Básně noci
Vítězslav Nezval
https://www.databazeknih.cz/img/books/73_/73172/mid_basne-noci-ppo-73172.jpg
4
227
227
Vydání druhé v Odeonu jako neprodejná premie členské knižnice 223. svazek KČ
Přidat komentář
Nezvalova poezie odráží dobu. Vydání z roku 1966 otevírá Dedikace (1929) Smuteční hrana za Otokara Březinu.
„Král leží na marách ve dveřích dvorany“
V Podivuhodném kouzelníkovi autor myslí „na budoucnost Evropy té kolonie uprostřed níž můj přísný národ“, optimisticky zní „má píseň je duhou s ní kráčej/ troubí postilión a koníci poběžte k nivám“. Často se objeví řetězec asociací:
„Měsíc
rybí oko
čočka
poslední z rodokmene kouzelníkova
srp
jenž požíná démantové nebe.“
Zní revoluční „Soudruzi do boje!“
Když se čtenář na cestě od Grónska přes Indii do uhelného dolu nepatrně ztrácí a přemýšlí nad lidovou formou básní, sám autor připomene kuplety.
„Od pásma k pásmu hemží se
jen samé výlety
dnes básně mají oblibu
jak včera kuplety“
Nezval vzdává hold Edisonovi nejen ve stejnojmenné skladbě, ale připomíná ho i v básni Signál času (1931): „cítím Edison už asi nežije// Co je mi teď do tvých slavných vynálezů/ když ty uvadáš jak malá snítka bezu/ osmdesát čtyři léta míti spěch/ proto abys nabral naposled svůj dech“.
Často se opakuje motiv noci; Nezval zaujme neotřelými přívlastky „embryonální hlavy“, „hašišové bradavky“, „hašišové básně“.
„Odpusťte mi dobrá příští pokolení
žil jsem v době kdy se rytmus stále mění“
„Smějte smějte se mně lidé příštích let
Pro mé popěvky pro bizarní můj svět“
„Kolik událostí tolik různých not
je mně líto těch kdož nenalezli bod
z jehož perspektivy NE se mění v ANO
jak se mění večer v noc a noc v své ráno
v které rovnoběžky sbíhají se zas“
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------
ČV - Kniha s černobílou obálkou
(Obálka sice časem zašlá, ale černá jako noc, po odkrytí obalu bílá jako den.)
Těžko komentovat poezii, těžko komentovat tuto sbírku. V zásadě souhlasím s názory, že převládá krása nad smyslem - ale zdaleka ne vždy to vadí! Místy jsem byla opravdu unešena proudem nádherných slov a nebývalých spojení, krásou slov obyčejných, někdy jaksi nepatřičných, ale někdy opravdu citelně chyběla ta hloubka.
"Naše životy se nikdy nevrací
umíráme v troskách iluminací
jako jepice a jako blesky hromů
už se vznáší světla mezi listím stromů
už se chvěje v sněhu elektrický drát
už se blíží doba světlých promenád"
(Edison, str. 111)
"Není absolutna v této panice
všecko splývá nevíš kde jsou hranice
vyvolávám stěží matné snímky dění
pranic netrvá a všecko je i není"
(Signál času, str. 125)
Hodnotit tuhle knihu je pro mě nepřestavitelně obtížné, protože musím přiznat, že momentálně jí nesnáším. Nejde o to, že by byla špatná, ale měla jsem jí v maturitní četbě, jejím rozborem jsem strávila den a půl a stejně jsem z ní nebyla moudrá :o). Vážně jsem se modlila, abych si ji nevytáhla, protože skutečně nevím, co bych o ní řekla. Nejsvětlejším bodem celé sbírky byl ovšem Edison, který je skutečně nádherný a co je důležité, má myšlenku :o). Z mého pohledu jsou to skutečně těžce vybojované tři hvězdičky...
Básně v této sbírce plně vystihují myšlenky surrealismu. Jelikož jsem tento směr nikdy nějak zvlášť nevyhledávala, neoslovilo mě nějak extra ani toto dílo. Aby člověk plně pochopil veškerou hloubku, musí mít neobyčejný přehled o všem možném (od antiky, latiny, přes československé dějiny, až po vlastní život autora a spoustu dalšího). Podivuhodný kouzelník je ale báseň skutečně výjimečná, která nutí k zamyšlení a kterou hodnotím jako nejlepší z celé sbírky.
