Balada o žaláři v Readingu
Oscar Wilde
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/103155/balada-o-zalari-v-readingu-103155.jpg
4
142
142
Baladou o žaláři v Readingu se Oscar Wilde vyrovnával se svým pobytem ve vězení - byl odsouzen na dva roky těžkých nucených prací za homosexualitu, která byla od roku 1895 trestná. Šlo ovšem o zástupný důvod: soudobá společnost se jej především chtěla zbavit. Prostřednictvím osudu vojáka, který zabil svou milou a je uvězněn a následně popraven, autor balady s hořkostí nahlíží na krutost a odlidštěnost viktoriánského vězení. Vězňův příběh jej vede také k úvahám o lidské lásce, pomíjivé a člověkem málo ceněné. Působivými ilustracemi doprovodil Ivan Štrouf.... celý text
Literatura světová Poezie
Vydáno: 2011 , Odeon , DoplněkOriginální název:
The Ballad of Reading Gaol, 1898
více info...
Přidat komentář
Druhé mé setkání s dílem pana Wildea. Na rozdíl od Šťastného prince, jehož příběh pro mě byl drásající, tento vedl jen k zamyšlení v lehce pochmurném duchu. Snad že už od začátku (podle názvu) člověk ví, co ho bude čekat, snad že částečně chápe potřebu společnosti trestat... rezonuje ve mně pocit pochopení obou stran (vězně i společnosti).
Téměř máchovský příběh. Wildova skladba, rozdělená do 6 částí, je stejně temná jako Poeova povídka Jáma a kyvadlo, podobně ponurá jako Máchův Máj...
"Přešli jsme dál a duši rval
nám Soud a Smrt a Strach;
kat s kufříkem se zlodějsky
v soumraku dovnitř vtáh,
a každý z nás se hrůzou třás
přes vlastní hrobky práh." (s. 33)
"Žíravé vápno bude mu
maso a kosti žrát,
masíčko ve dne, v noci zas
ohryže křehký hnát;
masíčko teď a kůstky pak -
leč srdce napořád." (s. 53)
Pro mě bylo hrozivé už jen číst Wildeovo dílo, které zcela postrádá typickou lehkost a odstup. Tohle je vážné, váhu to má drtivou a ten kontrast ve mně vyvolává nesmírný soucit.
A ještě vím - a to bych rád
chtěl sdělit se všemi:
z hanebných cihel stavějí
žaláře na zemi,
a Bůh aby tam neviděl,
sepnou je mřížemi.
Oscar Wilde patrí medzi mojich obľúbencov a tak som sa odvážila siahnuť po jeho ďalšom diele. V tomto prípade, po balade, ktorej obsah bol inšpirovaný Oscarovim pobytom vo vezení v Readingu. I napriek tomu že som sa celkom obávala, vzhľadom k tomu že poézia nie je moja šálka kávy, ako sa hovorí, musím potvrdiť že som nebola sklamaná. Oscar bol jednoducho skvelý spisovateľ. Nemožno poprieť. Páčia sa mi jeho filozofické úvahy. A čo sa týka balady, človek sa skutočne musí zamyslieť nad niektorými vecami, aby pochopil pravý zmysel autorovho počinu, alebo sa aspoň sčasti vžil do jeho kože.
Doporučuji čtenářům tohoto Wildova díla srovnat si překlad Františka Vrby(zde) s překladem "Vězeňské balady z Readingu", vydané nakladatelstvím Radix. Tam překladatel překládal Wildovy verše doslovně a vedle nich uváděl anglický originál. Proč o tom píši: myslím, že cílem překladu by mělo být vystižení "ducha" díla, ne otrocký převod do češtiny! Rozdíl v obou překladech Balady je obrovský - zde krása, tam katastrofa!
Krásně tísnivé verše. Poštěstilo se mi zapůjčit toto bezmála stoleté vydání a jen to umocnilo zážitek. Listovat touto zažloutlou stařenkou, představovat si, kolika čtenářům musela projít rukama, kde všude čekala, až si ji někdo zapůjčí a stejně i po tak dlouhé době má stále své místo ve veřejné knihovně. Nezapadla, nikdo ji nezatratil. To je přece krása sama o sobě.
Jen mám u těchto děl trošku problém dávat hodnocení, copak jde tato tvorba hvězdičkovat?
Něco, co je postavené na pocitech, melodii, subjektivním vnímání každého z nás...
Tak tohle byla ta nejkrásnější věc od Wilda, co jsem četla. Ne, že by ostatní jeho díla byla špatná, ale občas mi přišla poněkud nedospělá (ne, že já bych byla vyspělá...), ale v tomhle díle jako by najednou opravdu viděl to, co je v životě důležité. Asi to bude tím životním zklamáním, ale konečně mi přišlo, že dokáže vidět krásu (kterou je tak posedlý...) v maličkostech.
Jsou zatím jen dva autoři, jejichž poezie mi není proti srsti - Shakespeare a Wilde.
Wilde rozhodně patří mezi mé nejoblíbenější autory. Proto, když jsem si knihu z knihovny vypůjčila, na mne padly obavy, že to bude třeba dost odlišné od toho, co jsem od něj zatím přečetla. Četbu jsem trochu odkládala, ale když se mi naskytla volná chvilka a hlavně vhodné rozpoložení, vrhla jsem se na ní a dočítala téměř se slzami v očích.
Zamýšlím se i v ohledu porovnání tehdejší doby s dobou dnešní a nenacházím slov.
Nádherná poezie. Od Wildea jsem četla více knih a nemůžu říct že by mě některá nebavila.
Vždy mě mrzelo, že Oscar Wilde psal tak zoufale málo poezie. K jeho básním z rané tvorby se tak špatně dostává, a to jsou tak skvělé. Jsem rád, že aspoň ke konci, kdy v jeho životě bylo nejhůře, se k poetické tvorbě vrátil a napsal tuhle překrásnou působivou poemu...
Wildeova próza mi vždy připadala úchvatná a proto jsem ráda, že jsem měla možnost zakusit od něj i něco z poezie. A ano, svého génia dokonale obhájil. V baladě vypravuje lidský příběh, do kterého umě vtiskl všechny své niterní pocity - lásku, samotu a především hlubokou neutuchající bolest. Ač se báseň váže k jeho konkrétnímu zážitku, dá se vyložit i na každou obtížnou životní situaci, čímž splňuje umělecké očekávání a stává se tak - jak tomu u kvalitní poezie bývá - lékem pro čtenářovu duši.
"A každý člověk na světě
svou lásku zabíjí,
ten vraždí hořkým pohledem
ten sladce opíjí,
zbabělec vraždí polibkem
muž mečem vraždí ji."
Autorovy další knížky
| 1999 |  Obraz Doriana Graye |
| 2005 | Jak je důležité míti Filipa |
| 1999 |  Lady Fuckingham |
| 2004 | Strašidlo cantervillské |
| 1919 | Slavík a růže |
Krásné básně, poprvé jsem četla něco takového a docela mě to vzalo.