Balada o ptácích a hadech
Suzanne Collins
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/527745/bmid_balada-o-ptacich-a-hadech-657057af7013e.jpg
4
1576
1576
Hunger Games se vracejí! Poznejte minulost Coriolanuse Snowa. Dohánějí ho ambice. Soupeření ho žene kupředu. Ale za moc se platí. Je ráno v Den sklizně, který zahajuje desáté Hladové hry. Osmnáctiletý Coriolanus Snow se v Kapitolu připravuje na svou jedinou příležitost získat slávu jako trenér, jeho šance jsou však mizivé. Dostal ponižující úkol trénovat největšího outsidera, splátkyni z Dvanáctého kraje. V Aréně bude probíhat boj na život a na smrt. Mimo ni Coriolanus zahoří ke své splátkyni city... a stane před zásadním rozhodnutím: řídit se pravidly, nebo přežít?... celý text
Literatura světová Sci-fi Pro děti a mládež
Vydáno: 2024 , Fragment (ČR)Originální název:
The Ballad of Songbirds and Snakes, 2020
více info...
Přidat komentář
Desáté hladové hry, ráno v Den sklizně. Osmnáctiletý, ctižádostivý Coriolanus Snow je připraven, skrz svůj post trenéra některého splátce, získat slávu, moc a uznání. Jenže mu je přidělena Lucy Gray, drobounká dívka z Dvanáctého kraje, která přeci nemá šanci v krvelačném boji v Aréně přežít.
Jednou z věcí, které jsem se opravdu bála, bylo, aby autorka ze Snowa neudělala oběť, chudáčka, kterého bychom měli litovat a jeho činy omlouvat tím, že si prožil těžké dětství. Nic takového se nestalo, nebo alespoň já to tak nevnímala. Coriolanus je i v útlém věku sobecký, podlézavý a vypočítavý. Zaporáky zbožňuju nadevše, Snow mě tak nějak vždycky fascinoval a tohle byla skvělost, včetně konce, u kterého tleskám spisovatelčině odvaze!
Nejen že dostanete perfektní vstupenku do zákulisí Hladových her, ale poměrně velká část knížky se věnuje také samotné myšlence, filozofii a motivaci, proč jsou Sklizeň a Aréna tak důležité,co představují jako celek a jakou roli v nich každý hraje.
Navíc se klaním se té promyšlené spojitosti příběhu s písní Oběšencova stromu...
Místy mě mrzelo, že si příběh nedokázal udržet tempo, přišlo mi, že se v určitých okamžicích trochu zadrhává a táhne. Možná by prospěl přítomný čas, jímž je psané celé THG,možná střídání úhlu pohledu (Snow×Lucy Gray),každopádně za ta hluchá místa stahuji jednu hvězdičku dolů.
Co se ovšem nedá popřít, je fakt, že Balada je knihou, o které se budou vést dlouhé diskuze. Protože nic tu nemusí být tak, jak se na první pohled zdá.
Na Baladu asi jen tak nezapomenu. A na THG budu nahlížet trochu jinak. Teď po dočtení mám pocit,že jim nějakým zvráceným způsobem mnohem víc rozumím.Že víc rozumím ideálům Snowa. Ne, že bych je tím přijala za své,ale už vím,odkud vzešly. A vnímám jej samotného jako mnohem komplexnější postavu. Psychologie je zde dovedena až k dokonalosti a tudíž se stala jedním z aspektů, který příběh pozdvihuje na mnohem, mnohem vyšší úroveň.
Collins píše dobrým jazykem, je to velmi čtivé. Stránky otáčíte a najednou zjistíte, že jste skoro o 200 stran dál.
Ale k příběhu,..nejméně oblíbená posnava prezidenta Snowa má vlastní knihu. Takový jeho životopis, který končí 19tinama. Kniha určitě stojí za přečtení, ale nemějte přehnaná očekávání :)
(SPOILER)
Dlouho očekávaný prequel, o kterém jsem se dozvěděla snad 14 dní po tom, co jsem dočetla komplet Hunger games. Tuhle knihu jsem prostě musela mít a tak následovalo mnoho soutěží, a nakonec předobjednávka z Humbooku.
