Balada o hadoch a vtáčatkách
Suzanne Collins
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/447103/bmid_balada-o-hadoch-a-vtacatkach-Xjz-447103.jpg
4
1595
1595
Kultová séria Hry o život je späť! Vráťte sa do Panemu šesťdesiat štyri rokov pred udalosťami z bestsellerovej série Hry o život. Osemnásťročný Coriolanus Snow čaká len na to, ako zahviezdi v Hrách o život. Tento rok bude totiž iný. Tento rok bude mentorom jedného z vyvolených. Tvrdo drel, aby dokázal naplno využiť svoj šarm, vedomosti a zručnosti a doviesť svojho vyvoleného k víťazstvu. Lenže šťastena mu nepraje. Jeho vyvolenou je dievčina z dvanásteho obvodu, tá najodpornejšia spodina v celom Paneme. Ich osudy sú odteraz nerozlučiteľne prepletené, každé Coriolanovo rozhodnutie ich môže vyniesť na stupienok víťazov alebo úplne potopiť. V aréne to bude súboj na život a na smrť. Mimo arény sa v Coriolanovi prebúdzajú city… a tak sa musí rozhodnúť, či bude dodržiavať pravidlá, aj keď mu jeho pud sebazáchovy radí niečo úplne iné.... celý text
Literatura světová Sci-fi Pro děti a mládež
Vydáno: 2021 , CooBooOriginální název:
The Ballad of Songbirds and Snakes, 2020
více info...
Přidat komentář
Tak kde vlastně začít............
SPOILERY
Vezmeme to od postav. Už od první chvíle je čtenáři jasné, že ze Snowa se může stát bud velký lidumil a nebo strašný tyran. Svět sice není tak černobílý, ale vy prostě víte, že ten kluk je prostě střídavě - špatnej, dobrej, dobrej, špatnej - no a pak už jenom špatnej. Ze začátku to vypadalo nadějně, ale ono už stejně bylo tak nějak jasný jak to skončí.
Celkově byl vztah mezi Snowem a Lucy daleko dramatičtější, než samotné hladové hry.
Ale tak to bývá když čtete prekvely - prostě víte, že se tam něco musí hodně podělat - protože víte, že o nějakej 70 let později hladový hry ještě existujou, že jo.............takže je už od začátku víceméně jasný, že budete číst něco hodně smutnýho a tragickýho - k čemuš vlastně napovídá i samotný název knihy.
Je to smutné hlavně proto, že by si zkrátka většina postav zasloužila něco lepšího, ale prototže se moc dostala do špatných rukou, tak se z nich stali jen otroci jejich vlastního života. Přesně tohle války s lidmi vlastně dělají.
No jo, co všechno je člověk ochotný udělat pro moc i slávu to je zarážející. Člověk má po dočtení takový zvláštní sentimentální pocit, že to mohlo dopadnout líp, ale ono vlastně nemohlo - celý příběh už od začátku spěl ke svému nevyhnutelně tragickému konci. Tak je to přeci jenom pravda, že Snow vždycky vítězí - Ano to vítězí, ale v kažení života druhých.
Když jsem se dozvěděla, že prequel k Hunger Games bude vyprávět příběh Coriolana Snowa, moc jsem nevěděla, co od knihy čekat a jakým směrem se bude příběh ubírat. Právě pro svou nepředvídatelnost se mi nejvíc líbila třetí část knihy, kde je i nejvíc věcí, které ji propojují s původní trilogií. Symbol reprodrozda a píseň Oběšencův strom díky této knize dostávají úplně jiný rozměr.
Z Coriolana jsem od začátku cítila něco z budoucího prezidenta Snowa. Rozhodně ale ne takovou krutost jako v trilogii. Bylo zajímavé sledovat ten vnitřní vývoj, kdy se z pragmaticky uvažujícího kluka s trochu zvláštním charakterem a pošramoceným egem, který se snažil dostat ze dna, kam po válce se svou rodinou dopadl, na lepší úroveň, stává i díky vlivu okolí a zvrácených lidí tyran, který nesnese chaos a potřebuje mít všechno a všechny pod kontrolou. U sebe ale pravidla dokáže ohýbat a vše si rozumově odůvodnit tak, že sám sebe přesvědčí, že vlastně jedná správně. Nešlo ho ale hned odsoudit, člověk mu pořád dával naději a doufal, i když věděl, co se z něj nakonec stane. Touha po prestiži a moci, kterou jeho rodina dřív měla, zvítězila.