Krajně nevhodné jako literatura na záchod, kde jsem měl v plánu si pěkně zpříjemnit ranní stolici krásnou poezií. Nezvalovo básně jsou tak dlouhý, že bych se u kadění stihl i nasnídat a tu snídani zase vykadit. Na druhou stranu mne to inspirovalo k tomu, abych si sám po ránu zaveršoval a mohl se tak připojit ke svému nejlepšímu příteli Palivovi do řad básnických:
Slunce zamčené v ranním šeru
Vyčkává dokud se nevyseru
A ptáci nedostanou pokyn vzleť
Dokud nevytlačim svou ranní hněď
Dráha světla se po noci zase srovná
Když vyseru všechny svoje hovna
A neni zač, světe, protože seru rád
Čímž každé ráno startuji tvůj aparát
Když odečtu nebesky krásnýho Edisona tak jsou Básně noci oproti ostatní sbírkám od velmistra Nezvala trochu slabší, ale stále krásné.
Nezval je mistr pera. Co mi u poetismu jeho ražení chybí je smysl. Stránky jsou plné překrásného jazyka a neobvyklých spojení. Přesto po několika stránkách se člověk ztrácí v textu, lehce se utápí v oné kráse jazyka a vlastně tápe nad klasickou otázkou: "Co tím vlastně chtěl básník řícc?" A když se vymaní z oné občas až dusící liány poezie, zjistí, že onen smysl často není vůbec nijak hluboký nebo překvapivý. Nezval jednoduše sice šokuje slovními spojeními, nikoliv však hloubkou textu. Pokud hledáte něco hlubokomyslného, šáhněte někam jinam, pokud vás uspokojuje krásný jazyk, neváhejte.
Krása ukrytá ve slovech. Tu já miluju. Jeden z největších pokladů české poezie.
"Bylo tu však něco krásného co drtí
odvaha a radost z života a smrti."
Pěkná a velice poutavá sbírka básní. Nejvíce mě zaujal Edison, Zpěv druhý-Rodokmen kouzelníkových předků a Zpěv pátý- Láska.
Přikládám pár mých oblíbených úryvků z básní.
Bylo tu však něco těžkého co drtí, odvaha a radost z života i smrti. (Edison, st. 102)
Jak vás milovat vy cesty bez cíle
vás vy noci tropů slunce opilé
vás vy světla vás vy noci hoře
vás vy světla utopená na dně moře
vás kdož umírali jste tak vesele
budou z vás teď bambusoví andělé
já vás vzpomínám však kdo to ještě pláče
už zas vyráběti nové vypínače...
(Edison, st. 115)
Noc je studená a vlny příliš mrazí
(Síla času, st. 126)
Naše životy jsou sto let stará smrt
(síla času, st. 123)
Nezval byl skvělý básník a na téhle sbírce je to vidět. Stejně dobře je na ní ale znát, jak marnotratně se svým darem zacházel. Přečteno jedním dechem (a ne, že by to nešlo) působí sbírka dojmem dobře promazaného stroje. Pracuje sice skvěle, ale mechanicky. Pokud si člověk přečte jen malou část, téměř se dá říci že jakoukoli, bude nadšen. Tím samozřejmě nechci říct, že by v téhle sbírce nebylo slabších nebo naopak silnějších míst. Skvělý je především Edison. Nikdy nezklame. Zbytek sbírky mě zas až tak nesebral, i když Nezval je Nezval. kníže českých básníků.
Komentovat poezii není zrovna jednoduché. Každý si do čtených veršů může projektovat trošku jiné chápání a vnímání a co někomu může nadchnout smysly, jinému vklouzne jen jedním okem tam a druhým ven. Nezval je jistojistě mistrem rýmu, neochvějným veršotepcem a trubačem metafor. Z Básní noci mě nejvíce zaujal Edison a Silvestrovská noc, neboť jsou vlnou, na níž naladěn jsem se vezl. Částečně mě zaujaly některé zpěvy a části Podivuhodného kouzelníka (zpěv třetí a Uhelný důl z Šestého zpěvu) a Akrobata. Kupodivu docela zajímavá mi přišla Ediční poznámka.
Nejlepší podle mě zpěv pátý - láska a samozřejmě Edison.. "Bylo tu však něco těžkého co drtí, odvaha a radost z života i smrti."
Autorovy další knížky
| 2001 |  Manon Lescaut |
| 1969 |  Edison |
| 1999 | Básně noci |
| 1966 | Sbohem a šáteček |
| 1971 | Anička Skřítek a Slaměný Hubert |
První dvě básně šli. Nebyly zbytečně dlouhé a více méně dávali smysl. Zbytek mě už zas tak moc nebavil. Jinak doporučuji k maturitě, čte se to opravdu dobře a rychle.