Bál šílených žen
Victoria Mas
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/431387/bmid_bal-silenych-zen-RW9-431387.jpg
4
402
402
Postavit románovou prvotinu na sporné existenci duchů je docela odvážné. Ale Victoria Mas neváhala, když se rozhodla vytvořit obraz pařížské společnosti konce 19. století, kde byl problém vyslovit i méně troufalejší myšlenku, pokud její nositelkou byla žena. Čtenáře zavede tam, kam se podívá málokdo, do chvalně i nechvalně proslulého hospitálu Salpêtrière, kam se „odkládaly“ nejen duševně choré, mravně zkažené, ale i „nepoddajné“ ženy, manželky, dcery… O to zajímavější pohled, že zde vystupují i reálné postavy, slavní neurologové Charcot a Babinski, jejichž metody včetně veřejných ukázek hypnózy a hysterických záchvatů, vzdor vší problematičnosti, přispěly k rozvoji medicíny. Každoroční masopustní bál, který se v Salpêtrière konal, je pak příležitostí rozvinout poutavý děj, v němž se setkají dva odlišné světy – svět internovaných žen a svět pařížské smetánky – a změnit od základu osudy románových postav.... celý text
Literatura světová Fantasy Historické romány
Vydáno: 2020 , OdeonOriginální název:
Le Bal des folles, 2019
více info...
Přidat komentář
Kniha se mi líbila.
Zajímavé téma.
Ale knihu bych více rozepsala.
Prečteno za jeden večer.
Na tuto knihu jsem se moc těšila, odeonky mám ráda. A nalákala mě i dobrá hodnocení zde. Bohužel ve mně téměř nic nezanechala a na to, že je dosti útlá, jsem se jí prokousávala neúměrně dlouho - nějak mně to čtení ani nebavilo.
O psychiatrii - a taktéž její historii - se celkem zajímám, takže poměry hospitálu a tehdejší přístup k duševně nemocným, které kniha líčí ( a dost se v tom opakuje), pro mně nebyly žádným novým zjištěním. Příběh, který se rozehrává na pozadí těchto kulis, je vcelku plytký a opravdu předem odhadnutelný. K postavám mi nějak nešlo udělat si vztah. No, snad Eugenii jsem fandila, to ano...
Čekala jsem rozhodně víc. Pokud je ambice knihy populární formou přiblížit neznalému čtenáři děsivé poměry psychiatrické péče dob vlastně ne zas tak dávných, pak toto asi splnila. Pokud měla směřovat k prvotnímu zamyšlení nad tím, že ne vždy i tady v civilizované Evropě měly ženy taková práva jako dnes, a jak smutné byly jejich osudy, pokud se rozhodly patriarchálnímu systému odporovat - pak asi také splnila očekávané.
Já pro ni ale asi nejsem tím správným čtenářem.
Kniha je děsně plochá. Doktoři jsou tu vylíčeni jako necitlivý jedinci, pacientky jako trpící, "zápletka" je jednoduchá a odhadnutelná po třetině románu... To téma je určitě velmi zajímavé a je mnohovrstevnaté a to co se tady prezentuje je jeden velmi úzký pohled...
Odeonky (Světová knihovna Odeon) mě vždy nadchnou. A není tomu jinak ani u této skvělé knihy Bál šílených žen od Victorie Mas. Do příběhu zahrnula i skutečné postavy neurologů Charcota a Babinskiho, kteří přispěli k rozvoji medicíny.
V proslulém hospitalu Salpêtrère určeném pro duševně choré, se schylují přípravy ke každoročnímu bálu, který navštěvuje pařížská smetánka. Duševně choří lidé je přitahují i odpuzují zároveň.
V hospitalu žije i Eugénie, kterou sem nechal zavřít její otec. A proč? Protože Eugénie slyší hlasy v hlavě....
Kniha se mi moc líbila. Vylíčené praktiky dřívějších lékařů nám můžou přijít drsné a zaostalé, ale pro ně to v tehdejší době byl vrchol medicíny. Stejně, jako za 100 let bude dnešní medicína budoucím generacím připadat zaostalá.
