Babičky
Petr Šabach
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/424009/bmid_babicky-VzA-424009.jpg
4
423
423
Zatímco babička Marie vítá sovětské okupanty borščem, druhá babička Irena zvrací při pohledu na Leninovy fotografie, které vnuk Matěj musí před každou její návštěvou vystříhat z novin. Matějovo rodinné zázemí nemůže být rozpornější. Jeho babičky představují protipóly české povahy a zkušenosti, a přesto mezi jejich rodinami panuje zvláštní porozumění. A to navzdory tomu, že babička Irena nadává na komunisty vybroušenou francouzštinou, strýc Míla pěstuje rajčata ve tvaru pěticípé hvězdy a poté, co Matěj vstoupí do Pionýra, mu teta Daniela poradí, aby tuto organizaci rozložil zevnitř. Tahle konstelace určuje Matějův život a dospívání v komunistickém Československu, ze kterého se mu podaří na čas vycestovat i za železnou oponu, kde poznává i odvrácenou tvář svobody. Šabachovy Babičky jsou rodinnou kronikou, ve které se socialismus a světlé zítřky nahlížejí od jídelního stolu a vzápětí troskotají ve směšných osudech jejích bezmocných hrdinů.... celý text
Přidat komentář
Moje první kniha od tohoto autora a byla jsem mile překvapená -u knihy jsem se velice pobavila i když téma je vážné .Již příchod Matěje na svět byl velmi humorně popsaný a jeho vyprávění a vzpomínky na babičky -které byly každá jiného náhledu na život -vše na pozadí politických událostí socialistického Československa.Kniha se mi dobře četla a bavila mě.
„Matějův svět si lze představit v půdoryse jako centrálně řešenou halu, do níž ústí nespočet dveří. A těmito dveřmi stále někdo vstupoval, nebo naopak odcházel. Někdo často a někdo zas jen jednou za uherský rok. Někteří lidé se pouze mihli a způsobili tím průvan, jehož si Matěj sotva všiml, a jiní, kteří snad původně přišli říct: Nazdárek! Jakpak se vede?, zůstali až do konce svých dní.“ (s. 11)
Knížečku Babičky vnímám jako takovou „grotesku“ zachycující střípky ze života Matěje, jeho rodiny a přátel, která se odehrává v Československu v období vlády jedné strany (konkrétně 1951-1989). Stěžejní historickou událostí je pochopitelně rok 1968. Osobně jsem dobu minulého režimu prakticky nezažila, jedinou vzpomínku mám na změnu v oslovování učitelek, ze soudružek byly najednou paní učitelky. O to vděčnější jsem, že podobné knihy existují. I když je knížka vtipná (moje první poznámka, kterou jsem si při čtení udělala, zní „funny as hell“:-)), tak z ní na mě často silně dýchla bezútěšnost celé doby, jež hodně lidí určitě na vlastní kůži pociťovalo. V knize je také zmiňováno zvláštní vydání Rudého práva NEPROŠLI, propagandistická reportáž ze srpnových dnů 1969. Pro zajímavost, celé vydání je k dispozici na vzdělávacím portále www.moderni-dejiny.cz.
Mnohokrát jsem se úplně rozesmála a často jsem měla potřebu podělit se s manželem o nějakou vtipnou pasáž. Můj druhý Šabach a určitě ne poslední. A představte si, že i v takovéto knize se dá najít návod na řešení sourozeneckých sporů. „Psaní zprávy“ mi přijde velmi inspirativní a doufám, že si na tuto metodu vzpomenu v době, až budou děti větší a budou se kvůli něčemu hádat nebo prát:-)
"Pípl dont slíp!"
"Teta se kolébala po nádvoří tak důstojným způsobem, že i slavnostní pochod Hradní stráže vedle ní vyzníval matně až vyblitě."
„To je dobře… tak nevím.“ (hláška babičky Marie)
Babičky jsou hořce vtipným vyprávěním o těžké době a vyrovnávání se s ní. Příběhem obyčejných lidí s obyčejnými starostmi a obyčejnými tužbami, kterým nás provází dospívající Matěj. Jeho osobnost je utvářena naprostými politickými protipóly v podobě komunisticky smýšlející babičky Marie a kapitalisticky orientované babičky Ireny.
