Balada o hadoch a vtáčatkách
Suzanne Collins
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/491667/bmid_balada-o-hadoch-a-vtacatkach-zxa-491667.jpg
4
1454
1454
Vráťte sa do Panemu šesťdesiat štyri rokov pred udalosťami z bestsellerovej série HRY O ŽIVOT. KULTOVÁ SÉRIA HRY O ŽIVOT JE SPÄŤ! Vráťte sa do Panemu šesťdesiat štyri rokov pred udalosťami z bestsellerovej série HRY O ŽIVOT. Osemnásťročný Coriolanus Snow čaká len na to, ako zahviezdi v Hrách o život. Tento rok bude totiž iný. Tento rok bude mentorom jedného z vyvolených. Tvrdo drel, aby dokázal naplno využiť svoj šarm, vedomosti a zručnosti a doviesť svojho vyvoleného k víťazstvu. Lenže šťastena mu nepraje. Jeho vyvolenou je dievčina z dvanásteho obvodu, tá najodpornejšia spodina v celom Paneme. Ich osudy sú odteraz nerozlučiteľne prepletené, každé Coriolanovo rozhodnutie ich môže vyniesť na stupienok víťazov alebo úplne potopiť. V aréne to bude súboj na život a na smrť. Mimo arény sa v Coriolanovi prebúdzajú city... a tak sa musí rozhodnúť, či bude dodržiavať pravidlá, aj keď mu jeho pud sebazáchovy radí niečo úplne iné. „Nedokázal som prestať čítať!“ Stephen King „Hry o život sú fenomenálne!“ Stephenie Meyer „Úžasná zápletka a dokonalé tempo... celý text
Literatura světová Sci-fi Pro děti a mládež
Vydáno: 2022 , CooBooOriginální název:
The Ballad of Songbirds and Snakes , 2020
více info...
Přidat komentář
(SPOILER)
!!! POZOR, SPOILERY !!!
Představení nekončí, dokud nezazpívá reprodrozd…
Když mi svého času přišlo avízo na nově vydanou knihu, říkala jsem si, že příběh o prezidentu Snowovi bude - tak jako mnohá pokračování / prequely - slabým odvárkem Hunger games. Moje očekávání tak byla docela nízko a ptala jsem se sama sebe, o čem tak tlustá kniha asi může být. Po dočtení musím autorku rehabilitovat v plném rozsahu, protože: WOW. Řadím se mezi ty, kterým se kniha líbila, a jedinou výhradu mám k podivně zrychlenému a useknutému konci.
Stejně jako pro jiné, i pro mne bylo zajímavé podívat se do Snowovy hlavy a poznat zákulisí jeho jednání, jeho motivy. V mnoha momentech jsem se do něj dokázala vžít (co to o mně vypovídá?!). Kupa z nás udržuje vazby s lidmi, kteří jim jsou více méně lhostejní, kdežto pro ně znamenají víc, ale nechávají je v jejich dobré víře, protože to přece ničemu neškodí, ba naopak mohl by z toho kynout nějaký prospěch. A takto na mne působil mladý Snow - lehce pragmatický, ctižádostivý, vědomý si své situace (vznešenost rodiny x její faktická „moc“ a chudoba), snažící se jen domoci se lepších podmínek, na kterých by coby kapitolská nobilita přece měl mít nárok. Zarážející bylo, jak snadno člověk z tohoto úhlu pohledu dokázal chápat jeho stesky, že mu coby splátce vybrali největšího outsidera, a jak rychle se oprostil od toho, že splátci jsou také lidé a jsou zde v roli obětí. V tomhle ohledu sám Snow neměl moc jasno - na jednu stranu vyzdvihoval Kapitol, na stranu druhou si byl dobře vědom zrůdnosti konceptu Hladových her.