Prvních pár stran jsem byla skeptická, ale velmi rychle mě kniha přesvědčila o tom, že se jedná o další příběh, kterému by podle mě slušeno i filmové zpracování.
Dostáváme se na začátek Cornelianova příběhu, je mu 18 let a stal se trenérem Lucy Grey z 12.kraje v 10.hladových hrách. Má na hry svůj názor, ale být trenérem a dovést svého splátce k vítězství je pro něj jediná šance, jak získat stipendium na univerzitě. Jméno Snow mají lidé sice stále v povědomí, ale on, jeho babička i sestřenice Tigris žijí na hranici chudoby.
Hladové hry jsou ale v začátcích, v krajích ani v Kapitolu se na ně skoro nikdo nedívá a tak je potřeba je trochu inovovat.
většina splátců se navíc do arény ani nedostane, neboť umře už před začátkem her na podvýživu, zranění a dehydrataci. Tady neexistuje moderní aréna a výcvik, ale jen chudoba, nemoci a odhodlání.
Lucy Grey je ale velmi zajímavou postavou, která je rozhodnuta vyhrát, a tak začíná její a Cornelianův společný příběh.
Skvělé, tohle je příběh, který nádherně dokresluje celé Hunger Games, který Vás vrátí k písním, detailům a osobnostem HG a dá Vám hromadu odpovědí na otázky, které jste si při HG kladly.
Knihu jsem původně chtěla vynechat. Ale naštěstí jsem si ji přeci jen přečetla a je to skvělé! Návrat do Panemu, vidět jak se že Snowa stává chladnokrevný bezcitný člověk. Hvězdičku ubírám za LUCY, protože její osud je vlastně ve hvězdách.
za mě zajímavá kniha .... je sice vydaná s docela velkým odstupem od trilogie, ale svoje kouzlo rozhodně má ... jen mě mrzí, že zde nebyly více popsáno dění těch hladových her (myslím trochu více :) ) ... jinak se to četlo opravdu skvěle ...
Asi nejlepší kniha tohoto roku. Opravdový zážitek, když někoho (Snowa) znáte až jen jako starého a teď ho máte možnost poznat ještě za studií, dovědět se jeho motivace, prožít jeho rozhodnutí a jejich následky... Collinsová má dar vystavět úžasný svět a nechat vás po dočtení o spoustě věcí přemýšlet.
Z knihy mám trochu rozporuplné pocity. První dvě třetiny byly napínavé, měly spád a těšila jsem na to, co přijde. Poslední třetina byla ovšem utahaná a dle mého názoru zbytečně popisná. Popisná ovšem ne ve smyslu slova krajiny či prostředí, ale především zbytečných odstavců o tom, co se dělo v jednotlivých dnech, když se v podstatě nic moc nedělo.
Snow je celou knihu stavěn před určitá rozhodnutí, ale když jsem knihu dočetla, zjistila jsem, že to rozhodnutí byla vždy, i když si to možná neuvědomoval, hnána jediným cílem. Ten nebudu rozvádět, nechám na ostatních čtenářích, aby posoudili sami, co bylo jeho motivací v osobních "Hladových hrách".
