Babička
Božena Němcová
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/469891/bmid_babicka-hs2-469891.jpg
4
4129
4129
Nejznámější prózu Boženy Němcové jistě netřeba blíže představovat – patří k nejčtenějším českým knihám. Poprvé vyšla v roce 1855 a od té doby byla publikována ve více než třech stovkách českých vydání a v mnoha zahraničních překladech. Své vzpomínky na dětství, prožité v ratibořickém údolí s babičkou Magdalénou Novotnou, autorka přetavila do částečně idealizované, ale přesto realistické podoby.... celý text
Přidat komentář
Ačkoliv je to prý první moderně napsaná česká kniha, její kvalitu jsem díky povinné četbě nedocenil a už nedocením. Jestli mi kniha něco dala, tak to, že nutit kohokoliv do čehokoliv může být velká chyba. Howgh.
Odpad Babičce může udělit pouze sociální analfabet neznalý souvislostí.
I když můžu mít k textu výhrady, tak z hlediska popisů a charakteristik postav autorka vytvořila plastické dílo. Navíc v dobách, kdy české země byly sužovány nepřízní osudu, Babička dávala obyčejným lidem naději.
Proč asi filmové adaptace vznikly v r. 1940, respektive v r. 1971?
Co jen lze dodat k tak báječné a k české kultuře patřící knize od neméně obdivuhodné autorky? Lze snad jen apelovat na rodiče, aby knihu pořídili svým ratolestem.
A. G.
Setkávám se s těmi co knihy různých vydáni sbírají a pro tento účel Babička od mé babičky naprosto vyhovuje. Číst? No ano, kapacitě mozku neuškodí a do budoucna si pár souvětí, situací ucho váš.
Bohužel kniha Babička mě vůbec nechytla, z celé knihy mě jenom zaujal příběh o Viktorce, jinak čtení Babičky mě vůbec nebavilo, bohužel.
Nevím do jaké míry téhle knížce "ublížilo" zařazení do povinné literatury :) a taky si nejsem zcela jistá, jestli moje hodnocení není ovlivněno tolika superlativy, které na knížku pějí všichni učitelé češtiny na základních školách nebo i na těch středních. Každopádně na čtení Babičky nemám až tak záporné vzpomínky, jak by se od povinné literatury dalo čekat. Ruku na srdce, normálně bych si jí asi nepřečetla.
Nic jiného, než naprostý brak. Celý život čekám na to, kdy na tuhle knihu změním názor. Ale i po všech těch letech musím konstatovat, že to je nudný, laciný, literární brak, který se nedá číst, natožpak dočíst. Možná by pomohlo celý příběh zkrátit a převyprávět soudobou češtinou. Jediné, co stojí za úvahu, je vydání s ilustracemi Zdeňka Buriana.
Protože jsem ke knize přičuchla naposled někde v páté třídě, čekala jsem, že budu nudou klimbat pravidelně každých pár stránek, proto mě překvapilo, že se mi kniha lehce četla a vcelku mě i bavila. Tedy ne že by se tím nějak zdvihla hladina napětí, ale předčilo to mé (beztak nízké) očekávání.
Kniha je možná více cennější pro ty, kteří se snad učí žít s Bohem. Dříve bych byl Babičku asi nepřečetl celou a pokud ano, určitě ne s takovým zájmem a porozuměním jako nyní. Nejednou se mi draly slzy do očí. Krásný příběh o člověku, který žije s Bohem.
Já si nemůžu pomoct, ale opravdu nechápu, co na té knížce všichni vidí, vždyť to je jen velmi dlouhý popis života ve vesnici. S vyjímkou příběhů o Viktorce nebo třeba o Kristle mě kniha nijak nezaujala
Láska a pokoj. Tak by se dal vystihnout život babiččin i celého údolíčka. I v obtížích tam ta láska byla.
I když při samotné četbě mě nijak zvlášť nenadchla, teď mi poklidná atmosféra knihy chybí. Až zpětně si uvědomuju, jak jsem to ráda četla.
Děj plyne souvisle a lehce kupředu bez zbytečné vaty.
Dobrý dokument + 4 příběhy, aby si i tehdy čtenáři přišli na trochu děje. Babička je sice součástí literární historie, ale je to spíš čtení pro fajnšmekry, rozhodně pak ne pro děti na ZŠ. Přečetl jsem jednou a stačilo.
Platí-li něco takového jako princip hermeneutického kruhu, pak je třeba udělat pěkných pár otáček, než si člověk srovná v hlavě, co že je vlastně obsahem knihy, jinak nikterak zvlášť zábavné (nebo minimálně ne zábavné tím způsobem jako Harry Potter, kterým se dneska, zdá se, poměřuje kde co). A tak si tak říkám, že rozumím dotyčnému, jenž se rozhodl umístit toto legendární dílo na seznam povinné četby. Ten človíček ovšem nedomyslel, že k jeho pochopení je zapotřebí kouska dospělosti, kterou je ve škamně základní a namnoze i střední školy marné hledat.
Božena Němcová je velká spisovatelka. Babičku jsem kdysi dávno přečetl dvakrát a zatím (od té doby uplynulo několik desetiletí) bych řekl, že mám dost. Ale aspoň jednou by ji měl přečíst každý, kdo mluví česky.