V komentářích tu hodně padla kritika, že samotné Hry nejsou takové, jak je známe z trilogie o Katniss. No, nejsou - logicky: děj se odehrává 10 let po válce, Kapitol si ještě líže rány a jeho hlavním cílem je potrestat Kraje. Aby byl dopad Her co nejsilnější, je třeba dostat k obyčejné surové řeži diváky. I to je úkolem studentů, kteří jsou jako trenéři přiděleni jednotlivým splátcům. Pro Snowa příležitost, jak získat stipendium, dosáhnout na vzdělání i peníze a obnovit lesk rodiny. Čtenář tak může objevovat zárodky toho, co tak dobře zná z velkolepé show, jíž se účastnila Katniss: interview se splátci, získávání sponzorů, skóre ukazující, kdo zahynul a kdo je ještě ve hře, komentované vstupy moderátora či „odměny“ pro vítěze.
Sama jsem z vylíčení 10. ročníku Her nebyl zklamaná, ba naopak mi přišly velmi syrové a surové. Počínaje jednáním se splátci, kteří byli přivezeni v dobytčích vagonech a vystavováni v Zoo, konče podobou samotné arény a jednáním aktérů v ní. Jediné, co mi stále vrtá hlavou, je, kdo nastražil bomby do arény. Čekala jsem, že toto nám ještě bude osvětleno, a sázela jsem na děkana coby sympatizanta rebelů.
Divíte se Snowovi, že s těmi kartami, které mu byly rozdány, si nakonec zvolil temnou stranu síly? Mít za zády dr. Gaulovou, děsivou psychopatku, schopnou všeho, proti níž se není jak bránit… jeho rozhodnutí byla mnohdy motivována strachem a já se mu nedivím. Samotný Snow se vlastně pohyboval ve svých vlastních Hladových hrách, kde bylo cílem porazit ostatní trenéry, přežít a urvat pro sebe co nejvíc výhod. A podobných paralel a symboliky jsem v knize viděla mnohem víc. Kupříkladu „rozervanost“ mezi vlastnostmi matky a otce, která vynikla v závěru knihy, kdy hlavního aktéra nejvíc „podržel“ otcův kompas a již se neupínal k matčině pudřence.
U vedlejších postav jsem hledala nejvíc ukrytých „Easter Eggs“ od autorky a spekulovala, kdo může být kdo v dalším ději. Na prezidentovo pěstování růží se už navždy budu dívat jinýma očima. Přiznám se, že jak třetí díl moc nemusím, postava Tigris mi zcela unikla a tuhle spojitost jsem zjistila až po přečtení. Co se mezi těmi dvěma mohlo stát? Využil nějak bratranec svoji sestřenici? Nebo jen s lhostejností sledoval pád jejího talentu a nechal ji spadnout zpátky na dno? Oproti tomu se mi podařilo rozklíčovat, co se stalo mezi děkanem a Snowovým otcem (a hezky se tím vysvětlila narážka o podobnosti růže a poupěte). Sejana a jeho matky mi bylo vyloženě líto a divím se, že jeho „rebelantství“ procházelo tak dlouho. Ve „svobodném“ Kapitolu by ho sejmuli mnohem dřív. Jediné, co mě stran téhle ryze idealistické a nepoučitelné postavy mrzí nejvíc, že na konci (jako jediný) nedošel prozření, KDO může za jeho pád. To morální bahno a v paměti navždy vrytou výčitku bych Snowovi přála.
Třičtvrtě příběhu jsem si říkala jak se z tak chytré a přemýšlivé (i když pravda ne příliš empatické) osoby mohla stát zrůda ve formě prezidenta Snowa jakou známe z HG. Nakonec ale vlastní přesvědčení o vyjímečnosti a touha po moci, vyhrála nad láskou i přátelstvím.
A při zjištění původu Hanging tree jsem měla obrovskou škodolibou radost, když si člověk uvědomí, že zrovna tahle písnička se stala symbolem vzpoury...
Nečetl jsem ani neviděl žádný díl Hunger Games, ale na doporučení své žačky jsem se rozhodl zkusit tenhle prequel. Byl jsem taky zvědavý, jestli to funguje i bez znalostí předchozích dílů. A jo, funguje a je to fajn young adult román.
