Balada o ptácích a hadech
Suzanne Collins
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/527745/bmid_balada-o-ptacich-a-hadech-657057af7013e.jpg
4
1576
1576
Hunger Games se vracejí! Poznejte minulost Coriolanuse Snowa. Dohánějí ho ambice. Soupeření ho žene kupředu. Ale za moc se platí. Je ráno v Den sklizně, který zahajuje desáté Hladové hry. Osmnáctiletý Coriolanus Snow se v Kapitolu připravuje na svou jedinou příležitost získat slávu jako trenér, jeho šance jsou však mizivé. Dostal ponižující úkol trénovat největšího outsidera, splátkyni z Dvanáctého kraje. V Aréně bude probíhat boj na život a na smrt. Mimo ni Coriolanus zahoří ke své splátkyni city... a stane před zásadním rozhodnutím: řídit se pravidly, nebo přežít?... celý text
Literatura světová Sci-fi Pro děti a mládež
Vydáno: 2024 , Fragment (ČR)Originální název:
The Ballad of Songbirds and Snakes, 2020
více info...
Přidat komentář
Vždy sa teším, keď sa autor vráti so sveta, ktorý vytvoril. Suzanne Collins sa to podarilo. Príbeh mladého Snowa zodpovedal mnoho otázok a aj napriek tomu, že som vedela kde nakoniec skončí, tak časť mňa dúfala, že nie, nevyberie si túto cestu. A to je podľa mňa skvelé, že sa to autorke podarilo, vyvolať emócie, ktoré sa menili s blížiacim sa koncom. Nuž, som rada, že som si prečítala Baladu, len by som rada vedela viac o Lucy Gray a Tigris. AJ
Zo začiatku bola kniha super, ale potom moje nadšenie trocha opadlo. Ocenila by som ak by aj Lucy Gray mala rozprávanie. Celkovo je to dobrá kniha ale na pôvodnú trilógiu to nemalo.
Nečekejte knihu napěchovanou akcí jako byly její předchůdkyně. Kdepak, o akci tato kniha není (ačkoliv se tam v jistých dávkách vyskytuje). Balada o ptácích a hadech je dokonalá ve svém vlastním slova smyslu. Je to kniha o charakteru a jeho postupném přerodu, obsahuje spoustu psychologických námětů a zajímavých myšlenek. Coriolanus Snow je opravdu výborně zpracovaná hlavní postava, a přestože na konci už nejde jinak než ho nenávidět, člověka stále nepřestává překvapovat síla jeho ambicí. Ostatní postavy se autorce také velmi povedly, zejména Lucy Gray nebo třeba Tigris, která byla dalším pojítkem s původní trilogií a bylo zajímavé ji poznat více.
Je třeba říci, že tato kniha celé sérii dává zcela nový rozměr. Bude zajímavé si znovu pustit filmy a vidět prezidenta Snowa, jak slyší Katniss zpívat píseň o stromu oběšence, teď, když víme, co se dělo mnoho let předtím u zrodu této písně. Jaké z toho měl asi pocity?
(SPOILER) Ještě dodatek: Líbí se mi, že tahle kniha, je písni Oběšencův strom jako hymně vzbouřenců, dává úplně nový rozměr. Pojďme se společně zasnít nad tím, jak prezident Snow sedí ve svém paláci, sleduje zprávy z krajů a poslouchá, jak proti němu pochodují v rytmu písně, kterou o něm napsala jeho první a jediná láska, která z něj málem udělala dobrého člověka... :D
Jsem ráda, že se mi po celou dob povedlo nemít Coriolana Snowa ráda. Jasně, antipatie k mladému Snowovi jsou mnohem menší, než k tomu starému, ale bála jsem se, že to bude další příběh, ve kterém člověk fandí hlavnímu hrdinovi a přeje mu šťastný konec, i když ví, že ten není možný.
