Babička
Božena Němcová
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/379459/bmid_babicka-x0l-379459.jpg
4
4129
4129
Božena Němcová: Babička. Rok 1926, II. vydání, formát cca 17 x 12,5 cm. Upravil: Dr. Q. M. Vyskočil. Edice: Drahokamy z děl Boženy Němcové.
Přidat komentář
Podle mne typický příklad, jak může zařazení do povinné četby knize ublížit. V dětství jsem se ji pokoušela číst několikrát, ale nikdy jsem se nedostala řekněme přes první třetinu (a to jsem byla zvyklá číst hodně a všechno možné), přestože zfilmovanou Babičku jsem měla vždycky ráda. Vlastně nevím o nikom, kdo by si ji jako dítě oblíbil (i když samozřejmě nepochybuji, že řada takových čtenářů existuje). Teď v dospělosti jsem se ke knize vrátila a je to úplně jiná káva. Zvlášť si užívám úžasného jazyka. A i když to asi není kniha, ke které se budu pravidelně vracet, docela mě navnadila, abych si od autorky přečetla i něco dalšího.
Děti by se nejspíš nikdy neměly setkat s povinnou četbou. Nic hezkého ještě nevzešlo z povinnosti. Babičku jsem začala číst a po cca 20 stránkách už to nešlo, ale to mi bylo 14 let. Dnes je mi o třicet víc a tento literární poklad má náhle úplně jinou cenu. Člověk musí dozrát .... Doporučuji si přečíst nějaké životopisné dílo o B. Němcové - npř. od V. Tille a potom se na její poetiku a touhu po laskavém světě budete dívat jinýma očima. Božena Němcová byla ve své době nepochopený fenomen (nejen tvorbou) a jen hrstka jejich současníků dokázala vnímat její svobodnou duši bez zášti. Zbytek okolí neměl dost vyspělosti k pochopení a to milá Božena zaplatila předčasně životem. V roce 1851 napsala: " Kdybych měla volit, tedy bych si přála narodit se znova as za dvě stě let, anebo ještě později, neboť nevím, bude-li do té doby takový svět, v jakém bych já chtěla žít s rozkoší." Tak si říkám, jestli je naše dnešní společnost již dost spravedlivá a tolerantní, aby mezi námi chtěla žít? Nebo její laskavá duše stále ještě trpělivě čeká na svou vysněnou dobu?
Vesničky obklopené lesy, malé kostelíčky a stavení, útulné světničky, děti hrající si na peci, dlouhé večery plné povídání a vyprávění příběhů v rodinném kruhu a u sousedů, venkovské slavnosti a ve středu toho všeho laskavá a moudrá babička, vážící si každé drobnosti, která je pro nás tolik samozřejmá, jako je třeba obyčejný chleba... Uznávám, celá kniha je určitě poněkud zidealizovaným pohledem na venkovský život v té době, nerealistickým, někdy snad působícím až naivně (nicméně souhlasím s komentářem Stammela), ale stejně,vždyť je to tak hezoučká knížka!
A nuda? Příliš dějová kniha to sice není, zato neskutečně uklidňující, alespoň pro mě... A navíc, přece jenom, není to celé jen popis babičky - bláznivá Viktorka, příběh Kristly a Míly, do toho další vyprávění různých lidí,... To všechno dodává příběhu i tu poutavost. A hlavně - lidskost. Jak se přidají emoce, ať už je to radost, smutek, strach nebo bolest (jako u zmíněných příkladů), zjišťujete, že to, co náš dnešní "bezchybný" svět od toho před 200 lety tak strašně odlišuje, je sice kultura, zvyky, ale v základu jsme pořád stejní, pořád prožíváme to samé, jen v jiném prostředí a za jiných okolností. Ti lidé zkrátka nebyli horší, než jsme my. Byli jenom jiní ve způsobu života. A tahle kniha nám je, sice přikresleně, ale přesto obyčejně lidsky představuje.
Mám opravdu, opravdu ráda ten dvojdílný černobílý film, ale kniha, přestože je to naše česká opěvovaná klasika, mě neuchvátila ani v nejmenším.
Úryvek z knihy :)
Když babička pekla chléb, měly vnoučata posvícení. Po každé dostaly po plamenici a po malém bochánku, švestkami neb jablky plněném, což se jim dříve nestávalo. Musely ale zvykat dávat pozor na drobty.
"Drobty patří ohníčku," říkala babička, když smítala se stolu drobečky a do ohně je házela. Když ale některý z dětí udrobil chleba na zem a babička to zhlédla, hned mu kázala drobečky sebrat a říkala: "Po drobečkách se šlapat nesmí, to prý duše v očistci pláčou." Také se mrzela vidouc, že se chléb při krájení nerovná: "Kdo se nesrovnává s chlebem, nesrovnává se s lidmi," říkala.