Sledujeme dramatický příběh mladíka jménem Coriolanus Snow, který žije v dystopickém světě plném chudoby. O trochu lepší než zbytek známého světa se daří takzvanému Kapitolu, který se dlouhodobě mstí okolním chudým krajům za dávnou válku tím, že pravidelně pořádá "Hladové hry". V těch se organizovaně zabíjí vybrané děti pro pobavení ostatních. Autorka má ale spíše kladný pohled na svět, takže tahle zvrácená reality show není až tak populární a Kapitol pořád vymýšlí jak lidi přinutit, aby se na to dívali. Přijdou například s tím, že drony můžou vybraným chudým bojovníkům posílat do arény jídlo a pití, což bohatší obyvatelé kapitolu rádi využívají.
Samotný turnaj je ale jen jednou částí velkého příběhu. Ve skutečnosti je to především love story. Snow se totiž sbližuje s divokou a okouzlující zpěvačkou Lucy Gray, jejíž je "trenérem" (což je spíš jen oficiální titul, protože ve skutečnosti k žádnému výcviku nedochází).
Základní příběh je poměrně jednoduchý, ale i přes solidní délku 500 stran nenudí, protože autorka umí dobře dávkovat různé zvraty (a překvapivě téměř nikdy nejde o smrt postavy) a zajímavě rozvíjet děj. Především má ale tahle "young adult" slušné postavy. Ty vedlejší nejsou nic extra, ale ty hlavní mají něco do sebe. Mocná doktorka Gaulová je dobrá psychopatka, zpěvačka Lucy Gray má obdivuhodnou vnitřní sílu a především Snow je dobrý antihrdina. Pochází z vyšší třídy, jenže je ve skutečnosti chudý, což ho pěkně štve. Je ambiciózní, inteligentní a je zvyklý na ostatní hrát nějakou svou hru. Do Lucy je opravdu zamilovaný, ale zároveň vlivem těžkých okolností možná přejde na temnou stranou síly... Sorry, špatná franšíza.
Balada o ptácích a hadech se inspiruje zamilovanými písněmi z minulosti, ale zároveň přináší zajímavý totalitní svět. Oboje slušně funguje. Není to kdovíjak propracovaný ani originální román, ale je čtivý a sympatický. A samotný závěr byl natolik povedený, že mě to přesvědčilo k přečtení samotných Hunger Games.
Sedm nešťastných lásek z deseti.
Za mne trochu slabší a vleklejsi nez trilogie Hunger games. Něco mi na knize chybělo/nesedělo. Zajímavý byl ale vnitřní boj Coriolana Snowa s vlohy po matce (láska, jemnost, soucit) a po otci (vypočítavost, strategie, sobectví). Co zvítězí? Přečtěte si :)
No bylo to zajímavé to jako jo, ale tak nějak úplně to nebylo takové to wow jako hunger games. Ty mě asi bavily více. Sice vidět udoucího záporáka Snowa jako člověka i s kladnými vlastnostmi (dokonce zamilovaného) a ochotného podstoupit i nějakou oběť pro někoho jiného bylo vcelku překvapující. A taky že jsme se mohli dozvědět nějaké zajímavé informace o vzniku Hladových her a jejich vytváření bylo docela fajn. Ale celkově to na mě až tak nezapůsobilo a místy se mi i kniha docela táhla. Nicméně přečteno v rámci výzvy jako poslední 20 kniha, takže jsem to už jen z toho důvodu dočíst musel.
Pokud bych ji četla před Hunger Games,bylo by to lepší. Takhle jsem měla problém s hlavní postavou, kterou si nešlo oblíbit ani na chvíli. Chválím balady a pěkný překlad.
Tímto se za mnou kapitola Hunger games definitivně uzavřela. Musím říct, že jsem byla hodně zvědavá jaké to bude. Sice jen tam odchylka několik let.
Byla jsem hodně co v takové bychličce bude. Bylo to pěkné překvapení. Nejvíc mě asi překvapily samotné Hladové hry. To jak vypadaly, podmínky. Bylo fajn porovnat 10. a 74. ročník. Hlavně co všechno v tomto ročníku vzniklo. Velké plus dávám za informace o jejich samotném vzniku. Vždy mě zajímalo, kdo s tím nápadem přišel. Překvapil mě i Kapitol, přesněji to v jakých byl troskách.