Místy je kniha opravdu vtipná (za mě vedou dopisy babičkám z Londýna), místy čtenáře zachvátí spíše smutek. Nicméně Šabach je skvělým vypravěčem a i nehezké věci popisuje s citem a pochopením, smířlivě. Jistě stojí za přečtení.
Takový to laskavý čtení, ve kterým se aspoň částečně uvidí velká část čtenářů, kteří ty doby zažili (anebo i doby pozdější, ale ve výchově lidí, kteří takhle vyrůstali). Knížka pěkně ubíhala, občas byla úsměvná, občas hořce úsměvná, ale pořád značně uvěřitelná. Spoustu scén jsem viděla ve vzpomínkách v mé vlastní rodině nebo ve vyprávění rodičů... Je to na první pohled příjemný, skoro až jednoduchý čtení (ovlivněný hlavně pohledem malého a dospívajícího kluka), ale má to v sobě něco víc. Dva protichůdné pohledy na život a na svět, reprezentované babičkou Irenou a tetou Danielou na straně jedné, a babičkou Marií a strýcem Mílou na straně druhé, oba prezentované s jakýmsi pochopením a možná i váháním mladého člověka, který má všechy zúčastněné rád, i když se celkem jasně kloní k jedné straně... Ukázka, jak respektovat názor, který se mi nelíbí, ale názor člověka, jehož mám rád. Stále aktuální téma.
Přijemné čtení plné ironie, které je však líčeno v souvislosti s naší smutnou komunistickou historii. Moje hodnocení je takové rozpolcené, občas jsem četla a smála se a stránky rychle ubíhaly, někdy mi vyprávění přišlo příliš zdlouhavé a nezáživné.
Babičky, které nejsou ani o babičkách. Ty hezky hrají příjemnou a podprahovou roli na pozadí a utvářejí atmosféru doby. Poté je to celé zaměřeno na hlavního hrdinu, který si žije svůj život. Ten někdy je plný bizarních záležitostí, které umí být k popukání a někdy nesrozumitelných situací, u kterých se někdy budete snadno nudit a nebo jim nepřímo rozumět. Ale jde to. Až velmi dobře. Příjemně napsaná knížka, která utvrzuje Šabacha jako důležitého českého autora, který měl, co sdělit. A dělal to velmi dobře.
"matěj věděl,proč tatínek reaguje tak podrážděně. Když šel totiž tatínek posledně otevřít - maminka tehdy také tvrdila, že někdo ťuká - napadl ho rozzuřený sršeň, který dorážel na dveře. Jakmile tatínek splaskl, upevnil na chodbu cedulku ZVOŇTE 3x protože si řekl, že tohle sršeň nemůže zvládnout ani fyzicky, ani duševně."
tak nevím...knížka s vyšším hodnocením, začla slibně, v první třetině jsem se několikrát dobře nahlas zasmála a pochvalovala si, jak to hezky odsýpá, a že to je jiné kafe...a pak...se to najednou nějak zadrhlo..humor se vytratil, Matějova dobrodružství..byla taková nijaká..asi jsem stále čekala na něco , co mě zas rozesmějě a nebo potěší, a nebo...a nebo jsem měla moc veliká očekávání ?? najednou mě knížka přestala bavit, vytratila se počáteční jiskra, a bylo mi úplně jedno, jak to, že vychladl vztah Matějě a Alenky, jak si žijí babičky, co strejdova rajčata, a jak to vše dopadne..prostě nuda... hodně lidí psalo, že šabachovky jsou ze života... asi jo, akorát ten potenciál podle mně nebyl naplněn..protože taková fajná rodina přeci nemohla najednou zvadnout jako salát ?? a nebo jo ?
..filmy postavené na jeho povídkách jsou pro mě asi lepší než knižní předlohy..
jako oddechovku doporučit určitě můžu, a jistě si najde spoustu fandů..ale za mě podruhé ne. Nicméně jdu ještě zkusit Rotschildovu flašku..