“Šťastné hladové hry! A nechť vás vždy provází štěstěna.” Rozhodně se jedná o nostalgický návrat do světa Panemu a hladových her. První dvě třetiny knihy byly čtivější. Poslední část mě moc nebavila, i když chápu, že tam musela být, aby se dokreslil celkový příběh a jeho poselství. Hned na začátku nám autorka představuje teoretiky společenských smluv (mně věc celkem známá z vysokoškolských dní a četných přednášek a seminářů :) ). Celá kniha se snaží uchopit téma hladových her a přiblížit čtenářům původní trilogie jejich úplné počátky a následně nutné úpravy, kterými prošly, aby se z nich stalo místo, kde byli o několik desítek let později chyceni a uvězněni Katniss s Peetou‼️ Co se mi ale hrozně nelíbilo, bylo množství textů písniček v textu (až to hodí na stříbrné plátno, tak to pravděpodobně vyzní jinak, ale takhle za mě bohužel ne... Jedinou výjimkou je vznik písně o stromu oběšence). Nelíbila se mi ani poetická vsuvka týkající se rodiny okolo Lucy Gray (už na škole mě otázky typu, co tím vlastně chtěl básník říci dost štvaly :D ). Po dočtení nám asi trošičku dojde proč se vlastně Coriolanus Snow choval, tak jak se choval .. a musím říct, že v některých pasážích jsem s ním víc než souhlasila (pomohlo asi i to, že taky neměl moc v lásce hudbu, básně a chlapce jménem Sejanus Plinth :D). Jo a kvůli knize jsem si osvěžila i filmovou trilogii HG :) Jo a taky v neposlední řadě se dozvíte, že i mladý Coriolanus měl slabost pro trochu jedu, intrik, růží, podvodů a na začátku měl asi i to srdce, co s ním všichni tak nadělají :)❤️
(SPOILER)
Od tohoto prequelu jsem neměla žádné očekávání, i když Hunger Games je samozřejmě jedna z top sérii vůbec. Upřímně jsem netušila, co můžu od Coriolana Snowa v tomto příběhu čekat. Ze začátku mě malinko vadilo číst jeho jméno, které bylo v první kapitole opravdu několikrát, ale postupem času jsem si na to zvykla a říkala jsem mu prostě jenom Korjo. :D
Coriolanova cesta je plná přetvářek, tajemství, lží a intrik. Jeho rodina je na pokraji chudoby, a musí tak i bojovat o svou čest a místo v Kapitolu. Snaží se být dobrý student a hlavně se chce ukázat, že jako trenér má možnost si zajistit na akademii budoucnost a tuto příležitost nechce za žádnou cenu promarnit. Jenomže později zjišťuje, že nemůže nikomu věřit a naopak je středem větších plánů...
Autorka nám dala možnost poznat začátky Hladových her a pozorujeme je z pohledu tvůrců, což bylo neskutečně zajímavé. Splátci se všech krajů tehdy neměli ještě povoleno, aby se před zahájením mohli připravit a cvičit...Tady jsou zavření jako zvířata v klecích, kde hladoví a někteří se ani nedožijí her.
Balada o ptácích a hadech je úžasná v tom, že se tady setkáváme opravdu s plnohodnotným příběhem, který nám odhaluje nový pohled na Panem, jak ho ještě vůbec neznáme a dozvíme se tak více o jeho minulosti. Objevují se tu nové důležité postavy, které jsem si hodně oblíbila. Lucy Gray, která nepatří do žádného kraje, má zajímavou osobnost a její písně vás provází celým příběhem. Spojují všechny nejasnosti a to dodává baladě na větší vážnosti.
Po přečtení knihy jsem byla naprosto v šoku a pár dní jsem musela vstřebat poslední část, která se mi líbila nejméně, naopak první dvě části byly hodně čtivé. Rozhodně vás tato kniha donutí popřemýšlet nad příběhem zajímavým způsobem. :)
Ve spolupráci s Albatros Media.
Asi jako řada z vás jsem před lety Hunger Games propadla a stále ji z nostalgie řadím mezi mé oblíbené série. Když přišlo oznámení, že se autorka rozhodla do toho světa vrátit, byla jsem skeptická, ale na druhou stranu i zvědavá, jestli má autorka ještě co nabídnout. Takže jsem od knihy nic nečekala, když jsem se do ní pouštěla.
A to doporučuji i vám, protože čekat od toho další HG by pro vás mohlo znamenat zklamání. A přestože z ní sama mám poměrně rozporuplné pocity, nezaslouží si být odsouzena jen proto, že další HG není.
