Babička
Božena Němcová
Nejznámější prózu Boženy Němcové jistě netřeba blíže představovat - patří k nejčtenějším českým knihám. Poprvé vyšla v roce 1855 a od té doby byla publikována ve více než třech stovkách českých vydání a v mnoha zahraničních překladech. Své vzpomínky na dětství, prožité v ratibořickém údolí s babičkou Magdalénou Novotnou, autorka přetavila do částečně idealizované, ale přesto realistické podoby.... celý text
Přidat komentář
Nesnáším to, fakt. Bába mě s...štvala celou dobu, ráno mě vzbudit klepáním na čelo tak jí asi zlomím ruku. Ne, ne a ne - klenot možná, ukazujte to turistům, ale nikdy víc.
Babička neoplývá dějem, ale bohatě to vynahrazuje barvitými popisy života na českém venkově. Ať už Babičku považujte za dětskou pohádku nebo příběh pro dospělé, je především českým dědictvím připomínající nám naši minulost, zvyky a pranostiky, na které jsme už dávno zapomněli. Díky ní si můžeme vzpomenout na doby, kdy lidé žili v úzkém spojení s přírodou a uvědomovali si neustálý koloběh života a smrti, kterého jsou součástí.
Na dnešní poměry by byla babička v knížce Boženy Němcové nevzdělanou ženou a některé její zvyky by byly více než úsměvné. Je ale nutné knížku posuzovat s ohledem na dobu, kdy vznikla, tedy na dobu, kdy lidová moudrost, poctivost a praktické dovednosti v péči o domácnost a dobytek byly cennější než dnešní teoretické znalosti. Důležitější je zaměřit se na hodnoty, které babička vyznávala a díky kterým prožila spokojený a naplněný život.
Velmi milá kniha o běžném životě našich předků. Vzpomínám si, že jsem se knihu pokoušela číst někdy ve 12 letech, ale knihu jsem hned odložila a nedočetla ji. Nebavila mě. Myslím si, že jsem ke knize musela tak nějak dozrát, protože teď po 10 letech mi rozhodně přišla zajímavá. :)
Mně se kupodivu Babička líbila už na základce. Vrátila jsem se k ní po letech díky čtenářské výzvě a seriálu Božena. A udělala jsem dobře. Vůbec se nedivím, že tuhle babičku vzali i do nebeské komise ;-)
Babičku jsem už jednou četla (asi ve škole), bez většího zájmu. Teď ve zralém věku jsem teprve dokázala objevit její krásu. Ocenit krásu jazyka, myšlenky, té lehkosti s jakou je napsaná. Děkuji, paní Němcová.
Z Babičky jsem měla vždy tak trochu respekt, bála jsem se, že se bude špatně číst a nebude mě to bavit. Pořád dokola jsem ji odkládala, ale až seriál Božena na ČT mě k tomu přinutil. Opak se stal pravdou, Babička se četla moc dobře, byla čtivá a dost mě i bavila.
Rozhodně jsem jí nečetla naposledy. Vřele doporučuji!!!
Babička jakožto klasika do povinné četby nezklamala. Ale pokaždé, když se řeklo Babička od Boženy Němcové, myslela jsem si, že to bude složité na čtení. Pravý opak. Četlo se to samo a nijak těžké to nebylo. Děj mě zaujal a bavil, nemám co vytknout. Knížka stále dokola odkládána na to, až budu starší je konečně přečtena. Doporučuji, je to základ.
Tuto knihu jsem pořádně docenila až v dospělosti, kdy jsem zatoužila po troše idyličnu. Je napsána jazykem, který se poměrně obtížně čte, přesto mám tuto knihu ráda.
Ze začátku se mi velice těžko četla, avšak posléze, hlavně posledních padesát stránek, jsem se rozečetl. Musím avšak uznat významnost této knihy, pravá vlastenecká a všemi milovaná babička, ke které se každý chodí zeptat na radu. Ale chápu to. Tehdejší společnost to jistě potřebovala.
Babička obsahuje několik zajímavých myšlenek. Ze Slov babičky "Lenoch je darmo drahý", bychom se mohli poučit i dnes. A v kontextu doby, kdy dílo vznikalo je vlastně opravdu vyjímečné.
Z dnešního pohledu se jedná "pouze" o idilické vypravování ze Starého Bělidla a venkovského života.
Rozhodně knihu doporučuij přečíst, ale souhlasím se slovy mojí bývalé profesorky literatury ,,Babičku si přečtěte nejdříve po třicítce". Teprve, když máte něco málo odžito, tak knížku doceníte.
