Babičky
Petr Šabach
Dvě babičky s odlišnou politickou orientací, jejich vnuk Matěj, narozený v padesátých letech 20. století, humorné příhody, v nichž autor mísí literární fikci s realitou komunistického Československa – to jsou Babičky Petra Šabacha.
Přidat komentář


Nostalgické, úsměvné vzpomínky vnuka Matěje na své babičky, které patří do jeho světa dětství, mládí a dospívání na pozadí politických událostí v bývalém Československu. Jako bych viděla před sebou ten svůj dětský svět a své babičky. Už je to všechno pryč, ale vzpomínky zůstaly a jsou stále živé...


Moc fajn knížečka, krásně popsané "šílené" babičky - máme doma podobnou. Krásné i humorné popsání dosti neveselé doby. Čte se velmi rychle.


Taková nostalgická pohodovka... Sem tam je to úsměvné, ale v kontextu doby spíš smutné...


Čtení na jedno dopoledne v řadě na STK! Matějovy babičky mi sedly a navíc jsem tiše obdivovala jeho vztah k nim. Pěkné čtení!


Vcelku vtipné, chápu, proč Šabachovi vyčítají selankovitý pohled na období totality. Kdysi čtený Občanský průkaz mi přišel lepší


Dle mého názoru se zatím jedná o nejvydařenější Šabachovo dílo. Kromě tradičního "hospodského" humoru mě tato kniha zaujala i samotným dějem. Příběh o tom, jak si pražská rodina žila za socialismu, sice není ničím, co by vybočovalo (vzhledem k Šabachově tvorbě), ale ve srovnání s jinými příběhy je tento děj více propracovaný a složitější.


Vtip této knížce dodává jakýsi šmrnc, díky kterému se tato kniha stává zajímavou a dobře čtenou, doporučuji :)


Už je to dlouho, co jsem ji četla... vím, že se mi líbila, ale popravdě řečeno už si jenom matně vzpomínám, o čem byla.


Typicky pelíškovský humor, začátek chytne, konec je ale slabší. Přiznám se, že jsem měla za dva dny problém vzpomenout si, jak to vlastně skončilo.


Kniha mi udělala radost, mám podobnou životní zkušenost, jen by se moje kniha jmenovala Dědečci.
Autorovy další knížky
2005 | ![]() |
2006 | ![]() |
2010 | ![]() |
2012 | ![]() |
2009 | ![]() |
Dobu jsem sice nezažila, takže mnoho detailů zřejmě dostatečně nedocením, nicméně Šabachův styl vyprávění je mi velmi sympatický. A myšlenka "nebohého" vnoučka, jenž je svými babičkami lehce masírován zcela odlišnými politickými postoji, je geniální!