Babička
Božena Němcová
Príbeh Babička od Boženy Němcovej patrí k nesmrteľným klenotom literatúry a zároveň k vrcholným dielam autorky. Kniha vyšla po prvý raz v roku 1855. Autorka v nej spomína na svoje detstvo, prežité v ratibořickom údolí s babičkou Magdalénou Novotnou. Aj keď je postava babičky značne idealizovaná, popis nestráca na realite. Kniha je obrazom českého vidieka z polovice 19. storočia. V centre rozprávania je babička, osoba veľmi prostá, ale veľmi múdra a láskavá vidiecka žena, ktorú si okolie veľmi váži. Dej sa odvíja od babičkinho príchodu na Staré Bělidlo, kam prichádza za svojimi vnukmi, a zachytáva každodenné udalosti v rodine Proškových a celom okolí až do babičkinej smrti. V roku 1940 sa kniha dočkala rovnomenného filmového spracovania.... celý text
Přidat komentář
Nedonutila jsem se přečíst více než dvě stránky - až tak hrozné mi to přišlo. Možná někdy v budoucnu tomu dám šanci, zatím to nemám v plánu.
K vyjádření mě vlastně přiměl dnešní komentář zřejmě čerstvého čtenáře Babičky, se kterým (výrazně) nesouhlasím. Ale aspoň byl pro mě užitečný tím, že mě přiměl k zamyšlení, jak mně se vlastně dílo líbilo, jaký mám názor. A sama sobě se trochu nestačím divit, protože vlastně žádný vyhraněný názor nemám...Přistupuji k Babičce jako ke klasice, kterou jsem poctivě přečetla (na rozdíl od spousty jiných klasických děl, jejichž děj znám, ale nikdy jsem je vlastně nepřečetla - mea culpa). Navíc k samotné knize přistupuji s respektem, neboť mám staré - velké a těžké - vydání v nádherné plátěné vazbě s překrásnými ilustracemi Adolfa Kašpara. Ve škole jsme byli poučeni, že Babička není román ani novela, ale povídka, a to ze zcela zjevných formálních důvodů, které někoho mohou rozčilovat, ale tak to prostě je, takže diskuse tímto směrem je zhola bezpředmětná. O idealizaci - s odstupem času, s pár lety a zkušenostmi navíc - bych s dovolením také polemizovala - idylické životy a poměry v Babičce tedy vůbec neshledávám (já bych v té době rozhodně žít nechtěla). A právě jakýs takýs vhled do tehdejších poměrů je asi pro mě nejdůležitějším přínosem celého díla, protože babičku jako člověka nevnímám tak, že bych ji měla/mohla milovat, zatracovat, nebo kritizovat - je prostě taková, jaká je, člověk, který toho hodně zažil, odpracoval a teď už čeká na svůj nevyhnutelný konec.
(Pozn.: kritický komentář, na který jsem vlastně reagovala, je pryč, kdo ví proč, přitom jeho autor mi sám dal překvapivě k tomuto mému odporujícímu komentáři palec nahoru - takže si to dobře pamatuji, a palec je taky pryč).
...aneb když se vám ji podaří přečíst před tím, než vám ji ve škole či jinde zprotiví, zjistíte, že z této knihy dostova prská na všechny strany atmosféra té doby a lyrická krása venkova. Mně se to povedlo, knížku jsem přečetla na prvním stupni základní školy. Zatím ji sice neplánuji číst znova, ale vzpomínky na ni mám stále.
Povinná četba dělá některé knihy nenáviděnými. U mě se to stalo s Babičkou. Po novém přečtení v dospělém věku mohu napsat, že je to krásná kniha, leč obrovská idyla.
