Babička
Božena Němcová
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/253/bmid_babicka-KqZ-253.jpg
4
4147
4147
Babička je nejznámějším dílem Boženy Němcové. Jedná se o novelu, kterou psala v době, kdy jí umíral syn. Autorka zde zachycuje dění na venkově se všemi zvyky. Nejslavnější klasické dílo spisovatelky Boženy Němcové není třeba dlouze představovat. Malebný příběh z venkova 19. století nám vypráví o životě a hodnotách prostých lidí i vrchnosti. Kdo by mohl zapomenout na babičku a její nejoblíbenější vnučku Barunku, paní kněžnu a její schovanku Hortensii či Viktorku a černého vojáka... celý text
Přidat komentář
Idealizované, venkovské dílo. Každý ví, že Babička je vysněný příbeh Boženy Němcové a určitě nejen její. Vše je úžasné, dokonalé, vše se v dobré obrátí, Babička dokáže každému poradit, pomoci, nebýt jí, tak by ve vesnici asi nic nefungoval. S Babičkou se dokáže čtenář přenést do toho úžasného a zidealizovaného světa. A to je presně to, co dělá Babičku Babičkou.
Ke knize se vracím každé dva roky. Zvedne mi náladu, vytvoří mi úsměv na obličeji a pomůže zapomenout na každodenní masáž negativních zpráv, která nám media podsouvají 24h denně.
Miluji Ratibořice a kraj, kde se příběh odehrává. Rád se tam vracím.
Babičku jsem ve svém životě četla celkem třikrát.
Poprvé pasivně v mých pěti letech, kdy nám ji četla maminkla před spaním. Strašně jsem tenkrát chtěla ochutnat pečené veverky, zaznamenala jsem, že na konci knihy babička umřela a byla jsem ráda, že to není moje babička. A ještě jsem zaznamenala, že kniha končí slovy: ,,Šťastná to žena!" Mimochodem, toto si pamatuji dodnes.
Podruhé jsem ji četla ve svých jedenácti letech jako povinnou četbu. Okouzlil mě příběh Viktorky a toužila jsem po škapulíři. Kluci z naší třídy zase na sebe chvilku pokřikovali:,,Sultáne!" ,,Tyrle!" A zažilo se u nás rčení: ,,To je radosti na Starém Bělidle!" a ,,Dobrá hospodyňka i přes plot pro pírko skočí".
Potřetí jsem knihu četla společně se svojí dcerou. To když mě poprosila, jestli bych jí s povinnou četbou nepomohla. Šťastná to žena jsem byla já, že jsem dočetla. Dcera nedočetla, ale prostřednictvím mě věděla o všech detailech knihy, takže ve škole sklidila úspěch. Dodatečně se omlouvám její češtinářce :-). A co zaujalo při třetím čtení mě? Každá žena, které umřelo dítě, by neměla konzumovat jahody před svatým Jánem.
O této knize říkají, že je národní poklad a protože já jsem patriot, nemohu zde rozebírat moje pocity. Nejsem ani odborník na povinnou literaturu ve školách, ale já již tuto knihu nikdy číst nebudu.
Omlouvám se vám, paní Boženo Němcová. A děkuji vám za pohádky. Na druhou stranu příběh babičky a potažmo tak trochu váš si budu pamatovat stále, ale nevím, zda bych četla bez přinucení. Opravdu nevím...
Jedinečná kniha, kterou by si měl přečíst každý Čech. Učí nás, co jsou to skutečné hodnoty. Například úcta ke starým lidem dnes není v módě. Někomu vadí, že kniha nemá děj - to je ale nepochopení funkce literatury. Dětem by na knize možná bylo divné, proč tam nikdo nemá mobil, nehraje hry, nesedí u počítače mnoho hodin denně.
Život za Boženy Němcové byl jistě velmi těžký, ale opravdový. Lidé k sobě měli blíž, nepěstoval se individualismus jako dnes.
Nechávám na každém posoudit, jaký život je správnější.
