Babička
Božena Němcová
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/481910/bmid_babicka-VGR-481910.jpeg
4
4139
4139
Jen málokterá kniha se zapsala do srdcí čtenářů tak hluboko jako právě Babička z pera známé české spisovatelky Boženy Němcové. V průběhu let se dočkala mnohých vydání a idylický život na vesnici, jehož středobodem je postava moudré, zbožné i pověrčivé staré ženy, lákal k uměleckému ztvárnění význačné české výtvarníky a ilustrátory. Jsou díla, u kterých čas a prostor nehrají roli. Babička je toho jasným důkazem. V tomto vydání se stírají hranice časoprostoru a na jednom místě se potkávají dvě silné ženské osobnosti – Božena Němcová a Míla Fürstová, světoznámá česká malířka, grafička a ilustrátorka. Dívky, ženy, matky, tvůrkyně, umělkyně… dvě silné osobnosti, dvě mysli spojené v jedno dílo.... celý text
Přidat komentář
Klasika české literatury. Přečteno několikrát, poprvé jako povinná četba na základní škole. Zajímavá kniha o ženě plné moudrosti a dobroty kterou předává další generaci.
Velmi povedené je i filmové zpracování z r.1971 v podání Libuše Šafránkové v roli Barunky a Jarmily Kurandové v roli babičky.
Můj první komentáře na Databázi, tak snad omluvíte, když bude mít nějaké nedostatky. Jako první titul, který chci určitě ohodnotit, jsem zvolila legendární Babičku. Titul, který známe hlavně z povinné četby, ale většinou ho nečtou ani učitelé. Přesto je to fascinující kniha, která má v sobě neuvěřitelnou magii a umí na čtenáře dýchnout dobou minulou, což já u knih často vyhledávám a věřím, že nejsem sama. Babička je skvělou knihou! Věřte mi a zkuste ji poznat!
Nedávno jsem si koupila skvostné vydání s ilustracemi pana Zdeňka Buriana a když jsem si v něm listovala, dostala jsem chuť si knihu znovu přečíst. Už ani nevím, kolikrát za svůj život jsem Babičku četla, je to jedna z mých srdcovek. Někdo by si mohl myslet, že když člověk čte knihu vícekrát za svůj život, že mu už nic nového nedá, ale já si to nemyslím. A konkrétně právě Babička je oním zářným příkladem. Vždy v ní najdu něco nového a vždy se k ní budu ráda vracet. Tolik mé vyznání.
Máme krásné staré vydání z roku 1957 a Babička mě opravdu bavila... její moudrost.
Toto klasické dílo Boženy Němcové jsem poprvé četla jako malá holka. Vydání z roku 1979 jsem dostala od své babičky a právě proto, že jsem trávila hodně času na vesnici se svou babičkou a dědou, mi byla kniha blízká a moc se mi líbila. Autorka v této knize popisuje život na vesnici velmi autenticky a z knihy je poznat, co pro ní její babička znamenala a jak moc jí měla ráda. Moudrost a dobrota této prosté ženy, která pozitivně ovlivňovala životy svých bližních, jsou základní dějovou linkou této knihy. Mně jako čtenáře asi nejvíce fascinoval pohnutý život Viktorky. Filmová zpracování jsou však také velice povedená, myslím, že by se autorce líbila.
Kniha, která rozděluje čtenáře na dvě poloviny a které velmi uškodilo, že je zařazena v povinné četbě. Taky jsem s ní měla problémy. Nečte se úplně snadno. Je to čtenářský oříšek. Nějak jsem se jí nemohla dostat na kobylku. S přibývajícími léty to ale přišlo tak nějak samo. Až jsem se sama sobě divila. Začala jsem ke knize přistupovat jiným způsobem. Božena Němcová musela mít svou babičku moc ráda a nebo si ji přinejmenším takovou vysnila. Pro mě je tato kniha krásnou nostalgickou vzpomínkou na laskavého a moudrého člověka. Babička přesně taková je. Zkuste si podívat nebo si vzpomenout na vlastní babičky. Jaké to budou vzpomínky? Samozřejmě, že Božena Němcová knihu hodně zidealizovala, ale proč ne, vzhledem k tomu jakým životním údělem si sama osobně prošla, se to dá pochopit. Takže trošku utekla od reality.
Nádherná poetická kniha plná životní moudrosti, nahlédnutí do života našich předků. Do Boženy Němcové jsem se letos tak zamilovala, že jsem se rozhodla přečíst si celou její tvorbu, nebo alespoň její stěžejní část. Po Báchorkách, povídce V zámku a podzámčí a Babičce se chystám číst Povídky (Divá Bára, Karla, Pan učitel, Chudí lidé...) a pak mám doma ještě knihu Dopisy lásky - výbor dopisů, které Božena Němcová psala své rodině, dětem, kamarádům, známým... Předmluvu ke knize napsal Jaroslav Seifert. Už se na ni těším!
Babičku už jsem četla mnohokrát a viděla už jako malá. Kniha se mi čte dobře a jsem si jistá, že si ji ještě někdy přečtu. Nicméně se mi hůře četla dlouhá souvětí. Božena psala knihu ve velice těžkém období (po smrti syna Hynka), její útěk z reality do příběhu zidealizovaných lidí, kteří se k sobě chovají hezky bylo na místě.
Pamatuji se, že když jsem tuhle knihu četla, u některých pasáží jsem se musela vyloženě přemlouvat. Doteď nechápu proč. Zpětně knihu hodnotím jako velmi podařenou a klaním se umění paní Boženy Němcové.