Další plus dávám za texty písní. Největší radost jsem ovšem měla ze stromu oběšence. Na vznik téhle písně jsem se moc těšila.
Co bych dodala k postavám. Hlavním hrdina a budoucí prezident Panemu Snow. Překvapilo mě, že byl úplně jiný než v původní trilogii. Jeho chování, i jeho myšlenky. Čekala jsem, že bude větší padouch a ne takový dobrák. Myslím, že tohle bylo největší překvapení z celé knížky. Stejně jako informace o jeho rodinně. Jedno je jisté, už se na něho nikdy nebudu dívat stejně.
Lucy Gray jsem si ze začátku oblíbila. Ke konci mě překvapila a myslím, že osud, který jí autorka vymyslela k ní dokonale pasoval. Mohla mít pár kapitol ze svého pohledu např. v aréně.
Sejanu bylo pro mě od začátku do konce nemastný, neslaný. Nijak zvlášť jsem si ho neoblíbila, ale doufala, jsem že to s ním skončí jinak.
Dovedla bych si představit, další díl o Snowovi a jeho vzestupu k moci. Nebo jeho myšlenky po dobu 74. Hladových her. Knížka je za mnou a já jsem smutná, že tento svět opouštím byť jen dočasně. Mám v plánu se k němu v budoucnu vrátit.
Nevím, jestli ta kniha je špatná sama o sobě, anebo jestli jsem prostě už jen nevyrostla z YA žánru. Každopádně se mi nelíbila. Žádná sympatická postava, některé věci občas byly trochu moc, sama Lucy Gray byla určitě moc (kdy autorům dojde, že Mary Sue prostě není dobrá volba?), romantická linka... vadila mi a ani na chvíli jsem tomu nevěřila, v závěru Snow konečně zase připomínal Snowa. Nicméně bylo fajn dozvědět se, jak Hry víceméně začínaly, a musím uznat, že i přes to všechno je kniha opravdu čtivá.
Za mě super kniha. Hned mne to vtáhlo a bavilo až do konce. Bylo skvělé zjistit, jak se vyvíjely Hladové hry a co dopomohlo zformovat Snowa. Hodně mne překvapil konec. Vypadalo to tak nadějně pro ty postavy, a pak najednou otočka a vše nabralo jiný směr.
Knihu mohu jen a jen doporučit. Kdo již četl Hunger games, ví, do čeho jde a jako doplněk k té sérii je to skvělé :)
Zlatý hunger games.
Kniha byla obsáhlá a čtivá ovšem ten děj nic extra až na zajímavé myšlenky a přidané písně. Také nový pohled na Snowa jako na obyčejného zamilovaného kluka je také nový nicméně mně toto nesedlo a místy nudilo takže zůstanu u hunger games :)
V první řadě chci říct, že stejně jako Hunger games, i Balada se čte velmi snadno, příběh prostě plyne a vy ho prožíváte společně s hlavní postavou. All in all se mi to líbilo, je tu však několik ALE...
Z mládí Coriolana Snowa se podle mě dal udělat i zajímavější příběh. Čekal jsem něco víc jako pozadí vývoje jeho osobnosti ze vcelku milého kluka v "netvora" jakého vidíme v Hunger Games. To samé vlastně platí o vzniku celého Kapitolu a jeho zákonů, zkrátka zde pořád zůstalo mnoho nezodpovězených otázek.
Postava Lucy byla velmi zajímavá a knížce by rozhodně prospěly kapitoly napsané z jejího úhlu pohledu. Celý vztah Lucy a Snowa byl takový trochu umělý. Trochu mě taky zklamal konec dějové linky Lucy...
Už na začátku si autorka pohrává s myšlenkami Thomase Hobbese, a mě ve finále hrozně mrzí, že tato sociologická dějová linka v příběhu zaniká, a ve finále zůstává jen čistý Young Adult příběh.
