Babička
Božena Němcová
Nejznámější próza Boženy Němcové vyšla poprvé v roce 1855 a dosud byla publikována ve více než třech stovkách českých vydání a v mnoha zahraničních překladech. Toto vydání vyšlo poprvé před jedenácti lety a je textově identické s tím, jež v roce 1953 pro Knihovnu klasiků Státního nakladatelství krásné literatury, hudby a umění připravili jako 5. svazek Spisů Boženy Němcové editoři Bohuslav Havránek, Rudolf Havel a Rudolf Skřeček. Na šestačtyřiceti stranách barevných ilustrací a v desítkách černobílých kreseb tyto Obrazy z venkovského života, jak zní podtitul Babičky, „vymaloval a nakreslil“ výtvarník Martin Velíšek. (méně textu)... celý text
Přidat komentář
Babičku jsem začala číst ze zajímavosti a rozhodně toho nelituji. Jakožto milovník utopie, mi Babička našla cestu "někam jinam" a často si na ni vzpomenu.. Ach, kéž by má babička byla též taková.
Mám dvě Babičky. První jsem, jak to ostatně tak bývá, zdědil. Druhou jsem si musel koupit.
Ano, nešlo jinak, kvůli krásným ilustracím Vladimíra Tesaře (je to ta z roku 1984). Kvůli černobílým kresbám tužkou či uhlem, kolorovaným kresbám a pastelům a konečně i dvoustránkovým akvarelům. Snad jsem to vše pojmenoval správně. Ale hlavní je, že ilustrace mne tehdy tak uchvátily, že jsem si pořídil Babičku (kdo by to byl býval řekl?) prostě ještě jednu.
Ale to není všechno. Občas, když mám speciální náladu a dost času (ano, zas tak často to není), si tu Tesařovu Babičku otevřu. Ale ne abych si v ní četl. Mám namísto toho na stole připravené akvarelové pastelky a nabroušenou tužku 6B. Uhel ne, technicky jsme si nesedli, umělecké výsledky nulové a sám pak vypadám jako uhel. Ovšem místo něj mikrotužku s měkkou tuhou, protože jsem kreslířský ťunťa. Ostatně podezřívám Tesaře, že si mikrotužkou tehdy taky vypomáhal. Do očí bych mu to ale neřekl... Pustím si příhodnou muziku a kreslím a koloruji a akvareluji, tu Staré Bělidlo dle Mistra, tu zcela jiné věci, jak se mi zachce. Bývá to výživný půlden a odtrhnout se pak od Babičky a vrátit do reálného světa se ani trochu nechce...
Mně se to prostě nelíbí a neshledávám na to nic, co by zasloužilo byť jednu hvězdu.
Kouzelné, čisté? Ne, enormně přechytračené, poučující a v případě tý bábinky nejchytřejší na světě!
Jsou věci, které mohou celé generace bavit a něco jim dávat.-.-.- babička k nim ale v mnoha případech nepatří.
Co má děcka učit? pokoře ke stáří, ať je jak chce umíněné? Jen proto, že je člověk starý?
Já to četla opakovaně jako dospělá a ee, nikdy mi to nic nedalo. Bábina přijde na PANSKÝ statek, ale hodlá žít prostě, po selsku. Běda jak ji vlastní dcera chce přiučit chování, to je hned řečí! Je na jednu stranu nejmoudřejší široko daleko a všem by řídila životy a osudy, ale na druhou stranu není schopná se přizpůsobit ani chování se k paním, jak toho vzhledem k jejich stavu náleží.
Cpát chléb se solí se prostě nedá všem,.. a za to se ona, ta milující bábinka-bohyně, urazí?
Je jak děcko na písku. ONA měla vše nejtěžší, ONA bude žít, tak jak bude chtít, ONA bude děti učit starým věcem, ač jsou i jim samotným k smíchu .....
K smíchu je i to, že ji KAŽDÝ miluje a poslechne.
Prostě pardon, ale ne. A pro děcka na základce už vůbec ne.
Jako výpověď paní z tehdejší doby, o které víme, že o tomto všem jen snila, dobře, sny jsou super věc... ale jako klasika vysoké ceny mi to přijde ... nadhodnocené.
Asi na tom má svůj podíl též i naivní forma zfilmování.
Dlouho jsem se Babičce bránila, protože se o ní mluvilo jako o té klasické literatuře, co nikoho nebaví a každý ji čte jen z povinnosti. Hmmm... jenže když se dneska mých kamarádů zeptám, kdo ji četl, tak mi téměř každý odpoví "to fakt ne". A já to nechápu. Babičku jsem si zamilovala, jasně, nejsou tu vraždy, sex ani peníze, ale zas je to pěkné, miloučké povídání o venkově a opravdu kouzelné babičce, kterou by chtěl každý.
