Babička
Božena Němcová
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/183593/bmid_babicka-sk8-183593.jpg
4
4154
4154
Babička Boženy Němcové je stále na seznamu povinné školní četby, i když je zřejmé, že málokteré dítě tuto knihu přečte. A chceme-li podporovat čtení původní české literatury, je třeba přizpůsobit archaický jazyk čtenářským schopnostem dnešních dětí, aby jim byl obsah sdělení srozumitelný. Aby děti mohly ČÍST a ne stále listovat ve Slovníku spisovného jazyka českého a hledat významy zastaralých a dnes se již nevyskytujících slov. Toto vydání oživuje archaismy, zastaralé výrazy a nesrozumitelná slovní spojení přímo v textu. Je-li některé slovo nenahraditelné, děti najdou jeho význam na konci knihy v seznamu takových slov. Úprava je vedená citlivě, nic neubírá ani nepřidává, jejím majákem je: významová srozumitelnost. Tímto vydáním, obohaceném výtvarně kolážemi Miroslava Huptycha, chceme podpořit snahy, které by vedly k zvýšení čtenářské gramotnosti českých dětí.... celý text
Přidat komentář
Trochu soupeření se staršími slovy... Některé věci byly opravdu k popukání, jelikož dnes mají jiný význam...
Knihu jsem četla k maturitě. Předtím jsem už mnohokrát viděla filmová zpracování a oboje se mi líbilo... u konce vždycky brečím :)
Klasika. Četla jsem několikrát, i svým tehdy dost malým dětem a chtěly číst pořád dál. Mrzelo mne, když průvodkyně na Starém bělidle (při mém loňském výletu) stále zdůrazňovala, že kniha nemá nic společného s tehdejší realitou.
Nesmrtelné klasické dílo. Němcová má na můj vkus poměrně těžkopádný jazyk a styl, ale knihou jsem se prokousala už z úcty k autorce a vůbec si to nevyčítám.
Babičku mi četla babička :) Bude to tak 35 let zpátky. Bylo vždy po obědě, seděla ve velkém ušáku a já na stoličce proti ní. U knihy často plakala, dávala důraz na poučné věci a nejednou při čtení, k mé radosti , také usnula a já mohla šmejdit v jejím sekretáři :) Nicméně knihu jsem četla později i sama a ačkoli tento žánr nepatří k mým oblíbeným, tak babička se mi ve výsledku líbí, má spousty poloh, je vláčná, vážná, místy rozrušující, naučná, dojemná. Jen mi tam chybí větší rozkmit v celkovém příběhu... celý tak nějak plave jak olej po vodě a člověk má sklon přeskakovat řádky, stránky...chrrr...zzzz..fííí
Na takové knihy musí člověk asi nějakým způsobem dospět. Do nás ve škole cpali jen jména a díla, nijak si nepamatuji větší přiblížení ke knihám.. možná za to děkuju. Pravděpodobně bych se k těmto dílům nevracela. Takže se teď probírám antikvariáty, a matně vzpomínám na ta známá jména. Babička byla ale úplně první. Pro mě to je naprosto krásné dílo, krásná krajina, lidé se chovali tak čestně, krásně. Bylo to velmi krásné a klidné období. Babička byla tak moudrá, a její moudra mě hřály u srdce. V polovině knihy jsem si pustila film, a řekla jsem, že Babičku po druhé umřít nenechám.. bohužel mi to ale nedalo. A knihu jsem dočetla. Naprosto mě uchvátil příběh nebohé Viktorky.. chudák holka, zblázněná. Takže za mě 5*. Naprosto krásné dílo! :)
Knížku Babička jsem poměrně dlouho odmítala číst, ve škole jako četbu k maturitě jsem si ji nevybrala ( přišlo mi, že číst si nějaký století starý příběh o babičce nebylo pro mé pubertální já ono) . Proto jsem ráda, že mi kniha přišla do ruky později když už byla puberta nenávratně pryč, knížku jsem více ocenila a moc se mi líbila :)
Kdo by neznal Babičku od Boženy Němcové,která má několik knižních i filmových zpracování.Pamatuji si ji z dětství,jako povinnou školní četbu.O autorce jsme se taky učili.V knihovně máme snad první a nejstarší vydání Babičky.Po mnoha letech,jsem si ji přečetla znovu.