Coriolanus byl sobecký a sebestředný, taky byl ale hodně naivní a spousta věcí, hlavně v první části knihy, se mu nedá moc vyčítat, protože tak byl jednoduše vychován... V druhé části knihy už se ale ukazuje i jeho skutečný charakter a můžeme sledovat vznik peridenta Snowa, jak ho známe a nenávidíme. :)
Čekala jsem něco jiného a tohle mě trochu zklamalo. Myslela jsem že ten vývoj bude víc postupný a zajímavější, jenže on od samého počátku byl Snow extrémní sobec a hajzl, pouze se chvilkově nadchl pro iluzi lásky. Lucy Gray byla napsaná skvěle.
Hladové hry se zcela oprávněně staly natolik úspěšným artiklem, že autorka pokračuje. Když už není moc kam dál, jde se dozadu a vypráví příběh o tom "jak to všechno vlastně začalo". A musím bez okolků říct, že ANO. Líbilo se. Bavilo to moc! Pro ty co mají načteno se mnohé osvětlí, budoucí arcizáporák se postupně a uvěřitelně vyvíjí... pěkné, nečekané a to lepší. Jako audiokniha s vynikajícím M. Táborským je to XXXL zážitek.
Přečteno (téměř) jedním dechem. Bylo skvělé se vrátit opět do světa Hunger Games a to doslova do rukou přímo hlavnímu záporákovi, abychom poznali i jeho kdysi mladou a (nevinnou?) duši. Setkáváme se s dalšími hrdiny doplňující bohatý příběh začínajícího světa Kapitolu a jeho 12 krajů. Hned na úvod musím říct, že autorka si umí hrát s charaktery postav. Získala si mé srdce snad všemi zmíněnými a to nemluvě o atmosféře, kterou krásně vylíčila. Zklamání jsem trochu pocítila v případě Arény - díky pohledu Snowa už nevíme, jak kruté a šílené je to v aréně, pouze se čtenáři dostává jisté naťuknutí, které uběhne jako nic. Co mě ale velmi překvapilo a srdce rozdrásalo, byl konec. Nebudu spoilerovat, věřím, že autorka to musela majestátně ukončit a to se vší parádou. Nemohu dodat nic jiného, než že se těším na již blížící se filmové zpracování :)
Bylo zvláštní opět se ocitnout ve světě Hunger Games, zvlášť při představě "lidského" Corionala. Rychle jsem se dostala zpět do tohoto světa. Příběh se velmi dobře čte a doplnění balad je zajímavé oživení.
Zpočátku mě překvapila povaha Corionala, který měl city. A v samém závěru jsem vlastně byla taky překvapená, ale už tedy ne příjemně. Sledovat přerod jeho postavy, bylo zajímavé a v samotném závěru jsem jím opovrhovala. V podstatě nad tím musím stále přemýšlet.
Kniha byla skvělá! Vrátila jsem se naplno do světa Hunger games a užívala každou minutu. Bylo tam tolik zvratů a překvapení... Jediné co mi vadilo, je že z knihy jsem měla dojem, že je psaná pro mládež, což dokazuje i štítek. Nevím, zda to může být překladem či kniha takhle psaná je. Každopádně jsem zvědavá na filmové zpracování.
(SPOILER)
Sérii Hunger Games mám velmi ráda, převažovaly ale obavy, jestli bude návrat do tohoto světa mnou vnímán pozitivně. Musím uznat, že kniha mě zaujala, už jenom myšlenkou na lidštějšího Snowa. Nechtělo se mi věřit, že Coriolanus může být hodný. A on vskutku měl dobré srdce, ale výchova Kapitolského režimu takové chování potlačila a mohli jsme sledovat pomalý přerod v prezidenta tyrana.
Co se budu rozepisovat, knížka se četla skvěle. Zvláště část věnovaná samotným Hrám, které byly ještě v "plínkách", tudíž jim chyběla pompéznost a mediální popularita. Jen mě mrzí, že příběh je vyprávěn jen z pohledu Coriolanuse. Zajímaly by mě osobní postřehy Lucy Gray nejen během Her, ale i její pocity ke Coriolanusovi.
