Básně z koncentračního tábora
Josef Čapek
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/111591/bmid_basne-z-koncentracniho-tabora-65b929798ca8e.jpg
5
91
91
Básně vycházející z konkrétních zážitků i vzpomínek a upínající se k existenciální reflexi údělu člověka vydaného vládě zla. Verše jsou vzdálené optimistickému patosu a rétorice. Roku 1980 byla kniha rozšířena o překlady básní a vydána pod titulem Oheň a touha.
Přidat komentář
Dovolím si přidat ještě jeden rým, u kterého mě osobně vstávaly vlasy hrůzou - protože on nevěděl, zato my u čtení jeho básní vím, že chudák Čapek to štěstí neměl. Doma jsme nad touto knihou velice diskutovali, neboť žena -jakožto zástupce toho jemnějšího "Homo Sapiens" u toho pronášela komentáře, jak to vůbec mohl v takovém prostředí, jako je koncentrák psát- já zastával názor, - "No protože se z toho musel vypsat".
„V život zpět či v smrti chřtán
-co bude na konci cesty?
Tisíce jdou, nejsi sám..
Budeš, nebudeš mít štěstí?“
„Kdy i tvůj život vlastní se nezdá být už tvým,kdy temno nade vším se svírá a prokleto se zdá být všechno bytí –Ne, nikdy ne! i tehdy na dně srdce svítí nám stále ještě nepohaslá víra!“
Připadá mi strašně nespravedlivé, že jsme se na střední škole (1980-1984) učili o Josefu Čapkovi jen okrajově - a tím samozřejmě nechci znevažovat jeho práci malířskou a knížka Pejsek a Kočička provázeli mě i mé děti celým raným dětstvím. Básně z koncentračního tábora jsem četla po kouskách- vždycky jsem musela vstřebat, to co jsem četla a musela se odreagovat něčím lehčím. Musel být velice silná osobnost, každý jiný na jeho místě by se hroutil a propadl depresi, zatímco on psal takové nádherné a za srdce ( a nervy) beroucí básně.
Zatím asi nejsmutnější knížka, co jsem kdy četla. V průběhu četby čtenáři postupně dochází, jak se, na začátku téměř nezničitelný optimismus, láme a ztrácí. Co se nikdy neztrácí je stesk po bratrovi a rodině, který se objevuje v celé sbírce. Škoda, že se nedožil konce války.
Štítky knihy
koncentrační tábory smrt bratři
Autorovy další knížky
| 1956 |  Povídání o pejskovi a kočičce |
| 2004 |  Ze života hmyzu |
| 1964 | Stín kapradiny |
| 1997 | Kulhavý poutník |
| 1990 | Proč nejsem komunistou |
Pro mě bylo přečtení této knihy velmi silným zážitkem! Pokud si jen člověk na okamžik představí v jakém prostředí verše vznikaly a dá si dohromady, jak to vše skončilo... V mnoha chvílích jsem měla opravdu slzy na krajíčku... Velmi obdivuji Josefa Čapka za to, že ani v těch nejhorších chvílích se nevzdal NADĚJE, ta se prolíná celou sbírkou. Jedná se o jednu z nejsilnějších knih z období druhé světové války. Doporučuji ji přečíst všem!