Až uvidíš moře
Scarlett Wilková
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/491418/bmid_az-uvidis-more-uO1-491418.png
5
1371
1371
Cizincem ve vlastní zemi. Románový debut známé novinářky. V roce 1948 přijalo Československo tisíce uprchlíků, kteří za dramatických okolností opustili občanskou válkou rozdělené Řecko. S první vlnou emigrantů přichází i desetiletá Sotiria – neumí česky, o svých rodičích nemá zprávy a neví, co s ní bude. Roky plynou a na pozadí jejího osudu se odvíjí rodinná sága plná tajemství a stesku po rodné zemi. Uvidí někdy Sotiria řecké moře? Pokud se do své vlasti skutečně vydá, možná tam najde víc, než čekala… Dvě dcery řeckých uprchlíků, dva životy mezi dvěma zeměmi. Jaké to je, když se v deseti letech dítě ocitne samo v daleké cizí zemi, neumí jazyk, neví, kam se ztratili jeho rodiče, a vůbec nechápe, co se s ním stalo? Toto prožívaly v roce 1949 tisíce řeckých dětí, kterým po občanské válce v Řecku poskytlo Československo azyl. Mezi nimi byly i dvě osamocené holčičky Sotiria a Koula. Na pozadí jejích osudů se odvíjí rodinná sága plná tajemství a stesku po rodné zemi. Uvidí někdy Sotiria a Koula řecké moře? A kde jsou vlastně doma?... celý text
Přidat komentář
Jsem dítě ze západu Čech a nikdy jsem se nepotkala s dětmi řeckého původu. Proto mne překvapilo, že je tu taková velká komunita.
Autorka skvěle vylíčila růst a vývoj jednotlivých postav, takovým reportážním způsobem, bez hodnocení. To nechala na nás čtenářích. Dlouhé časové období ukázalo, jak se tito vyhnanci sžívali se svým novým domovem, radost z určitého, pro ně dosud nevídaného blahobytu, jež se mísila se steskem po domově. Jak oni jako cizinci vnímali a reagovali na politické změny, které obracely životy vzhůru nohama i našincům. Zajímavé byly i vsuvky vedlejších postav, které objasnily některé záhady.
Sama jsem prožila tři dekády v cizině, vím tedy jaké to je být daleko od domova, co trápí českou komunitu (pochopitelně spolu se slovenskou, v dálce jsme zůstali jednou rodinou). Pochopitelně po mnoha letech k tomu patří i pocit vykořenění - "A my už tam taky nepatříme. Nejhorší na tom je, že nepatříme nikam."
Skvělá, čtivě napsaná kniha se silným neotřelým tématem. Začnete číst a nemůžete přestat. Milujeme Řecko, jeho jídlo, barvy, moře, osobitost a kulturu, ale co víme o řeckých uprchlících z občanské války, pro které se stalo Československo druhým domovem? Autorka, která je pevně ukotvená v řecké komunitě, dokázala přesvědčivě propojit lidské osudy s historickým kontextem, aniž by musela sklouznout do banálního sentimentu nebo mentorování. A co je podstatné, ve své knize nechala kus srdce. Mimochodem výborně zpracovaná obálka...
Autorka na sto procent využila vzpomínek a vyprávění Řeků a jejich potomků, kteří přišli do Československa v roce 1948 a zapojili se do projektu Paměti národa Post Bellum, a napsala jedinečnou knihu mapující život jedné řecké rodiny od roku 1948 do roku 2018. Sledujeme příběh desetileté Sotirie, která přežije bombardování vesnice, její dětství a dospívání v českých dětských domovech, její kamarádky Kouly, ztracených rodičů Miltiada a Elpidy, manžela Janise, dcery Anny. Ačkoliv svůj nový domov našli na severní Moravě a v Ostravě, stále touží po návratu do své vesničky v řeckých horách. Když se jim po mnoha desetiletí jejich přání splní, zažijí zklamání, jejich návrat je nežádoucí a veškeré doklady jejich existence jsou vymazány (vytrhány stránky z matrik). Příběh dává čtenářům naději, že na každého čeká štěstí jako na Sotirii, která ho v pozdním věku nalezne na ostrově Kefalonia.
Velmi zajimave tema, do knihy se clovek hodne rychle zacte.. (a zvlast nasinec, zijici v cizine, v ni najde i radu paralel). Ovsem vytkla bych autorce malou propracovanost postav, misty vse pusobilo ponekud uspechane a nedotazene, mozna by nebylo od veci s vydanim knizky pockat, nechat to ulezet a pozdeji s cistou hlavou upravit. Dost mi vadil zejmena banalni zaver, srdce ctenarovo sice podvedome po happyendech touzi, ale realny zivot byva o poznani tvrdsi.