Nicméně je pravda, že pokud původní trilogii vůbec neznáte, úplně bych se do téhle knihy nepouštěla. Protože jedna z věcí, co je na téhle knize nejlepší, je představení té historie Hladových her a to, že vidíte, jaký kus cesty tahle událost ušla, protože za doby Katniss vše funguje naprosto jinak. A to prostě nemůžete ocenit, když je to pro vás neznámé.
Stejně tak postava Snowa. Když víte, kým se má stát, vnímáte ten příběh jinak. Trochu se nabízí, že se autorka snažila Snowa ukázat v dobrém světle, snad chtěla i ve čtenáři vyvolat soucit, že to třeba okolnosti jeho života ho donutili se stát takovým člověkem - to pojetí příběhu k tomu dost vybízí, ale... Když čtete pozorně, mezi řádky, třeba jako já usoudíte, že o to autorce nešlo. Že to, jak se Snow představí na konci, k tomu se jasně směřovalo už od začátku.
Rozhodně to tedy je kniha, která by mohla podnítit vášnivou čtenářskou diskuzi a za to palec nahoru. A to se netýká jen Snowa, ale i Lucy a jejího osudu.
Jenže ani tenhle fascinující prvek nemění nic na tom, jak bolestně nudná ta knížka je. Chybu vidím v tom, že vypravěč byl pouze Snow. Kdyby autorka střídala pohled mezi ním a Lucy, udělala by daleko líp. U příběhu Lucy bych byla značně zainteresovanější než u Snowa, protože Lucy byla tak krásně tajemná, pozoruhodná postava. Její pohled by příběhu dodal šmrnc a emoce. Takhle jsem se do čtení musela místy přemlouvat.
Ale jsem ráda, že jsem se s knihou seznámila a pokud jste fanoušci HG, doporučuji vám udělat to samé.
Celá série Hunger Games se mě dotkla u srdce. U Balady jsem se bála, že to bude jen dojná kráva a autorka chce těžit z úspěšné série. No, velice jsem se zmýlila. S touto knihou jsem procítila každou emoci na 100%. Neskutečně! Postava Lucy Gray bude ve mně ještě dlouho.
(SPOILER)
Co k tomu říct. V květnu 2019 jsem se dozvěděl, že se chystá pokračování a od té doby jsem přemýšlel nad tím, o čem to bude. Později jsem se dozvěděl, že zde ze všech možných postav zaujme hlavní roli ta nejvíce nenáviděníhodná. Totiž prezident Snow.
Dá se říct, že zpočátku jsem s jeho postavou soucítil. Jenže jak příběh postupoval stále dál a dál, hnusil se mi čím dál víc a to do slova a písmene. Když vezmu v potaz, že za dosažením svého cíle obětoval tolik lidí, nehledě na to, jestli se jednalo o lidi z prequelu či z originální série, je mi z toho až upřímně zle. Opravdu! Nejspíš se nechávám unášet pocity, když jsem knihu dočetl před dvaceti minutami, ale nedá mi to jinak.
Hodně jsem se zamýšlel nad tím, zda Tigris je onou znetvořelou ženou, která pomohla našim rebelům. Či jestli Lucy Gray či někdo z jejího hejna není předek Katniss a její rodiny. A hodně mě hlodalo hlavou, jestli si Snow vzpomněl na Lucy, když slyšel Katniss zpívat Oběšencův strom. Doufal jsem, že epilog bude spíš v tomhle stylu. Každopádně ten konec ve mně zanechal tolik zloby, že nemám ani páru, na čem si ji budu moci vybít. Utěšuje mě však představa toho, jak to nakonec vše končí. Že jeden tichý a přehlédnutelný hlas z Dvanáctého kraje nakonec tu zrůdu jménem Snow zničí! Aneb, chtěl způsobit zkázu reprodrozdům a nakonec na to sám doplatil tím, že ho jeden z nich zničil! Líbí se mi tyhle skryté symboly.
Za mě doporučuji všema deseti! Ostatně jako celou sérii Hunger Games.