Postavu Lucy Gray jsem si moc oblíbila, stejně tak Sejana. S nimi jsem se opravdu dokázala ztotožnit a vcítit se do nich. O Lucy bych si toho ráda přečetla víc.
V knize se mi líbilo to až filozofické přemítání nad podstatou člověka, jeho života a jeho touze po svobodě a zároveň nutnosti řádu a tudíž i nad smyslem a vlivem her. A taky to, že ukazuje, jak náš život ovlivňuje láska.
Celá kniha je protkaná písněmi, které jsou provázané s příběhem a objasní vám spoustu věcí. Moc se mi líbilo, jak autorka dokázala propojit písně s postavami.
No a ten závěr...to bylo něco.
Doufám, že se se Suzanne Collins do Panemu ještě vrátíme.
"Nemáte právo brát lidem život a svobodu. S těmi se každý rodí, nejsou to dary od vás, abyste je o ně mohli zase připravit."
"Podle mě jsou lidské bytosti od přírody dobré. Poznáš, když překročíš hranice ke zlu, a pro každého je životní výzvou, aby zůstal na správné straně."
"Máme sklony k sebezničení"..."Jako můry k plameni."
Základní tři díly jsem nečetla ani filmy jsem neviděla. Moc mě to nelákalo, ale zlákat jsem se nechala až tímto prequelem a říkala jsem si, že mě to třeba donutí přečíst i zbytek. No, nedonutí. Nebylo to úplně tak hloupé, jak jsem čekala. Hlavní hrdina byl překvapivě plastický, posedlý kontrolou, který nemá ideály ani iluze, ale místo toho má cíle. První dvě třetiny byly docela dobré, ale v poslední se to začalo sypat. Zejména logicky. Jeden z mnoha příkladů: proč učitelé své svěřence z prestižních rodin vystavují smrtelnému nebezpečí? Závěr byl až příliš nucený.
V podstatě stejné schéma jako předešlé knihy hunger games. Hladové hry v trochu jiných kulisách, kdy ještě začínaly. A konec se dal očekávat, když víme jak se Snow chová v budoucnosti. Ráda jsem se do toho světa vrátila a knížku jsem přečetla bez přestávky, myslím že příznivci Hunger games z ní budou mít radost. Jako by se člověk vrátil mezi staré známé, na místa, která zná a dlouho tam už nebyl...
Are you, are you
Coming to the tree?
Wear a necklace of hope
Side by side with me..
Knihu mám spojenou s touto písni, při které si vždy vzpomenu na Katniss, jako připomínku na 12. kraj, Lucy Gray, vystupující jako barevná záhada a Coriolanus jako student, jehož jedovatá mysl nemá hranice.
Po skvěle trilogii jsem se této knihy trochu bála, ale bylo to velmi zajímavé čtení a doplnění příběhu. Velmi zajímavý děj a určitě doporučuji přečíst všem, co mají rádi Hunger games.
Coriolanus je velmi zvláštní postava, kterou není jednoduché sledovat, protože se neustále mění. Lucy Gray mě taky mnoho neoslovila. Jediné pro mě zajímavé postavy jsou Sejanus a Tigris (ne nutně proto, že jsou klaďasové, spíš proto, že jsou stabilní a jejich chování dává smysl).
Pomalé tempo střídalo neúměrně rychlé v důležitých chvílích. Pravděpodobně to je záměrně pro určitou gradaci, ale prakticky to vypadá tak, že v knize je věnováno více prostoru údajnému přátelství mrtvého otce Snowa a děkana školy, než závěru her a bezprostředně následujícím událostem. Proč?
Romance byla taková nemastná neslaná rychlovka, ale musím autorce nechat, že právě v tomhle aspektu dokázala nejvíce ukázat náznaky Snowovy zvrácené mysli.
"Hluboká filozofie" v knize mi přišla neumělá a moudra ne zrovna moudrá.
Hladových her tam bylo celých 100 stránek a byla to asi nejnudnější část knihy.
Co pro mě knihu absolutně pohřbilo byl konec. Paní Collins opět přepnula z pomalého plácání na extrasuperturbo rychlost a nic z toho nedávalo smysl. Přišlo mi, jako by měla hodinu před uzávěrkou a musela rychle Snowa dostat z místa kde byl, na místo kde se nacházel v trilogii.
