Babička
Božena Němcová
https://www.databazeknih.cz/img/books/70_/70376/babicka-70376.jpg
4
4072
4072
Nejznámější prózu Boženy Němcové jistě netřeba blíže představovat - patří k nejčtenějším českým knihám. Poprvé vyšla v roce 1855 a od té doby byla publikována ve více než třech stovkách českých vydání a v mnoha zahraničních překladech. Své vzpomínky na dětství, prožité v ratibořickém údolí s babičkou Magdalénou Novotnou, autorka přetavila do částečně idealizované, ale přesto realistické podoby. Nakladatelské číslo knihy: 22-O33-79... celý text
Přidat komentář
nijak me nezaujalo..jediny pribeh, ktery me oslovil byl ten Viktorcin..jinak me vubec neoslivilo..jeste, ze jsem necetla jako povinnou cetbu, protoze bych urcite nedocetla
Krásná kniha, kdy při čtení si vybavím svoji babičku, která nám vždy uvařila kakao, upekla buchty a vyprávěla o svém životě.
Babičku nám jako dětem předhazovali už na základní škole jako "nejlepší českou knihu, která se každému líbí", a proto jsem si ji dlouho nechtěla přečíst. Nedávno jsem se však rozhodla podívat se na to, jaká ta kniha doopravdy je. A byla jsem mile překvapena.
Velmi zajímavá kniha, ráda jsem si ji přečetla, jediný problém je že je hodně smutná.
Jsou knihy, které bych zakázala číst jako povinnou četbu v dětském věku. Jediné, co nás ještě bavilo, byla historka o Viktorce a pubertálně jsme se smáli tomu, že babička „šukala po domě“. Teprve s odstupem času, s přibývajícími zkušenostmi a po přečtení knih Heleny Sobkové (Tajemství Barunky Panklové) nebo Otomara Dvořáka (Lásky princezen kuronských) jsem si Babičku znovu našla. Teprve pak jsem dokázala ocenit moudrost lidové tradice, životní osudy jednotlivých postav i krásu jazyka. S radostí jsem knihu rehabilitovala a určila jí čestné místo ve své knihovně.
Jedna z nejvíce vydávaných knih u nás, která přežila všechny režimy od Rakouska - Uherska až po současnost. Řadím ji mezi naše národní klenoty s poselstvím pro další generace.
Tato knížka se mi líbila už jako dítěti, tehdy jsem jí vnímala jako takovou pohádku. Pohádkou pro mne zůstala i dnes a je to krásná pohádka. Přenese člověka do starých časů, kdy čas plynul pomaleji a lidé k sobě měli mnohem blíž. Paní Božena Němcová líčí události a prostředí laskavě a mile, i když ne vždy jde o věci veselé. V současné generaci asi Babička nenajde mnoho nadšených čtenářů, nepasuje mezi akční "bestselery", ale pro mne zaujímá přední místo mezi mými oblíbenými knihami.
Mám ráda Divou Báru, Podhorskou vesnici i další knihy Boženy Němcové. Jenom Babička mě nějak nenadchla. A na rozdíl od těch ostatních knížek, bych se k ní asi nikdy nevrátila.
Co říct? Kdo by neznal babičku :) Jelikož jsem měla stejnou babičku, jako je hlavní hrdina, tahle kniha je mou nejmilovanější.
Četla jsem ji na základní škole a musím říct, že tehdy mě teda zrovna dvakrát neoslovila. Proto mám v plánu si ji přečíst někdy v budoucnu, protože věřím, že teď už ji dokážu ocenit určitě víc, než jako dvanáctiletá.
Neskutečný literární nářez. Kdyby rukopis Babičky nabízela Němcová v současnosti, bylo by to nakladateli považováno za nehorázný žert. Možná se však pletu a jsem příliš kritická, přeci jen nevím, co by se s Babičkou stalo při překladu třeba do esperanta.
