Babička
Božena Němcová
https://www.databazeknih.cz/img/books/77_/77977/babicka-77977.jpg
4
4189
4189
Nejznámější próza Boženy Němcové vyšla poprvé v roce 1855 a dosud byla publikována ve více než třech stovkách českých vydání a v mnoha zahraničních překladech. Toto vydání vyšlo poprvé před jedenácti lety a je textově identické s tím, jež v roce 1953 pro Knihovnu klasiků Státního nakladatelství krásné literatury, hudby a umění připravili jako 5. svazek Spisů Boženy Němcové editoři Bohuslav Havránek, Rudolf Havel a Rudolf Skřeček. Na šestačtyřiceti stranách barevných ilustrací a v desítkách černobílých kreseb tyto Obrazy z venkovského života, jak zní podtitul Babičky, „vymaloval a nakreslil“ výtvarník Martin Velíšek. (méně textu)... celý text
Přidat komentář
Klasika, idealizovaná, ale krásná a dojemná. Myslím, a to jsem cizinka, že je to jedna z těch knih, které by měl přečíst každý, kdo je Čech nebo chce poznat českou kulturu.
Dojemné, hluboké, užitečné čtení, které vede k uvědomění si hodnoty moudrosti stáří a důležitosti mezigeneračních vztahů pro vývoj člověka. Měla jsem také takovou krásnou, laskavou babičku a vděčně na ni vzpomínám.
Babička je česká klasika a já ji mám velmi ráda. Četla jsem s vnučkou, tu to ale nebavilo. Bylo to na ni dlouhé. Nicméně se jí líbilo, když jsme si povídaly o období, situacích i příhodách jednotlivých postav a porovnávaly i moje vzpomínky z mého mládí a dětství. Samozřejmě nejvíce zaujala Divá Bára.
Nedovolím si hodnotit. Asi je to česká klasika, nutili nám to na školách, pro mě úporná nuda.
Celkem nebezpečné dílo- pokud je mladý čtenář donucen se do téhle knihy pustit v rámci povinné četby hrozí, že bude demotivovaný číst cokoli dalšího dobudoucna. Pro čtenáře žijící v začátcích 20. století rozhodně ano, pro moderního čtenáře extrémní nuda. 3/6
Ve škole jsem Boženu Němcovou vysloveně nenáviděl. Babička mě sice v knižní podobě minula (dívali jsme se ve třídě na film a paní učitelce to naštěstí stačilo) , ale Divá Bára ne. Čtení této povídky v oněch asi třinácti letech bylo doslova utrpení.
Nyní jsem se k výročí autorčiny smrti ke čtení jejího díla vrátil a pokusím se přidat pár postřehů, které mě při jeho čtení napadly.
1. Božena Němcová bezesporu byla dobrou spisovatelkou. Její popisy venkovské krajiny a zvyků jsou opravdu nádherné. Babička rozhodně není žádný literární odpad.
2. Je otázkou, zda by si kniha nezasloužila moderní převyprávění. O třetinu zkrátit, nahradit z dnešního pohledu sprostá slova, dát tomu trochu švihu. Originální dílo by samozřejmě zůstalo, zmodernizovaná verze by se ale dětem lépe četla. Nebyl by to koneckonců první případ - viz třeba Robinson Crusoe.
3. Knihu beru jako jakousi autorčinu psychoterapii, kdy v těžkých časech nostalgicky (a opravdu hodně přibarveně) vzpomínala na své dětství. Na dnešek je to příliš jednorozměrné a babička působí až jako svatá postava. V tom ale není Božena Němcová sama. Devatenácté století takto schématické prostě bylo. Příliš pozitivní vykreslení kladných postav mi třeba velmi znepříjemnuje čtení některých románů Julese Verna.
Kniha mého dětství... Jakkoli patří mezi poklady české literatury, je pro mě tehdejší jazyk a způsob mluvy jedno velké mínus. Některé pasáže méně záživné, na druhou stranu dojemné vykreslení vztahu babička-Barunka.
Místy celkem nezáživné, ale vůbec ne špatné čtení. Jakmile začne babička vypravovat, jakmile se nejedná jen o popis zvyků a obyčejů, pak příběh příjemně ubíhá a můžu říct, že mě čtení opravdu bavilo. Musel to být tenkrát bez vší té elektroniky úplně jiný život, více spjatý s přírodou, Bohem a lidmi samotnými. Na druhou stranu 14 let dlouhá vojna žádná idylka jistě nebyla...