Ze začátku jsem se hodně bála, jak zvládnu číst o Hladových hrách, když nebudou z pohledu Katniss. Bála jsem se zbytečně, protože jsem se hodně rychle začetla a nemohla knihu prakticky odložit! První dvě části byly nabité dějem, zvraty, napínavostí. Třetí část byla pomalejší, ale nikoli zbytečná. Bavila mě vlastně úplně stejně. Moc se mi líbilo, že jsme se dozvěděli o vzniku her zase o mnohem víc. Nejvíce jsem uvítala vznik písně Oběšencův strom – moje srdcovka!
Postavy byly nádherně propracované. Zamilovala jsem si Sejana a Lysistratu. Hlavní postavy Snow a Lucy Gray se skvěle doplňovaly. Možná to bude hlavně tím, že oba byli zdatní manipulátoři a lidé, kteří hlavně za vším hledali vlastní prospěch - alespoň já mám z nich takový pocit po prvním přečtení.
V knize je zaznamenáno obrovské množství filozofických otázek a už jen kvůli nim jsem chtěla knihu okamžitě začít číst znovu, protože mi určitě nějaká důležitá proklouzla mezi prsty. Strašně moc mě bavilo rozpolcení v myšlenkách Snowa, i když ve třetí části už ho moc nebylo. Za mě je to tak neskutečně slizká a odporná postava. Skrz naskrz prolezlá zlem, ale zároveň o něm nedokážu přestat přemýšlet a tak strašně moc mě baví! Potřebuji vědět, jak to s ním bylo dál…
Inu, autorka nezklamala! Opět!
V prvé řadě je třeba říct, že Balada o ptácích a hadech je skvělá kniha a Suzanne Collins v té desetileté pauze od Hunger Games neztratila ani špetku svých spisovatelských ninja schopností. Pokud milujete HG, tohle si musíte přečíst, i kdyby se vám strašně nechtělo. Mně se totiž taky nechtělo, ale stejně jsem si vyškemrala v práci text hned ten den, co kniha vyšla, protože jsem byla neskutečně zvědavá. A právě proto vám k ději řeknu jen nejnutnější střípky a říkám vám, nečtěte si nic bližšího, fakt!
Tak si to úvodní info odbydeme rovnou, ať to máme z krku: Kniha se odehrává krátce po ukončení války mezi zbouřenými kraji a Kapitolem, její dopady jsou stále viditelné všude kolem, lidé si ten masakr pořád pamatují. S hlavním hrdinou, osmnáctiletým Coriolanusem Snowem (sestřenice Tigris mu říká Korja, ano, to je ta, co ukrývala Katniss a další rebely v Síle vzdoru ve svém obchodě), se potkáváme v den sklizně před 10. hladovými hrami. Ty byly posledních 9 let gladiátorským masakrem v aréně, kde se během pár dnů povraždila kupa dětí a další umřely hlady. To ale není divácky příliš atraktivní zábava, proto se letos přidělují splátcům trenéři z řad studentů akademie a Korja dostane přiřazenou dívku z 12. kraje. Je naštvaný, protože je mu jasné, že nevydrží moc dlouho, dvanáctka je chudá a holky navíc nikdy nevyhrávají. Jeho šance na to získat stipendium na univerzitu se tím výrazně snižují, a to ho štve, protože bez něj bude NIKDO. Příjmení Snow má sice velkou váhu a budí respekt, ale Korja se sestřenicí a babičkou, se kterou žije, se snaží všemožně ututlat fakt, že rodina přišla během války o veškeré jmění a teď žije z ruky do huby. A to je všechno, co potřebujete vědět. Nebo je to aspoň všechno, co jsem dopředu věděla já.