Smekám před autorkou, která na tak málo stránkách řekla čtenáři vše, co mělo být řečeno. Provedla mě myšlenkama postav, popsala jejich důvody počítánání a jejich náhled na věc, jejich myšlenky a přitom řekla tak akorát. Ani málo, ani moc. Příbě plynum a bylo možné sledovat vývoj postav právě kvůli delšímu časovému horizontu. Líbil se mi střet kultur, přístupu ke všemu řeckému i setkání tváří v tvář realitě. Opravdu skvělé, jedna z nejlepších knih, co jsem měla možnost číst.
Nemůžu dát třeba 8 hvězd? Pět je totiž málo! Perfektní příběh, neskutečně zajímavý (já o tom, že k nám přišlo tolik řeckých uprchlíků nevěděla vůbec nic), úžasně napsaný. Osudy několika řeckých rodin zaznamenané od šílených padesátých let do současnosti. Zpočátku byla atmosféra tísnivá, smutná a tak nějak bezútěšná. Jako doba, ve které se děj odehrával. Pak se ale po revoluci začala atmosféra měnit a posledních 50 stran jsem četla s mokrýma očima. Naprosto dojatá, plná emocí a pocitu čisté krásy, která mě naplňovala až do poslední věty. Ta kniha je tak nádherná! Hned si ji kupte nebo půjčte a pusťte se do čtení.
Naprosto úžasná kniha. Vůbec jsem netušila, že v Řecku proběhla občanská válka, natož že sem ve 40. letech dorazilo tolik tamních obyvatel. Nejenže mi tedy kniha rozšířila historické znalosti o poměrech na Balkáně v poválečné době, ale nabídla také silný příběh jedné rodiny a jejich blízkých. I s odstupem několika dnů po dočtení jsem jí plna a budu ráda doporučovat všem známým k přečtení.
Moc hezká kniha o minulosti naší země. O dětech z Řecka jsem něco málo slyšela díky dvojici Martha a Tena. Kniha mi události přiblížila a celý příběh mě vzal za srdce.
Hezky stylizovaná kniha, která se dobře četla. Zase jedno téma z historie, zasazené do příběhu. Poslední dobou stále více oceňuji takovéto knihy a spisovatele, kteří zvládli takto bravurně zpracovat vážné téma historických událostí formou čtivou pro dnešního čtenáře, hlavně mladší generace. Ráda jsem se seznámila s událostmi o kterých jsem slyšela pouze okrajově a jistě to nebylo pro tyto lidi lehké, tak jako pro nikoho, kdo musí opustit svoji vlast.
Velice čtivá kniha, poněvadž i starší čtenáři si z tohoto období mnoho nemohou pamatovat, ve školách se o těchto přílivech řeckých utečenců nemluvilo, snad jen v krajích kam byli tito stěhováni. Děti si zvykaly hodně pomalu, smutné bylo popisování o neznalosti tekoucí vody, spaní v posteli a j. I starší obyvatelé si těžko zvykali, nemohli se smířit s jinými stravovacími návyky, oblékáním a se sžíváním s původními obyvateli. Smutná byla postava Kuly, oproti zvídavosti a učenlivostí Sotirie; politizování od těch nejmenších až po ostatní nové obyvatele. My současníci už jenom vzpomínáme na slunečné dny a příjemné koupání, tedy ti, kdož Řecko navštívili.
Vůbec nic jsem o problematice řeckých uprchlíků nevěděla, a tak mě anotace knihy ihned zaujala. Knihu jsem přečetla za dva dny; z díla je patrné, že autorka je novinářka, což při čtení vůbec nevadilo, právě naopak. Zdržela se podrobných popisů postav a scenérií, a to dává čtenáři obrovskou svobodu utvářet si scénář dle sebe. Kniha se velmi dobře četla, nebyly tam žádné nezajímavé části, které by mě byť jen na okamžik nutily knihu odložit. Právě takto podávané historické události nutí čtenáře (nebo alespoň mne) nahlížet do map, kde se která oblast nachází, a po přečtení knihy vyhledávat další informace o této historii řeckých emigrantů, která se stala nedílnou součástí i české historie. Autorka žádnou situaci, kterou popisuje, nijak nehodnotí, prostě ji pouze přednese, a je na čtenáři, jaký názor zaujme. Dle mého je to kniha, která by měla být povinnou četbou (alespoň k maturitě), při které má člověk touhu dozvědět se o tomto období více a více. Moc doporučuji a dávám maximum hvězdiček.
