Běsa
Dita Táborská
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/377489/mid_besa-N4O-377489.png
4
550
550
Znepokojivý román o hledání a ztrácení těch nejbližších. Běla a Sabina vyrůstaly jako dokonale na sebe napojená jednovaječná dvojčata — dokud jejich symbiózu nezačala rozežírat drogová závislost. Jejich matka prožila svůj život v paralyzujícím smutku z osudu jedné dcery a v marné snaze zakrýt ho před tou druhou, která svůj život takříkajíc zvládla. Ve stejném roce jako obě dívky se v české vesnici na Ukrajině narodil Vitalij, který se rozhodl řešit neutěšenou ekonomickou situaci odjezdem do vysněného Česka, země svých dávných předků. Práci dostával od Luboše, obchodníka s bílým masem, který jednou dostal odvážný nápad… Všechny postavy propojí dítě, které se po mnoha letech začne nepříjemně hlásit o slovo. Co vlastně chce? Má právo jim po tak dlouhé době vtrhnout do životů a znovu je obrátit vzhůru nohama? Román Běsa volně souvisí s románem Malinka a klade nesnadné otázky, co to znamená být něčí otec nebo matka.... celý text
Přidat komentář
Knihu jsem přečetla jedním vrzem. Úžasné se napojuje na Malinku a závěr doplněny ručně psanym deníkem dodává příběhu ještě větší ráz !
Kniha je velmi čtivá, i když téma zdaleka není jednoduché. Po přečtení Malinky jsem se dozvěděla, jak to všechno začalo, ale také jak to bylo dál. Osudy lidí jsou nevyzpitatelné a ne všichni bohužel mají na růžích ustláno.
Skvěle doplňuje Malinku. Autorka opět úžasně dokázala popsat závažné téma a vykreslit tak surový, nemilosrdný příběh hned několika osob.
Trochu mi vadilo, že jsem se v každé z kapitol zpočátku nedokázala orientovat v čase, sice to dřív nebo později vyplynulo z děje, ale prakticky pokaždé jsem zprvu tápala.
Jedna obrovská technická výtka na adresu zodpovědného redaktora: Četla jsem jako e-knihu a rukou psaný deník na konci knihy je v tomto vydání naprosto nečitelný. Zobrazuje se sotva přes polovinu screenu a nijakým způsobem se nedá zvětšit. Musela jsem číst s lupou, ale i tak to bylo velmi problematické. Úplně to degraduje hodnotu knihy.
Moc a moc děkuji paní Ditě Táborské za obě skvělé knihy a velmi bych si přála, aby v psaní pokračovala...
Musela jsem ji otevřít hned po dočtení Malinky. Smekám, je to geniální, propojené, vše do sebe zapadá. Doporučuju číst tak, jak jsou knihy vydány - první Malinka, druhá Běsa, jen tak to dává smysl.
Na tuhle knížku jsem se ohromně těšila, protože Malinka mě dostala do kolen. I Běsa byla skvělá, ale přeci jen tam pro mě už nebylo to wow a po přečtení toho v mojí mysli nezůstalo. Kdežto Malinka ve mě dojížděla ještě dlouho po přečtení. Nicméně je to opět výborné čtení, doufám, že se od Dity Táborské ještě dočkáme nějakých parádních kousků! :)
Kniha nezklamala, četla se sama, hned od začátku.
Malinku už mám přečtenou, tak mi všechno hezky do sebe zapadalo.
I v téhle knížce je vidět, že v životě nikdy nikdo před ničím neuteče. Co se má stát, to se stane. :-)
Litovala jsem, že kniha není delší.....až tedy na ten konec, to bylo, jako když to chvilku psal někdo jiný.
I tak dávám plný počet *.
Bolestný příběh, který mě zasáhl mnohem víc než Malinka. Při čtení mi bylo chvílemi dost úzko. Všechno to, co je v životech postav v Malince špatně, se tady dostává ještě o level výš. Někde jsem četla názor, že knihy jsou propojené tak, že v podstatě nevadí, v jakém pořadí si je přečtete. S tím rozhodně nesouhlasím. Nejde ani o děj, ten se opravdu časově prolíná, ale o pocity při čtení.
Teď trochu spoiler - pokud bych při čtení Běsy nevěděla, jak život Malky a vlastně celé její adoptivní rodiny ovlivnila její touha najít "první" mámu, vnímala bych knihu trochu jinak. A naopak, když bych při čtení Malinky už znala osud její biologické mámy, taky bych měla z knihy jiný pocit.
Zkrátka paní Dita Táborská ví, proč knihy napsala v tomto pořadí :-)
Malinku jsem nečetla. Údajně Běsa volně navazuje na Malinku. Dvě jednovaječná dvojčata. Ještě v mladém věku začnou brát drogy. Jedna to zvládne a jedna ne. Která to opravdu bude a jak se jejich životy vyvinou?
To vše se dozvíte v téhle pěkně zpracované knize. Co se mi na knize nelíbilo, byl lehce sci-fi navoděný konec, Matka a smrt, ale nezměnilo to názor na to, že se mi kniha líbí. Propletení a míchání osudu já můžu, lehce mi připomínalo My děti ze stanice Zoo. Právě přemýšlím nad Malinkou zdali si koupit a přečíst.
