Babička
Božena Němcová
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/154637/bmid_babicka-nMH-154637.jpg
4
4147
4147
Klasické dílo české literatury. Idylické vzpomínky na dětství, prožité v Ratibořickém údolí na Náchodsku v 1. polovině 19.století, spoluje autorka s barvitým líčením lidových zvyků a obyčejů v průběhu roku a s popisem přírodních krás Náchodska. Celá kniha je jedinečným uměleckým obrazem českého venkova v polovině 19. století. Knihu doplňují mistrovské ilustrace výtvarnice a spisovatelky Vítězslavy Klimtové.... celý text
Přidat komentář
Po stránce týkající se čistě stylu psaní a použití jazykových prostředků je Babička perfektní. Když jsem ji zprvu četl, představoval jsem si ji jako krásný decentní film od mistra animace Hayaa Miyazakiho. Barvitost a detaily vám dokáží v hlavě evokovat obraz venkovského života se všemi vůněmi a pocity a vtáhly by vás do děje knihy, kdyby nějaký měla. Na příběhu Babička pohořela. Začátek je hezký, rozjezdový, pomalejší a vy čekáte, že se dá děj do nějakého pohybu, že to bude mít mírný spád a že to bude i trošku napínavé, a ono nic. Tak pomalé, jako je začátek, to zůstane po zbytek knížky. Nesnesitelná úmorná nuda. Jediné světlé části jsou krom začátku už jen příběh o Viktorce (opravdu skvělý) a konec, u něhož jsem uronil pár slz. Babičku jsem si vybral na čtení, protože ji máme doma a má jen přibližně 250 stran. Ale zdání klame. Vazba je sice poměrně tenká, ale písmenka miniaturní a přímá řeč je ztlačená do řádků v obrovských odstavcích, ve kterých se lehce ztrácí. U knihy jsem mnohokrát nedával pozor ani jsem neregistroval, co čtu, bylo mi to jedno a chtěl jsem to mít za sebou. Je možné, že se babička líbí spíš těm o dost starším - dospělým, co už si něco zažili. Na povinnou četbu si však vyberte něco jiného než Babičku. Silně nedoporučuji.
I když je to starší knižní literatura, která mě moc neláká, i tak jsem si knihu nemohl nechat ujít a musel jsem si jí tedy přečíst.
Když jsem začal číst řádek po řádku, uvědomil jsem si že mě kniha moc neoslovila, a špatně se mi čte.
Při knížce, ,,jsem počítal’’ kolik mi zbývá ještě stran, ale i přesto jsem jí dočetl.
Po dočtení knihy, bych řekl že si jí znova určitě nepřečtu, z mého pohledu ,,moderního čtenáře’’nudná kniha. Z pohledu druhého, téma které stojí za přečtení a jelikož je to je české uctívané dílo, tak proč ne.
Proto bohužel, nemohu dát větší hodnocení, než by si kniha zasloužila.
Klasika v české literatuře a povinná četba. Mnohdy peklo ve školních lavicích.
Do tohoto díla je nutné "dospět". Určitě nedoporučuji do knihy nutit nebo číst v mladším věku.
Je to klasika, to chápu, ale pro mě bohužel velmi nudná kniha. Dočetla jsem jenom proto, abych neřekla, že jsem takovou klasiku nedočetla :-D
Nadčasová klasika. Idylka, která pohladí po duši. Taková trochu pohádka pro dospělé, neb víme, že bylo lecco idealizováno (od kněžny až po pohodu obyvatel/která netrvala celou knihu, ale větší část rozhodně ano). Jediné co, tak mě trochu mátlo časové období, v níž se děj odehrává. Dle ročních období by mělo jít o rok, ale vzhledem k tomu, jak jdou náhle tři různě “staré” děti do školy…trochu matoucí.
Kniha, která neomrzí a můžeme se k ní vracet, také jedna z povinných školních byla a je, má něco ze života, je i zfilmovaná a pro mě v současné době odpočinková
Domnívám se, že dokážu ocenit literaturu tak, abych pochopil kontext doby, kdy vznikla. Prostě co vzniklo v 19. století bude mít punc 19. století. Proto budu Babičku vždy obdivovat, je to opravdu vrcholné dílo, bez něhož si českou kulturu nelze představit.
Stran ilustrací: Jistěže obdivuji nádherné ilustrace Adolfa Kašpara, ale dovolím si upozornit na jejich záludnost. Zkuste se zamyslet nad následujícím názorem, než ho zcela zavrhnete: Pokud čtu babičku z knihy ilustrované Adolfem Kašparem, mám někdy tendenci se spíše dívat na obrázky a text vnímat jako vysvětlení k nim. Z tohoto hlediska mám daleko raději ilustrace Petra Dillingera, které skutečně doplňují ("ilustrují") text, na který je zaměřena hlavní pozornost. Není to zde procházka galerií, ale četba knihy. Je to velké umění pro ilustrátory opravdu jen doplnit text tak, aby obrázky na sebe nestrhávaly hlavní pozornost a při tom zůstaly vysoce umělecky hodnotné.
Klasika, několikrát přečtená v mládí.
Tentokrát jsem ji poslouchala jako audioknihu -moc příjemný a uklidňující poslech před spaním.
Možná se k babičce někdy vrátím a najdu v ní zalíbení, ale prozatím si ponechám svůj názor, že jsem ukrutným způsobem nudila.
