Balady a romance
Jan Neruda
Sbírka Balady a romance z roku 1883 je dílem představujícím Nerudův příklon k lidové poezii. Název nastiňuje žánrové ladění sbírky, avšak Neruda zvolil netradiční pohled a obvyklá schémata útvarů balady a romance často narušuje. S klasickým tragickým koncem balad se tu proto setkáme jen zřídka. Sbírku prostupuje tematika zejména z oblasti náboženství, legend, rodinných vztahů a historie českého národa.... celý text
Přidat komentář
Poezii zrovna dvakrát neholduju a knihu jsem četla jenom díky školní povinné četbě. Knihy jsem se bála, hlavně tomu, že baladám nebudu rozumět. Mile mě ale překvapilo, že se mi většina básní četla dobře. Není to sice kniha ke který se budu vracet, ale není ani nejhorší. Prostě takový průměr.
Některé z básní se mi skutečně líbili, jiné mě skoro neoslovili a dočítat je do konce bylo utrpení. Pěkná byla romance o Karlu IV. a vínu nebo jak tam byli ti oběšenci. Už nevím, jak se ta balada jmenovala, ale taky se mi líbila.
Krása. Téměř i tyto balady jsou fejetonky. Reakce na tvorbu Erbenovu, Havlíčkovu, lidové žánry... Je to úžasné s jakou odvahou to Neruda umí prodat. Ale není doceněn, jak koukám v komentářích.
Víc než absence 4 básní (Balada o černém jezeře, Balada o jaře 1848, Balada italská, Balada májová) mě mrzí, že chybí úvodní motto:
"Volím slovo prosté,
chci tu báji vypravovat
z úst jak lidu roste."
Neruda v básních oslavuje vlastenectví, historii, lásku, Boha.
Zapamatovatelné jsou příběhy Balada stará - stará (smutný osud mladé matky) nebo Romance helgolandská.
Zajímavou atmosféru má Balada zimní.
V romanci o Karlu IV. pobaví charakteristika Čechů:
"Však jaká země — taký lid!
vás kdyby učit chtěli všichni svatí,
zda všimnou si jich Češi paličatí —
buď svatý rád, když není bit!
Jak bych zde mlátil otep slámy!
Nechť chci со chci, za krátký čas
se všechno jinak zvrtne zas —
mám já to bídu s vámi!"
(...)
"»Nu vidíš, králi: tak náš lid!
Má duši zvláštní — trochu drsná zdá se —
však květe po svém, v osobité kráse —«
teď přerušil svůj náhle klid
hned rozveselen Vilhartice —
»ach přibliž k tomu lidu hled
a přitiskneš svůj k němu ret
a neodtrhneš více!«"
Milá je vzpomínka na Karla Havlíčka Borovského v Baladě o o duši Karla Borovského:
„Svatý Jene z Nepomuku,
drž nad námi Čechy ruku,
by nám Bůh dal, co dal Tobě,
náš by jazyk neshnil v hrobě!“
....................................................................................
Čtenářská výzva 2018 - kniha poprvé vydaná před rokem 1950
....................................................................................
Záměrně jsem si z knihovny vybral titul, který vznikl nejen před rokem 1950, ale byl i vydaný před uvedeným rokem.
"K padesátému výročí básníkovy smrti se 4 kresbami v typografické úpravě Karla Svolinského."
Neruda zkrátka umí a tato sbírka mi přijde jako jedna z nejstravitelnějších. Líbí se mi fantazie a originalita, kterou tu musel básník použít.
Byla jsem až překvapena, jak lehce se tato kniha četla. Některé básně jsou opravdu dojemné, jiné jako z dnešní reality, další zase připomenou autorovu dobu. Jedno ale mají společné - hovoří ke čtenáři s naléhavostí a dotknou se vás. Pro mě příjemné zopakování školní četby.
