Bál šílených žen
Victoria Mas
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/431387/bmid_bal-silenych-zen-RW9-431387.jpg
4
402
402
Postavit románovou prvotinu na sporné existenci duchů je docela odvážné. Ale Victoria Mas neváhala, když se rozhodla vytvořit obraz pařížské společnosti konce 19. století, kde byl problém vyslovit i méně troufalejší myšlenku, pokud její nositelkou byla žena. Čtenáře zavede tam, kam se podívá málokdo, do chvalně i nechvalně proslulého hospitálu Salpêtrière, kam se „odkládaly“ nejen duševně choré, mravně zkažené, ale i „nepoddajné“ ženy, manželky, dcery… O to zajímavější pohled, že zde vystupují i reálné postavy, slavní neurologové Charcot a Babinski, jejichž metody včetně veřejných ukázek hypnózy a hysterických záchvatů, vzdor vší problematičnosti, přispěly k rozvoji medicíny. Každoroční masopustní bál, který se v Salpêtrière konal, je pak příležitostí rozvinout poutavý děj, v němž se setkají dva odlišné světy – svět internovaných žen a svět pařížské smetánky – a změnit od základu osudy románových postav.... celý text
Literatura světová Fantasy Historické romány
Vydáno: 2020 , OdeonOriginální název:
Le Bal des folles, 2019
více info...
Přidat komentář
I když to bylo na pozadí skutečných událostí, zajímavé téma, doba...mě to zase tolik nenadchlo. Francie, 19. století, ústav pro choromyslné ženy (prostitutky, hysterky, či neposlušné ženy..), zkoumané lékaři. Útlá knížečka, průměrné čtení.
Přiznám se, že odeonky moc často nečtu. Tuto jsem však měla na seznamu už dlouho. A bylo to opravdu skvělé čtení..
Příběh mě zaujal už od první stránky a až do konce jsem byla zvědavá, jak to celé s hlavní hrdinkou Eugénií dopadne... těžko říct, jestli se tato slečna ocitla v hospitalu pro choromyslné právem. Bylo mi jí však líto a doufala jsem, že se jí podaří dostat na svobodu...
Zajímavé byly i osudy ostatních žen, ať už pacientek či zaměstnankyň. Již dlouho jsem nečetla nic tak zvláštního. Každopádně o to víc mě fascinovala ta dávná (vlastně možná i částečně současná? Těžko říct...) realita, o které tato kniha vypráví. Z popisů tehdejších lékařských vyšetření mi ale nebylo moc dobře. To bylo opravdu šílené až hororové...
Vlastně nemám ke knize žádnou výtku. Snad jen, že by mi nevadilo, kdyby byla kniha o několik stran delší a více se autorka rozepsala o tamních pacientkách a lékařích. A také o bále, který je vlastně až na konci.
Jinak ale klobouk dolů, jsem ráda, že jsem knihu četla.
Rok 1885, Paříž. Muži - otcové, manželé, bratři - jen na jejich slovu záleží a dcera či manželka nebo sestra skončí v ústavu pro choromyslné. Ženy společnosti nepohodlné, s vlastním názorem, ženy traumatizované. Eugenie, hlavní hrdinka se trochu vymyká, komunikuje totiž s duchy. Je to na pár stránkách velmi silný příběh o léčebných metodách vědy zvané neurologie v té době.
Odeonky mě většinou nesedí, ale toto je opravdu výjimečný strhující příběh, který mě úplně pohltil.
Autorka nás přivede do Paříže roku 1885 do ústavu pro psychicky nemocné ženy, které nemají žádná práva a které se většinou z ústavu nikdy nedostanou. Vedle toho tu máme dívku z bohaté rodiny, která komunikuje s duchy zemřelých, je také nemocná? Sama dobře ví, že o svých schopnostech musí raději mlčet. Protože společnost ve které ženy nemají rovné postavení, toto nedokáže pochopit a přijmout.
Já běžné duchařiny nemám moc ráda , ale toto je něco víc. Knížka má velký přesah a můžeme si z ní něco vzít i v dnešní době.
Skvělá kniha moc doporučuji.
Tato novela (román je opravdu nadsazené označení) je opřena o vděčná témata (duchařina, rodová nespravedlnost, nekalé praktiky doktorů, převtělení, a co tam ještě nepřidat nějaké to znásilnění a sebevraždu - to všechno na cca 180 stránkách) a o zajímavé, tajemné prostředí - starý blázinec, uličky Paříže konce 19. století.