Popojedem. Nesnáším hlavní hrdiny záporáky, kteří dostanou svůj příběh proto, abyste zjistili, že nic není černobílé a že se to zlo někde narodilo, abyste je snad pochopili nebo s nimi dokonce sympatizovali. Tohle mě fakt nebaví! Proto jsem se hóóódně bála, co ze Snowa jako vypravěče vyleze. A ve výsledku to mám tak půl napůl. Pořád ho nesnáším a nesnášela jsem ho vlastně celou dobu, protože se reálně nemůžete odprostit od toho, co o něm víte z původní trilogie. Je skvělé, že je Snow už v osmnácti sobecký, manipulativní, politik skrz naskrz, člověk, který si vybírá přátele podle toho, jak jsou mu užiteční, člověk, který vás zradí bez mrknutí oka, pokud se mu to hodí. Je v něm cítit ten hajzl, co z něj vyroste (ještě tam tak docela není, ještě je naděje, ale vy víte, že marná). Ale taky mu vlastně trochu fandíte, ona mu tam totiž Collinsová napsala k ruce větší záporáky, takže on je vlastně ještě cajk. Autorka si s vámi dokonce hraje i tak, že se dostanete do fáze, kdy vás začnou štvát ty „hodné“ postavy, protože ve světě, ve kterém žijí, je jejich idealismus prostě stupidní. Tady se zastavím a ještě Collinsovou pochválím za to, jaké ze mě dokázala vydolovat emoce. Úplně jiné než na jaké jsem u young adult zvyklá. Třeba mi naservírovala jednoho hodňáka, co mě ukrutně, ale ukrutně štval a přála jsem si, aby umřel. A když se mu stalo něco zlého, tak jsem za to cítila odpovědnost. Jakože je to blbost, já jsem mu nic neudělala, ale měla jsem pocit, že jsem ho proklela nebo co. No ale to odbíhám. Snow jako vypravěč v pohodě, ale jak nesnáším vyprávění více postav v knize, tak tady kdyby měla půlku kapitol ta holka z 12. kraje, tak to bude absolutní pecka. Korji bylo prostě moc.
Líbilo se mi, že je kniha rozdělená na tři části a z hlediska zápletky vás tak nemůže přestat bavit. Máme fázi před arénou, v aréně i po aréně. Mojí nejméně oblíbenou je kus kolem středu, kde jsem se v tom dost plácala, a to hlavně proto, že se šíleně filozofovalo. O smyslu her, o smyslu války, kontroly, moci, o nutnosti zákona a dohledu. Jako já chápu, že je to důležité a bez toho by se to rozsypalo, ale nůďo! Zase mě ale autorka z toho nůďa vytrhávala tím, že mi stále připomínala, jak je drsná. Mně se to už asi vykouřilo z hlavy, nebo já nevím, ale byly Hunger Games takový masakr? Asi jo, že? Tohle bylo celkem kruté, popisy vražd, mučení, smrti… auvajs!
Další odstavec (ty jo, tahle recenze začíná být mega dlouhá!) věnuju tomu, jak si fanoušci původní trilogie (nebo alespoň filmů) užijí prvopočátky věcí, které se rozvinou v příběhu Katniss. Kde se vzalo moderování her, sázky na vítěze, drony se sponzorskými dary pro splátce, jak vznikla Vesnice vítězů, proč Snow nesnáší reprodrozdy, kde se vzala jeho fixace na růže, máme tam píseň o stromu oběšenců… Když jsem na něco takového narazila, hodně mě to potěšilo a bylo to fakt krásně propojené. Postav, které potkáte později, tam moc není. Kromě zmíněné Tigris snad jen známá příjmení jako Crane nebo Flickerman.
A nakonec ten konec. Ten konec! Konec, který nedává žádné odpovědi, nevím, co si mám myslet, nevím, co se teda přesně stalo. Chápu, jak to byl pro Snowa poslední kousek skládačky budoucího tyrana, ale nevím, jestli oprávněně. Bude ještě další díl? Protože tohle jako… já doopravdy nevím, co k tomu říct. Jsem zmatená.
