Babička
Božena Němcová
Nejslavnější klasické dílo spisovatelky Boženy Němcové není třeba dlouze představovat. Malebný příběh z venkova 19. století nám vypráví o životě a hodnotách prostých lidí i vrchnosti. Kdo by mohl zapomenout na babičku a její nejoblíbenější vnučku Barunku, paní kněžnu a její schovanku Hortensii či Viktorku a černého vojáka. 25-001-87... celý text
Přidat komentář
Konečně mám Babičku splněnou. Zkoušela jsem ji číst 3x a jako moje jediná kniha opakovaně nebyla dočtena. V dětství jsem knihu odložila, protože jsem spoustě slov prostě nerozuměla...V pubertě k maturitě mi to přišlo naivní, zdlouhavé a dala jsem přednost filmovým adaptacím. A nyní jsem ji jako svoji 4 e-knihu konečně přelouskala a musím říci že se mi líbila. Pro svoji jednoduchost a otevřenost, upřímné literární vyznání autorky, zidealizování hlavní postavy tak, jakoby to udělala většina lidí u vlastní babičky. Pro některé knihy musí člověk dozrát a dívat se na příběh s odstupem let, s úsměvem, se zkušeností a trochou nostalgie s promítnutím vlastních příběhů s prarodiči z dětství. Pokud by Vám přece jen nešla číst, zajeďte si do Ratibořic, procházka kolem jejího stavení Vám třeba četbu v mnohém usnadní. Mladší generaci bych doporučila jiné pohádky a příběhy od Němcové...
(audiokniha) Jediné co v poslechu upoutalo mou pozornost, byl osud Viktorky. Ostatní děj vůbec nevím, o čem byl :)
Babička je prostě česká klasika a patří k nám ať si říká kdo chce,co chce,to je prostě fakt.Já tu svou knížku dostala stylově od své babičky.Je to šestnácté vydání z roku 1940,jen je teda nově převázaná takže klame tělem.
Tohle dílo považuji za skvost české literatury plné lidskosti, moudrosti a ponaučení. Jazyk, kterým je napsána mě pohladil na duši už jako školáka. Člověk si tak uvědomí ty nejdůležitější lidské hodnoty.
Knížka, kterou oceníte s věkem a taky až budete unavení z přetechnizovaného světa, který nás obklopuje.
Konečně se na ní dostalo a já ji asi na 3 etapy dočetla.. když jsem ji měla číst na škole jako povinnou četbu, tak jsem se tomu vyhýbala jako čert kříže. Zkrátka mě nic z minulosti nebavilo a tak jsem radši shlédla film a našla si nejlepší obsah..
Ale po přečtení stejně musím myslet na to, že tenkrát bych ji nedokázala ocenit tolik jako právě dnes.. Prostý život na venkově, panensky čistá příroda, sběr bylin , domácí práce,práce kolem stavení - vše rozvrženo do celého dne, společenský život, rodina a přátele, roční období, zvyky a tradice... tenkrát bylo vše tak nějak smyslem všeho.. dnes, ač máme technické vymoženosti, pohodlněji žijeme... jsme ve skutečnosti mnohem chudší na obyčejné radosti ze života... žijeme ve stresu, jíme potraviny plné chemikálií, pořád se za něčím honíme a unikají nám důležitější věci. Zkrátka mi to nastartovalo takové myšlenkové pochody.
Babička je moje zamilovaná kniha. Bavila mne i v dětství, ale teď vidím, že tehdy jsem si užívala vlastně jen jednu stránku knihy, a sice samotné příběhy hlavních postav. Teprve v dospělosti při opakovaném čtení oceňuji krásu jazyka, líčení zvyků a obyčejů venkovských obyvatel, průběhu jejich roku, vzájemné sounáležitosti mezi "obyčejnými" lidmi. Mám vztah i ke kraji, kde se příběh odehrává, dějiště jsem několikrát navštívila, takže o to více mne kniha vždy dojme a potěší.
Je zvláštní, že jsem prošel vzdělávacím procesem, aniž bych v rámci povinné četby četl Babičku. Mohl jsem si ji přečíst čistě ze zájmu v dospělém věku. Přivedlo mě k tomu vydání z roku 2013 s geniálními kolážemi Miroslava Huptycha, upravené do současné češtiny. Mimochodem, nejde o žádné "převyprávění", jak se svého času neadekvátně kritizovalo, hlavně jde o zmodernizovaný slovosled a podobné formální detaily. (Srovnával jsem text s originálem, takže to můžu potvrdit.) Huptychův bohatý výtvarný doprovod dodává textu přesně tu náladu a podtóny, které mu trochu chybí – skoro Breughelovskou pitoresknost, tajemství a šerosvit nebo temnotu. Rovnou musím shrnout, že Babička mě neuchvátila, protože je až příliš patrné, že jde o vysněnou idylu, která není pravdivá – biograficky, sociálně ani etnograficky. Vadila mi schematičnost postav (které nejsou ani tak černobílé, jako spíš "bělobílé"), všichni hovoří a chovají se tak, jak se očekává a jak je zdvořilé, nikdo ničím nepřekvapí a nevyjde ze svého stereotypu. To je zesílené častým používáním přísloví, rčení, úsloví a pořekadel, které tu Němcová shromáždila (zřejmě záměrně až programově) opravdu úctyhodnou sbírku. Ale bez iracionálního příběhu Viktorky by to bylo skoro k nepřečkání. Krásu jazyka určitě nelze popřít – zvlášť při vědomí, že kniha byla napsána v době, kdy jsme se češtinu teprve učili literárně používat. Přesto jsem ale u Němcové narazil na jeden "nešvar", který mi občas ztěžoval orientaci v textu a zejména v dialozích, a to je nejasné až matoucí používání zamlčených podmětů. Jinak má kniha podtitul "Obrázky z venkovského života", ale na to, aby poskytovala skutečný obraz venkova, je v ní málo starostí, konfliktů i bídy. Rozumím tomu, že Němcové nešlo o žádné psychologické drama nebo sociální kritiku, psala to v nejtěžším životním období a chtěla spíš vystihnout zdravé jádro národa, ze kterého lze pořád čerpat a ke kterému se dá vracet. Zahrnula sem výsledky svých bohatých etnografických sběrů z různých koutů Česka i Slovenska, ale spíš metodou navlékání hezkých korálků na dost tenkou nit. Ten náhrdelník je krásný, ale bojím se ho uchopit, aby se mi v ruce nerozpadl nebo nerozplynul v mysli. Je prostě příliš éterický a chybí mu skutečná venkovanská zemitost.
