Balada o ptácích a hadech

10.01.2021

Když jsem se poprvé doslechla o tom, že se chystá prequel k mým milovaným Hunger Games, byla jsem nadšená. V tom světě na mě čeká mnoho příběhů, které bych si toužila vyposlechnout, když jsem si pak přečetla o čem, by knížka měla pojednávat, ucítila jsem osten zklamání. Zrovna minulost prezidenta Snowa je něco, co si vyposlechnout příliš netoužím. Ale i tak, těšila jsem se, že se znovu vrátím do toho "příjemně" známého prostředí Panemu.

Musím říct, že knížka naprosto předčila má očekávání. Coriolanus (jehož jméno nedokážu ani vyslovit, ani přečíst) je tu vykreslený jako sebestředný a pyšný mladý hoch, který ví co chce. Zasazení do příběhu před počátku Hunger Games, tak jak je známe, příběhu vyloženě prospěl. Vlastně je strašně fascinující sledovat ten vývoj, jak hry vypadaly a jak nikoho (ani Kapitolany) nezajímaly. Nemůžu si pomoct, ale primitivita těch her mi přišla snad ještě krutější, než ty pozdější.

Opětovné vystavení příběhu na dvanáctém kraji a jeho splátkyni mi přišlo zprvu skoro až zbytečné, nicméně Lucy Gray má s Katniss pramálo společného a brzy pochopíte, že pro dějový vývoj původních Hunger Games, příběh Snowa prostě musí být spjat s dvanáctým krajem.

Snad nejvíc mě překvapilo, že se s Korjou dalo, v prvních dvou částech knížky, velmi snadno sympatizovat a chápat motivy k jeho činům a někdy s ním dokonce i souhlasit. Ovšem ve třetí části knížky to nabere obrat o 360 stupňů, snad je to změnou prostředí a jeho Kapitolským smýšlením, nebo se vlivem okolností ukazuje jeho pravá podstata, ale jeho činy a slova začali být čímdáltím méně pochopitelné. Zato vám ale s přibývajícími stránkami do sebe zapadne spousta věcí z původní triologie. Oceňuju na tom hlavně, že se knížka nijak nesnaží ospravedlnit či vysvětlit to, kdo Snow v dalších letech byl.

Lucy Gray je pro mě tak trochu záhada, její postavu jsem si moc neoblíbila, snad i důsledkem toho, že na to, jakou tam sehrála roli, mi přišla hrozně upozaděná a nepropracovaná.
Ovšem z původu The Hanging Tree jsem byla nadšená.

Konec ve mě vyvolal spíš více otázek než odpovědí. Každopádně budu doufat, že toto nebyla poslední knížka z Hunger Games universa.

10.01.2021

Série Hunger Games mě velmi bavila, byla jsem tedy nadšená, když jsem zjistila, že se o světě Kapitolu a Krajů dovím něco víc. Hrozně jsem se těšila, až odhalím to, co se skrývá za zlou stránkou Snowa. Celou knihu mi bylo jasné, že se něco zvrtne a napjatě jsem čekala, kdy tento moment přijde. Na samém konci jsem se dočkala. I když jsem něco takového čekala, i tak jsem byla šokovaná.
Postava Snowa je charakterově skvěle vystižená. I když kolem sebe měl lidi, kteří ho mohli dostat na cestu dobra, jeho duše vždy zvítězila. Dychtivost po moci zaslepila vše ostatní.
Jsem ráda za odhalení dalších detailů příběhu Hunger Games - reprodrozdi, krásné písně a vše kolem zvrácenosti a sledovanosti her.