Babičku buď milujete nebo nesnášíte. Patřím mezi ty první. Babička je pro mě studnice klidu a moudrosti, byť s některými jejími názory nesouhlasím. Je to moudrá žena, která si v životě prošla lecčím, a navzdory všemu nezatrpkla a je dobrá a laskavá. Krásný příklad pro všechny...
Myslím, že k tomuhle čtení musí člověk dozrát a sám chtít. Pak je to uklidňující, výpravné, obdivuhodné, květnaté a bohaté.
Jsem ráda, že jsem ten čtenářský deník tehdy opsala :D teď v 28letech to pro mě bylo krásné čtení.
V prvé řadě je potřeba si uvědomit, v jaké době dílo vzniklo a co představuje. To, co nám dnes přijde nemyslitelné, bylo naprosto v pořádku a rozčilovat se nad tehdejšími zvyky je zcestné. Babička ztělesňuje moudrost, zvyky, sama přiznává, že pro ní novoty nejsou, to patří mladým. Některé myšlenky lze uplatnit i v dnešní době.
Němcová skvěle vykreslila tehdejší život na vsi (byť idealizovaný) a především zvyky v každém ročním období. Myslím, že Babičku dokážu ocenit až nyní, ve škole tomu bylo naopak.
Klasika, kterou školáci obvykle moc nezbožňují, ale je to natolik důležité dílo české literatury, že jsem se jí rozhodl dát nyní v dospělosti šanci. O tom, jestli je tato kniha vhodná pro mladé čtenáře, nebudu spekulovat, ale můžu s potěšením (a s menším překvapením) říct, že mně se nakonec Babička líbila.
Babička nám představuje venkov počátku 19. století, který je patrně mírně zidealizovaný. Působí to hodně nostalgicky nebo spíš jako něco vnímané očima dítěte. Nastanou i dramatičtější momenty, ale spíše tu máme spoustu šťastných chvilek a jakousi až fascinaci vším kolem. V románu se čtenář dozví o mnoha různých tradicích a svátcích, které si děti i dospělí náramně užívají.
V celkově milé atmosféře tu máme kromě spousty radosti i nějaké ty starosti (láska, vojna, tatínek, který je dlouho pryč...), ale převažuje spíše to dobré. O to se stará především ústřední postava Babičky, která zde představuje nejvyšší možnou moudrost a blažený klid. Vždy vše správně okomentuje a potěší dobrým slovem.
Božena Němcová napsala tuto knihu velmi čtivým jazykem. Občas se najde nějaká dnes těžce srozumitelná fráze (a taky tu máme dnes vtipné, původní použití slov "šukání" a "šoustání"), ale kromě toho se Babička velmi lehce čte, téměř jako pohádka. Jen ten příběh není bůhvíjak zajímavý.
Milá knížka o radostech vesnického života.
Sedm šťastných to žen z deseti.
Klasické dílo české literarury, kterým Božena Němcová přispěla k rozvoji tzv. vesnického románu. V době, kdy začala Babičku psát byla velmi nemocná, a hlavně ztratila milovaného syna Hynka, takže to pro ní bylo svým způsobem únik z reality. Nedivím se, že jde o jednu z nejvydávanějších knih u nás.
TwoFace má recht-jednak buzení, a druhak políbení každého spadlého kusu chleba nebo hrachu, zvedání každého kusu pírka...to by mě taky je*lo :)
Stát u ní čelem a zírat jí do obličeje, když mluví ty svý moudra, protože ONA TO TAK URČILA... ne, já v ní nevidím moudrou osobu, ale neskutečně otravnou uzurpátorku moderny a novodobých trendů.
Ať má ty svý zvyky, ale ať to nikomu furt nevnucuje!
Navíc v tý idealizaci až Božena zapomněla na fakt, že kloubí věci, co skloubit nejdou. Dáma a pán dělající v zámku a pohybující se v zámeckým prostředí by zcela jistě nebyli šťastní na SELSKÉM stavení, kde denně kdáčou kury a prasata, je bordel prach peří atd. Pro ně, střední stav, už tohle není takže pochybuju že by jim, nejbližším sluhům, kněžna určila tohle (proč Prošek musel odjíždět za ní do tý Vídně, proč teda nezůstali v tom městě jí po ruce???) a že lid tamějších by zámecký přijal jako pohodový normál lidičky a byli by všichni só hepy. Takhle to nefunguje, známe řevnivost a závist. A že by navíc panský rodiče dovolily kámošit se s bandou z pazderny, co jí kočky atd? Oh sure...
Takže už ta enormní idealizovanost všeho všude všech mě štve.
A ne, ona nebyla real babičkou Boženy...ale jen jejím snem, protože ta pravá byla tvrdá a zlá.
Za mě skvěle napsaná kniha, která se mi příjemně četla. Během pár dnů jsem ji měla přečtenou, a to jsem četla jen po večerech. Ovšem měla jsem o ni jiné mínění, a některé pasáže, dialogy mě docela překvapily, jakým stylem se vedly.
Štítky knihy
19. století zfilmováno příroda venkov babička laskavost Náchodsko život na vesnici lidové zvyky láska z dětství klasická literatura
Autorovy další knížky
| 1958 |  V zámku a v podzámčí |
| 1942 | Divá Bára |
| 2021 | Babička |
| 2002 |  Povídky |
| 1988 | Velká kniha pohádek |
Musím poněkud poopravit svůj předchozí komentář. Vzala jsem Babičku po několika desítkách let na milost. Nevím, jestli je to tím, že jsem tentokrát "nemusela", nebo tím, že jsem četla vydání v současné češtině, ale knížka se mi líbila. Poměrně hodně času jsem strávila prohlížením dobových koláží, které vkusně ilustrují tyto obrazy z venkovského života první poloviny 19. století.