Babička
Božena Němcová
Božena Němcová: Babička - obrazy venkovského života. Vydalo v lednu 1953 Státní nakladatelství krásné literatury jako svou první publikaci. Graficky upravil Cyril Bouda. Edice Skvosty, svazek I. Ve Skvostech I. vydání. Formát 122 x 86 mm, 80 g. Bibliografická poznámka: BABIČKA vyšla po prvé roku 1855 u Jaroslava Pospíšila v Praze, po druhé roku 1862 jako první svazek Sebraných spisů Boženy Němcové, které vycházely v Litomyšli nákladem Antonína Augusty. Text našeho vydání je pořízen podle vydání prvního a je věrným otiskem vydání Babičky v pátém svazku Spisů Boženy Němcové, které pro Státní nakladatelství krásné literatury připravili v Ústavu pro českou literaturu Bohuslav Havránek, Rudolf Havel a Rudolf Skřeček.... celý text
Přidat komentář
Babičku jsem četl dvakrát. Poprvé na střední škole jako povinnou četbu a později v roce 2009. Časem bych se chtěl ke knize znovu vrátit. Kniha se mi líbila. Líčení běžného života na vesnici, střídání ročních období, příběh Viktorky, návštěva u kněžny aj. Samozřejmě se mi líbily i rady babičky, které dávala rady dětem a jiným lidem a kterým také pomáhala.
Jakožto člověk žijící ve 21. století je mi jasné, že ne každý mladší čtenář bude číst s radostí a dobrovolně tuto knihu, poněvadž je zařazena do povinné četby. Slyšel jsem názory od řady čtenářů, že Babičku nemohli přečíst do konce, ač se snažili, jak chtěli, prostě to nešlo dle jejich slov. Kniha je nebavila svým příběhem, stylem psaní, pro mnohé byla nudná a podobně. Myslím si, že BABIČKA by měla zůstat v povinné četbě pro střední školy s možností, že si student bude moci vybrat tuto knihu k maturitě. Vím, že existují různé zkrácené verze této knihy psané přístupnější formou současným jazykem, což na jedné straně může vyhovovat mnoha lidem, ale myslím, že originál je originál, který nic nepřekoná. V tom právě spočívá originalita a kouzlo této knihy.
Za sebe mohu říci, že mne kniha oslovila, ačkoliv vím, že realita v mnoha věcech byla jiná, než ji Němcová vykreslila v této knize, přesto by bylo fajn, kdyby vše, co v knize popisovala, byla skutečnost. Oslovil mne také život BOŽENY NĚMCOVÉ včetně jejího původu. VLADIMÍŘ KOVAŘÍK napsal: "Skoro vše bylo jinak, než Božena Němcová napsala, ale všechno bylo tak, jak si vysnila ve svém smutném a zklamaném srdci."
Líbily se mi také filmy, na které se rád podívám, pokud jsou v televizi. Černobílý z roku 1940, kde hlavní roli ztvárnila Terezie Brzková a dvojdílný barevný film, který natočila Československá televize v roce 1971.
Pozor SPOILER!
"Dávno, dávno již tomu...
...
...'Šťastná to žena!'"
Konec SPOILERU!
A to mezi tím? To je ryzá poetika, která musí pohnout každým, kdo ji nečetl jako povinnou četbu. Já, pocházeje z tohoto kraje, znaje od mala všechna zmiňovaná místa a pověsti, jsem si na Babičku chvilku počkal a pak mohl ocenit.
Klasika české literatury, idyla českého venkova. I dnes stále chytlavé, velmi snadno a rád se člověk zapomene ve starých čase, zvycích a tradicích, ale i v krásném příběhu nejlaskavější a nejmilejší babičky všech dob.
Klasika české literatury, která má hodně co nabídnout i dnes. Vlastně bychom mohli říci, že je babička Boženy Němcové jakýmsi předobrazem současné bio ženy. Žije v souladu s přírodou, sleduje její proměny. Vše chová v náležité úctě a s láskou a díky přijímá plody, které jsou jí svěřeny. Samozřejmě ještě hlubší úctu chová k Bohu, jemuž se zcela podřizuje a tak žije skromným, ale šťastným a plným životem.
Jak je vidět, jakési volání po prostém životě bylo slyšet už v 19. století. O to více jej můžeme cítit dnes v našem technickém věku. Právě proto si Babička snadno udrží své čestné místo i v nejmodernější knihovně.
Babičku jsem si k maturitě nevzala, ale přeci jenom jsem si ji přečetla. Jde o náš národní klenot a alespoň jednou za život by si to člověk měl přečíst. Babička je líbezné, kouzelné a laskavé dílo. Nečetla se mi zrovna nejlíp, jazyk v knize je krásný, ale pro naši generaci zastaralý a nesrozumitelný. Do paměti se mi asi nejvíc z celé knihy vryla zpívající Viktorka na splavu. Moc se mi líbily popisy krajiny, zase to dokazuje, jak ta naše malá zemička je nádherná.
Nedá mi, aby som nenapísala svoje vyznanie k Babičke, ku knihe, ktorá je mojou srdcovou záležitosťou.
Babičku som od detstva čítala niekoľkokrát a navždy ostane pre mňa malou osobnou bibliou.
Toľko jednoduchej úprimnej ľudskej múdrosti a lásky vo všetkých podobách nám môže dať iba máloktorá kniha.
Nikdy nezabudnem ako si babička vážila pre niekoho "obyčajný" chlieb. S akou láskou ho pripravovala, bez požehnania z neho neokrojila a ani omrvinky z neho nepremárnila.