To všechno je velmi chytlavé a vyvolává nutkání číst dál a dál, ale styl psaní je ještě nevyzrálý, charaktery jasně načrtnuté, že čtenář nepotřebuje špetku fantazie a má přesně nadiktováno, kterak si oblíbit ubohé schovanky a nenávidět zlé upjané ošetřovatelky a doktory. No a pak ty jednoduché dialogy...
Dovolím si hádat, že jak se autorka vypíše, bude dobrá. Do té doby průměrná oddechovka.
Smutná a silná útla kniha. “Neochvejná viera v niečo vedie k predsudkom.Povedala som Ti, aká pokojná sa cítim, odkedy pochybujem? Áno, netreba byť celkom presvedčený, treba si nechať miesto na pochybnosti o všetkom, o veciach, o sebe.”
Silná, ač útlá kniha, kterou jsem zhltla za 2 večery. Velmi dobře napsaná. Ještě musím zdůraznit, že i doslov je velmi přínosný.
Čo je to vlastne šialenstvo?
Knižka Bál šílených žen ma úplne strhla a jediné, čo jej vyčítam je príliš krátky rozsah. Už teraz sa neviem dočkať filmového spracovania! Veľmi oceňujem doslov k českému vydaniu od Olgy Stehlíkovej, kde sa dozvieme o tom, že autorka sa inšpirovala skutočnými postavami a historickými faktami, ktoré súvisia s Ústavom Salpêtrière (dnešný Hôpital Universitaire PitiéSalpêtrière v Paríži)19.storočia. Miesto, kde sa neumiestňovali iba ženy trpiace psychickými chorobami, ale i tie nepohodlné/nonkonformné, ženy, ktorých sa chcela spoločnosť zbaviť. Zachytáva proces vtedajšej liečby a pokusy, ktoré sa na pacientkách vykonávali, z dnešného pohľadu neetické. No to, čo by bolo dnes škandalózne, bolo vtedy pokrokové, čo je pokrokové dnes, budúca generácia vedcov odsúdi, ako trefne poznamenáva autorka doslovu. Parádne to bolo!
Tohle mne tak pohltilo, že jsem to musel zhltnout za dva večery. Strhující příběh z Paříže roku 1885 o nerovným postavení žen, svobodě, víře, o tom jak se chováme k někomu kdo je jiný. Spousta přesahů do dneška. “Neochvějná víra v nějakou myšlenku vede k předsudkům. Řekla jsem ti už, jak se cítím vyrovnaná od té doby, co pochybuji? Ano, není nutné být o něčem přesvědčený: je třeba mít možnost pochybovat o všem, o věcech, o sobě samém.”Autorka za knihu dostala právem čtyři ceny, dokonce se podle knihy teď točí film. Tohle strašně moc doporučuju. Výjimečná věc od odeonu (jen teda škoda tolika překlepů, chtělo to víc péče).
(SPOILER) Utlúčká, ale o to víc strhující. Bylo mi líto, že to není sága probíhající během několika let, to jediné mě kapku mrzelo. Bylo to na mě až moc filmové, ošetřovatelka zachrání chovanku a sama se stane chovankou, na mě už moc, ale pointa pochopena.
Bál šílených žen, že zaujal hned svou anotací. Velmi útlá knížka, kde se odvíjí příběh žen, které jsou odloženy, nebo přímo nasilně přinuceny k pobytu v ústavu pro choromyslné ženy. K tomu přidejme dívku, která dokáže komunikovat s duchy. Dokáže? Nebo je v ústavu právem? Kdo rozhoduje o tom, že jste vyléčná a kdo o tom, že musíte zůstat? A dokáží vás tam vůbec vyléčit?
Teda... i když bych se ráda podívala na zrození Paříže, tak v této době bych rozhodně žít nechtěla, protože vím, kde by bylo moje místo :-D Kniha mi sice nepřinesla žádný wau efekt, děj byl hodně jednoduchý a celkem předvídatelný, ale byl to smutně krásný příběh, který se moc dobře četl. Konec je takový milý - vítězové jsou vlastně na všech stranách... proč ne :-)
Teda pánové! Co jste nám to před 140 lety provedli? No už za tyto věty bych seděla v Salpetriére... Jiné, čtivé a krátké. Příspěvek k dějinám hysterie je nejkrutější....