Abych knihu jen nehanila, musím uznat, že mě její čtení bavilo a uteklo to poměrně rychle, proto dávám 2* za příběh a 1* za nostalgii, že jsem se mohla vrátit do světa Hunger Games a dozvědět se něco o počátcích her. Ale samostatně bez trilogie by tahle kniha neměla šanci obstát.
Wow!! Miluju Hunger games a toto je dokonalý doplněk! Čili to znamená, že vřele doporučuju!!!
Na to, že trilogii Hunger games jsem tenkrát, když vyšla, zhltla jak malinu a stránky ubíhaly rychlostí blesku, u téhle knihy jsem měla problém. Začátek a pohled na desáté hladové hry byl parádní. Četlo se to skvěle a bylo to zajímavé. Ke splátcům se vůbec nechovali ani z poloviny tak jak známe z trilogie. Ovšem ta druhá polovina knihy, ta u mě trochu na kvalitě poklesla. Trvalo hodně dlouho, než jsem se rozhodla vzít asi po měsíci knihu do ruky a dočíst to. Autorčit styl psaní mi sedí, je to čtivé, čte se to samo. Ale ten děj... nějak mě to moc nebavilo a už jsem se spíš těšila, až to konečně dočtu. Posledních padesát stran bylo nabitých akcí a zvraty a konec paráda! Ve výsledku takové neurazí nenadchne, bohužel. Kdybych mohla, dám 3,5 hvězdy, ten konec to trochu vylepšil, ale na 4 to nějak nestačilo... Škoda.
Sonda do duše, která se postupně zbavuje lidskosti. V zájmu "vyššího dobra" a hlavně pro vlastní prospěch neváhá manipulovat druhými a obětovat je na své cestě k vytyčenému cíli. Několik desítek let před dějem Hunger Games.
velmi zajímavý příběh o mládí člověka, který se stal hlavní zápornou postavou v hunger games ...
První polovina je naprosto skvělá a líbí se mi kontrast Hladových her na jejich počátku než jak je známe s Katniss.
Ale druhá půlka? Nekonečná nuda, vážně ani upřímně nevím, co se tam vlastně odehrálo. A ten urychlený konec ani nekomentuju, asi jsem to prostě nepochopila. Co Lucy Gray?
Nevím, Hunger Games miluju, ale tohle prostě nebylo ono.
Výborně řemeslně napsané, čtení bylo napínavé, leč jelikož já osobně neuznávám sci-fi, ve kterém je hlavním hrdinou a vlastně i vítězem šmejd, dávám pouze tři hvězdy a to právě za tu spisovatelskou zručnost. S hajzlíky v hlavní roli se holt prostě neztotožním a četba mě vždycky rozhodí. Obzvláště konec mě osobně znechutil, takže pro ty, co čtou rádi klasické sci-fi s dobrým koncem a s normálním hrdinou nedoporučuji. Howgh.
To bylo... nějak obyčejné.
Nebyla jsem si jistá, co od knihy očekávat. Mohu říct, že její vyznění i příběh mě svým způsobem překvapily, nicméně žádný ze zvratů v knize ve mně nevyvoval silnější emoce.
Bylo pro mě složité vcítit se do hlavní postavy. Coriolanus je poněkud schizofrenní a jeho rozpolcenost (možná dokonce ročtvrcenost) mi kazila dojem z celé knihy. Korja se v průběhu knihy chová zároveň jako dospělý i teenager. Jeho myšlenky umí být sofistikované i úplně hloupé. Jeho emoce se střídají a mění podle toho, jak to zrovna příběh potřebuje. Nechová se zrovna logicky. Je těžké s ním sympatizovat, těžké ho nenávidět. A dojem z hlavní postavy mi tak zkazil dojem z celého příběhu.
Zatímco příběh samotný by mohl být zajímavý, dostatečně propracovaný a určitě se v něm objevují silné nosné myšlenky, všechno selhává právě na postavách. Kromě Sejana chování postav moc nekoresponduje s jejich motivací (pokud je jejich motivace vůbec známa nebo dává smysl).
První část je ještě stabilní. Seznamujeme se s postavami, tehdejším světem, následky války a podobně. Pak už to začíná pokulhávat. Zatímco Hunger Games může (dle mého názoru) číst i dospělý divák, Balada je mnohem více protkaná young adult romancí. Zatímco některé pasáže působí zbytečně dlouze, jiné, důležitější, se odbydou několika větami. Chápu, že většina těchto částí byla takto napsána čistě pro "shock value", ale pro mě to nefungovalo.