Možná se mi líbí, protože jsem sama z vesnice, která se postupně utápí v přívalu lidí z města a ztrácí tak svoje venkovské zvyky.
Neberte to prosím, jako kritiku města, o to mi opravdu nejde. Jen chci říct, že se díky této knize vracím na malebný venkov, takový jaký kdysi býval a jsem ráda, že jsem Babičku nakonec otevřela.
Je zvláštní, i mě to překvapuje, že jsem na základní škole četl Babičku dobrovolně.Času stráveného nad touto výbornou knihou rozhodně nelituju.Od této knihy jsem moc nečekal, ale nakonec jsem dospěl k názoru že lepší jsem si nemohl vybrat.
Sice jsem ji četla stokrát, ale na dovolenou jsem si vzala právě ji. A když ji čtu , vzpomínám na svoji babičku, jako by v tu chvíli byla se mnou . A ve skrytu duše doufám, že i já budu tak skvělá babička, že až bude vnoučatům tolik, kolik je teď mně, že u téhle knížky budou vzpomínat na mě ( neskromné přání, ale třeba...). Je to skvělá klasika a když si představím, že ji Němcová psala v době, když přišla o své dítě....musela to být strašně silná a statečná osobnost. Přesto, že se o jejím životě píše i občas "nekladně", byla tvrdá nejen ke svému okolí ( nakonec oni to ti její milenci všichni rozdýchali, doplatila na to jen a jen ona sama), ale asi především i sama k sobě. A kdo to dnes dokáže???
Úplně blbě napsaná kniha se zajímavým námětem, který je výmluvou profesorů češtiny, aby ji zadávali jako povinnou četbu.
Dle mého názoru je to přesně ten typ knihy, ke které člověk musí dospět. V dětství, kdy to byla povinná četba, jsem ji bez zájmu a z povinnosti přelouskala, nic ve mně nezanechala. Až na vysoké jsem se k ní - ani nevím už proč - vrátila a musím říct, že mě naprosto uchvátila už jen tou krásou českého jazyka z pera této statečné ženy. Zařadila jsem ji proto mezi své nejoblíbenější knihy.
Babičku, ako aj iné diela od B.Němcovej si vždy rada prečítam. Povinné či nepovinné čítanie - nevadí. Možno to je idylické, ale mne sa rozhodne viac páčia takéto diela,ako napr. Moliérov Lakomec, ten sa čítal oveľa ťažšie ako Babička:-) Politiku, prosím bokom!
Babičku je třeba vnímat v literárních a historických souvislostech. Což dost možná ne každý zvládne. Domnívám se, že nejen díky gymnaziálnímu nadstandartu, který do nás hustil neoblíbený češtinář a půl roku jsme nejeli nic jiného než babičku a to, kdo kde s kým v okruhu Boženy En. a kněžny souložil, jsem toto zvládla. Přesto jediné, co mi přišlo zajímavé, byl příběh Viktorky, jinak nuda, nuda, šeď, šeď.
To je kniha, ke které se ráda vracím, když chci v uspěchaném, hektickém a tragédiíplném světě najít klid, když jednoduše potřebuju pohladit po duši.
Když už nic, tak pro mne byla Babička fakt babičkou. Tak nějak si představuju, že by babička měla fungovat. Ano, je to těžké čtení. Vyžaduje mít něco odžito. Na tom si trvám. Zařazení do povinné četby pomalu na prvním stupni proto fakt nechápu.
Idylicky odvyprávěno, vesnice a práce kolem domu a hospodářsvtí tak můžou přijít panelákovým dětem jako pohádka. Navíc pokud to přirovnám k dnešní chrlení nadprodukci memoárové literatury - sorry, je to kus za pětku.
Četla jsem prvně ve čtvrté třídě, pak na gymlu a naposledy na vysoké (jo, jsem hrábnutá bohemistka). Pokaždé to mělo své kouzlo a pokaždé jsem tam našla to, co předtím ne.
Ačkoli jsem učitelka češtiny, Babička mě děsí. Musela jsem ji číst dvakrát, poprvé jsem ji nechápala, podruhé jsem zase nechápala, jak ji někdo může k přečtení dávat dětem na základní škole. Podle mě patří do knihoven každého, kdo se zajímá o vývoj české lietratury, protože ten určitě ovlivnila hodně, ale ne do ruky ubohých malých dětí, které u ní budou trpět. No, prostě nejsem big fan, no...
V téhle knížce nevidím jen klasiku, kterou je povinností si přečíst, pro mě se Babička stala příběhem krásného dětství, naplněného dětskými "spikleneckými" hrami, prostorem plným vzájemné sounáležitosti generací, prostorem, kde se dobře daří přátelským vztahům se sousedy, ... no ano, je to poetika, idyla, sen, ... ale krásný :-).