Tohle je pro mě nejlepší kniha roku 2020. Příběh svobodomyslne Eugenie, která vidí duchy, a proto jí otec považuje za bláznivou a nechá ji umístit mezi duševně choré a příběh přísně racionálně uvažující ošetřovatelky Genevieve, která díky setkání s Eugeniní pozná, co je to víra, mě zcela pohltil. Živě jsem si představovala to vězení mezi stěnami ústavu Salpetriere a omezenost, nesmyslné konvence a postoj k ženám, které se v té době odlišovaly a nezapadaly do společenských měřítek, co je a co není normální. Kniha má být zfilmována, tak jsem zvědavá...
Příběh měl velký potenciál, bohužel zůstal nevyužit. Čtení na dovolenou tak akorát, nic převratného nečekejte.
Paříž 19. století, doba, kdy prfesionální péče o psychiatrické pacienty a jejich léčba byla teprve u svého zrodu. Doba mužů. Knihy se odehrává v prostředí špitálu Salpetriére, kde byly internovány nejen ženy se skutečnými psychickými poruchami, ženy traumatizované, ale i ty, které se staly svým mužským autoritám něčím nepohodlné. Ženy s vlastním názorem, toužící po nezávislosti. Přesně tak se sem dostává jedna z hlavních hrdinek knihy, Eugénie, a setkání s místní ošetřovatelkou, Geneviéve, jim oběma změní život. Prostředí i popis přístupu personálu k pacientkám je vylíčen poměrně realisticky, příběh dýchá chvílemi beznadějí, chvílemi naopak tušením bezpečí a potřebou vzájemné péče. Velmi vydařená prvotina autorky.
Prvotina a novela se povedla autorce naprosto skvěle. Hodně dobrá kniha popisující tehdejší společnost a chování k ženám ,které jen proto ,že nesedly někomu do očí a tehdejší morálce ,skončily v psychiatrickém ústavu. Na knize je dobré ,že v ní vystupují i reálné postavy ,co ještě umocní požitek z četby. Že je do děje knihy vloženo trochu toho nadpřirozena ,mi vůbec nevadilo ,právě naopak.
Velmi čtivé dílko ,které ani na chvíli nenudí.
Kniha, která těží z toho, co kritizuje, tedy bulvárního zájmu měšťáků o blázny... dost ploché a ještě to málo, co bylo řečeno, se aspoň jednou opakuje. Mám z toho pocit, jako by veškerý zdroj rešerší byl článek na Wiki a návštěva bývalého špitálu.
Štítky knihy
prvotina zfilmováno francouzská literatura psychiatrie sanatorium, ozdravovna hysterie konec 19. století
Bál šílených žen
Celkem dobře zpracovaná prvotina (chtělo by to více propracovat charaktery postav a osobní příběhy) , pro mne velmi zajímavé téma k přístupu a léčbě duševních onemocnění v dnes fakultní pařížské nemocnici Hôpital de la Salpêtrière v 19. století a více méně´realistické´představení spiritismu na podkladě Kerdecovy Knihy duchů (jako vztahu hmotného světa k duchům a daru, který má pomáhat k vyššímu dobru ne mysticismu, seancí, amuletů, symbolů či využívání médií..).
Ženská nemocnice Salpêtrière sloužila dříve jako velké vězení, proto není divu, že se tam stát/rodiny/manželé tak rádi zbavovali´nepohodlných´žen. Až v 19. století zde vniklo centrum hypnózy a začalo se léčit. Setkáváme se tam s velikány neurologie Charcotem, Babinskim, Tourettem - není zmíněn místní předchůdce a ´otec´ psychiatrie Pinel ani jejich následovník Freud... Neurologie se zabývá nervovým systémem/hmotným a hmatatelným x psychiatrie poruchami myšlení, vnímání, emocí a chování/nehmotným a nehmatatelným. To vše působí s tehdejším vědeckým pohledem, nadvládou mužů a spiritismem jako´propast´- autorce nejde o průkaznost existence duchů, ale kontrast. Kontrast v postavení žen a mužů 19. století, etický kontrast v přístupu k léčbě duševně nemocných (veřejné demonstrace záchvatů či hypnózy, dny otevřených dveří pro společenskou smetánku, zacházení s pacienty atd.) a kontrast v tom, co je pokrokové dnes, za to nás příští generace vědy odsoudí (jak říká O.Stehlíková v doslovu). Dnes už pro nás není duševně nemocný posedlý ďáblem, praktikující čarodějnicí nebo monstrem, tak proč by za několik let nebyla možná komunikace s paralelním světem :)))