Nuž, hleďte, vy, co této knize dáváte odpad a posíláte ji do pekel, vy, kteří jí vyháníte ze školy, kteří láte Boženě Němcové, za to že toto dílo napsala a házíte ho zpátky, do propadliště dějin! Hleďte vy všichni, (slovy Michaila Bulgakova: "Čtenáři, za mnou."), já Babičku přečetl. A líbila se mi.
Ano, uznávám, že, tato povídka ve své podstat nemá děj a jde jen o popis toho, co se událo na malém venkovském stavení, za dobu co tam bydlela babička. Ale, jaký je to popis. Kdo z vás by nechtěl, alespoň v koutku duše, v malinké skulince, babičku, o jaké Božena Němcová psala? Hodnou, mírnou, laskavou a chápající. Vyčítáte jí, že dětem vše zakazovala a do všeho se pletla. Vaše babičky to nedělají?
Babička je symbol. Nejen českého venkova, ale i rodiny a nad vším bdící dobré stařenky. Tím končím svou obhajobu.
Kniha mě vůbec nebavila, přinutila jsem se jí přečíst až na čtvrtý pokus a s ohledem na to, že to patří k základnímu vzdělání. Ale vím jistě, že se k ní nikdy nevrátím.
Piste si co chcete,ale tento pribeh kazdemu z vas,jednoho dne,pripomene vase mladi a vaseho dedecka,a,ano i Babicku..A proc ji císt ve skolnim veku? Treba proto,ze je u nás v Cechach jedinym dilem,ktere jasne a jednoduse ukazuje cestu k ucte k prarodicum (snad jeste Honzikova cesta) a jak je videt dnesni generace na to zapomela (nezajem,agresivita ve skolach...).Ja bych Babicku ve skolnich osnovach jeste nechal.Potrebujeme ji.
nojo, v dnešní době - Nešťastná to žena.
Na školení knihovníků jsem od jedné manažerky slyšel, že Rais patří do skladů Národní knihovny nebo do stoupy, ale rozhodně ne do dnešních knihoven, kde jenom zabírá místo pro Stíny. které mají jasně lepší půjčovatelnost, o což tady kráčí především.
Na Babičku si šáhnout netroufla, ale možná ji to jenom nenapadlo, protože jí všichni obrozenci splývají v jedno.
chudák Babička...chudák naše paní Božena.
Z odstupem let se vracím k různým knihám a autorům a v každém období se čtou jinak. A chápou jinak. Na dnešní mládež je Babička málo akční, nedivím se, že žáci už jen přepisují referáty z internetu a ani knihu neotevřou. Snad k ní najdou cestu jindy, protože přečíst ji je něco jiného než koukat na Libušku Šafránkovou v TV.
Babička sama o sobě je krásná kniha, dobře napsaná - byť zidealizovaná, čte se příjemně. Upřímně, myslím si, že většina náctiletých ji prostě nedokáže docenit, protože cítí, že je jim nucena; jasně, patří to k vzdělání, ale osobně si myslím, že k Babičce je potřeba dospět... možná, kdyby si ji ti samí, co se jim teď nezamlouvá, přečetli za deset let, budou komentáře i hodnocení vypadat jinak. Proto si nemyslím, že je fajn obviňovat tu někoho z nevzdělanosti a označovat za sociální analfabety, jen proto, že kniha je nezaujala. Každý jsme jiný, respektujme to prosím. Mně se kniha velmi zalíbila a pohladila po duši, takže děkuji Němcové za krásný čtenářský zážitek.
Ačkoli patřím do generace, která ve škole ještě jela dle normalizačních čítanek (a Němcovou do nás samozřejmě cpali), již tehdy mě dílo docela bavilo a i s odstupem času můžu říct, že jde o prózu, za níž se nemusíme v kontextu evropské literatury stydět.
Ano, je to kýč. Hodná kněžna, chudá babička, ofrklý úředník. Životní moudrost versus dětská bezstarostnost. Ale tento kýč se postupem času stal určitým literárním archetypem, který zase inspiroval desítky dalších autorů. Kdo z tvůrců venkovské či ruralistické prózy nepomyslel při psaní na Babičku?