Asi se budu opakovat, ale i pro mě bylo téma opravdu velmi zajímavé, doposud knižně neprobádané. A příběh? Parádní! Moc mě bavilo sledovat hlavní hrdiny v delším časovém horizontu. Stejně tak oceňuji, že je kniha psaná z pohledu téměř všech postav a já tak přesně věděla, jaké byly jejich motivy k nejrůznějším rozhodnutím.
Během čtení mě popisy řeckého prostředí vrátily v myšlenkách zpět k dovoleným, které jsem jako dítě trávila právě na tamních ostrovech a bylo to příjemné vzpomínání.
Knihu opravdu moc doporučuji a předem varuji, že především ke konci hrozí pár odplavených slziček.
Velmi zajímavé téma přílivu řeckých uprchlíků do Československa, dnes už téměř zapomenuté a v literatuře zatím neobjevené (možná jenom mnou... :-))
Kniha je čtivá, charaktery postav uvěřitelné, nejsou to žádní velcí hrdinové a to, že nám při čtení občas lezou na nervy, je důkaz toho, jak věrohodně je autorka zachytila.
Jediná výtka - stálé opakování řečeného. Když už poněkolikáté čtete, že se Češi hrdince Koule smáli kvůli jejímu jménu a že v řečtině se to čte Kúla, že Sotiria nevěděla, že měsíc mění podobu, protože bydlela v paneláku, nebo že si vyčítala, co se stalo Pavlovi, tak je to trochu otravné. Pak mám buď pocit, že si autorka nepamatuje, že už o tom psala, nebo má pochybnosti o paměti čtenáře. Doufám, že to první, což při vydání další knihy může napravit lepší redakční práce. Byla by škoda, aby Scarlett Wilková v psaní knih na podobně zajímavé téma nepokračovala.
Zajímavá kniha.O řeckých uprchlících jsem něco málo věděla, ikdyž mi nikdy nenapadlo o jejich životě víc přemýšlet.
Taky se o historických událostech dozvídáte mnohem více z beletristické tvorby, než kolik jste se toho o dějinách naučili ve škole? Třeba o tom, že Československo po druhé světové válce přijalo tisíce řeckých uprchlíků, jsem se dozvěděla jen díky Až uvidíš moře (respektive manžel říkal, že je o tom zmínka i ve Vyhnání Gerty Schnirch, ale to jsem bohužel v paměti neudržela…). No a fakt, že v mnoha případech šlo o děti bez rodičů, je sám o sobě děsivý… A celé vyprávění se odehrává z 90 % v komunistickém Československu, takže je v tom samozřejmě i trochu temnoty oné doby.
Scarlett Wilková dlouhodobě mapovala osudy řeckých imigrantů pro Paměť národa, a tak má jistě dost jasnou představu o tom, s jakými pocity sem tehdy přicházeli a jak si na tak markantní změnu zvykali. Díky tomu je její vyprávění velmi autentické a sdělné.
Hrozně mě bavilo, jak často hrdinové řešili, že české jídlo je oproti řecké kuchyni bez chuti a že si Češi myslí, že když je někdo z Řecka, žil nutně u moře.
Román ale zdaleka není jen o řeckých uprchlících, je také o rodinných vztazích a nutnosti komunikace, která je pro jejich zdraví a pevnost tak moc důležitá. To je téma, které zdaleka překračuje hranice nějakých národností a stále zůstává v literatuře velmi důležitým a aktuálním tématem.
Co je nutné vypíchnout, to jsou i charaktery postav, protože mezi hlavními hrdiny nenajdete jediného, kdo by byl čistě kladný (i když možná nějaký ten čistě záporný by se našel…). A ač se s mnohými z nich určitě v jistých okamžicích neshodnete, protože mají prostě trochu jiné morální hodnoty a podobně, budete jim do určité míry stále rozumět. Umět tak hezky postihnout motivaci postav, když se dopouštějí něčeho, co se nám protiví, je přitom podle mého vážně umění.
Za mě je to jedno velké doporučení!
Tuto knihu jsem si nechala na lehátko k moři. Klidně plynoucí děj ne moc známé části historie naší země. Potom českých Řeků znám, nikdy mě nenapadlo se zamyslet, jak se do naší vlasti dostali. A zvlášť příhodné je číst toto téma při přílivu dalších před válkou prchajících lidí, kteří ztratili domovy, rodiny i kořeny.
Kniha, jež sleduje osudy řeckých uprchlíků před občanskou válkou, kteří zakotvili v tehdejším Československu. Příběh je vyprávěn hned několika postavami a zabírá prakticky celý jejich život od 50. let až po rok 2018.