Babičku jsem začala číst ze zajímavosti a rozhodně toho nelituji. Jakožto milovník utopie, mi Babička našla cestu "někam jinam" a často si na ni vzpomenu.. Ach, kéž by má babička byla též taková.
Mám dvě Babičky. První jsem, jak to ostatně tak bývá, zdědil. Druhou jsem si musel koupit.
Ano, nešlo jinak, kvůli krásným ilustracím Vladimíra Tesaře (je to ta z roku 1984). Kvůli černobílým kresbám tužkou či uhlem, kolorovaným kresbám a pastelům a konečně i dvoustránkovým akvarelům. Snad jsem to vše pojmenoval správně. Ale hlavní je, že ilustrace mne tehdy tak uchvátily, že jsem si pořídil Babičku (kdo by to byl býval řekl?) prostě ještě jednu.
Ale to není všechno. Občas, když mám speciální náladu a dost času (ano, zas tak často to není), si tu Tesařovu Babičku otevřu. Ale ne abych si v ní četl. Mám namísto toho na stole připravené akvarelové pastelky a nabroušenou tužku 6B. Uhel ne, technicky jsme si nesedli, umělecké výsledky nulové a sám pak vypadám jako uhel. Ovšem místo něj mikrotužku s měkkou tuhou, protože jsem kreslířský ťunťa. Ostatně podezřívám Tesaře, že si mikrotužkou tehdy taky vypomáhal. Do očí bych mu to ale neřekl... Pustím si příhodnou muziku a kreslím a koloruji a akvareluji, tu Staré Bělidlo dle Mistra, tu zcela jiné věci, jak se mi zachce. Bývá to výživný půlden a odtrhnout se pak od Babičky a vrátit do reálného světa se ani trochu nechce...
Mně se to prostě nelíbí a neshledávám na to nic, co by zasloužilo byť jednu hvězdu.
Kouzelné, čisté? Ne, enormně přechytračené, poučující a v případě tý bábinky nejchytřejší na světě!
Jsou věci, které mohou celé generace bavit a něco jim dávat.-.-.- babička k nim ale v mnoha případech nepatří.
Co má děcka učit? pokoře ke stáří, ať je jak chce umíněné? Jen proto, že je člověk starý?
Já to četla opakovaně jako dospělá a ee, nikdy mi to nic nedalo. Bábina přijde na PANSKÝ statek, ale hodlá žít prostě, po selsku. Běda jak ji vlastní dcera chce přiučit chování, to je hned řečí! Je na jednu stranu nejmoudřejší široko daleko a všem by řídila životy a osudy, ale na druhou stranu není schopná se přizpůsobit ani chování se k paním, jak toho vzhledem k jejich stavu náleží.
Cpát chléb se solí se prostě nedá všem,.. a za to se ona, ta milující bábinka-bohyně, urazí?
Je jak děcko na písku. ONA měla vše nejtěžší, ONA bude žít, tak jak bude chtít, ONA bude děti učit starým věcem, ač jsou i jim samotným k smíchu .....
K smíchu je i to, že ji KAŽDÝ miluje a poslechne.
Prostě pardon, ale ne. A pro děcka na základce už vůbec ne.
Jako výpověď paní z tehdejší doby, o které víme, že o tomto všem jen snila, dobře, sny jsou super věc... ale jako klasika vysoké ceny mi to přijde ... nadhodnocené.
Asi na tom má svůj podíl též i naivní forma zfilmování.
Dlouho jsem se Babičce bránila, protože se o ní mluvilo jako o té klasické literatuře, co nikoho nebaví a každý ji čte jen z povinnosti. Hmmm... jenže když se dneska mých kamarádů zeptám, kdo ji četl, tak mi téměř každý odpoví "to fakt ne". A já to nechápu. Babičku jsem si zamilovala, jasně, nejsou tu vraždy, sex ani peníze, ale zas je to pěkné, miloučké povídání o venkově a opravdu kouzelné babičce, kterou by chtěl každý.
Možná se mi líbí, protože jsem sama z vesnice, která se postupně utápí v přívalu lidí z města a ztrácí tak svoje venkovské zvyky.
Neberte to prosím, jako kritiku města, o to mi opravdu nejde. Jen chci říct, že se díky této knize vracím na malebný venkov, takový jaký kdysi býval a jsem ráda, že jsem Babičku nakonec otevřela.
Štítky knihy
19. století zfilmováno příroda venkov babička laskavost Náchodsko život na vesnici lidové zvyky láska z dětství klasická literatura
Autorovy další knížky
| 1958 |  V zámku a v podzámčí |
| 1942 | Divá Bára |
| 2021 | Babička |
| 2002 | Povídky |
| 1988 |  Velká kniha pohádek |
Knihu jsem četla v rámci povinné četby dvakrát. Poprvé na základní škole a podruhé na střední. Na základní škole totálně nepochopeno a na střední škole, mě již zaujala více. Věřím, že kdybych si jí opět přečetla, tak by bylo hodnocení jiné. Nechápu proč se toto čte již na základní škole, podle mě naprosto nevhodná četba pro děti. Věřím, že tyto knihy odrazují řadu dětí od četby, protože toto nejsou knihy pro děti (dále například Povídky malostranské,....).