Babička
Božena Němcová
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/194982/bmid_babicka-194982.jpg
4
4219
4219
Klasické provedení Babičky ve zmenšeném formátu. Netradiční obálka (herec Pecha + foto z představení "Babička" z divadla Husa na provázku) otevírá českou klasiku i mladé generaci
Přidat komentář
Jak objektivně zhodnotit knihu, kterou člověk "musel" číst? Pro mě je nejzajímavější taková ta konfrontace autorčiných knih, líčících venkovskou idylku a autorčiny osobnosti, která byla mnohem mnohovrstevnější, než jakou nám ji předkládali ve školních škamnách.
Babičku jsem měla v páté třídě jako povinnou četbu. Asi po třech čtvrtinách jsem knihu vzdala. Ale každý si přece zaslouží druhou šanci, tak jsem po devatenácti letech učinila druhý pokus. Tentokrát jsem Babičku dočetla, ale hlubší dojem na mě nezanechala. Na to, že je babička údajně tak moudrá, tak si chvílemi dost protiřečí (je velice pobožná, chodí pravidelně do kostela, ale zároveň si nemůže vynachválit Josefa II., který rušil kláštery a z kostelů nechal dělat sýpky?!). Barunku jsem si nedokázala oblíbit ani náhodou, byla přemoudřelá a nesnesitelná.
Nejlepší z celé knihy je Viktorčin příběh, škoda, že povídka není jenom o Viktorce.
babičku jsem četla před dvěmi lety (v 5. třídě) a opravdu mě bavila, je sice pravda, že většina postav byla nepřirozeně hodná a myslím si, že mě bavila tolik proto, že je ze starší doby a to mě prostě baví vždycky...
Babičku jsem poprvé četla na základce a to byl děs ... Nojo povinná četba. Ale pak jsem se k ní ještě dvakrát vrátila a klidně se vrátím i potřetí! :)
Postavy značně zidealizované, děj v podstatě žádný, ale čekala jsem, že to bude o mnoho horší, proto jsem vcelku spokojená a vlastně i ráda, že jsem si Babičku přečetla. Jazyk mi nepřišel nijak náročný a myslím, že pokud bude někdo mít s přečtením téhle klasiky problém, bude to spíš kvůli (občas nekonečné) zdlouhavosti než kvůli stylu psaní a výběru slov Němcové.
Sice je to stará česká klasika, ale já ji ani za nic nemůžu přijít na chuť. Nudí mě, děj je nijaký a četla jsem ji prakticky z nutnosti.
Nelíbilo se mi ani jedno filmové zpracování a ani knížka.
S jazykem v knížce nemám problém, ani nejsem z těch, kteří jí museli číst povinně...
Jsem opravdu ráda za mou skvělou babičku, které se té Barunčině ani zdaleka nepodobá.
noční můra mého dětství, příběh dobrosrdečné babky mě děsil ještě mnoho let po škole. Chápu, někomu se to líbí, mě ne. Osobně myslím, že by neměla býti povinná (ve škole), ale dobrovolná.
Číst některé zdejší komentáře je vážně na nic.
Vadí vám jazyk? Promiňte, ale je to jen necelých dvě stě let stará forma dnešní mluvy. Jenže když sami neumíme mluvit, jak bychom tomu mohli rozumět, že jo...
Zdá se vám nudná? Ale prosím vás. Životy lidí, o nichž Božena Němcová píše (byť jsou to často nejspíš postavy fiktivní), jsou mnohem naplněnější v tom, co ti lidé dělají, než ty naše rádoby existence. Ti lidé měli v co věřit, dennodenně dělali něco smysluplného, užívali si obyčejné radosti, oslavovali život a jeho krásu, trávili spolu volný čas a měli k sobě, když už ne vřelý vztah, alespoň úctu. Podívejte se teď na dnešní společnost. Já vám nevím, ale mě nepřipadá nudné, že se dobrá knížka obejde i bez akce, zabíjení, dystopických nebo hororových nebo naopak erotických nebo přeslazených prvků.
Ale co, každý to vidí jinak, že ano. (Možná, že kdybyste z přebalu odlepili nálepku "Povinná literatura", viděli byste knihu úplně jinak. Hmm, to je jedno.
Četla jsem snad ještě na základní škole a dokonce na prvním stupni. Pamatuji si jen to, že jsem se přes každou nahuštěnou stránku horko těžko dostávala. Proto také jsem byla ráda, když jsem se jí zbavila. Nemám na ni nijak dobré vzpomínky. Jinak tato kniha patří již do klasiky, ke které není co dodávat.
Štítky knihy
19. století zfilmováno příroda venkov babička laskavost Náchodsko život na vesnici lidové zvyky láska z dětství klasická literaturaAutorovy další knížky
| 1958 |  V zámku a v podzámčí |
| 1942 | Divá Bára |
| 2021 | Babička |
| 2002 |  Povídky |
| 1988 | Velká kniha pohádek |
Úryvek z knihy :)
Když babička pekla chléb, měly vnoučata posvícení. Po každé dostaly po plamenici a po malém bochánku, švestkami neb jablky plněném, což se jim dříve nestávalo. Musely ale zvykat dávat pozor na drobty.
"Drobty patří ohníčku," říkala babička, když smítala se stolu drobečky a do ohně je házela. Když ale některý z dětí udrobil chleba na zem a babička to zhlédla, hned mu kázala drobečky sebrat a říkala: "Po drobečkách se šlapat nesmí, to prý duše v očistci pláčou." Také se mrzela vidouc, že se chléb při krájení nerovná: "Kdo se nesrovnává s chlebem, nesrovnává se s lidmi," říkala.
Jednou prosil Jeník, aby mu babička zakrojila po straně do kůrky, že on to rád jí; babička to ale neudělala řkouc: "Neslyšel jsi, když se zakrojuje do chleba, že se ukrajujou Pánubohu paty? Nechť je jak je, ty se neuč vymýšlet v jídle," a pan Jeníček musel si nechat laskominky zajít.
Kde jaký kousek chleba ležet zůstal, i kůrky, co děti nedojedly, strčila babička do kapsáře; trefilo-li se jít okolo vody, hodila rybám, rozdrobila mravencům, když šla s dětmi, nebo ptákům v lese, zkrátka ona nezmařila jediného sousta a vždy napomínala: "Važte si božího daru, bez něho je zle, a kdo si ho neváží, toho Bůh těžce tresce." Jestli dítě chléb z ruky upustilo, muselo jej pak políbit, jako za odprošení; tak i kdyby kde zrnko hrachu bylo leželo, zvedla je babička a vyznamenaný na něm kalíšek s úctou políbila. Tomu všemu babička děti učila.
Jestli leželo na cestě husí peříčko, babička hned na ně ukázala řkouc: "Shýbni se, Barunko!" Barunka byla mnohdy líná a říkala: "Ale babičko, copak je o jedno pírko?" Z toho ji babička ale hned kárala: "Musíš si myslit, holka, sejde se jedno k druhému, bude jich více; a to si pamatuj přísloví: Dobrá hospodyňka má pro pírko přes plot skočit."
(poznámka: úryvek z knihy vydané roku 1955 - doslovný opis z textu)
Spisovatelka Božena Němcová byla ... opravdová. Děkujeme za Vaše česká díla. Byla jste statečná žena. :)