Poslední část knihy se zdála být trochu utahaná. Za mě to byla ale vynikající část, plná nedůvěry, paranoi a strachu. Kde tyto aspekty pomalu utvářely charakter Snowa, jak ho známe.
A teď počkat na filmové zpracování.
(SPOILER)
Líbilo se mi, že nám autorka v podstatě ukázala jak se vyvíjely Hladové hry, a který ročník byl zlomový v přístupu k nim.
Celá část, kdy byli v Kapitolu mě hodně bavila, ale jakmile se to přesunulo do Dvanáctky už mě to moc nedokázalo zaujmout, zvrat byla pouze Sejanova poprava a útěk Lucy Gray. Obě tyto události se ale odehrály až těsně před koncem.
Přestože děkan Highbottom a doktorka Gaulová tam byli často, ocenila bych, kdyby tam byli ještě víc, protože mě zaujali nejvíce ze všech postav a jejich osobnosti mohly být dále rozvinuty.
Tuhle knihu nemůžu mít ráda. Ne že by byla špatně napsaná, vlastně si myslím, že je hodně dobrá, ale nemůžu ji mít ráda, protože z povahy hlavní postavy se mi chtělo celou dobu zvracet. Konec mě ani nepřekvapil, spíš jsem ho čekala, protože jak jinak by to mohlo dopadnout se Snowem, který je tak neuvěřitelně egocentrický, vyšinutý a s pocitem vlastní nadřazenosti? Pořád si o sobě myslel, jak strašně je dokonalý, a i v momentě, kdy věřil, že zemře, tak se vše v jeho hlavě točilo jen a jen kolem něho.
Kniha rozhodně stojí za přečtení, navzdory tomu, že jí dávám jen tři hvězdičky, ale počítejte s tím, že vás na nějakou dobu zavalí jako obří kámen a stáhne vás ke dnu.
Teprve to mám rozečtené ale luxus. Stejná atmosféra při čtení jako "kdysi dávno".
(SPOILER)
Tahle kniha má dobrý i špatný věci. Začnu těmi dobrými. Je to návrat do světa hunger games, akorát o hodně let dozadu. Bavilo mě porovnávat rozdíly, mezi těma Hladovýma hrama z 10. a 74.,75. ročníku. ( sedmdesátý šestý už vlastně nebyly klasický) Pokud si pamatujete na jména a pojmy z předchozí trilogie, je tam pár "eastereggů". Líbilo se mi jak se tam řešilo, jestli by ty hry vlastně neměli zrušit. Dokonce i ten otrava Coryo neochotně připustil, že se mu to nelíbí. Lucy Gray a Sejanus jsou fajn postavy. A to že mladej Snow vlastně žil v chudobě stejně jako Katniss taky určitě stojí za zmínku. Teď negativa. Je to strašně, ale strašně dlouhá kniha i když má nějakých 500 stran, což není zas tolik, hrozně se to vleče. Jasně, jsou tam i napínavější části, ale převažují ty nudný. Coriolanus je celkem nesympatiká postava, ale je to tady naschvál napsaný tak aby se z něj nestal takový ten klišé broken záporák. Proč ty některé kapitoly nejsou napsaný z pohledu Lucy? Byla v aréně, takže by to mohlo být napínavější. Nebo to Suzanne mohla prostě proškrtat, aby to nebyla taková bichle. Coriolanus a Lucy Gray by mohli být fajn duo, kdyby se to s nimi nevyvíjelo tak rychle. Je tam na můj vkus moc postav a to jsem četla Převorství u pomerančovníku. A některá jména jsou celkem divná. (To bude tím Kapitolem :) )
P.S. Chudák Sejanus :(
P.S.2 Proč tolik jmen končí na koncovku us? Coriolanus, Sejanus, Festus... z toho by jednomu hráblo.