Všichni tu píšou o nevhodnosti knihy jako povinné četbě na prvním stupni základní školy. To rád doložím autentickým "verdiktem" mého mladšího já ze čtenářského deníku v páté třídě, kdy jsem s velikou nechutí nakonec celou Babičku přeci jenom přečetl (pravopisné "zvláštnosti" jsem zachoval):
"Kniha se mi moc nelíbí. Nemá žádný souvislí děj. Je ale zajímavé se dozvědět, jak lidé dříve žili, jaké měli zvyky atd. (hodnocení 1,5 bodu z 5)"
*
Jeden můj učitel říká, že čím je člověk starší, tím je Babička lepší a mám mu víc co říct. Po druhém přečtení mu musím dát za pravdu. Byl jsem až překvapen, jak automaticky mi jednotlivé obrazy naskakovaly zpět, jako bych knihu četl včera. Jinak to ale tentokrát bylo vážně o něčem jiném. Třeba smrt člověk v deseti ještě moc nebere vážně (nebo aspoň já, šťastlivec?, to tak měl), zato dnes mě konec fakt dojal. Uvědomil jsem si, o jak citlivé, a zároveň chytře vystavěné dílo jde. Za na první pohled poklidným plynutím ročních dob a různých tradic se skrývá spousta nešťastných osudů a tragédií. Vůbec nejvíce mne zasáhlo vyprávění babičky, které se prolíná celým příběhem, mimo jiné o smrti manžela Jiřího a putování s dětmi domů.
*
Božena Němcová psala Babičku jako únik z kruté reality. Stejně jako ona v částečně fiktivním světě Starého bělidla a "údolíčka" nacházela klid, může i dnešnímu čtenáři Babička nabídnout podobný "únik" z každodenních strastí. Když se čtenář pokusí naladit se na poetiku, na kterou nejsme úplně zvyklí, na pomalý život na vsi. Nemusím to být jednoduché, ale myslím, že to stojí za to.
*
PS: Kam (a jestli vůbec?) tedy Babičku v rámci povinné četby zařadit? Na prvním stupni valnou většinu čtenářů odradí a na střední... Nejsou přeci jen kvanta skvělých knihy, které jsou pro dospívající relevantnější a zajímavější? A má povinná četba jako taková vůbec smysl? A co na to Jan Tleskač?
Krásné poetické dílo Boženy Němcové. Bohužel pro mě těžko čtivé, v jistých pasážích nostalgické a hlavně i z idealizované.
Klasické dílo, které by si měl přečíst každý. Chápu, že pro mladší generace je tato novela na čtení poněkud "těžká", ale kdo aspoň trochu čte, neměl by pro něj být problém si to přečíst. Je to silně idealizované, ale zároveň nám Babička (teď myslím hlavní postavu) ukazuje svoji moudrost. Dozvídáme se o životě na venkově, o svátcích, které se slavily a mnoho dalších zajímavých a poučných informací o českém venkově v 19. století.
Štítky knihy
19. století zfilmováno pro děti od 11 let babička Náchodsko život na vesnici lidové zvyky klasická literatura
Autorovy další knížky
| 1958 |  V zámku a v podzámčí |
| 1942 | Divá Bára |
| 2021 | Babička |
| 2002 | Povídky |
| 1988 |  Velká kniha pohádek |
Mezi lety 2005 a 2013 byla Babička vydána ve 13 různých reedicích. To z ní zřejmě dělá jednu z nejvydávanějších českých knih vůbec. Proč je tomu tak? Dle mého názoru proto, že Božena Němcová zde vykreslila český venkov ve veškeré idealizované malebnosti a dobrotě, jaká je jen možná. Navíc se jedná o styl poměrně čtivý a snadno stravitelný, což je také hlavní důvod, proč je Babička nejklasičtější školskou povinnou četbou ever. Kdyby totiž učitelé nutili děti povinně louskat Zikmunda Wintera, Karla Václava Raise nebo třeba Josefa Holečka, už by dětičky dále dobrovolně nic číst nechtěly.