Pak se dostaneme k závěru, který působí, jako by byl napsán za pochodu a rychle se vymýšlelo, jak to celé zakončit. Během pár stránek přijde několik zvratů, odhalení, která vlastně nejsou vůbec šokující a... Konec. Epilog taktéž působí odbytě. Jako by kniha byla moc dlouhá, tak jsme to přeskočili a napsali jen epilog, protože přece vše už bylo vysvětleno.
Z celé knihy je pro mě důležité možná tak to, jak jsme se dostali k 74. Hunger Games. Jak žalostně to vypadalo na začátku a jaká paráda se z nich stala na konci. Za to všechno alespoň ty dvě hvězdičky.
Nesdílím tak úplně nadšení skalních fanoušků HG. Určitě je zajímavé dostat se tak trochu do hlavy mladému Snowovi a navíc Collins psát umí, takže se to opravdu četlo dobře. Na druhou stranu se mi zdálo, že je tam dost nelogičností směrem k trilogii. Příběh je na mě hodně rozvleklý, stačila by tak polovina stránek, a místy je děj nepravděpodobný až neuvěřitelný. Závěr je otevřený, to mám celkem ráda, ale taky je hodně hodně uspěchaný a v podstatě nevysvětluje, kde se ve Snowovi bere ona budoucí krutost a nenávist .... za příběh tři hvězdy a jednu, trochu nostalgickou - za ten návrat do "arény", navrch.
Už dlouho jsem neměla v ruce knihu, kde by mi hlavní hrdina ( i většina vedlejších postav) byl nesympatický a zároveň se mi kniha dobře četla. Děj má totiž spoustu zápletek a dobrý spád, takže jsem byla skutečně zvědavá, co se bude dít dál. Svět, který autorka vytvořila, je skoro pro všechny nehostinné místo a je zajímavé sledovat, jak tím, kdo trpí. Autorka opět dobře pracuje s psychologií různých postav, vykresluje pozadí jejich výchovy, prostředí a názory, ve kterých vyrostli, jež olivňují jejich smýšlení a činy. Rozhodně zdařilý prequel.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie americká literatura reality show pro dospívající mládež (young adult) fantasyAutorovy další knížky
| 2010 |  Aréna smrti |
| 2012 | Aréna smrti / Vražedná pomsta / Síla vzdoru |
| 2011 | Síla vzdoru |
| 2020 | Balada o ptácích a hadech |
| 2010 | Vražedná pomsta |
(SPOILER) Tak kde vlastně začít............
SPOILERY
Vezmeme to od postav. Už od první chvíle je čtenáři jasné, že ze Snowa se může stát bud velký lidumil a nebo strašný tyran. Svět sice není tak černobílý, ale vy prostě víte, že ten kluk je prostě střídavě - špatnej, dobrej, dobrej, špatnej - no a pak už jenom špatnej. Ze začátku to vypadalo nadějně, ale ono už stejně bylo tak nějak jasný jak to skončí.
Celkově byl vztah mezi Snowem a Lucy daleko dramatičtější, než samotné hladové hry.
Ale tak to bývá když čtete prekvely - prostě víte, že se tam něco musí hodně podělat - protože víte, že o nějakej 70 let později hladový hry ještě existujou, že jo.............takže je už od začátku víceméně jasný, že budete číst něco hodně smutnýho a tragickýho - k čemuš vlastně napovídá i samotný název knihy.
Je to smutné hlavně proto, že by si zkrátka většina postav zasloužila něco lepšího, ale prototže se moc dostala do špatných rukou, tak se z nich stali jen otroci jejich vlastního života. Přesně tohle války s lidmi vlastně dělají.
No jo, co všechno je člověk ochotný udělat pro moc i slávu to je zarážející. Člověk má po dočtení takový zvláštní sentimentální pocit, že to mohlo dopadnout líp, ale ono vlastně nemohlo - celý příběh už od začátku spěl ke svému nevyhnutelně tragickému konci. Tak je to přeci jenom pravda, že Snow vždycky vítězí - Ano to vítězí, ale v kažení života druhých. A navíc sám neustále porušuje svoje vlastní pravidla - to bylo pořád zákon je nadevše atd. a potom odkrádluje lidi - a proč vlastně? jen protože z toho má on sám prospěch. Pěkná zrůda ten Snow. Nic jinýho se na to říct nedá.
JInak si nepamatuju kdy naposledy jsem tak tlustou knížku přečetla tak rychle.