Kniha je to útla, takže som ju prečítala celkom rýchlo. Dej je veľmi zaujímavý a nápaditý. Dozvedela som sa veľa o vtedajšom fungovaní takýchto zariadení a celkom ma prekvapilo (nepríjemne), aké ľahké bolo dostať nejakú ženu, hoc aj zdravú, do takejto „liečebne“ a aké rôzne experimenty sa na nich predvádzali. Kniha sa mi čítala dobre, aj keď trošku som mala problém so štylizáciou, prišla mi taká zvláštna. Tiež som mala trochu iné očakávania od príbehovej linky s duchmi, takže som bola trošičku sklamaná, ale naozaj iba trošičku, lebo kniha je to naozaj veľmi dobrá.
Trošku jsem se bála toho, že jde o Odeonku, trošku mě tyto knihy míjejí, ale téhle jsem neodolala a nakonec jsem velmi ráda, že jsem si ji přečetla. Kniha je poutavě psaná, určitě se mi líbí pohled různých žen a námět opravdu originální. Až je hrůza pomyslet, že se to opravdu dělo....
Tak určitě, do Salpetriere se odkládaly ženy nejen šílené, ale i ty příliš nekonvenční, chudé a nepohodlné.
Bál šílených žen ale neříká jen tohle. Je totiž možné, že právě za tlustými zdmi některé z nich tu svobodu nalezly, bez svírajících korzetů a všudypřítomného násilí, bez prázdnoty a bezúčelnosti. Protože hranice mezi "histerií" a snahou žít vlastní život je pro některé ženy poněkud nezřetelná i teď, natož v době Victora Huga.
Tento rok mám velký štěstí na knížky. Touhle jsem byla naprosto uchvácená, kór po přečtení doslovu.
Je teňučká, čte se sama a má přesah, základ v reálu. Popisuje pařížskou společnost 19. století svázanou pravidly. Primárně pro ženy. Je strašný to číst, vidět, jak naprosto normální inteligentní ženy byly internovány čistě proto, že byly nepohodlné. Že odmítly žít jen kvůli tomu, aby rodily děti. Na druhou stranu, jaké pokroky dělala v tu dobu neurologie. A za jakou cenu.
Nejde tam ani tak o děj, jako o postavy, o prostředí, o okno do tehdejší společnosti. Psáno ale jako román, takže vás to neunudí k smrti.
Příběh o ženách, které měly nějaké duševní, psychické ale taky žádné problémy. Příběh o tom jak se před 130 lety léčila histerie, jak se muži necitelně chovali k ženám a když se jim nehodili jednoduše je odložili a zapomněli na ně. Příběh, který se postaven na faktech, příběh který bude zfilmován. Jo tohle stálo za přečtení.
Moji milí knižní přátelé, umění srozumitelně, stručně a poutavě se vyjádřit mi bylo dnes odepřeno, a tak se poměrně trápím a přemýšlím, jak krátce zhodnotit tuto útlou knihu.
Kniha mě upoutala svou obálkou a anotací, i první „testovací“ přečtené stránky slibovaly dobrou a zajímavou četbu. Kniha tedy v první fázi pomohla k navýšení mé prázdninové „hromádky“ (mozek i její stav již úpěnlivě volají po dovolené), posléze jako „ta druhá“, odpočinková, při čtení mnohem obsáhlejší a náročnější knihy. No a za třetí jsem ji nakonec přečetla jedním dechem (slupla jsem ji jako malinu).
Za mě prostě zdařilá, poutavá, trochu strašidelná a v mnohém i velmi obohacující prvotina! Nechtěla bych žít v této době, ale moc ráda si o ní přečtu! Takových proslulých hospitálů, podobných tomu v Salpetriere, byla zřejmě spousta a zneužitých, ukrytých, odložených a týraných žen ještě víc.
Příběh se mi moc líbil, skvěle vylíčen obraz společnosti. Příběhy hrdinek se mi také líbily a konec byl velmi vydařený. Klidně mohla být kniha delší.
Jedna z těch knih kde hojně využívám i google a dohledavam další informace. Několik pohledů a možností jak si knihu shrnout. Vynikající.
Pro mě druhá Odeonka a opět jsem byla nadšená. Tuhle lahůdku jsem četla něco přes týden, dávkovala jsem si jí, protože jsem nechtěla, aby mi utekla. Všechny hrdinky mi byly sympatické, vlastně nemám co vytknout. Jediné, co tak, že by kniha mohla být delší a příběhy ještě o trochu více rozpracované. Za mě skvělá kniha a jsem si jistá, že francouzská próza mě baví čím dál tím více.