Strašně se mi do čtení Babičky nechtělo, ale to je prostě knížka, kterou by si každý Čech měl přečíst. V Babičce postrádám nějaký příběh, nějakou zápletku.. je tam sice pěkně popsané jak se žije na vesnici, jak všichni babičku zbožňovali. Ale chybělo mi něco, díky čemuž bych knížku nechtěla odložit. Nevím proč, ale při čtení Viktorčina jména mi vždycky projel mráz po zádech. A u konce mi dokonce i slza ukápla :D!Takže dávám Babičce tři hvězdičky :)
Božena Němcová byla nepochybně velkou vlastenkou se silným sociálním cítěním, a rovněž úspěšnou sběratelkou bájí, pověstí a pohádek. To vše se do tohoto díla nepochybně promítlo. I přes idealizaci a jistou pohádkovost, probleskuje v detailech skutečný život venkovského lidu a místní šlechty. Pohodová a uklidňující četba na dlouhé zimní večery. Doporučuji po přečtení zhlédnutí jakéhokoli soudobého thrilleru.
Pro mě bylo zajímavější se ke knížce po x letech vrátit, než jí číst prvně. Sice už jsem jí napodruhé nečetla celou, spíš jen pasáže, ale myslím, že jsem si z toho odnesla víc. Nutno dodat, že podíl na tom měl svérázný výklad Petra Hrušky v přednáškách z dějin literatury.
Asi by si jí měl přečíst každý Čech,ale pro mě velká nuda s občasnými záblesky světlých chvil
Kniha „Babička“ se mi velice líbila a doporučila bych ji všem věkovým kategoriím. Popisuje každodenní život jak na vesnici, tak i v zámku a podzámčí. V knize se často vyskytují slova ze staré češtiny, což ještě více dává možnost se přímo vcítit do děje.
Patří do žánru Povídky. Kniha se tedy jeví jako velice zajímavá a vtáhne čtenáře snadno do děje. Autorka popisuje souběžně několik příběhů různých lidí, které se pak někdy prolínají nebo na sebe navazují.
Hlavní postavou je babička (Magdaléna Novotná), která provádí čtenáře svým příběhem celou knihou. Jedná se o hlavní postavu. Další hlavní postavou je Barunka, tj. sama spisovatelka.
I když se jedná o starší český jazyk je možné použít některé pravdy a poučení i v současné době, např. poctiovost, zájem a starost o jiné apod.
Ano, je dlouhá a jste asi jediní, pokud jste ji četli jedním dechem. Ale pro mě je to krásná ukázka venkova a rodinného soužití, ať už zidealizovaného, ale na chvíli se v hektické době odpoutat a trochu se zasnít a zpomalit snad nemůže uškodit. Autorčin život, jak je alespoň z části pravdivě vylíčen v Babičce, byl bezesporu zvláštní, třebaže jen pro lidi v dnešní době. Mně však samozřejmě nejvíce zaujal příběh Viktorky. Babička patří mezi základ a poklad české literatury, takže alespoň jednou by ji měl přečíst každý.
Nejdřív jsem ji nemohla přijít na jméno, pak jsem se dostala za půlku a byla to nádhera. Na konci jsem si i trochu poplakala. Už se moc těším až si ji zase někdy v blízké budoucnosti přečtu.
Jako povinnou četbu sem ji opsala :) pak sem asi ve dvaceti videla film a ted sem si ji konecne precetla.......a tu knizku miluju ted ji ctu dceri .)
Naše povinná školní četba.
Čeká klasika, kterou by si měl asi každý přečíst. Knížka se mi četla celkem dobře, ale mám dojem, že jsem ji přečetla až napodruhé.
Túto knihu mám rada, lebo mi hlavná postava pripomína moju zosnulú prababku. Určite si ju ešte raz prečítam.
Štítky knihy
19. století zfilmováno příroda venkov babička laskavost Náchodsko život na vesnici lidové zvyky láska z dětství klasická literaturaAutorovy další knížky
| 1958 |  V zámku a v podzámčí |
| 1942 | Divá Bára |
| 2021 | Babička |
| 2002 |  Povídky |
| 1988 | Velká kniha pohádek |
Babičku jsem vážně nesnášela! Ale mrzí mě to. Nesnášela jsem jí z důvodu povinné četby na základce. :) Ale teď, když jsem se k ní vrátila, úplně jsem změnila názor. :) Krásná kniha! :)