S akou láskou pristupovala k prírode. Nikdy si z nej nebrala viac ako potrebovala. Dokázala s prírodou prirodzene splynúť, poznala všetky bylinky a plody, ktoré ľuďom pomáhali. Nezabúdala ani na zvieratá, pre ktoré mala vždy vo vrecku suchú kôrku chleba.
Akou láskou oplývala k ľuďom. Smútnych potešila, bezradným poradila, bezmocným pomohla a s tešiacimi zdielala ich radosť. Nebola zákerná ani zloprajná.
Žila s vierou v Boha, ku ktorému pristupovala s bázňou a pokorou. Verila na božie požehnanie, bez ktorého nikde nepustila svoje deti ani vnúčatá.
Tieto hodnoty sa im snažila ďalej odovzdávať.
Som prekvapená, aké nízke celkové hodnotenie ma tento klenot.
Darmo súčasným mladým ľuďom už tieto hodnoty nič nehovoria. Radšej uznávajú iné, načo by sa mali s niekým stretnúť a prehodiť milé slovo. Veď preto majú sociálne siete. Žijú virtuálny život a vôbec si neuvedomujú, aký prázdny život žijú.
Som matka, aj keď ešte nie všetky moje štyri detí čítali babičku, spolu sme niekoľkokrát pozerali film, kde som sa ich snažila upozorniť na všetky jeho posolstvá.
Babičku - moju srdcovú záležitosť - odporúčam všetkým bez rozdielu !!!
Procházka po mém kraji i srdci. Bylo mi milo při tomto čtení. Ta stará moudrost, která se i dnes hodí.
Příjemné čtení na dlouhé zimní večery. Přiznám se, že víc jak dvě kapitoly jsem najednou přečíst nezvládla. Ale jazyk je opravdu krásný.
Milé a nenáročné čtení. Je velice zajímavé sledovat život tehdejší společnosti. V dnešní době si většina z nás už nedovede představit, že by se dalo takto žít.
Nudné. Jak nepřitáhnout mladé ke čtení? Vnutit jim jako povinnou četbu Babičku.
Dokážu pochopit, proč se kniha některým líbí a proč je tak populární, ale abych pravdu řekla, mě vůbec nenadchla. Nedočetla jsem. A to jsem těžký "kompletarista" (snažím se dočíst všechno).
Styl psaní je pěkný, ale spíš jde o to, že je to opravdu jen nostalgický ohled do minulosti a na to by měl člověk být v tom správném rozpoložení. Jsem ve věku, kdy jsem zaměřená hlavně na budoucnost, ne minulost. Neskutečně jsem se nudila a snad u každé stránky jsem počítala, kolik mi zbývá do konce. Ani jsem se na knihu nemohla vztáhnout, co se týče babičky, protože ta Boženina je tak silně idealizovaná (a bez jediné chybičky), že to prostě nejde. Na druhou stranu je hezké, že babiččinou moudrostí a laskavostí Božena vyzývá k respektu ke starší generaci.
Kus jsem jí povinně přečetla, filmy celkem ušly. Kniha mého srdce to není. Nicméně pár moudrých i zbožných myšlenek se v ní najít dá, co stojí za to.
Klasika, která pohladí zas a znova po duši. Bez zfilmované verze nejsou vánoce...a když má člověk splín tak stačí několik stránek a je hned lépe:-)
Knihu jsem si přečetla po mnoha letech od školních let, kdy to byla povinná školní četba. Teď jsem po ni sáhla z důvodu čtenářské výzvy. A jsem ráda, že jsem si ji zase přečetla. Krásná kniha, krásná žena.
Tak jak průběžně sleduji Vaše komentáře, mezitím jsem několikanásobnou babičkou, bohužel, i přes mé úporné snažení, v dnešní době nedokáži ani zbla být tak skvělou babičkou. Tam byla pravidla daná, v dnešním chaosu je hodně obtížné být alespoň dobrou babičkou.
Je fajn, že Vás kniha dodnes oslovuje. To je báječné.
Ke knize jsem se dostala díky povinné četbě a jsem za to ráda. Příběh babičky a jejích vnoučat jsem si zamilovala dokonce i ve filmové podobě. Rozhodně si jí ještě někdy přečtu.
Na knize se mi nejvíce líbil detailní popis tehdejších zvyků a tradic. Myslím, že bychom i v dnešní době měli na určité zvyky vzpomenout a znovu je obnovit i kvůli mladé generaci, která ztrácí vědomí o tom, co vlastně znamená být součástí a národu. A jedním ze způsobů, jak zabránit multikulturalismu, je nezapomenout na národní zvyky a obyčeje, díky kterým jsme jedineční.
Štítky knihy
19. století zfilmováno příroda venkov babička laskavost Náchodsko život na vesnici lidové zvyky láska z dětství klasická literatura
Autorovy další knížky
| 1958 |  V zámku a v podzámčí |
| 1942 | Divá Bára |
| 2021 | Babička |
| 2002 |  Povídky |
| 1988 | Velká kniha pohádek |
Ať se na mě nikdo nezlobí, ale mně se Babča prostě nelíbila. Jasně, zachycuje obraz českého venkova, láskyplný vztah vnučky a babičky, je to taková knížka s růžovými brýlemi. Beru v potaz, že autorka ji psala v nelehkém životním období a krásné vzpomínky ji vytáhly z temnot všedních dní.. Ale nebýt Viktorky, jejíž dějová linka mě jediná zaujala, asi bych zemřela nudou..