Překlad je špatný a redakční práce ještě horší. Překlepy, mluvnické chyby, obrácený slovosled… Vše zachraňuje pouze vypravěčské umění autorky.
Přiznám se, čekala jsem více. Na tuto knihu jsou v knihovnách fronty a já se v duchu ptám, čím je tak úchvatná. Zařadila bych ji do sekce "ženských románů". Trocha ezoteriky, trocha toho ponižování žen, trocha éteru, maličko hysterie, pocit bezmoci, potlačeného vzteku. A člověk pořád čeká na to "něco", čím se kniha vymyká, čím je tak zdařilá, že je potřeba si ji v knihovnách rezervovat. Ničeho se však čtenář nedočká, jen uspěchaného konce... Na druhou stranu, kniha se čte rychle, asi právě kvůli tomu očekávanému "něčemu", co nepřijde, a čtenář se může po přečtení vrhnout na další, třeba zdařilejší dílo.
Tak tohle byla opravdu velmi dobrá kniha. Já jsem upřímně byla nadšená už z toho námětu a musím říct, že jeho zpracování se mi velmi líbilo. Ocenila jsem i autorčinu přímočarost a to, že četba byla prostě příjemná. Téma psychiatrické léčebny pro ženy na konci 19. století svádí k velké brutalitě, ale díky bohu tohle se tady nedělo, i když to rozhodně nebyla procházka růžovým sadem. Za mě to bylo opravdu povedené a líbilo se mi, že se Victoria Mas opírá o reálné příběhy.
Odeonky patří mezi mé velmi oblíbené knihy. Mnohdy jsou zvláštní, jiné a nesednou každému, ale čím dál více se přesvědčuji o tom, že jsou pro čtenáře, jako jsem já jako dělané. Bál šílených žen mě zaujal ihned svou anotací a wow, tato kniha byla jednoduše skvělá. Paříž, 19. století a hospitál pro duševně nemocné ženy. Všechny 3 hlavní hrdinky si mě získaly – jsou silné, cílevědomé a hlavně lidské. Bál šílených žen krátkou, zajímavou a nezapomenutelnou knihou.
Kniha mě hodně zasáhla, o to více, že je založena na skutečných událostech. Po přečtení zas a opět děkuji za to, že jsem se narodila až do naší doby, že se nemusím bát vyjádřit svůj názor, že rozhoduji sama za sebe a klidně se mohu beze strachu odlišovat od takzvané normy a nikdo mě za to nezavře do blázince. Po přečtení se totiž obávám, že bych možná v Salpêtrière skončila taky. Jako většina Odeonek i tato má v sobě silný příběh, na který jen tak nezapomenu.
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižní střípky
Velmi zdařilá prvotina, jež toho i přes svůj krátký rozsah nabízí velmi mnoho! Najdete v ní společenskou kritiku, sondu do historie léčby psychických poruch, dokonce i trochu tajemna a nadpřirozena. Na těch několika ženských hrdinkách, jež se v Salpêtrière setkávají, autorka ukazuje, že tehdy bylo do jisté míry jedno, jste-li dívkou ze zámožné rodiny, intendantkou, bývalou prostitutkou, či snad opravdu trpíte duševní chorobou, podstatné tehdy bylo především to, že jste ženou. Mimo toho je tu pak velmi dobře zachycena zvrácenost pařížské smetánky, která baží po možnosti na vlastní oči spatřit hysterický záchvat, a tak se každoročně vypravuje na masopustní bál právě do proslulé léčebny Salpêtrière.
Ač jde o velmi působivou novelu, mám bohužel i výtku, a to k jazykové korektuře – na těch necelých 200 stranách je na můj vkus opravdu hodně chyb, což poměrně kazí celkový dojem. U tak dobré prvotiny je to opravdu škoda. Přesto knihu rozhodně doporučuji. =)
Štítky knihy
prvotina zfilmováno francouzská literatura psychiatrie sanatorium, ozdravovna hysterie konec 19. století
Bál šílených žen
Kniha je zajímavá svým námětem. Ten je za mě originální, avšak zasloužil by si trochu propracovanější uchopení, než jakého se mu dostalo. Jak už tady bylo řečeno, je to trošku ploché.