Je zvláštní, že se mi kniha líbila i přesto, že žádnou postavu jsem si v příběhu neoblíbila. Povýšená Sotiria, klidná a tichá Koula, neustále si na něco stěžující rodiče Sotirie, nerozhodný Janis nebo oportunistický Pavel si moje sympatie opravdu nezískali. Důvod, proč tak vysoko knihu hodnotím, leží jinde - zejména v samotném tématu příběhu. Žádnou takovou knihu jsem ještě nečetla a bylo zajímavé sledovat život řeckých emigrantů v naší malé zemičce, který pro ně musel být alespoň zpočátku naprosto odlišným, mnohdy až děsivým zážitkem. Každý jedinec se tomuto životu přizpůsoboval rozličně a doba aklimatizace se u jednotlivých postav lišila též - ať už se to týkalo jakéhosi přejímání tamějších zvyků, tradic, jazyka, klimatu či kulinářské oblasti, kde byly mnohokrát zmíněny zejména české knedlíky, které cizincům opravdu moc nechutnají, vzpomeňme si jen na návštěvu paní Clintonové :-D.
Příběh v sobě zahrnuje dobu tvrdé totality, přes pražské jaro, až po změnu politického klimatu a nástup kapitalismu, kdy i mnoho občanů z řecké komunity započíná svou podnikatelskou dráhu a v rámci toho znovu navazují vztahy se svou ztracenou domovinou.
Hlavní postava Sotiria mi ponejvíce připomínala postavu Lily z románu Geniální přítelkyně.
Knihu doporučuji s ohledem na její ne tak hojně zpracovávané téma…byť v některých momentech mi přišlo, že příběh je až moc neuvěřitelný a náhod je v něm opravdu přehršle.
Komentáře martineden nebo Afrodedek to řekly za mě, děkuju.
Odmala jsem kolem sebe měla děti se jmény jako Rita Michailidu (a nikdo jí ani její mamince přechylování -ová nevnucoval), dnes bydlím ve městě, kde mnoho lidí má příjmení typu Joanidis, takže naše řecké spoluobčany vnímám už dlouhý čas. A musím románu přiznat, že podrobnou historii jejich příchodu do naší země, resp. jejich útěku z vlasti jsem v této knize vlastně slyšela poprvé. Takže tohle především na knize oceňuju.
Méně nadšená už jsem ze způsobu vyprávění a z chování jednotlivých postav. Četlo se to snadno, děj i čas plyne bez zbytečného zdržování, ale i bez velkých překvapení; možná právě to je ta "chyba". Nic mě nenutilo zastavit se, vracet se v ději, přemýšlet o přečteném. Ani postavy mi nepřirostly k srdci, Sotiria nemastná neslaná . . .
Napadá mě srovnání s knihou Zuzanin dech - to je přece podobný příběh, takový "referát na téma život v naší republice v uplynulých 60 (70, 80) letech". Ale při jeho čtení jsem byla fascinovaná samotným pojetím, stylem vyprávění, vyjadřováním. Každá z postav byla pro mne výrazná a jedinečná. Tady jsem po celou dobu zůstávala odtažitým a nezúčastněným pozorovatelem.
Takže knihu beru jako zdroj zajímavých informací, ale rozhodně ji nepovažuju za uhrančivou četbu.
Štítky knihy
Řecko občanská válka Řekové přistěhovalci, imigranti ságy sirotci severní Morava podle skutečných událostí české romány
Autorovy další knížky
| 2022 |  Až uvidíš moře |
| 2023 | Ty chladné oči |
| 2024 | Když přišli psi |
| 2023 |  Desetkrát a dost |
| 2024 | Srdcová desítka |
Jedná se o nádhernou rodinnou ságu začínající v Československu 50. let a pokračující až k roku 2000. Hlavními hrdiny je ale místní řecká komunita. Jejich řečství je ovlivňuje pouze v tom, že se nechtějí aktivně plést do politických problémů Čechoslováků. Jinak se od nás ničím neliší. Zvláště ta nejmladší generace, která si Řecko nemohla pamatovat. K tomu bych dodala, že když si odmyslíme, že se jedná o Řeky, tak nám autorka předkládá nádherný příběh ve stylu Mornštajnové nebo Lednické.
Osobně jsem si z této knížky odnesla detaily - třeba jak řecké babky tráví dopoledne v moři a klábosí mezi sebou. Nebo jak si Češi všimnou vývodu z klimatizace zamaskovaného květinou. A především mi tato kniha objasnila konflikt, kvůli kterému u nás našlo domov mnoho Řeků.