Návrat do světa Hunger games chtěli asi všichni. Ale jsou všichni spokojení s tím jak ten návrat vypadá....? Vracíme se o 60 let před děj prvního dílu. Tedy do desátého ročníku Hladových her. Hry samotné vypadají jinak. Nejsou tak okázalé, nejsou tak nabušené technologiemi - ono rozdíl 60 let je obrovský. Ale hlavně hry už moc netáhnou. Kapitol tak experimentuje s tím jak přítáhnout ke hrám víc pozornosti. Díky tomu se přímo do centra dění jako trenéři dostanou vybraní studenti coby trenéři spláců. A tady se nám na scénu dostává budoucí prezident Snow. Jako 18ti letý chudý student a trenér splátkyně z 12. kraje.
To k ději stačí a teď moje dojmy. Za prvé mi kniha přišla opravdu zbytečně dlouhá. 504 stran je moc. Škrtal bych minimálně na 350. Děj je chvílemi poměrně zdlouhavý a některé pasáže jsou až nudné. Některé naopak ne. Podle mě část knihy, kdy upustíme arénu a děj se potom odebere poměrně nečekaným směrem je prostě moc dlouhá a měla být zkrácena.
Otázky, které mě na Panemu a potažmu celém světě HG zajímají zůstávájí stále nezodpovězené a to mě mrzí. Chtěl bych vídět více do pozadí konce USA a vzniku Panemu jako i vhled do celkového stavu zbytku světa. Aspoň trošku.
Poslouchal jsem audioknihu načtenou panem Táborským. To bylo skvělé. Jen hlavní hrdina je 18ti letý mladík. Možná stálo za to vybrat mladšího interpreta?
Rozhodně bych se do světa HG rád vrátil, ale v trochu akčnějším pojetí a ideálně s nějakým rozkrytím pozadí toho celého systému. Reálně bych hodnocení viděl tak na 3,5*
Kniha vás zavede na začátek. Příběh je velmi krásný napsaný tak že vůbec nenudí. Čtete se to samo.
Od tohoto pokračování jsem očekával mnoho a neříkám, že jsem zklamaný... pouze při čtení to bylo častokrát velice zdlouhavé a nudné... Poté co jsem viděl trailer na filmové vydání tak se velice těším a jsem rád za přečtení této knihy. Mohlo to být ale kratší
Jako bych od doby četby Arény smrti vyrostl a už mi to nestačilo. Nebo Balada oproti předchozím knihám trilogie zbytečně nabobtnala a tím ztratila ten pořádný říz? Nestaly se zvraty knihy povrchní a vývoj hlavní postavy nezajímavý? Dění v aréně nemělo řádný šmrnc a změna lokace jinam sice byla vítaným zpestřením, výsledkem je však popis vzniku šedého "normalizačního" spolupracovníka/konfidenta režimu, který z nějakého důvodu z čista jasna začne popírat část své na desítkách předchozích stránek postupně budované osobnosti. Jak moc má čtenáře bavit četba o sebestředném sobci? Nevím, jako doplnění Hladových her zajímavé, ale chybí mi tam něco, kvůli čemu bych se měl ke knize vracet.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie americká literatura reality show pro dospívající mládež (young adult) fantasy
Autorovy další knížky
| 2010 |  Aréna smrti |
| 2012 | Aréna smrti / Vražedná pomsta / Síla vzdoru |
| 2011 | Síla vzdoru |
| 2020 | Balada o ptácích a hadech |
| 2010 | Vražedná pomsta |
Coriolanus Snow, student tak tak skrývající zašlou elitnost své rodiny, doufá, že když se stane trenérem v následujících Hladových hrách, pomůže mu to dostat všechno zpátky. A ještě víc. Ale dostat nějaké pískle z Dvanáctého kraje? Mohlo by to být ještě víc ponižující?