07.01.2021

Balada o ptácích a hadech. Za tuhle možnost vrátit se do Kapitolu, do Krajů a hlavně do Arény jsem moc vděčná. Balada má všechno. Má napětí, dokonalé charaktery, skvělé soutěžící a hlavního záporáka - (tehdy ještě ne) prezidenta Snowa. Bavila jsem se, fandila soutěžícím a dokonce i samotnému Snowovi, aby se z něj nestal takovej zákeřnej, mocí posedlej funkcionář, jak ho známe. Vždycky takovej nebyl, víte? Nebo možná ano a jen nebyla příležitost se projevit? Překvapilo mě, jak primitivní Aréna kdysi byla. A chyběl mi Peeta. Ale i tak to za těch 500 stránek stálo :-)

05.01.2021

Výborně napsaná kniha, přijde mi možná i lepší jak Hunger Games. Je úžasné, jak zde zvládla popsat psychologii budoucího diktátora.

04.01.2021

Kniha se čte velice dobře, děj příjemně plynul a konec mě dost překvapil, takhle jsem to teda nečekala. Každopádně si jdu znovu přečíst HG, abych si určité věci doplnila a podívala se na ně novýma očima.

04.01.2021

(SPOILER) Hunger games miluji, takže abych si knihu dostatečně užila, rozhodla jsem se přečíst každý den jen deset stránek. Vzhledem k tomu, že jsem ji dostala na vánoce a teď je 4..1 asi tušíte jak to dopadlo... Je úžasná. Jedná se zase o něco jiného než popis arény a hladových her, nejdříve mě to sice trochu zarazilo, ale musím říct, že to příběhu pomůže. Člověk by nechtěl pořád číst to samé. Některé věci jsou přílišná klišé, občas člověk přesně ví, co přijde, ale potom najednou dostane kniha neuvěřitelný spád a Korja provede naprostý obrat v myšlení, že zůstává rozum stát. Hrozně se mi taky líbilo, že se kniha prolíná s trilogií (Vznik Hanging tree, příchod nového vrchního mírotvorce, Tigris, evoluce arény...), ale zároveň nechává prostor pro naši představivost (Je Maude Ivory Katnissina babička?). V souhrnu musím říct, že se jedná o velice dobrou knihu a jestli vyjde další kniha ze série, určitě ji hodlám číst také.

31.12.2020

Super, od knihy jsme se nemohla odtrhnout a poslední stránky opravdu překvapily

30.12.2020

Kniha mne naprosto strhla a přečetla jsem ji jedním dechem. Děj byl vyprávěn s naprostou lehkostí, jen aby na konci vyústil v něco, z čeho mi pak dlouho bylo těžko. Můžu říci, že jsem v ději nenašla jediné slabé místo.
A písně obsažené v knize jsou taktéž výborným zpestřením. Opravdu můžu jedině doporučit.

28.12.2020

Na tuhle knihu jsem četla samé báječné recenze, že to vůbec nijak neukazuje Coriolana Snowa v lepším světle, než v jakém se ukázal v HG – naopak, že je v ní krásně vysvětleno, jak se z něj stal tvrdý, bezcitný prezident Panemu. Tak jsem se těšila... a byla těžce zklamána. Přesně to, o čem jiní psali, že v knížce není, tam bylo. Coriolanus je vykreslený jako sebestředný, ukňouraný a zbabělý fracek, což ani v nejmenším nevysvětluje jeho pozdější vzestup na samý vrchol krutosti. Vyniká akorát tím, jak vysoké smýšlení o sobě má, ale pochybuju, že mu na post prezidenta stačilo mlít hodně pantem.