Z knížky se zkrátka dalo vytěžit mnohem víc. Neříkám to často, ale bylo by krásné, kdyby měla knížka klidně o 100/200 stránek víc a nebo měla pokračování a byla zkrátka propracovanější ve všech ohledech. Autorka otevřela Snowovu minulost a kdyby se jí chtělo, mohla z toho být klidně další trilogie, v jejímž středu by stál Snow, jakožto negativně laděná, ale bezesporu zajímavá hlavní postava.
Musím říct, že jako asi většina čtenářů v triologii HG prezidenta Snowa nesnáším, ale zároveň ho jako zápornou postavu (darebáka příběhu) po přečtení této knihy obdivuji.
Byla jsem hodně zvědavá jaký bude návrat do tohoto světa a jak se mi bude kniha o jeho mladší verzi číst. Trochu jsem se bála, že budu zklamaná, ale to se nestalo. Samozřejmě při vědomí co za člověka je v dospělém životě, mi nemohl Snow při růst k srdci a ani jsem mu nefandila. Zároveň bylo fascinující pozorovat jak se jeho charakter v ranném věku utvářel a dotvořil.
Postava Lucy Gray byla sympatická. Nedá se srovnat s Katniss, ale na to nebyl v knize ani prostor, jelikož v příběhu není hlavní postavou.
Velmi se mi v knize líbilo jak S.Collinsová zapojila důležité symboly předešlých knih, ale zároveň napsala nový a zajímavý příběh :)
Z knihy mám dost rozporuplné pocity. První polovinu jsem si neskutečně užívala. Miluju svět, který autorka vytvořila, a tady jsem dostala tolik zajímavých informací navíc, že jsem na začátku s nadšením hltala každou stránku. To, že mi Coriolanus Snow ani Lucy Grey nebyli sympatičtí, mi tedy až tolik nebránilo v užívání si příběhu. Samotné hry zde bohužel byly popsány pouze z pohledu diváka, takže mi docela chyběla ta hlavní akční a emočně vypjatá složka, na kterou jsem v sérii zvyklá.
V druhé polovině se už bohužel nic moc zajímavého neděje, pouze sledujeme, jak se u Coriolana, který byl už od začátku dost zkažený, upevňují charakterové rysy a morální hodnoty (nebo spíš jejich absence) a stává se z něj stoprocentní padouch. Jo, to je něco na moje nervy být v hlavě člověka, který na první místo staví prestiž, bohatství a slávu a je schopný podrazit kohokoli a bez jakýchkoli výčitek svědomí převzít výhody lidí, kterých se zbavil.
Pokud vás zajímá, jak Snow přišel ke své osobnosti, jaký vliv měla rodina a okolnosti, pak to pro vás bude určitě zajímavé čtení. Já jsem osobně čekala mnohem větší zvrat, který by ho donutil sejít z cesty, ale ve své podstatě si tu cestu zvolil sám, takže žádné velké překvapení se pro mě nekonalo.
Romantická linka nebyla vůbec uvěřitelná a dost pochybuji, že se jednalo o lásku jak ze strany Lucy, tak ze strany Coriolana.
Co se týče Lucy - mohla by to být zajímavá postava, ale v knize chybí její úhel pohledu a mnoho věcí u ní zůstalo s otazníkem, a tak se Lucy stala spíš záhadou.
Hodnotím 3*/5*. Jsem moc ráda za všechny zajímavosti ohledně vzniku a utváření her, fungování krajů atd., druhá polovina knihy se ale neskutečně táhla a pro mě osobně být v hlavě Snowa po tak dlouhou dobu bylo toxické. :D
Bylo fajn se vrátit zpět do světa Hunger Games, a o to víc bylo zajímavější, že zde hlavni roli hrál mladý Snow a jeho Chráněnkyne Lucy Gray.
Příběh mě rozhodně nenudil ba co víc měla jsem problém se od čtení odtrhnout.
Bohužel mě zklamal konec resp. jak to dopadlo mezi Snowem a Lucy Gray, to byl pro mě až moc otevřený konec co zanechal spoustu otázek.