Co je důležité zmínit na začátku, je fakt, kdy se děj knihy odehrává. Teprve deset let po válce. Takže lze všude cítit, že ani lidi v Kapitolu na tom nejsou nejlépe. A kdo ví, zda žít v kraji (tedy až na tu každoroční losovačku) nedavá možná větší naději. Protože když nemáte peníze, může se snadno stát, že skončíte dost špatně. Když se díky penězům těžce dostanete do Kapitolu, velice snadno se kvůli jejich absenci dostanete zpátky do krajů. A právě v tenhle moment se setkáváme s mladým Snowem.
V okamžik, kdy je jeho budoucnost, i jeho rodiny zavislá na tom, jak dopadnou Hladové hry. Přeci jen, je to teprve desátý ročník, a věci jsou trochu jinak. Žádný luxus, ani status celebrity, když se vám bude dařit, žádné pozlátko ani falešnost, prostě jenom špína. Vlastně je úplně běžné, že se "vylosovaní šťastlivci" z krajů ani začátku her nedožijí. Kvůli absenci jídla a drsným podmínkám, ve kterých jsou do začátku držení. Přeci jenom, hry tady nejsou primárně od toho, aby se lidé bavili. Jsou od toho, aby se tvrdě ukázalo, že Kapitol nikdy neodpouští a bude to připomínat napořád. Což je hodně velký rozdíl od toho, v jakých podmínkách se odehrávají o šedesát let později. Jde tady tedy skvěle pozorovat ten úvodní popud. Je to totiž Snow jako jediný, kdo se snaží už od začátku, aby jeho svěřenkyně vůbec přežila, protože je na tom zavislá jeho budoucnost. Navíc pozorování a vytváření nových nápadů je vlastně součástí jeho školní výuky. A už v ten moment je vidět vznik oné rozpolcenosti, která je pro celý vývoj charakteru Snowa stěžejní. Všechno dělá pro sebe. Aby Lucy Gray vyhrála. Protože potom vyhraje i on. A tím pádem se nastatruje jeho návrat i jména jeho rodiny. Přeci jen, jeho ambice nejsou nijak nízké. A i už v tak mladém věku je skvělým manipulátorem. Umí si věci otočit ve svůj prospěch. Co ale nezvládá, jsou city, které se v něm začínají probouzet. Přičemž sám sebe stále přemlouvá, že to tak není. Že to i nadále dělá jenom kvůli sobě. A je proto úplně skvělé, že je kniha psaná z pohledu Snowa. Protože samotné Hladové hry, jsou jenom začátek. A když přijdou první pochybnosti, je třeba se rozhodnout, zda to za to stojí nebo zda nebyl původní plán možná lepší...
("Růže jsou rudé, modré fialky,
já že tě miluju, pozná se už už z dálky.
Lásko, i okamžik s tebou je mi tak milý
a toužím s tebou být každičkou chvíli.")
Čili problém v knize není příběh sám o sobě nebo s postavami. Je to prostě zrození tohohle velkého, mocného, krutého a přes mrtvoly jdoucího budoucího Snowa, zakončený v tom nejlepším možném momentu. Je to začátek jeho příběhu, kde v podstatě sledujeme "origin záporáka" z vlastního pohledu. Takže je to tedy dost depresivní čtení. A vždy, když se ukáže jiskřička naděje, je zašlapaná nejen dějem, ale zároveň působí ta "znalost věcí budoucích".
Bylo fajn se vrátit do příběhu a osvěžit si ho před návštěvou kina. A bylo to pořád stejně dobrý. Byť tentokrát jsem to četla konečně česky, takže trochu změna vlastně proběhla...
Bohužel mi to opět připomnělo, jaká je škoda, že Suzanne Collins nemá ve svém rejstříku dobrých skutků víc knih, protože píše vážně dobře. A vlastně je mi jedno, o čem, protože je prostě strašně moc příjemné vstřebávat její slova. A celý si to užívat.