To, co bylo na Hunger Games skvělé – tedy Hladové hry – je v Baladě upozaděno. Hry jsou v jakémsi embryonálním stádiu, v němž tvůrci úplně v pohodě nechají splátce ještě před vstupem hladovět, takže hlavní myšlenka Her – totiž nechat splátce, aby se navzájem v rivalitě povraždili a získali slávu a bohatství a tedy naději, která je jediná udrží na uzdě, aby nedošlo ke vzpouře – se úplně ztratila. Splátci na pokraji smrti si s vražděním ostatních nemusí dělat moc hlavu, protože o to se postará jejich bídný zdravotní stav. A pokud tu a tam někdo někoho zařízne, jenom tím asi tak o dvě minuty urychlí děj... Celou dobu jsem si říkala, že snad autorka nezopakuje to brutální klišé, aby nechala znovu v Hladových hrách excelovat totální outsiderku z Dvanáctého, leč bohužel, nejhorší obavy se naplnily, a Lucy Gray, která to na rozdíl od Katniss neumí ANI s tím lukem nebo s čímkoli, co by mohlo alespoň trochu vysvětlovat její úspěch v aréně, se rázem od prvního momentu stává hvězdou Her... Hry nicméně nikdo nesleduje, protože nikdo nemá televizi a nikoho to nebaví (a to včetně Kapitolanů), na což tedy Coriolanus v průběhu sice dokonce i přijde, ale ne že by se pak někdo namáhal s tím něco pořádně dělat. Proč se tedy Hry vůbec pořádají, v této podobě navíc už několikáté, mi po celou dobu četby Balady nebylo jasné...

Úplně nejsměšnější ze všeho ale bylo Coriolanovo zamilování se do Lucy Gray – do jedné ze splátců, nad kterými celou dobu tak strašně ohrnuje nos, pohrdá jimi a vnímá je jako něco ještě méně než zvířata. Jeho láska je tak neuvěřitelně vynucená, že zdaleka předčila i Katniss a Peetu. Pokud jsem při četbě měla vůbec nějaký dojem progresu, tak jedině v tom, že od „krajně nesympatické“ se postava Coriolana proměnila ke „krajně nepochopitelné“. Jeho jednání v celé knize je zkrátka proti vší logice, a kdyby v příběhu nějaká logika přece jen fungovala, musel by Coriolanus v Hunger Games skončit ne v prezidentském křesle, ale v blázinci, kam by nicméně rozhodně z postav v této knize nepatřil sám. Snad jediná postava, která v příběhu dávala smysl, byla doktorka Galová – ta aspoň byla narušená od začátku do konce. Vývoj ostatních postav jsem ale absolutně nepochopila, natožpak abych si nějakou oblíbila. Celý závěr pak jen dovršuje celkový dojem z Balady – nepochopíte ho. Autorka vůbec nenabízí vysvětlení toho, co se na konci stalo, kde se tak najednou vzal obrovský zvrat v chování postav (až se k tomu pročtete, pochopíte, o čem mluvím), a jediným vysvětlením, které vás napadne, je to, že se opravdu všichni museli zbláznit. Jak potom dojde na to, aby na Baladu o desítky let později navazovaly Hunger Games, na to zkrátka už nikdy nepřijdete, leda by autorka vydala dalších tak pět sequelo-prequelů. Ale ani tak bychom se možná vysvětlení nedočkali, když tak přemýšlím nad tím, kolik odpovědí na otázky vlastně poskytla Balada o ptácích a hadech…

Slabé dvě hvězdy knihy dostala jen za to, že se styl Collinsové dobře čte, takže i když je obsah slátanina šitá horkou jehlou, četbu jako takovou si víceméně užijete. A taky vám to nezabere moc času – což je v tomto případě rozhodně plus.

28.12.2020

Collins píše prostě perfektně. Od téhle knihy jsem se snažila mít minimální očekávání, aby mi negativně neovlivnila můj pohled na trilogii, a musím říct, že se vážně povedla a doufám ve vydání dalších podobných knih ze světa Hunger Games.

26.12.2020

Na knihu jsem se celkem těšila, protože Hunger games miluji. Co si budem, jméno Coriolamus je proste nevyslovitelný :D.
Já jsem v knize celkové postrádala nějakou velkou akci. Když už tam konečně začínalo být nějaké vzrůšo, tak to autorka zabila ve dvou stránkách.
Bylo zajímavé číst Korji myšlenky, jak v sekundě dokáže totálně obrátit.
Bylo super, že jsem shodou okolností koukala na Hunger games 3 a byla jsem nadšená z toho, jak se to prolíná! Píseň Hanging tree, jed.. a tak dál a tak dál. :)

25.12.2020

Vždy když se po x letech od vydání nějaké úspěšné série objeví pokračování, jsem zvědavá, ale poměrně dost skeptická... Laťka v případě Hunger games je hodně vysoko a tak jsem se právem tohoto prequelu obávala... Bylo super vidět vše z jiného úhlu pohledu a období... Námět nebyl vůbec špatný, byť prezidenta Snowa nemusím... Zároveň ale za ěm kniha nedosáhla kvalit samotné trilogie... Nebylo to špatné, ale ani perfektní...