Vrcholné dílo Boženy Němcové, které by nemělo chybět v žádné knihovničce. Kniha krásně popisuje krásy venkova a životy venkovských lidí. Velmi dojemný příběh.
Knížka je vlastně taková kronika venkovského života. Popisuje život obyčejných lidí, ale i spoustu zvyků, které se dřív běžně dodržovaly. Některé známe i dnes, některé už jen z knížek a filmů. A to je to, co se mi na knížce moc líbilo a jsem ráda, že jsem ji četla až v hodně dospělém věku. Jako dítě bych to rozhodně neocenila. Ale i tak pro mě měla knížka místa, u kterých jsem se nudila a 200 let stará čeština tomu nepomáhala. Takže knížku můžu doporučit starším a trpělivějším čtenářům, kteří si rádi zavzpomínají na zvyky a život svých předků.
Babičku jsem jako dítě četla několikrát, z pera Boženy Němcové, pokud pominu její pohádky, to bylo mé nejoblíbenější dílo. A zřejmě jsem měla i štěstí, že mi ji žádná učitelka literatury neznechutila.
"Babička" je poklad české literatury! Pro moderního čtenáře, obzvláště mladého, může být rozvláčná a nudná, když pomyslím na současné konzumní knížky. Je potřeba se ale do příběhu položit, vžít se do myšlení lidí v polovině 19. st. na Starém bělidle a pak člověk může pochopit to, co Němcová chtěla do "Babičky" vložit. Chtěla podat obraz jí tolik milované bytosti, popsat tehdejší život a zvyky, vrátit se zpátky do dětství. Po všem, co zažila, věřila stále v lidskost, dobrotivost a měla naději v člověka. Proto tuto knížku není možné číst jako současnou literaturu, ale s vědomím všeho výše zmíněného. :)
Vyrostla jsem na beatnicích, ale proti Babičce neumím nic mít. Nenuťte ji dětem, je to vlastně docela dospělá četba...
Babička asi není kniha, o které by někdo neslyšel. Možná proto jsem se jí i já roky vyhýbala. Musím ale přiznat, že jsem byla nakonec mile překvapena, jak lehce a přirozeně se kniha četla, čišela z ní atmosféra klidného venkova, přijetí a teplo domova/rodiny. To vše velmi oceňuji stejně jako prožití roku spolu s tradicemi. Toto příjemné čtení bylo ale v kontrastu s emocemi, které ve mně vyvolávala samotná postava babičky – což bylo způsobeno spíše mojí povahou a pohledem na některé věci.
Navzdory tomu, co se o knize říká, nemyslím si, že se jedná o knihu, která by nadchla každého (stejně jakákoliv jiná kniha). Nemá děj, kde by se neustále něco dělo, jde spíše o volný tok života a toho, co přináší i odnáší. Nemá mnoho různorodých postav, u kterých by nás bavila jejich interakce, ale má rodinu. Atd.
V těchto dnech bylo z pochopitelných důvodů Boženy Němcové všude plno a když v Rozhlase zařadili babičku, docela ráda jsem si ji připomněla. Verze s Růženou Noskovou jako vypravěčkou ještě přiživuje atmosféru. Do diskuzí o povinné četbě bych se nerada mísila, ale stejně si myslím, že Babička patří k základnímu kulturnímu přehledu. A mě baví i obsahem, asi stárnu! :-D
*Čtenářská výzva 2020 - 1. Kniha, jejíž autor (by) letos oslavil kulatiny
Četba na pokračování ČRo - čte Růžena Nosková
Babička je kniha stará skoro 200 let. Přesto jí čas neublížil. A Božena Němcová je hvězda, která nehasne.
Štítky knihy
19. století zfilmováno příroda venkov babička laskavost Náchodsko život na vesnici lidové zvyky láska z dětství klasická literatura
Autorovy další knížky
| 1958 |  V zámku a v podzámčí |
| 1942 | Divá Bára |
| 2021 | Babička |
| 2002 |  Povídky |
| 1988 | Velká kniha pohádek |
Jsem si jist, že vzhledem k tomu, že je kniha považována za klenot české literatury, určitě své příznivce má. Já jsem ji však musel v půlce utnout, protože mě absolutně nebavila. Inu, 100 lidí, 100 chutí.