Nejnovější kniha k mojí milované sérii Hunger games mě nezklamala. Příběh je protkaný písněmi a odkazy k původní trilogii, které určitě všechny nezaznamenáte hned při prvním čtení. Máte možnost pozorovat vývoj později velkolepých a oblíbených Hunger games a také mladého prezidenta Snowa. Kniha není tak akční jako původní trilogie, obohatí vás ale o spoustu informací. Balada o ptácích a hadech je jednoduše nutnost pro všechny fanoušky knih a filmů z tohoto univerza!
Velmi zajímavý pohled na Kapitol a život v něm, nevadil by mi další díl. :-) Chvílema se to teda táhlo, ale jinak super.
Kniha mě velmi bavila. Pokud máte rádi hunger games, tohle je nutnost. Spousta lidí říká, že to kazí sérii. Mě to možná bavilo více než nějaké díly. Minulost Snowa, začátek her, Lucy Gray, to vše bylo skvělé. Můžete i najít nějaké klipy na youtube. Prý se to bude i natáčet, ale zatím žádné novinky nejsou.
Doporučuji
(SPOILER)
Fuu, úplně nevím, co k tomu říct. Snowa pořád nesnáším. Původní trilogie HG mě bavila (oukej, poslední díl jsem nedočetla ale to bylo kvůli výpůjční době xd) a tohle ze začátku taky. Bavilo mě, jak se společně s Lucy Gray dostávali skrze hry. Na Coriolanovi (mám to vůbec dobře?) jsem nesnášela, jak nebyl ochotný poslechnout si, proč si ostatní myslí něco jiného (například povstalci, Sejanus, všichni odpůrci Kapitolu) a to bylo sobecké. Jako by si myslel, že jen on má pravdu. To, co udělal Sejanovi je neodpustitelné a stejně tak Lucy Gray. V poslední kapitole jsem se trochu ztratila a jakože co to bylo? Podle mě ten had neměl být past. Fakt by se hodilo buď, co si Lucy Gray myslela, nebo její osud. Prostě náhled do jejího života.
Taky mi přijde nepředstavitelné, že většinu her vymyslel sám Coriolanus (až na základ od děkana Highbottoma). Doktorka Gaulová byla další pro mě naprosto nepochopitelná postava. Aspoň zmíněného děkana jsem nakonci celkem pochopila a hlavně jeho závislost na drogách. Nebála bych se říct, že kdyby v jeho morfionu nebyl jed a i se Snowem by žili dál, byl by mnohem lepší člověk než právě Snow. Toho, co vymyslel opravdu litoval.
Bohužel se ale dostáváme k negativní stránce. Tak moc, jako mě začátek bavil mě konec bohužel už nudil. Několikrát jsem přestala a přečetla mezitím jinou knihu. A myslím, že u spousty postav by nám prospěla aspoň trocha vysvětlení jejich chování (doktorka Gaulová - nemůže být přeci takhle přirozeně krutá, vlastně i děkan trochu, Billy byl vysvětlen, ale bylo to celkem naivní si myslím, neumím si to představit v realitě. I Lucy Gray mě občas mátla.).
Romantická linka je určitě lepší v originálních Hunger Games, tady to bylo takové nijaké, což na druhou stranu dává smysl vzhledem k tomu kým ti dva byli. O jménech se ani nezmiňuji - některá byla celkem dobrá, ale jména jako Bůhvície nebo Žnec? Uf. Nejsympatičtější postava byla... asi Sejanus, ale nikdo mě vyloženě nezaujal. Toho je mi taky celkem líto.
Celkově to bylo docela dobré a čtení nelituji, ale před přečtením je asi dobré se zamyslet jestli máte vážně tak rádi HG. Jinak vás to podle mě tolik bavit nebude. Zvlášť ten konec. Přidávám ale bonusové body za písničky, i když byly občas taky trochu zmatené. Ale to může být překladem. ⭐️⭐️⭐️/ ⭐️⭐️⭐️⭐️⭐️
Konečně jsem se k ní dostala a zdolala ji.
Trilogii Hladove hry zboznuji, takze tahle kniha nemohla chybet.