Humorná knížka, která nešla odložit. Povídky P.Šabacha mohu opravdu doporučit na chvíle, kdy se potřebujete od srdce zasmát a možná vzpomenout na dřívější dobu.
Tato kniha Petra Šabach se mi líbí pro krásně popsanou schizofrenii doby. Tak to bylo ve více rodinách, vnímání doby dvěma naprosto odlišnými politickými názory. A mezi tím dítě, které svým způsobem " miluje obě babičky." Ve skutečnosti se nějak vyrovnává s odlišnými názory a v této situaci dospívá a vytváří si vlastní názor. Nádherná alegorie ze života.
Knihu Babičky od Petra Šabacha jsem si díky její skladnosti nosila na nudné přednášky do školy a potají se ji snažila číst, ale tolikrát jsem se musela nahlas smát, že jsem její čtení musela nechat nakonec na doma. Možná jen mi první půlka knihy přišla vtipnější než ta druhá, ale je to skvělá knížka, která pobaví.
Klasický, sladkovtipněbolný Šabach. Šedá zóna stalinismu. Nebyl každý oddaný, nebyl každý hrdina, většina lidí chce jenom žít a přežít. Matěj to měl z obou stran svých babiček podané tak, jako mnozí jiní. Vyprávění o Anglii jsem paradoxně v mnohém velmi podobně četl nedávno v současné knize o toulání mezi Francií a Itálií, zřejmě to poznávání života po příležitostných brigádách je stejné. A Vladimír Gubajev a jeho synovec? Nejveselejší motivy knihy. Získání doložky je skvostem.
Klasický Šabach, mnou kdysi čtený, momentálně jsem si vyslechla audioknihu, a moc dobře jsem se bavila.
Skvělá knížka, vyprávění Petra Šabacha je poutavé, nenáročné a vtipné. Moc jsem se u čtení bavila a hlavně po dlouhé době je to knížka od českého autora, která mě opravdu nadchla. Třeba právě Babičky bych zařadila do povinné četby, místo některých děl. Za sebe doporučuji.
Hodně vtipná knížka, ale nečekejte jen jednorozměrnou "řachandu" a samé úsměvy, Šabach toho čtenáři nabízí mnohem víc.
Úsměvným a velice příjemným způsobem popsaná doba minulá. Pěkné, reálné a místy i vtipné čtení.
Dobu jsem sice nezažila, takže mnoho detailů zřejmě dostatečně nedocením, nicméně Šabachův styl vyprávění je mi velmi sympatický. A myšlenka "nebohého" vnoučka, jenž je svými babičkami lehce masírován zcela odlišnými politickými postoji, je geniální!
Nostalgické, úsměvné vzpomínky vnuka Matěje na své babičky, které patří do jeho světa dětství, mládí a dospívání na pozadí politických událostí v bývalém Československu. Jako bych viděla před sebou ten svůj dětský svět a své babičky. Už je to všechno pryč, ale vzpomínky zůstaly a jsou stále živé...
Moc fajn knížečka, krásně popsané "šílené" babičky - máme doma podobnou. Krásné i humorné popsání dosti neveselé doby. Čte se velmi rychle.
Autorovy další knížky
| 2005 |  Hovno hoří |
| 2006 |  Občanský průkaz |
| 2010 | Opilé banány |
| 2012 |  Království za story |
| 2009 | Babičky |
Další milá „šabachovka“. Kniha se čte moc pěkně, na hlavním hrdinovi Matějovi a celé jeho rodině mapuje autor život u nás za doby komunismu. Matěje sledujeme od jeho narození roku 1951 až do roku 1989. Jelikož jedna Matějova babička je zarytá komunistka a ta druhá naopak zvrací při pohledu na fotku Lenina, je jasné, že se čtenář nudit nebude. Bylo to jako číst seriál Vyprávěj. Bylo to hořkosladké, při uvědomění si všech souvislostí až místy i smutné, ale psáno lehkou rukou, bez zbytečného patosu.