Bylo mi deset, když jsem tuhle knížku našla u babičky v knihovničce. Do týdne jsem ji uměla celou z paměti. Pan Neruda si získal mé dětské srdéčko a drží se v něm dodnes.
Tak toto není čtení pro mě. Vzhedem k tomu, že jsem to měla jako povinnou četbu, tak se mi to líbilo ještě míň. Nevím, jestli jsem ještě na to moc mladá nebo na to nemám mozkové buňky, ale většinu balad a romancí jsem nepochopila.
Velmi rychle se čte. Některé básně se mi moc líbily, bylo i pár takových, které se mi moc nezdály. Ale ve výsledku kniha nebyla nijak strašná...
Lepší tři hvězdičky, některé balady (a romance) byly skvělé, ale ty horší to tak nějak převážily a na čtyři se to pro prostě nevyšplhá.
Průměrné dílo. Některé balady se mi líbily, jiné ne, to samé romance. Avšak musím zase ocenit, s jakým důvtipem si pan Neruda s dílem pohrál.
Ne všechny balady či romance se mi líbily, ale na výběr je jich dost na to, aby si každý našel tu svou. Takže za mě 4*. Pokud se člověk na četbu nesoustředí, bude mít se vstřebáním a doceněním problém, je třeba vnímat každé slovo - ale pokud tak učiníte, pochopíte toho dost a dost. :)
Velmi povedené dílko, jelikož čítá jen 18 básní, najdeme ho na zhruba 50 stranách, což by mohli zvládnout i notoričtí nečtenáři. I když musím uznat, že pokud vás při čtení něco ruší, je pak horší to pochopit, protože kolikrát jsou věty velmi dlouhé. Jinak se to četlo příjemně, zabralo mi to asi půlhodinku necelou. Na povinnou četbu dobré:)
A tak některé balady zaujaly, jiné zase vůbec - stejně tak i v případě romancí. Sbírka je to celkem nenáročná a nedlouhá rozsahem a některé verše se panu Nerudovi opravdu povedly, ale osobně jsem se nemohla ubránit srovnání s Erbenem a jeho Kyticí a prostě Erben jasně vede, tohle byl spíš průměr...
Jednoduché, okázalé...zkrátka to, jakým způsobem se mu podařilo zaměnit balady a romance, vyžaduje notnou dávku elegance a básnického důvtipu. A ten Neruda bezpochyby má! :-)
A jéje... Když vidím zdejší hodnocení, uvažuji nad tím, co většina lidí pode mnou považuje za krásné verše. Ach, samozřejmě - náš lid má duši zvláštní - trochu drsná zdá se - však kvete opravdu po svém v osobité kráse, nebo je dnešní čtenář verši pouze znechucen?
Autorovy další knížky
2014 | Povídky malostranské |
1947 | Kam s ním? |
2009 | Balady a romance |
1959 | Písně kosmické |
1941 | Hřbitovní kvítí |
Poezii nečtu, ale "vyhecovala" jsem se k tomuto dílku. Některé balady/romance se mi četly dobře, jiné hůře, ale souhlasím s komentáři níže, že je to krátké dílko, které by mohl zvládnout každý do půl hodinky a že by si ho člověk alespoň jednou za život měl přečíst. Mně osobně se nejvíc líbí Romance o Karlu IV.,, kdysi jsem první sloky uměla nazpaměť, jak mě zaujala :-). Hezká (ale smutná) je Balada dětská, na kterou si pamatuji ze školy, a při čtení jsem zjistila, že jsme četli ještě minimálně Baladu českou a Baladu štědrovečerní. Já jsem byla zvědavá hlavně na Baladu o Černém jezeře, protože jsem tam hodně jezdila v dětství a nyní tam jezdíme každoročně na lyžování. V některých verších jsem to jezero úplně viděla před očima :-). Hezky napsané. Asi tak polovina básní mě neoslovila, ale neodsuzuji je. Jen to není můj šálek čaje.