A ani v tomto idylickém příběhu se tomu nakonec nevyhneme, ...i radostné dětství, jak už to tak bývá, je nahrazeno starostmi dospělých, ... končí poetické dětství, strávené po boku milujících a pečujících osob ... a tak i Barunka odchází do života odkázána sama na sebe :-).
Tak jistě, tohle je klasika, nicméně pořád nerozumím tomu, proč se Babička neustále staví na piedestal coby nejlepší česká kniha všech dob. Je to naivní, nereálné, idylické a hlavně - určité pasáže jsou až k uzoufání nudné (Němcová třeba na třiceti stranách líčí krásy Ratibořického údolí). Kniha taky de facto nemá žádný pořádný děj a jediná skutečně zajímavá postava je Viktorka. Asi to je krásně napsáno (z jazykového hlediska), ale co se obsahu týče, je to prostě unylé a nezáživné.
Četla jsem jako školačka coby povinnou četbu a nijak zvlášť se mi nelíbilo. Jen historku o Viktorce jsem vzala na milost... Myslím, že to vůbec není vhodná kniha pro děti...
Jako dospělá se dívám na Babičku už zcela jinak, lze ji určitě přijmout a prožít, nutno ji ale číst jako knihu z 19.století a jako literární dílo ženy, jejíž životní osudy, životní hodnoty a myšlení jsou z pohledu dnešního člověka už možná méně srozumitelné. Hvězdičky uděluji až dodatečně, nějak se mi původně příčilo tuhle klasiku hodnotit, je to prostě součást českého literárního dědictví.
Souhlasím s názorem, že Babička je jen jinou stranou mince, která se dnes s takovým křikem všude razí...Němcová, na rozdíl od autorů severských hrůz, měla opravdu těžké živobytí a tak se logicky utekla k idyle. Ne že by proto Babička byla menším kýčem; jen je ten kýč řemeslně lépe zvládnutý a hlavně úmyslný. Oni ti vesničané zas takoví dobráci nebyli, pohodička to taky nebyla, kněžna Zaháňská, místo aby se dojímala nad babiččinou bohabojností, pletichařila s Metternichem proti Čechům atd. atd. Jenže ona to ta Božka dobře věděla!!
Nicméně tohle sentimentální biedermaierovské kouzlení je místy tak opojné, že ani cynický současník nakažený virem postmodernismu neodolá a docela upřímně se dojme (v mém případě Viktorka).
Nesmírně cenné jsou také detaily z každodenního života tehdejšího prostého lidu, detaily, které se z literatury faktu vyčíst nedají.
Ano, toto byli lidé 19. století, tak jednali, tak mysleli, takový to byl život. Pracovali, modlili se a umírali s jakousi netečnou pokorou, ještě stále mimo čas, neboť přece všechno bylo od Boha na věčné časy a myslet mimo kategorie božího úradku jim dosud nebylo dáno.
V posledku je Babička literaturou výsostně ženskou. Kterýsi slavný spisovatel kdysi prohlásil, že nenastane den, aby žena napsala opravdovou Knihu. Pravda, v Babičce není ani stopy po tom co tvoří skutečnou literaturu: tj. chladná, analytická studie činů a mravů zkoumaná nezaujatým okem, ostrý paprsek světla namířený přesně do srdce všech věcí. Místo tohoto se nám bohatě dostává oním autorem tolik vysmívaného ženského pohledu na svět; měkkého, subjektivního světla ženských citů a afektů ve výsledku nic neznamenajících a o ničem přesně nevypovídajících.
To je nejspíš pravda, ale existují na světě i horší hříchy, než úmyslně sentimentální, didaktické memoáry hrající na feel good strunu.
Nádherná česká klasika. Opravdu krásný příběh. Knihu jsem oplakala a u filmu potřebujeme s mamkou kapesníky pokaždé. Maminka hlavně proto, že jí to připomíná dětství u babičky v jižních čechách. Každý by jí měl alespoň jednou za život přečíst. Někteří tady nechápou, proč je kniha v povinné četbě, já si ale myslím, že tam má své místo. Ale sto lidí, sto chutí. :)
Štítky knihy
19. století zfilmováno příroda venkov babička laskavost Náchodsko život na vesnici lidové zvyky láska z dětství klasická literatura
Autorovy další knížky
| 1958 |  V zámku a v podzámčí |
| 1942 | Divá Bára |
| 2021 | Babička |
| 2002 |  Povídky |
| 1988 | Velká kniha pohádek |
Božena Němcová je velká spisovatelka. Babičku jsem kdysi dávno přečetl dvakrát a zatím (od té doby uplynulo několik desetiletí) bych řekl, že mám dost. Ale aspoň jednou by ji měl přečíst každý, kdo mluví česky.