Babička
Božena Němcová
https://www.databazeknih.cz/img/books/70_/70376/babicka-70376.jpg
4
4139
4139
Nejznámější prózu Boženy Němcové jistě netřeba blíže představovat - patří k nejčtenějším českým knihám. Poprvé vyšla v roce 1855 a od té doby byla publikována ve více než třech stovkách českých vydání a v mnoha zahraničních překladech. Své vzpomínky na dětství, prožité v ratibořickém údolí s babičkou Magdalénou Novotnou, autorka přetavila do částečně idealizované, ale přesto realistické podoby. Nakladatelské číslo knihy: 22-O33-79... celý text
Přidat komentář
Romantický příběh jehož součástí chcete v danou chvíli být. Krásná zajímavá čeština, ačkoli přiznám se, že některým slovům, či větám, jsem vlastně jen těžce rozuměla.
Není vhodné pro děti. V dnešní době bych jim to rozhodně nedával jako povinnou četbu- jen si řeknou, že tak nudné knížky jsou všechny a přestanou číst úplně.
I tak- přelomové dílo na svou dobu.
Kdo by neznal Babičku od B. Němcové. Je to idilické dílo, které se dobře čte. Odvede človeka od reality života. Vše tam bylo tak krásně, že tomu dnes věří málokdo.
Dojemný příběh o babičce, která často rozumovala a radila. Tím mě opravdu několikrát naštvala.
Klidný příběh bez děje z českého idylického vesnického prostředí.
Obdivuji autorku, že se ji i přes nepřízeň tehdejší doby, povedlo napsat toto dílo.
Líbilo se mi to, hlavně ty části s myslivcem a zvířátky. Mám hodně ráda knížky, ve kterých nejsou technologie, ani první auta, takže mě Babička potěšila. Někde veprostřed jsem měla krizi, protože to bylo nudné, ale pak jsem byla nemocná a strašně jsem se v posteli nudila, takže jsem se přes to prokousala a pak už to bylo v pohodě. Přišla mi hodně smutná část, kde jeden z psů zakousl ty housátka nebo káčátka nebo kuřátka nebo co to bylo.
Babička je mimořádné dílo, které se v poslední době bohužel stalo zástupným symbolem maturitní četby. Skoro v každém rozhovoru, který se maturitní četby týká, se Babička vyskytuje. Často o ní mluví lidé, kteří ji nikdy nečetli, ale už se pro ně stala již zmiňovaným symbolem. Dalo by se s trochou nadsázky říct, že se stalo mezi čtenáři módou Babičku zavrhovat.
Přitom si vlastně nevybavuju, že by mi za celá studia Babičku ve škole někdo nutil. Byla jednou z možností, stejně jako množství jiných knih. Jistě, může jít o mou generalizaci, přesto je škoda, že ve veřejném prostoru (ale i v té škole) málokdo najde odvahu, aby se na text Babičky podíval s chutí a se snahou lidem představit tento text jako kompozičně promyšlený a moderní. Když totiž člověk pozná literární, filozofický i historický kontext, vyvstane mu před očima text silný, autorsky přímo jedinečný.
Obzvláště doporučuju k přečtení zevrubný doslov v edici Česká knižnice, který osvětlí mnohé nejasnosti a vyvrátí ledasjaké legendy, které se s Babičkou pojí (například ta, že jde o bezprostřední reakci na smrt syna apod.).
Po mnoha letech jsem si přečetl znovu tuhle knihu. Dneska už mám na to jiný náhled než kdysi. Jsem rád, že jsem se ke knize dostal znovu v letech starších, kdy už umím pochopit, že to takhle prostě chodilo a bylo. Proto dávám plný počet bodů a chci zkusit další knihy autorky a uvidím.
Dílo, které svou jemností popisu nádherného dětství chytne za srdíčko snad každého. Já nejsem vyjímka. Když si uvědomím, že tuto nádhernou , romantickou a zasněnou knihu psala paní Němcová v době, kdy ji zemřel milovaný syn, tak s úctou smekám. Babiččinonúdolí mám prochozené křížem krážem, jak v lednu, po zamrzlých cestičkách, tak v době rozpukajícího jara a l ta nádherná příroda mi sama ukazujeme kudy chodila Barunka ...Jen škoda, že už tam nemohu jít se svoji babičkou, schoulit se jí na lavičce u splavu do náruči a jen tak mlčet ...paní Němcová tady rozhodně ukázala, jak silná to byla žena ..
Babičku jsme měli jako povinnou četbu v páté třídě a asi bude zbytečné zmiňovat pochopitelný fakt, že nikoho z jedenactiletych školáků nenadchla. A ani nemohla - v tom věku jsme jen těžko mohli porozumět poněkud zastaralému jazyku, kterým paní Němcová psala, ani době, v níž se příběh odehrával. Ale kdyz jsem po této knize sáhla po více než třiceti letech, přečetla jsem ji během několika dní. Freska venkovského života rodiny Proskovych měla svůj nesporný půvab, podobně jako dnes už zapomenuté tradice a náboženské poutě. To samozřejmě neznamená, že si onu dobu idealizuji.
Knihu jsem půjčila v knihovně pro dceru, která ji dostala v osmé třídě jako povinnou četbu. Rozhodla jsem se tedy, že budu solidární a přečtu ji taky, protože, světe div se, jsem dospěla do středního věku, aniž bych tento text kdy otevřela.
