Babička
Božena Němcová
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/426947/bmid_babicka-MxU-426947.jpg
4
4143
4143
11. vyd. v Albatrosu, (s il. A. Kašpara 9. vyd.)
Přidat komentář
Podtitul "Obrazy venkovského života" je velmi výstižný. Kniha nedisponuje žádným souvislým dějem, veškerý obsah je poskládaný z útržků běžných dní na vesnici, jakoby někdo napsal příběh podle obrazů v galerii. Dá se v ní sice nalézt několik zajímavých informací o vesnických zvycích, a kořeněním jsou rovněž vyprávění o Viktorce nebo hluchoněmé dívce, většina knihy je ale pouhopouhá nuda. Zastaralá čeština čtení ještě ztěžuje. Moc nemusím idealizované černobílé postavy, a proto mi ani babička k srdci příliš nepřirostla. Poslední kapitola byla sice dojemná, ale předchozí odpočítávání zbývajících stránek do konce nespraví. Stačí jedno přečtení.
Krásná kniha, které jsem se dostal pod kůži až mnoho let po své školní docházce, a která je, navzdory starému jazyku a na dnešní poměry pomalému tempu, neuvěřitelně čtivá.
Jedna z nejhorších knih, co jsem kdy četla. Její popularitu naprosto nechápu. Úplně o ničem, bylo utrpení ji dočíst.
Krásná kniha, poukazující na rodinné tradice a potřeba jejího udržování. Zároveň jsou zde podtrženy mezilidské vztahy a nezkaženost venkovského života.
Bohužel, většina knihy je jen zdlouhavý popis všedních dní rodiny na stavení. A všedních bohužel doslova a do písmene. Všechny postavy jsou zde hrozně idealizovány, mluví jak roboti. Prakticky k žádné postavě si tudíž nezískáte vztah či sympatie.
V knížce jsou ale i dobré pasáže. Jedná se o poslední kapitolu, která byla skvěle napsaná. V knize mě bavily pasáže o minulosti babičky a dějová linka Viktorky.
S Babičkou jsme se míjeli dlouho. A jsem rád, že se naše cesty nakonec setkaly. Babička je na jednu stranu hrozně krásně napsaný román, který se (snad až na jednu dvě kapitoly) strašně krásně čte. Mám moc rád příběh Viktorky, je sympaticky atmosféricky temný, až skoro horrorový. Na druhou stranu je příběh nejednou místy neskutečně idealistický a samotná postava Babičky mi ve své (křesťanské) pověrčivosti a neustálým oháněním se různými pranostikami a až předsudečnými pohledy a zvyky (tohle nedělej, protože..., když se udělá tohle, musí se udělat tohle, protože...) přišla až nesympatická.
Já vím, že je to Němcová a je to povinná četba a asi něco do sebe má, ale .... Bože nudnější knížku jsem snad nikdy nečetla.
Toto byla četba, kterou jsem už hodně dlouho odkládala ... nejspíš jsem si myslela, že se to bude špatně číst (že to bude napsáno ve staré češtině) ... ale mýlila jsem se ... bylo to psáno srozumitelně a popisně ... prostě něco na způsob dnešní četby ... takže jsem moc ráda, že díky výzvě jsem se dostala i k nějaké té povinné četbě ze školy ...
Je to kniha, která i po mnoha letech, kdy se k ní člověk vrací, pohladí po duši.
,,Milujte tedy i vy českou zem co matku svoji nade všecko, pracujte pro ni jako hodné děti a proroctví, jehož se bojíte, se nevyplní." (s. 122)
,,Těžko získat takové lidi, avšak láska lásku rodí. Mně přichází to s lidmi jako s těmi bylinkami." (s. 191)
,,Šťastná to žena!" (s. 210)
Ano, jak pravila paní kněžna, opravdu si myslím, že babička byla tou nejšťastnější a Bohu nejoddanější osobou. Její moudrost byla zřejmá, pro ostatní by hora snesla, pro českou zemi by se upracovala a nejraději by každičkého v okolí učinila šťastným. Babička, pro mě již legendární postava, na kterou budu vždy s úsměvem vzpomínat!
Božena Němcová, v mnohém připomínající babiččinu oddanou vnučku Barunku, vytvořila nádherné dílo, jež připomíná staré zvyky a tradice, sleduje proměny ročního období a zachycuje široké spektrum postav, které znázorňuje jednotlivé typy lidí, jež babička trefně připodobňuje k bylinkám.
Jsem vděčná, že jsem měla tu čest poznat jeden z pokladů české literatury a nahlédnout do dob minulých, kdy se ještě posílaly listy a spávalo na peci.
Buď zdráva, babičko!
Ano, občas trochu rozvláčné. Ale z příběhu bláznivé Viktorky mi běhal mráz po zádech a samotný závěr románu mne velmi dojal, což je u skoro sto sedmdesát let starého textu úctyhodný výkon.
Nádherný týden se 170 let starou Babičkou. V nezměněném vydání to není lehké čtení, už vůbec ne pro děti. Babičku čtenář nejlépe ocení až se znalostí životního osudu Němcové, časů, kdy dílo vznikalo a poměrů, ve kterých dokázala něco tak výjimečného. Nádherný popis života na venkově té doby. Kolik přísloví se nám zachovalo díky Boženě Němcové? Lidové zvyky, víra, pověrčivost a nad tím vším láska.
"Aby ti dal Pánbůh štěstí a požehnal vás oba, abyste ke cti a chvále boží živi byli a světu prospívali"
Kdo by neznal příběh Boženy Němcové "Babička". Příběh dobra, moudra, lásky, lidových zvyků a života na vesnici v jednotlivých období roku. Kdo by neznal příběh Viktorky, která se pomátla z nešťastné lásky a žila kdesi v lesích. Prostě příběh, který nikdy neomrzí.
Na tuto knížku musí nejspíš člověk dozrát. Ve třetí třídě, kdy to byla povinná četba, jsem ji nedokázala ocenit a odložila jsem ji po pár stránkách. Je to pochopitelné. Dítě tohoto věku chce dobrodružstí, ne poetiku. Teď o cca 40 let později mě naprosto uchvátila a byla jsem z ní nadšená.
Jsem asi nějaká divná, ale mě tento národní poklad nijak moc nenadchl. Přečteno jenom jednou. Víc už se mi líbila třeba Divá Bára.
Krásná knížka, navzdory tomu, že patří mezi nejčastěji nedočtené knihy, mně se četla jako po másle. Určitě se k ní někdy vrátím.
Jako malá, jsem měla problém ji přečít, proto jsem ji nedočetla. Hrozně jsem chtěla, ale nešlo to. Jako starší, ji mám přečtenou. Je tam hodně moudra a charakteristiky. Klasika je klasika a mam knihu ráda. Přece jen ale se mi film líbí víc.
Štítky knihy
19. století zfilmováno příroda venkov babička laskavost Náchodsko život na vesnici lidové zvyky láska z dětství klasická literatura
Autorovy další knížky
| 1958 |  V zámku a v podzámčí |
| 1942 | Divá Bára |
| 2021 | Babička |
| 2002 |  Povídky |
| 1988 | Velká kniha pohádek |
Babička je klasika všech klasik. Pěkně napsané dílo a krásná filmová adaptace, hlavně ta černobílá s paní Brzkovou.