Babičku jsem četla několikrát, a ruku na srdce, ani jednou dobrovolně. Ano, je to ryzí základ naši literatury a všichni bychom tím měli projít. ALE
Když někomu (čti žákovi ZŠ), kdo není zvyklý číst, nařídíme pod heslem “ povinna četba “ přečíst jako první knihu v životě Babičku, tak je zaděláno na doživotní odpor k literatuře a knihám.
Trvalo mi než jsem se knihou prokousala, ale vydržela jsem a dočetla. Ano děj se v porovnání s tím co vychází za knihy dnes může zdát nudný, ale dřív ten svět nebyl tak uspěchaný jako teď a byl klidný a přesně to je z té knihy cítit. Je to klasika kterou by si měl přečíst každý. Na konci knihy mi i slza ukápla :)
Po náramném seriálu Božena jsem si musel Babičku přečíst znovu. Seriál mně naboural zažité klišé o Boženě Němcové jako školometské profesorské spisovatelce a i díky tomuto kontextu se kniha četla úplně jinak.
Nemá sice žádnou napínavou dějovou linku jako dnešní bestsellery, ale ani děj úplně neschází (Kristla, Viktorka, Hortenzie). Pravda, rozvláčnější druhá třetina byla trochu obtížnější, v té době se ale jistě knihy četli jinak, ne tak rychle jak chceme dnes.
Krásná poetika jazyka a krásný popis idylického, pomalejšího a prostšího žití tehdejších lidí - byť jejich život byl jinak v mnoha ohledech náročnější než dnes - dává právo tomuto románu a autorce na svoje vysoké ocenění.
Nikdy se mi do Babičky nechtělo, ale stále jsem si říkal, že bych si ji přečíst měl. Na konec na základě výzvy jsem se do ní dal, ale jsem překvapenej jak krásná knížka to je. Jen to chtělo se prokousat starou češtinou.
Krásné čtení, které teda oceňuji až teď ve svých 45 letech (a to ještě díky seriálu Božena). Jako povinnou četbu jsem se ji na základce snažila číst ( jako fakt snažila) asi 3x, bohužel nikdy nedočetla.
Při čtení jsem vzpomínala na moji milovanou babičku.
Moc pěkně popsané tradice, zvyky, víra v Boha, mezilidské vztahy a venkovský život.
Ale musim říct, že mě kniha i rozesmála hned na začátku. Jak babička přijede na Staré bělidlo a děti si ji zvědavě prohlížejí a jednomu je divno, že má babička bílé vlasy jako sníh, druhému, že má babička scvrklé ruce a třetí povídá: " Ale babičko, vy máte jen čtyry zuby!" A ona jim povídá, však su taky už stará.... No a babičce je vlastně 55 let, tak když jsem si představila dnešní pětapadesátky, tak mě to i hodně rozesmálo.
Knížka vydaná v Praze r. 1967, stála 20 Kčs a moc pěkné ilustrace Milady Marešové. Na konci knihy poznámky vydavatelovy a vysvětlivky a prý pro čtenáře od 12 let
Při čtení jsem vzpomínala na své babičky a jejích vyprávění o světě již dávno minulém. Knížka je přímo pokladnicí českých tradic, které jsou již z části zapomenuté a krásného českého jazyka z 19. století.
Utrpení může mít mnoho podob. A Babička dle mého splňuje všechny podmínky. Kdybych měl jedním slovem vyjádřit,co si o téhle knize myslím,použil bych slovo nuda. Kdyby se pes nejmenoval Sultán,ale Cujo,nebo Viktorka u splavu těžila nugety,aby si našetřila na dobrého psychiatra,mohl to být bestseller. Tedy aspoň pro mne. Pro tuhle knihu bych prostě přes plot jistě neskočil.
Přečteno podruhé díky minisérii Božena na ČT. No...je to dějově nudná kniha, taková hodně popisná. Ale jako obraz života na venkově v 19. století nenahraditelná.
Štítky knihy
19. století zfilmováno příroda venkov babička laskavost Náchodsko život na vesnici lidové zvyky láska z dětství klasická literatura
Autorovy další knížky
| 1958 |  V zámku a v podzámčí |
| 1942 | Divá Bára |
| 2021 | Babička |
| 2002 |  Povídky |
| 1988 | Velká kniha pohádek |
Za mě skvěle napsaná kniha, která se mi příjemně četla. Během pár dnů jsem ji měla přečtenou, a to jsem četla jen po večerech. Ovšem měla jsem o ni jiné mínění, a některé pasáže, dialogy mě docela překvapily, jakým stylem se vedly.