Babičce nelze upřít jisté literární kvality, nicméně i já bych na ni místy potřebovala překladač a tématicky i způsobem vyprávění je zoufale zastaralá. Nejde o souvislý příběh, ale o sled obrazů a venkovské idylky kombinovaný s národopisem (tématicky podobný je třeba večerníček Chaloupka na vršku - a zhruba stejně věrohodný). A i přes všechnu snahu autorky postavu babičky zidealizovat tak nějak chápu, proč skutečná Terezie Panklová s matkou v jedné domácnosti dlouho nevydržela.
Jako povinná literatura pro školáky je Babička naprosto nevhodná a od zájmu o knihy odrazující. A myslím, že redaktor by udělal dobře, kdyby Němcové v textu nadělal odstavce. Sazba vydání, které jsem četla, naštěstí byla dost volná, jinak by se slité stránky bez odstavců (nacházející se hlavně v druhé polovině) četly dost obtížně.
Dílo je spíše takovou pohádkou o starých dobrých časech v Ratibořicích, kde stará, čestná a čistá duše v podobě babičky pečuje o své malé stavení. Je moudrá jako všechny náboženské knihy dohromady a zná tajemství, které nám nikdy neprozradí. Pohádka je to hlavně z důvodu jednoznačnosti příběhu. Malebná víska, slunce a bzučící včely, rozkvetlá louka a studna plná vody, za oponou se nám představují jednotlivé postavy s lehkým či méně lehkým osudem ale babička zůstává nezdolná a pevná v samotném proudu života. Nepříliš zajímavé čtení, které vypovídá spíše o Boženě Němcové než o světu, do kterého se nás snažila vtáhnout.
Povinná četba ve škole, ale později jsem ji četla i dobrovolně, pro dnešní svět a hlavně chování lidí dost poučná.
Dílo, které má zdánlivou idealistickou rovinu vyvolává i několik otázek. Tušila autorka o svém skutečném původu, pokládala si otázku, proč se její dětství tolik lišilo od dětství ostatních dětí z její třídy? Jaké náznaky lze v Babičce ještě nalézt?
Útěk B. Němcové od problémů života do vzpomínek na značně zidealizované dětství. Dvě hvězdy jen za tu milou dětskou naivitu. Kniha, která neurazí, stejně tak jako dnešní mladou generaci už nikterak nenadchne.
Napíšu to upřímně - kniha se mi nečetla dobře. Není to tím, že by byla špatná nebo že bych neměl rád klasiku, ale spíše šlo o to, že se v ní vůbec nic nedělo. A ačkoliv vím, že k té době to patřilo, neskutečně mi překáželo nekonečné a stále se opakující modlení se a různé další pobožnosti. Díky této knížce jsem rád, že jsem v té době nežil.
Babička samotná je až romanticky nerealistická postava, ovšem dnešní optikou bych ji jako babičku nechtěl - vždycky totiž musí být po jejím a je poměrně hodně přisná, v té době ale právě tohle bylo ideálem. Chápu tedy, že dnešní optikou se na to nelze dívat.
Po stránce týkající se čistě stylu psaní a použití jazykových prostředků je Babička perfektní. Když jsem ji zprvu četl, představoval jsem si ji jako krásný decentní film od mistra animace Hayaa Miyazakiho. Barvitost a detaily vám dokáží v hlavě evokovat obraz venkovského života se všemi vůněmi a pocity a vtáhly by vás do děje knihy, kdyby nějaký měla. Na příběhu Babička pohořela. Začátek je hezký, rozjezdový, pomalejší a vy čekáte, že se dá děj do nějakého pohybu, že to bude mít mírný spád a že to bude i trošku napínavé, a ono nic. Tak pomalé, jako je začátek, to zůstane po zbytek knížky. Nesnesitelná úmorná nuda. Jediné světlé části jsou krom začátku už jen příběh o Viktorce (opravdu skvělý) a konec, u něhož jsem uronil pár slz. Babičku jsem si vybral na čtení, protože ji máme doma a má jen přibližně 250 stran. Ale zdání klame. Vazba je sice poměrně tenká, ale písmenka miniaturní a přímá řeč je ztlačená do řádků v obrovských odstavcích, ve kterých se lehce ztrácí. U knihy jsem mnohokrát nedával pozor ani jsem neregistroval, co čtu, bylo mi to jedno a chtěl jsem to mít za sebou. Je možné, že se babička líbí spíš těm o dost starším - dospělým, co už si něco zažili. Na povinnou četbu si však vyberte něco jiného než Babičku. Silně nedoporučuji.
Štítky knihy
19. století zfilmováno příroda venkov babička laskavost Náchodsko život na vesnici lidové zvyky láska z dětství klasická literatura
Autorovy další knížky
| 1958 |  V zámku a v podzámčí |
| 1942 | Divá Bára |
| 2021 | Babička |
| 2002 |  Povídky |
| 1988 | Velká kniha pohádek |
Jako student jsem Babičku nečetl, protože mě to vůbec nebavilo. Teď jsem si to přečetl v dospělém věku. Jsem rád, že jsem to přečetl, ale pořád se divím, proč nám to někdo nutil jako povinnou četbu. Největším překvapením pro mě bylo, že kniha vlastně nemá žádný souvislý děj. Podtitul je Obrazy z venkovského života a takové literární obrazy to opravdu jsou. Jinak obdivuji bohatý a zajímavý styl psaní Němcové a kdybych žil v devatenáctém století, určitě bych byl nadšen ... dneska ani moc ne