluju, takže se mi během čtení nejen lámalo srdce ale zároveň sbíhaly sliny a rostla chuť sbalit si kuft a do Řecka odletět.
Knížka je další skvělý dílek, který vám pomůže si utvořit obrázek o našich dějinách a já ji doporučuji všemi deseti.
Slyšeli jste někdy o této historické události? Já ne nebo si to alespoň nepamatuju. Každopádně knížka mě naprosto dostala. Hrozně se mi líbí styl psaní autorky. Je svižný, děj plyne rychle kupředu. Zvrat přijde vždycky na plné pecky, žádné tanečky a omáčka okolo. Jde to ráz naráz. Od roku 1948 sledujeme hlavní postavy Sotirii a Koulu až do roku 2018. Kapitoly jsou krátké, střídá se vyprávění z pohledu různých postav. Moc doporučuji, je to jedna z nejlepších historických knížek, co jsem kdy četla.
Výborná kniha. Klidně mohla autorka knihu více rozvést, ale i tento strohý způsob byl dobrý. Oceňuji, že příběh není černobílý. Mnohokrát jsem byla překvapená, jak se příběh vyvíjel.
Pokud někoho téma Řeků v Československu zaujalo, doporučuji film Můj strýček Archimedes, který uváděla Česká televize, s Ondřejem Vetchým a Miroslavem Donutilem v hlavních rolích.
Tohle bylo opravdu krásné! Osudy řeckých uprchlíků, kteří se dostali do Československa v r. 1948, v době občanské války v Řecku. Sotiria, Koula, Janis, ale i spousta jiných, prochází u nás obdobím komunismu až po sametovou revoluci a jejich osudy jsou vylíčeny až do r. 2018. Ocitnou se u nás jako děti, které neznají jazyk, neví, kde jsou jejich rodiče a co s nimi bude. Všichni dělají chyby, chovají se naivně, poznávají místní mentalitu, ale řecký původ jejich chování stále ovlivňuje. Nejvíc jsem fandila Sotirii, i když i ta si prochází horším obdobím. Super je, jak se vyrovnávají s naším jídlem. neustále jej kritizují, nechápou naše knedlíky, chybí jim čerstvé potraviny a koření. Tato kniha mi vyloudila i slzičky a četla se úplně skvěle. Přečtěte si o historii, o které jsem třeba já, před přečtením tohoto příběhu, vůbec nevěděla.
Neskutečně silný zážitek. A napadá mě jedna věc. Jak to, že jsem o této historii své rodné země nic nevěděla? A neví to spousta lidí v mém okolí a i ve společném čtení jsme se shodli, že jsme o tom většina nevěděli.
Kniha je o Sotirii a Koule, které spolu s 25 tisícími lidmi přijeli jako emigranti z Řecka, kvůli občanské válce. Mnohdy děti bez rodičů, věk okolo 10, neznaly slovo česky. Většina tu už zůstala, protože Řecké úřady je vyškrtli že seznamu. Nechtěli o nich nic vědět. Zradili republiku...
Život dvou dívek, které se poznaly na cestě útěku z bombardované země mě zasáhl. Byly jako sestry. A přesto si navzájem dokázaly ublížit. Ať už vědomě či nevědomky.
Sotirii jsem fandila, byla chytrá a v každé době se dokázala uchytit. I Koule se snažila. Změnila se.
Líbil se mi rozdílný pohled na život a jídlo Čechy versus Řecko. To bylo fakt skvělý. V každém státě je jiná mentalita. Konec knihy už jsem úplně hltala. Nešla odložit, dokonce jsem měla v očích slzy. Doporučuji všem na potkání.
Moje první e-kniha. Četla jsem u moře v Řecku a potvrzuji. Opravdu řecké ženy stojí hodiny v moři a povídají si. Ty moje dokonce zpívaly. Příště jedeme na Kefalonii.
Skvěle zpracované téma. Tato kniha by měla být jako povinná četba ve školách, aby si děti udělali obraz o tom, co je to komunismus.
Moc mě to bavilo. Osudy žen a dětí, mužů bojujících za svoji svobodu. Žádný patos.
Moc jsem o občanské válce v Řecku nevěděla a touto knihou jsem si to doplnila.
Potvrdilo se mi, že i když někdo za komunistů udával mohlo to být v nechtěné souvislosti.
To je tak krásná kniha. Čtení jsem si moc užila. Pro mně jedna z nejlepších knih tohoto roku. Moc doporučuji.
Štítky knihy
Řecko občanská válka Řekové přistěhovalci, imigranti ságy sirotci severní Morava podle skutečných událostí české romány
Autorovy další knížky
| 2022 |  Až uvidíš moře |
| 2023 | Ty chladné oči |
| 2024 | Když přišli psi |
| 2023 |  Desetkrát a dost |
| 2024 | Srdcová desítka |
Asi půjdu proti proudu, protože mě kniha nijak neuchvátila. Ano, přiznávám, že jsem se dozvěděla nové informace ohledně řeckých uprchlíků do Československa, ale zpracování samotného románu a jednotlivých postav se mi prostě nelíbilo. S knihou jsem se emočně nepropojila. Znám spoustu pěkný knih na základě historických událostí nasaných mnohem poutavěji, které mě vtáhly do děje. Dávám 2,5 hvězdičky.