Pamatuju jak jsem ve 4 třídě třídní odevzdala čtenářský deník a ona si mě o den později vzala stranou s tím, že mi nevěří, že jsem babičku četla a dala menší slovní test jestli jsem četla, po tom co zjistila, že jsem ji opravdu četla se tvářila úplně udiveně, výraz nikdy nezapomenu :D
Jsem ráda, že jsem si , díky výzvě mohla přečíst i Babičku. Tenhle příběh mám velice ráda. Miluju filmové zpracování , obě verze, černobílou i barevnou a vždycky obrečím , když babička umírá.....takže teď o svátcích jsem si přečetla znova i knížku....
Babička je klasika, ale na základní školy nepatří, nesouhlasím s tím, že každý Čech ji musí nutně přečíst, ale každý, kdo tak udělá, bude nesmírně obohacen. Vřele doporučuji novou audioverzi namluvenou Magdalénou Borovou, velmi příjemný poslech.
Vlastním Babičku vydanou v roce 1957, tu s ilustracemi Adolfa Kašpara. Přečetla jsem ji už několikrát, viděla jsem dva filmy, byla jsem na trochu obskurní Babičce v Brně na Provázku a teď mám Babičku vydanou letos v Odeonu. A jsem vděčná.
Stejně jako nedávno Kytice, nyní i Babička je vydána v krásném novém šatě s obálkou a úžasnými ilustracemi Míly Fürstové. Zakoupila jsem opět vydání s vloženým grafickým listem (Viktorka) a nemůžu se vynadívat...
Mám radost, jsem pyšná a chlubím se. Myslím, že Odeon dělá skvělou práci a že pro ilustrování klasických českých děl vybral výtečně. Míla Fürstová si dává záležet a jak Kytici, tak Babičce její něžné obrázky moc a moc sluší. I proto jsem svoje původní hodnocení změnila a dávám této překrásné knize plný počet.
Babička je klasika, ke které jsem se dostala až v dospělém věku. Zkoušela jsem jí číst už jako dítě, ale nedočetla jsem. Letos je to pro mě symbolické, tuto knihu jsem zdědila po babičce, která letos zemřela a tak jsem cítila, že jí musím přečíst. A musím říci, že mě to mile převkapilo. Zezačátku jsem si musela zvyknout na starou češtinu. Je to krásný, idylický příběh a v této době je to pohlazení po duši. Konec je smutný, nikoli však nečekaný a hlavně všem známý.
Nádherné. Babička mě provází téměř celým životem. Teď mluvím i o knize nadčasové Boženy Němcové, ale i o své skutečné babičce.
Babičku jsem četla poprvé na základní škole a pamatuju si, že jsem se k této tenkrát povinné četbě musela nutit a rozhodně si ji neužívala. Až teď, když jsem držela v rukou krásné voňavé vydání z toku 1935 po mojí babičce, jsem tuhle českou klasiku dokázala ocenit i si ji vychutnat. Babička je opravdu krásně napsaná, ale nedala se číst rychle, naopak. Ale právě to zpomalení a napojení se na tehdejší životní styl na mě působilo zvláštně uklidňujícně a pohodové.
Nikdy by mě nenapadlo, že se pustím do Babičky a už vůbec ne, že se mi bude tak líbit. Na poněkud archaický jazyk jsem si zvykla po pár stránkách a pak už jsem si jen užívala klidné tempo vyprávění o idylickém životě na venkově. Nehledejte v tom reportáž o skutečných dobových poměrech, ale spíše vesnickou pohádku, kde jsou spolu všichni zadobře.
Jazyk Boženy Němcové je etalon české literatury.
Škoda jejího krátkého života, bůhví o co jsme přišli. Zcela právem je tato kniha národní poklad.
Štítky knihy
19. století zfilmováno příroda venkov babička laskavost Náchodsko život na vesnici lidové zvyky láska z dětství klasická literaturaAutorovy další knížky
| 1958 |  V zámku a v podzámčí |
| 1942 | Divá Bára |
| 2021 | Babička |
| 2002 |  Povídky |
| 1988 | Velká kniha pohádek |
Čím víc jsem starší, tím častěji se vracím k Babičce a tím více na mne působí. Zřetelněji nacházím ve skromném dílu punc člověčenství nejvyšší ryzosti. Stále hodnota narůstá.
Babička je vhodná pro každého, nikdy není pozdě se seznámit s tímto darem.