Po předchozí excelentní Malince mi bylo jasné, že i Běsa mne nezklame. A měla jsem pravdu. Běsa je totiž jednou z těch knih, které byste nejraději "zhltli" na jeden zátah, zároveň ale víte, že dlouho si pak nic tak skvělého nepřečtete, a proto si čtení užíváte a nikam nespěcháte. Autorka opět ukázala, že psát prostě umí, po stylistické a jazykové stránce nelze románu vůbec nic vytknout, stejně tak děj je vynikající, ani jsem nečekala, že postihne v podstatě více jak třicet let života jednotlivých postav. Jediné, co mi bylo líto, že jednotlivé etapy nebyly i delší, klidně bych snesla knížku dvojnásobného rozsahu a tím ještě větší propracovanost jednotlivých osudů.
Ve stejném týdnu, kdy se objevilo pokračování Malinky v knihkupectvích, se objevilo i v mé domácí knihovně. Já tu knížku zbožňuju a komu z vás se bude Běsa stoprocentně taky líbit? 1) Tomu, kdo má rád, když je v knížce všechno promyšlený, propracovaný, nepředvídatelný a tak nějak obyčejně chytrý! 2) Tomu, kdo je ochoten přeplánovat si program na následující hodiny, protože prostě nemůže přestat číst. 3) Tomu, kdo si dává v knihovně do samostatné poličky knížky, na kterých mu obzvlášť záleží, a půjčuje je jen těm, kteří je přečtou tak, že není poznat, že je drželi v ruce. 4) Tomu, kdo si rád nechá poradit od dalších čtenářů, kteří uměleckou úroveň Běsy aktuálně hodnotí devadesáti procenty… což se jen tak nevidí. 5) A taky tomu, kdo čeká na příležitost, až bude moci všem kverulantům, kteří se vyjadřují hanlivě o české literární tvorbě, ukázat, že u nás máme setsakra dobrý spisovatele!
Příjemně mě to překvapilo. Syrové i citlivé zároveň. Malinku jsem zatím nečetla a snad nebude vadit, když se k ní dostanu jako k druhé.
Moc by mě zajímalo, zda už při psaní Malinky autorka věděla, že bude chtít příběh Malky rozvést ještě v širších souvislostech v další knize, nebo zda tento nápad uzrál až po dopsání první knihy. Tato druhá je - nepopsatelná. Hlavně je vidět, jak autor musí žít se svými postavami, jak musí mít nahrubo rozvrhnuty jejich životy a jak je citlivě vykresluje, doslova vymalovává do detailů a podrobností. Vše do sebe musí zaklapnout. A zase ty situace, kdy si člověk uvědomuje, jak málo stačí, aby se život přehodil na úplně jinou kolej, jak nebezpečné je o něčem nemluvit, nebo zase naopak něco v nepravou chvíli říct, jak může strádáním duše strádat tělo, jak nelze zpřetrhat biologická pouta s našimi blízkými, protože tam někde uvnitř nás pořád jsou, ač nás realita od sebe jakýmkoliv způsobem odtrhla... nebo my sami bychom se chtěli odtrhnout... Fakt nepopsatelné. Děkuji za další krásný čtenářský zážitek. Za výbornou vrcholnou scénu mezi Bohem a Smrtem. A za to, že Bůh je žena... :-)
Velice bolestný příběh, který mě hodně zasáhl. Z mého pohledu byla tato knížka mnohem lepší než Malinka. Knížka se zabývá více tématy, postavy jsou zde velice dobře vykreslené , jejich životy jsou sice hrozné, ale napsáno je to velmi věrohodně a zajímavě. Deník na konci knížky vše ještě korunuje. Smutné , bolestné, ale opravdové. Skvělá kniha.
Když jsem přečetla Malinku, byla jsem zklamaná, že kniha nemá pořádný konec. Ve vzduchu zůstaly nezodpovězené otázky. Jakmile vyšla Běsa, okamžitě jsem ji musela mít, protože jsem doufala, že bude příběh pokračovat. Povedlo se. Pokud se vám první kniha líbila, musíte sáhnout i po druhé. Patří neoddělitelně k sobě. Malinka se mi asi líbila víc, byla víc propracovaná, ale Běsa mě okouzlila svým závěrem v podobě ručně psaného deníku a kreseb, takže tím si u mne získala body navíc. Působilo to opravdově a o to jde v knize především.
Líbilo. Moc. Pokračování, plus to, co předcházelo Malince. Zapadlo to do sebe a dávalo lepší smysl. Mnoho námětů k přemýšlení!
Když se řekne A, má se říct i B, když přečtete Malinku, musíte přečíst i Běsu. Můj problém byl, že jsem se tolik chtěla dovědět, jak to bylo s Malinkou, že mě postavy této knihy nezaujaly tolik jako postavy knihy předešlé. Možná by stálo za to přečíst knihy v obráceném pořadí.
To už je jedno, obě knihy jsou výborné a nápad s ručně psaným deníkem je skvělý, vyznívá to autenticky a až z toho mrazí.