23.12.2020

Naprosto úžasná kniha, která se četla úplně sama. Za poslední dobu jedna z nejlepších. Učitě by to chtělo nějaké pokračování. Trošku rozvést Snowa, jak vymýšlel téma hladových her, jak se stal prezidentem a další.

22.12.2020

Kruté, gladiátorské Hladové hry nebyly kdysi oblíbené ani v samotném Kapitolu. Poválečná totalitní země v nich ovšem potřebuje pokračovat. Je to jeden z mnoha prostředků k udržení moci. Tvůrci her, zejména pro svojí amorální povahu neoblíbená doktorka, výzkumnice a učitelka Galová, potřebují přitáhnout pozornost diváků a nepopulární reality show zinovovat, aby se na tuto show soustředila větší pozornost diváků. Nejedná se tedy o počátek vražedných her. Po 10 letech vzniku se spíš jedná o jejich nutnou úpravu, jiný přístup k nim, k jejich prezentaci, zatraktivnění a ozvláštnění.

Do her Galová zapojí Kapitolskou mládež, elitní studenty, kteří mají být tzv. trenéry splátců. V podstatě to jsou ovšem pokusní králíci, mezi nimiž tvůrkyně her nevyřčeně hledá další spolupracovníky, patrně aby omladila kolektiv bezpáteřních udavačů a režimu oddaných lidí. Aby je namotivovala, slíbí vítězi stipendium na vysoké škole. Nejperspektivněji se jeví mladý Snow, z jehož úhlu je příběh vyprávěný. Zpočátku s ním nemá čtenář problém sympatizovat. Jednak je jeho charakter zručně a zábavně vyprávěný. Jasně, je to od přírody hajzlík a neměl by dobrý charakter bez ohledu na okolnosti. Jenže on tak ve válce strádal, jeho bohatí rodiče byli ve válce zabiti, rodinné firmy zničeny a Snow z privilegované rodiny najednou musel přihlížet hrozným věcem, například kanibalství z extrémního nedostatku základního jídla, když jim kraje přestaly dodávat základní potraviny. Je to ctižádostivej, snaživej kluk, jehož činy se dají pochopit i to, proč se chce vypracovat k lepšímu životu. Jak symbolický je pro něho strach z hladu, který se u něho postupně vymyká kontrole a mění se ve zvířecí nenasytnost!
Vývoj jeho postavy je interesantní v tom, jak se z charakterově vadného jedince vlivem událostí, výchovy doma i ve škole, a zážitků, stává vyšinutý diktátor, který nemilosrdně likviduje svědky svých špatných činů, dokáže rodiny svých obětí využívat i po smrti, zatímco na druhé lidi má vysoké požadavky. Od druhých přitom vyžaduje otrocké dodržování zákonů. Je zastáncem absolutního řádu, kontroly nad vším a nepřítelem přírodních, přirozených postojů, které můžou vést k chaosu. Nutno říct, že on své věci věří a jinak prostě žít neumí. Docela jsem se bavila tím, jak se Snow staví k událostem, jak je zpracovává, jak alibisticky pojmenovává své špatné skutky a nenazývá věci pravými jmény. Jednu chvíli si připustí, že je netvorem, který zradil kamaráda. Vzápětí to přehodnotí a usoudí, že je naopak zásadovej člověk, který pomohl vlasti, takže je vlastně statečný hrdina, který si zaslouží úctu a vyznamenání.