Ráda bych k tomu řekla ještě pár věcí, které se mi líbily, a pár věcí, které byly na palici, ale to bych musela prozradit víc. A to nechci, tohle stačí. Vy sami si budete muset najít ty další geniálnosti i blbosti. Ono je vlastně čtení jakýchkoliv recenzí zbytečné (nechápu, jak jste mohli dočíst až sem), protože proč si tu knihu přečtete? Protože jste zvědaví! Nejde si ji nepřečíst. Sama jsem napjatá, jak se nakonec rozloží tábor čtenářů, kdo bude mít stan na straně „nezájem“, kdo na straně „miluju“ a kdo bude kempovat u středu. Já jsem někde na půli cesty k potůčku uctívačů.
Dvě třetiny knihy byly plné překvapení, akce a hrůzy, destrukce s probleskávajícími paprsky naděje, poslední třetina se trochu víc táhla a tehdy se Snow proměnil... no ve Snowa. Název knihy dokonale vystihuje život v Panemu - jsou tam ptáci, volnomyšlenkáři, snílci toužící po rovnosti a hadi.
Těch pět set stran jsem přečetla za tři dny a některé myšlenky ve mně budou ještě dlouho rezonovat. Víc najdete v recenzi.
Ze začátku mě kniha příliš nebavila, nenadchla mě. Coriolanus Snow, který je ústřední postavou této knihy, a jehož jméno neumím vyslovit, aniž by se mi pletl jazyk, mi nebyl sympatický. Ani teď, ani v jeho pozdějším věku. Přišlo mi, že autorčiným záměrem je ukázat nám jeho těžké dětství během války a tím v nás vyvolat lítost. Nepovedlo se. Později mi došlo, že tohle autorka asi nechtěla. Protože Coriho popisovala jako sebestředného a manipulativního kluka, nad kterým jsem lomila rukama a kterého jsem proklínala. Jeho činy byly vždy sobecké, ať už si je ospravedlňoval láskou nebo něčím jiným. Nevěřila jsem mu ani nos mezi očima.
Pro mě byly v příběhu důležitější postavy. Lucy Gray, dívka, která nepatřila do žádného kraje. Kočovná zpěvačka, která prahla po svobodě a udělala by pro své "hejno" cokoli.
Sejanus, původně z Druhého kraje, nyní žijící v Kapitolu, jenž byl opakem Snowa. Obětavý, nesobecký, s dobrým srdcem.
Kniha je protkaná písněmi, které se k příběhu dokonale hodí a dodávají mu na vážnosti.
Po dočtení musím uznat, že rozhodně stojí za přečtení. Líbil se mi vývoj Hladových her a také postav.
Konečně příběh na který jsem dlouho čekala. Konečně velice chápu, proč je prezident Snow takový, jaký je.. V knize jsou zajímavé první dvě části. Třetí část za mě byla moc dlouhá a taková nemastna, neslana. Pohled na 10 hladové hry se mi moc líbil, a hlavně aspoň víme mnoho co nebylo v knihách předešlých vysvětleno. Za to moc autorce děkuju. A doporučuju!!
Fajn návrat do světa Hunger Games. Měla jsem obavy, že Collins z hlavního padoucha původní trilogie udělá oběť okolností, ale měla jsem je zbytečně – už 18letej Coriolanus Snow je přesně ten skrz naskrz zkaženej, sebeospravedlňující se, po kontrole toužící manipulátor, jakého známe z původní trilogie. Konec je ukázkově napsaný „nedůvěryhodný vypravěč”. Celkově dobrý!
Příběh mladého prezidenta Snowa, který se stává trenérem Lucy Gray z 12 kraje je obstojným prequelem k Hunger games a rozšiřuje čtenářovo povědomí o tomto dystopickém světě v poválečném období, které tak silně formovalo povahu budoucího prezidenta Kapitolu.
Kniha je rozdělena na tři části, přičemž každá by mohla obstojně plnit funkci jednoho odděleného dílu.
Zatímco čtení prvních dvou částí mě hodně bavilo a dozvěděla jsem se plno nových a zajímavých informací o svém oblíbeném dystopickém světě, třetí část pro mě byla zdlouhavým zklamáním, které se tak nějak táhlo a ztratilo docela našlápnuté tempo prvních dvou částí, ačkoliv i v něm se nacházely zajímavé zvraty a zajímavé části.