Je to dobre doplneni informaci o samotne podstate Hladovych her i o tom, proc je Snow, jaký je. Cela kniha je vlastne jakymsi nahledem do psychickeho vyvoje Snowa. Diky tomu dokazeme po docteni i lepe pochopit, proc jsou Hladove hry pod jeho vedenim tak krute.
Jelikoz Snowa “utvorila” velka rada udalosti, v knize se stale neco deje a vylozene budi ve ctenari zvedavost.
Fanouskum sveta Hladovych her jen doporucuji.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie americká literatura reality show pro dospívající mládež (young adult) fantasy
Autorovy další knížky
| 2010 |  Aréna smrti |
| 2012 | Aréna smrti / Vražedná pomsta / Síla vzdoru |
| 2011 | Síla vzdoru |
| 2020 | Balada o ptácích a hadech |
| 2010 | Vražedná pomsta |
(SPOILER) Pokračování:
Rozdělení knih do částí mělo dynamiku a spád, podtrhovalo dějové zvraty. Průběh Her byl pro mne zajímavý a mrzí mne, že postava Žnece nedostala víc prostoru. Po celou dobu klíčící romance mezi Coriolanem a Lucy Gray jsem jim moc fandila a držela palce, aby měli šťastný konec, i když mi bylo jasné, že z podstaty věci ho mít nemohli. Když už se zdálo, že by jim mohlo být přáno, došlo k odhalení podvodu a Snow byl poslán k mírotvorcům. Podobných WOW momentů v ději pro mne bylo víc, ale toto jsem opravdu nečekala. Stejně jako Snow jsem vnímala ránu osudu i bezvýchodnost jeho další situace. Když se pak setkal se svou milovanou, čekala jsem, jestli se příběh přehoupne v romanci zakázané lásky mezi mírotvorcem a dívkou z Krajů. V tomto ohledu mne mrzí, že ti dva nedostali víc prostoru, aby ve hře bylo něco hlubšího, a že nedošlo k víc než pár polibkům. (Ale uznávám, že je to psané pro mládež…) Ostatně celá Lucy Gray a celá romance mi přišly hodně nedůvěryhodné, tady vidím největší slabinu knihy. Postava Lucy byla rozporuplná - těžko jsem od počátku mohla sympatizovat s někým, kdo po jiné holce hodil hada. Až s přílišnou lehkostí dokázala Lucy trávit soupeře a uštvat Žnece, a pořád jsem čekala, kdy se vybarví. Hodně mne ovlivnil i náhled jiných postav, děkana Casky a Billyho Taupa. Tím, že autorka nechala i toto otevřené, zůstává prostor k dohadům (sedl jí taky Coriolanus na lep?), což mě spíše štve, než dráždí. Jak jsem v průběhu čtení hledala návaznost na příběh Katniss, napadlo mne, zda se z Lucy nestala prezidentka 13. kraje. (Příbuznou Katniss jsem v ní, přes všechny podobnosti, nehledala.)
Odkazy na původní trilogii (Oběšencův strom) se mi moc líbily, zejména Snowův až pudový odpor vůči reprodrozdům. Věta „Představení nekončí…“ se tak vlastně stává mottem celé původní série. Naprosto chápu, proč Snow Katniss musel nenávidět, co vše zvolená symbolika pro něj představovala.
Jak jsem zmínila na začátku, nejvíc mi u knihy vadil náhle zrychlený a useknutý konec. I když se výsledný zvrat odehrál během krátké chvíle, dalo se mnohem líp vystavět napětí a vygradovat úzkost. Takto Snowův obrat působil hodně násilně a nepřesvědčivě, i když pro něj autorka připravovala půdu po celou dobu. Škoda. To, že nevíme, co se s Lucy stalo (osobně považuji její návrat za nepravděpodobný kvůli starostovi), koresponduje s básní, která jí dala jméno, ale i s tím si dalo víc vyhrát.
Pokud vztáhnu symboliku užitých písní na název knihy, tak celý ten příběh JE baladou, pokud baladu vnímáme jako tragicky končící příběh romantické lásky.
Perfektní komentář, se kterým se ztotožňuji, od @fvalek.