„Není více babičky.“ Samozrejme poznám (a zbožňujem) televíznu Babičku z r. 1971, ale legendárna predloha od Boženy Němcovej si na mňa počkala až do decembra 2021, keď som ju dostal ako darček od pani manželky k štyridsiatke. Nebudem klamať. Bolo to náročné čítanie. Knihy v češtine čítam od útleho detstva, keď ma otec prvý raz zaviedol do našej mestskej knižnice. Ale po začítaní sa do Babičky som zostal v šoku z toho, aký „prastarý“ text je. Niektorým slovám som nerozumel nielenže ja, ale trúfam si tvrdiť, že im nebudú rozumieť ani mnohí českí čitatelia. Čítal som preto Babičku enormne pomaly a sústredene, niektoré vety dokonca viackrát. Ale prečo sa stále ponáhľať? Občas sa treba zastaviť a vychutnať si okamih. Babička je poetické dielo. Miestami je to skôr ako keby zbierka poviedok, ktoré voľne spája motív babičky a jej rodiny. Zvyky, tradície atď. Na konci ale všetko zaklapne na svoje miesto a priznávam, že štvrtú hviezdu prihadzujem za dojemné finále. Fantastické ilustrácie Zděňka Buriana.
Překrásné dílo a skláním se před paní spisovatelkou. Celou knihu jsem přečetla až nyní v dospělém věku a možná proto jsem si to více užila. Jako dítě jsem četla v rámci povinné četby pouze pasáže, viděla i film. S nadšením jsem se vrátila do doby 19. století, do míst, kam jezdíme na výlety a většina z nás zná osudy a příběhy hlavních postav. V knize je tolik lásky, něhy, naslouchání v jedné osobě, která byla paní Boženě Němcové nejbližší. V tomto vydání na nás čekají ilustrace od Vladimíra Tesaře a při čtení nás nejen text ale i jeho obrázky utvrzují, jaká krásná příroda je v okolí Náchodska.
Klasika, které se mi podařilo 42 let vyhýbat v jakémkoli podání. Neviděla jsem filmy, nečetla jsem - jen jsem znala kousky z čítanek. V rámci ČV jsem si tedy dala opravdu výzvu! Pohádky Němcové jsem měla v dětství moc ráda a četla jsem je mnohokrát - a když jsem našla Babičku jako audioknihu, dala jsem jí šanci…
Sama jsem strašně překvapená, jak moc se mi to vlastně líbilo :-) Té pověrčivosti lidových zvyků už bylo na mě trošku moc, ale svět té doby měl své jisté kouzlo. Mám velmi podobnou maminku (a mé děti babičku), takže to pro mě byl vcelku dojemný příběh.
Musím ale říct, že kdybych to měla číst jako knihu, asi bych to nepřežvýkala. Ušima byla ta stará čeština přijatelnější ;-)
Kniha mého dětství, ke které jsem se dostala prostřednictvím své tety. Během svého života jsem se k této knize často vracela a stále se vracím. Mám různá vydání, ale nejvíc se mi líbí Kašparovy ilustrace.
Nemám co víc k této knize říct než, že je prostě úžasná :-) klasika kterou by měl přečíst opravdu každý.
Čím víc jsem starší, tím častěji se vracím k Babičce a tím více na mne působí. Zřetelněji nacházím ve skromném dílu punc člověčenství nejvyšší ryzosti. Stále hodnota narůstá.
Babička je vhodná pro každého, nikdy není pozdě se seznámit s tímto darem.
Klasika, idealizovaná, ale krásná a dojemná. Myslím, a to jsem cizinka, že je to jedna z těch knih, které by měl přečíst každý, kdo je Čech nebo chce poznat českou kulturu.
Dojemné, hluboké, užitečné čtení, které vede k uvědomění si hodnoty moudrosti stáří a důležitosti mezigeneračních vztahů pro vývoj člověka. Měla jsem také takovou krásnou, laskavou babičku a vděčně na ni vzpomínám.
Babička je česká klasika a já ji mám velmi ráda. Četla jsem s vnučkou, tu to ale nebavilo. Bylo to na ni dlouhé. Nicméně se jí líbilo, když jsme si povídaly o období, situacích i příhodách jednotlivých postav a porovnávaly i moje vzpomínky z mého mládí a dětství. Samozřejmě nejvíce zaujala Divá Bára.
Štítky knihy
19. století zfilmováno příroda venkov babička laskavost Náchodsko život na vesnici lidové zvyky láska z dětství klasická literaturaAutorovy další knížky
| 1958 |  V zámku a v podzámčí |
| 1942 | Divá Bára |
| 2021 | Babička |
| 2002 |  Povídky |
| 1988 | Velká kniha pohádek |
Napíšu to upřímně - kniha se mi nečetla dobře. Není to tím, že by byla špatná nebo že bych neměl rád klasiku, ale spíše šlo o to, že se v ní vůbec nic nedělo. A ačkoliv vím, že k té době to patřilo, neskutečně mi překáželo nekonečné a stále se opakující modlení se a různé další pobožnosti. Díky této knížce jsem rád, že jsem v té době nežil.
Babička samotná je až romanticky nerealistická postava, ovšem dnešní optikou bych ji jako babičku nechtěl - vždycky totiž musí být po jejím a je poměrně hodně přisná, v té době ale právě tohle bylo ideálem. Chápu tedy, že dnešní optikou se na to nelze dívat.