Velkou změnou od původní trilogie je změna způsobu vyprávění - Zatímco původní knihy sledovaly příběh Hladových her očima Katniss, která vyprávěla v přítomném čase (takže si čtenář dost dobře mohl představit, že se v HG nachází sám), Balada o ptácích a hadech je vyprávěná z třetí osoby minulého času. Autorka tak má větší možnosti popisovat okolí mladého Snowa, ale zároveň dost do podrobna popisuje jeho myšlenky a pocity, které jej vedou k činům.
Knize by dle mého mínění prospělo zkrácení, především v třetí části. Určitě bych ji doporučila fanouškům HG, neboť lépe poznáte, jak vznikly nechvalně proslulé Hladové hry (a jak odlišné byly v desátém ročníku), narazíte na místa, která znala I Katniss a dost často si budete říkat "Ha! Kéž by ta postava věděla, co se v budoucnosti stane".
Pro někoho, komu tato série není blízká by však mohla být kniha zklamáním.
Já si četbu docela užila, nejvíce mě chytla prostřední část pojednávající o Hladových hrách, tentokrát z pohledu Tvůrce.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie americká literatura reality show pro dospívající mládež (young adult) fantasy
Autorovy další knížky
| 2010 |  Aréna smrti |
| 2012 | Aréna smrti / Vražedná pomsta / Síla vzdoru |
| 2011 | Síla vzdoru |
| 2020 | Balada o ptácích a hadech |
| 2010 | Vražedná pomsta |
Odolávala jsem dlouho. Teprve letos jsem si z května udělala měsíc Hunger Games a zhltla jsem celou trilogii. Než vyšla Balada, stihla jsem ještě zhlédnout filmy, ovšem ty mě spíš zklamaly. Oproti tomu Balada byla docela kvalitní náplast na zklamání z filmového zpracování!
Vracíme se o nějakých 64 let zpět. Hlavním hrdinou je největší padouch celé série – Coriolanus Snow. Kapitol ještě stále nese jizvy války a Coriolanus se spolu se svými spolužáky zapojuje do pořádání 10. Hladových her. Studenti se ujímají role trenérů jednotlivých splátců z krajů a Snowovi je přiřazena Lucy Gray z 12. kraje. Snow to nejprve považuje za potupu, je přesvědčený, že by si rozhodně zasloužil dostat někoho, kdo má aspoň nějakou šanci přežít. Ve své aroganci totiž stále sleduje jen své osobní zájmy – být obdivován, vystudovat Univerzitu, mít postavení. Jeho názor na Lucy Gray se však postupně mění, chvílemi se vám dokonce může zdát, že tenhle záporák má možná i srdce… Že by se zamiloval? Nebo s ním Lucy jen obratně manipuluje?
V době, kdy se děj Balady odehrává, jsou HG víceméně ještě v plenkách, takže nečekejte žádnou extra show s vizážisty, žádné tréninky, dokonce ani dokonale propracovanou arénu, ale i díky nápadům budoucího prezidenta Panemu už se to začíná rýsovat. A Snow umí být nápaditý! I když je to ve všech směrech parchant, kterému vyjma sebe samého záleží snad jen na Tigris a babičce, sem tam jsem se stejně nachytala, že mu držím palce – tedy aspoň v těch chvílích, kdy jednal podle mého docela morálně. Jenže lidé se málokdy mění, že?
Návraty k již uzavřeným příběhům (ať už sériím či samostatným knihám) bývají velmi rizikové, Suzanne Collins se to však povedlo a podle mého napsala skvělý román, který je co do čtivosti dokonce ještě lepší než samotná trilogie. Od prvních stránek jsem chtěla vědět, jak to dopadne, a stálo za to si to přečíst. Milé byly i návraty na místa, která navštěvovala Katniss. A to ani nemluvím o písni Oběšenův strom.
Rozhodně doporučuji všem milovníkům HG!