Zatímco je detailně prokreslený jeho charakter, jeho láska ke splátkyni Lucy Gray se bohužel ztrácí v mlze. Vztahu těch dvou lidí prostě nevěřím, ani jejich pouhému tělesnému okouzlení. Bohužel o této kočovné, místy charismatické zpěvačce tuším tak zoufale málo, že se mi zdá nespravedlivě opomíjená. Zahrává si s nebezpečnými hady, umí některé z nich ovládat, umí s nimi i lidmi v případě nouze manipulovat. Možná proto jí přitahuje nebezpečný Snow, který se snad ještě může změnit a z kterého už začíná jít strach... Všechno kolem ní je zkratkovité, strohé a její postava, samotným Snowem přirovnávaná ke krásnému, zpěvnému, svobodomyslnému ptáku, který touží volně létat a cestovat, je záměrně záhadná, zároveň i bohužel nevyužitá. Měla rozhodně dostat větší prostor.

Samotná kniha je ovšem jinak velmi povedená, rozhodně víc psychologická - než milostná nebo akční. Pod povrchem je hodně otázek, symbolů a náznaků, které můžou čtenáři dále rozvíjet. Nenudila jsem se. Doporučuju.

„Skutečnost, že se kapitolští ptáci stali zbytečnými a rozmnožují se ve dvanáctém kraji mezi sebou nebo s místními ho hluboce rozrušovala. Reprodrozdi se tu klidně množí jako králíci, bez jakýchkoli omezení. Bez povolení. S využitím kapitol.technologie. Vůbec se mu to nezamlouvalo.“
„Hrůza z toho, že by se mohl stát kořistí, ho proměnila v predátora.“

20.12.2020

Collins jasně ukazuje, že série Hunger Games se nutně netočí jen okolo Hladových her, a i když nám předem dala informaci, že se kniha bude zabývat Snowem, což s sebou nese určitá očekávání, nakonec to bylo opravdu nečekané. Pořád si nejsem úplně jistý, jestli by kniha šla číst bez znalosti hlavní trilogie, ale beru to tak, že po prequelu asi z 99 % sáhne právě někdo, kdo už Hungerky zná. Nicméně je potřeba si užít všechny odkazy a zajímavosti.

Časové umístění do desátých her je geniální, protože máme možnost nejen sledovat vznik a formování her, ale i Kapitolu a celé jeho nadvlády. Úžasné byly odkazy na původní trilogii, které jsou protkány celým příběhem. Sledování života mladého Coriolana, který není automaticky záporný, jako tomu je v HG, ukazuje, že každý záporák za sebou má obrovský příběh. Konkrétně u Korji je to příběh lásky a zrady, což se zdá docela klasicky, ale příběh je to rozhodně netradiční. Osobně jsem s Korjou většinu času soucítil, fandil mu... Dát do čela Hladových her opět dívku z 12. kraje mi původně přišlo trošku úzkoprsé, nakonec ale vytvořila naprosto jinou postavu, než je Katniss, a toho si cením. Collins se drží osvědčené předlohy a symbolismu na každém kroku, a to tak moc, že si můžeme jen domýšlet, co vše nebylo vyřčeno (aneb je Maude Ivory babička Katniss?).

Musím pochválit moc hezký překlad, protože jedna z věcí, co mě baví, jsou jména dětí z krajů - Anýzie, Sochora, Duban, Ráhen... Je to vtipné a zajímavé. Jinak ano, co čtenáři bohužel nedojde je, že vodní brambory, které sbírá hejno se anglicky řeknou Katniss, pěkná narážka. Stejně tak vysvětlení názvu pomocí poslední části.