Tady tato kniha se velmi těžko hodnotí. Ano, zcela jistě se právem řadí mezi klenoty naší české literatury, na druhé straně díky povinné četbě na základní škole, tedy ve věku, který prostě ještě není dostačující pro tuto knihu, nám byla trošku znechucena. Díky za filmové zpracování, které této knize vrátilo naději a i ti, co nezvládli knihu přečíst, tak dokonale díky filmu poznali děj. Krásný příběh, jen do něj prostě člověk musí dospět.
Jako rodačka z Náchodska, jsem tuhle knížku měla samozřejmě nesčetněkrát přečíst povinně do školy. Vždycky to ale byl nadlidský výkon a jen jsem si znovu pustila filmovou verzi. Teď, už jako maminka, která Babiččiným údolím projede několikrát za rok a vždy si říká, že už by to měla přečíst, aby konečně věděla, "jak to bylo", jsem to zvládla. Musela jsem si k ní dospět, něčím projít a nakonec si říct, že ten život na vesnici musel být celkem příjemný a doufat, že úplně nejhorší to není ani dnes. Vydání po praprarodičích z r. 1891 s krásnými kresbami mi k tomu dopomohlo, i když prokousat se někdy tím místy pro nás už krkolomným jazykem mi dalo i tak zabrat. Ale je úžasné, jak ta klikatá cesta na Žernov je tam dodnes... Nebo až na mě zase jednou někdo bude koukat jako na exota, že si na Velikonoce pleteme dynovačku, odkážu ho na stranu 124 v Babičce a bude.
Knihu jsme měli v povinné literatuře ve škole, asi jsem byla jediná ze třídy, komu se kniha líbila. Díky tomu jsem si přečetla i jiné knihy od Němcové. Ale naprosto rozumím tomu, když se někdo s touto literaturou neztotožní.
Všichni ji známe...tím myslím jak Babičku, tak Boženu Němcovou...snad ve všech školách se o ní učí a právem. Toto dílo Boženy Němcové je považováno za realistické dílo. Prý se autorka sama zakomponovala do děje postavou Barunky , a také můžeme vidět úžasnou retrospektivu. Styl psaní, na tehdejší dobu běžný, je v dnešním světě lehce zmatený či nesrozumitelný, ale příběh je tak brilantní, že na tohle si během pár stránek zvyknete. Tato kniha je základem české literatury, doporučuji.
Jazyk mi nevadil, příběh, mohu-li líčení plynoucích dnů v chalupě okořeněné pár zajímavými historkami (Viktorka aj.) takto nazývat, taky nebyl kamenem úrazu, jazyk jsem kupodivu ocenila, jen stěžějní prvky (víra, lidové tradice, hrdost na svou zem, poctivost prostého lidu) mě míjely, holt jsem zhýčkaná a navyklá na jiný životní styl.
Povinná četba a klasika, ale mne osobně nedostala, protože vyluštit umělecký jazyk Němcové je horší než číst knížku ve slovenštině... 3* dávám jen za dojemný konec.
Nebudu lhát, popis tradic a života na venkově mě vysloveně nudil. Některé pasáže byly naopak skvělé, hlavně mládí babičky a setkání s Josefem II. nebo příběh o Viktorce. Je to ale klasika, není možné babičku nemilovat a konec vždycky naprosto dojme.
Asi nikdy do ní nedorostu, nebo spíš datum narození a její prvotní vydání se přeci jenom minuly o století...
Štítky knihy
19. století zfilmováno příroda venkov babička laskavost Náchodsko život na vesnici lidové zvyky láska z dětství klasická literaturaAutorovy další knížky
| 1958 |  V zámku a v podzámčí |
| 1942 | Divá Bára |
| 2021 | Babička |
| 2002 |  Povídky |
| 1988 | Velká kniha pohádek |
Na knize se mi nejvíce líbil detailní popis tehdejších zvyků a tradic. Myslím, že bychom i v dnešní době měli na určité zvyky vzpomenout a znovu je obnovit i kvůli mladé generaci, která ztrácí vědomí o tom, co vlastně znamená být součástí a národu. A jedním ze způsobů, jak zabránit multikulturalismu, je nezapomenout na národní zvyky a obyčeje, díky kterým jsme jedineční.