Jednou prosil Jeník, aby mu babička zakrojila po straně do kůrky, že on to rád jí; babička to ale neudělala řkouc: "Neslyšel jsi, když se zakrojuje do chleba, že se ukrajujou Pánubohu paty? Nechť je jak je, ty se neuč vymýšlet v jídle," a pan Jeníček musel si nechat laskominky zajít.
Kde jaký kousek chleba ležet zůstal, i kůrky, co děti nedojedly, strčila babička do kapsáře; trefilo-li se jít okolo vody, hodila rybám, rozdrobila mravencům, když šla s dětmi, nebo ptákům v lese, zkrátka ona nezmařila jediného sousta a vždy napomínala: "Važte si božího daru, bez něho je zle, a kdo si ho neváží, toho Bůh těžce tresce." Jestli dítě chléb z ruky upustilo, muselo jej pak políbit, jako za odprošení; tak i kdyby kde zrnko hrachu bylo leželo, zvedla je babička a vyznamenaný na něm kalíšek s úctou políbila. Tomu všemu babička děti učila.
Jestli leželo na cestě husí peříčko, babička hned na ně ukázala řkouc: "Shýbni se, Barunko!" Barunka byla mnohdy líná a říkala: "Ale babičko, copak je o jedno pírko?" Z toho ji babička ale hned kárala: "Musíš si myslit, holka, sejde se jedno k druhému, bude jich více; a to si pamatuj přísloví: Dobrá hospodyňka má pro pírko přes plot skočit."
(poznámka: úryvek z knihy vydané roku 1955 - doslovný opis z textu)
Spisovatelka Božena Němcová byla ... opravdová. Děkujeme za Vaše česká díla. Byla jste statečná žena. :)
Jak objektivně zhodnotit knihu, kterou člověk "musel" číst? Pro mě je nejzajímavější taková ta konfrontace autorčiných knih, líčících venkovskou idylku a autorčiny osobnosti, která byla mnohem mnohovrstevnější, než jakou nám ji předkládali ve školních škamnách.
Babičku jsem měla v páté třídě jako povinnou četbu. Asi po třech čtvrtinách jsem knihu vzdala. Ale každý si přece zaslouží druhou šanci, tak jsem po devatenácti letech učinila druhý pokus. Tentokrát jsem Babičku dočetla, ale hlubší dojem na mě nezanechala. Na to, že je babička údajně tak moudrá, tak si chvílemi dost protiřečí (je velice pobožná, chodí pravidelně do kostela, ale zároveň si nemůže vynachválit Josefa II., který rušil kláštery a z kostelů nechal dělat sýpky?!). Barunku jsem si nedokázala oblíbit ani náhodou, byla přemoudřelá a nesnesitelná.
Nejlepší z celé knihy je Viktorčin příběh, škoda, že povídka není jenom o Viktorce.
babičku jsem četla před dvěmi lety (v 5. třídě) a opravdu mě bavila, je sice pravda, že většina postav byla nepřirozeně hodná a myslím si, že mě bavila tolik proto, že je ze starší doby a to mě prostě baví vždycky...
Babičku jsem poprvé četla na základce a to byl děs ... Nojo povinná četba. Ale pak jsem se k ní ještě dvakrát vrátila a klidně se vrátím i potřetí! :)
Postavy značně zidealizované, děj v podstatě žádný, ale čekala jsem, že to bude o mnoho horší, proto jsem vcelku spokojená a vlastně i ráda, že jsem si Babičku přečetla. Jazyk mi nepřišel nijak náročný a myslím, že pokud bude někdo mít s přečtením téhle klasiky problém, bude to spíš kvůli (občas nekonečné) zdlouhavosti než kvůli stylu psaní a výběru slov Němcové.
Štítky knihy
19. století zfilmováno příroda venkov babička laskavost Náchodsko život na vesnici lidové zvyky láska z dětství klasická literatura
Autorovy další knížky
| 1958 |  V zámku a v podzámčí |
| 1942 | Divá Bára |
| 2021 | Babička |
| 2002 | Povídky |
| 1988 |  Velká kniha pohádek |
Pochlubím se také, knihu jsem četla rovnou 4x. Jednou když jsem byla malý špunt (6. třída), pak když jsem byla krapet starší (9. třída), po třetí k maturitě (4. ročník SŠ) a naposledy teď na VŠ. V dětství čtenář nemůže pochopit podstatu této kouzelné knihy. Tu pochopí až ve chvíli, kdy se dozví něco málo o autorce apod. Když to tedy vezmu kolem a kolem, tak mají z této knihy větší požitek starší čtenáři, kteří už si něco málo, co je v knize naznačeno prožili. Nechápu tu podstatu toho, že se Babička ocitá stále v povinné četbě základních škol...