Známá kompozice na tři rozsáhlé kapitoly příběhu svědčí, a i když jsou Hladové hry hlavní dynamický prvek každého dílu, tak jsem rád, že tu dostaly jen klasický prostor a zbytek příběhu se věnoval Korjovi a Lucy Gray. Překvapivě mě kniha neustále bavila a dál překvapovala, každá kapitola byla lepší a lepší. Co se týče samotných Hladových her, byly až úsměvně primitivní, ale jejich podstata zůstala zachovaná, navíc díky vypravěči Korjovi bylo moc hezky vysvětlované pozadí her. Jeho postava, která se řídí prostředím, původem a všemi situacemi, které se mu stávají, ukazuje, že čistě pozitivní charakter v některých situacích nemá co nabídnou a je spíš na obtíž a otravný (ehm... Sejanus). Co mě ale nejvíc dostalo bylo finále. Kde jsi, Lucy Gray? Epilog pak je už velmi rychlý a očekávaný souhrn, který pouze potvrzuje a doplňuje to, co jsme všichni čekal na začátku - Snow vždycky vyhrává.

11.12.2020

Hunger games jsou moje posedlost, jen za letošek jsem knížky přečetla jednou a filmy jsem viděla dohromady už 5x! Ano, opravdu pětkrát. Takže si dovedete představit, jak jsem se na tuhle knížku těšila.
Bohužel jsem z ní celkem zklamaná. Nebylo to úplně špatné a když to vezmu kolem a kolem, ten konec nejspíš celou knihu zachránil, ale měla jsem od toho úplně jiná očekávání. Na HG se mi nejvíc líbily právě ty přípravy na Hry a pak dění v aréně, ale tady šlo úplně o něco jiného a ty Hry samotné byly úplně zametené pod koberec. Snow se na to, že mu bylo 18, choval jako dítě a stejně tak i uvažoval. Bylo zajímavé vidět jeho vývoj z ještě jakž takž charakterního chlapce v totálně bezpáteřního hajzlíka, to každopádně. Ale na konci se zachoval trochu iracionálně, ve skutečnosti by člověk asi reagoval trochu emotivněji, i takový mizera jako on. To je jen můj osobní názor.
Co bych ale rozhodně vyzdvihla? Rozhodně příběh písničky Oběšencův strom. Tuhle část jsem si vyloženě užívala, celou dobu mi ta písnička hrála v hlavě a když jsem si představila, jak se asi Snow musel tvářit, když ji o x let později v proklamách slyšel zpívat právě Katniss...To byla vážně úžasná ironie osudu.
Jestli knížku doporučuju? Ano, obzvlášť pokud jste velcí nadšenci Hunger games. Jestli si ji užijete? Těžko říct. Já si ji možná tolik neužila čistě jen proto, že jsem posledních čtvrt roku žila i dýchala tvorbou Sarah J. Maas, a té se za mě těžko něco vyrovná, ale celkově vzato jsem si příběh mladého Coriolana Snowa asi užila.

11.12.2020

Dobře se to četlo, návrat k HG světu. Líbil se mi příběh o vzniku písně O oběšenci

10.12.2020

Balada o ptácích a hadech je nejen prequelem k námi známé a milované sérii Hunger games, ale dá se i pojmout jako samostatná kniha, za což má u mě velikánské plus.

Jak jsme již u Suzanne Collins zvyklí, kniha je čtivá, napínavá, překvapující, prostě skvělá.

Doporučuji!!!

06.12.2020

Na knihu jsem se těšila, i jsem si opět přečetla HG, aby mi nic neuteklo. Ale nemusela jsem. Tedy nečekala jsem trhák, jako HG, ale asi jsem od toho i tak čekala víc. Přišlo mi to místy až neskutečně plytké. To, že je Snow vypočítavý par**ant víme všichni, navíc ta propojenost s dvanáctým krajem je až do očí bijící. Oceňuji náhled na hry v počátcích, ale jinak to pro mě postrádalo jedovatost odpovídající jeho charakteru a mnohdy to bylo opravdu zdlouhavé. Nic k tomu jak se dopracoval na prezidenta, jen ten úplný konec to naznačoval. A celá postava Lucy a jejích společníků mi připadala kolikrát až nuceně vsazená do děje. Bylo to sice zajímavé čtení, ale asi musím říct, že mě to zklamalo.