Pominout nelze ani ducha doby, který autorku ovlivnil. Němcové její příběh můžeme věřit. Při psaní vycházela ze skutečných dobových poměrů a určitá sociální otázka byla prostě přirozeným rysem tehdejší literatury.
chudák Babička rozděluje národ - až snad České nebe ji poněkud rehabilitovalo po těch hrůzách povinného čtení. Mně osobně se v rámci pochopení souvislostí doby a místa to zpracování líbí.
No ale dnešní povinná literatura zase ubližuje jiným autorům.
Můj kamarád dostal před čtyřiceti lety k maturitě B.Němcovou. Z hlavních postav Babičky si pamatoval Viktorku, Sultána a Tyrla. Odmaturoval. A je z něj úspěšný programátor.
I přesto, že se tak nezdá, Babička je nepochybně moderním dílem české kultury. Říká se, že Božena Němcová je přechodem naší literatury mezi romantismem a realismem – to je však zcestná myšlenka. Stačí se hlouběji podívat na její dílo Babička.
Vlastně je třeba objasnit fakt, že samotná Němcová se o přerod české literatury z romantismu do realismu nijak nesnažila. Spíše tvořila na pomezí těchto uměleckých směrů.
V Babičce se totiž zrcadlí romantický realismus. V Babičce je mnohem méně reality, než bychom u realismu očekávali. Převládá idealizování a na rozdíl od západních realistů se toto dílo drží při zemi, nesnaží se grandiózně vyzdvihnout svou monumentálnost a to i přesto, že ji nepochybně má! Babička je vlastně v tomto smyslu ještě jakási pohádka s realistickými prvky, chcete-li, bez nadpřirozených jevů a bytostí pro pohádku jako žánr typických.
Svět v Babičce je jiný, než ten reálný, ale v jiném ohledu, je totiž nekonečně naivní a vládne zde až jakási mechaničnost – lidé se sdružují, jsou důvěrní, věrní, neexistují bariéry na základě původu, postavení apod. Postava Babičky je nejen důvěrnicí kněžny, ale snad až jakousi prozřetelností, která zasahuje do osudů ostatních.
Tvorba Němcové, konkrétně v tomto případě Babička tak není snahou o akademickou dokonalost, nýbrž je to tvorba citů, snů, především až naivity. V lidech není cítit rozpolcenost ani jiné spory a tak toto dílo přichází o základní prvek moderní tragiky.
Babička je tedy sice přímá, až naivní, možná dokonce primitivní, ale to jen souvisí s tím, že Němcová přirozeně věřila v přirozenou dobrotu lidské duše.
Kdybych Babičku neměla na seznamu povinné četby, tak bych po ní asi nesáhla. Jsou krásně vylíčeny tehdejší zvyky, ale celkově mě nezaujala. Dokopala jsem se k tomu ji dočíst až do konce a z celé knihy jsem mi líbila akorát závěrečná pasáž. Čekala jsem něco víc.
Nejkrásnější kniha povinné četby. Jsem unešená, nadšená a mám slzy v očích. Do sedmé kspitoly jedním dechem, pak mi trochu daly zabrat popisy všech slavností a tradic a zvyků a okolí, ale nebyly tak těžké, aby mě odradily.
Babička mě mile překvapila a jsem si skoro jistá, že jsem ji nečetla naposledy...
S ťažkým srdcom, ale úprimne musím dať len dve hviezdičky. Kniha ma moc nebavila, dej sa vliekol, čital som viacmenej nasilu :(
Ano, takhle má vypadat povinná četba. Výchovná, vzdělávací, realistická, předpotopní, tak trochu i nudná, ale přesto máte pocit, že za to přečtení stála.
Štítky knihy
19. století zfilmováno příroda venkov babička laskavost Náchodsko život na vesnici lidové zvyky láska z dětství klasická literaturaAutorovy další knížky
| 1958 |  V zámku a v podzámčí |
| 1942 | Divá Bára |
| 2021 | Babička |
| 2002 |  Povídky |
| 1988 | Velká kniha pohádek |
Když jsem ji četla v 11 letech, tak jsem nezvládla dočíst posledních 20 stran, proto jsem nebyla nadšená, když jsem ji měla v kánonu povinné četby na VŠ, ale dala jsem se do toho se zodpovědností a knihu dočetla a musím říct, že se mi místy líbila a konec mě dokonce i dojal!