Běsa
Dita Táborská
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/400822/mid_besa-m3v-400822.png
4
550
550
Běla a Sabina jsou jednovaječná dvojčata. Mimořádně silné vzájemné napojení, v němž vyrůstají, však rozleptají drogy a jen jedna ze sester nad nimi zvítězí. Jejich matka se od té doby utápí v sebelítosti a ztracenému dítěti věnuje většinu svých myšlenek a lásky. Druhá tak přichází nejen o své dvojče, ale i o matku. Ve stejném roce jako obě dívky se v české vesnici na Ukrajině narodí Vitalij, který se v dospělosti rozhodne odjet do vysněné země svých předků. V Praze se však zaplete s pasákem a obchodníkem s gastarbeitery Lubošem, který jej připraví o všechny iluze. A pak se narodí jedno dítě, které osudy všech hrdinů propojí a přinutí je přehodnotit jejich představy o tom, co znamená být sestrou, matkou… ale i otcem. Román Běsa je mnohovrstevnaté existenciální drama, které volně souvisí s autorčiným velmi úspěšným románem Malinka.... celý text
Přidat komentář
"Šíleně se ti stýská. Je na dotek, ale mezi vámi je celá planeta fetu."
No uf! To byla nálož.
Rozklad vztahů v přímém přenosu.
A hlavně vztahu sesterského. Sabina + Běla= Běsa
To jejich příběh je tím nosným v tomto jinak velkém spletenci pohledů různých postav, které sestry obklopují.
Dvojčata vyrostla za socialismu s matkou samoživitelkou a v dospívání jim do života spolu s otcem zasáhly i drogy.
Jedna to ustála a žila dál a druhá ne a toto je knížka o následcích.
Příběh by to mohl být tuctový, už xkrát použitý. Ale ta forma je fascinující. Žádné prázdné věty. Jak deníkové zpovědi kdyby člověk četl. Je to neskutečně odhalující nehezké věci. Ne, to je moc mírné. Hnijící, rozkládající se věci, myšlenky, které nechcete číst a když je sami máte, tak od nich utíkáte, ale tady jim musíte čelit.
Hodně drsná knížka.
Krásně tě na stránkách louhuje ve všech křivdách postav a zakusíš vše.
A ten jazyk, přímý, bezpardónový, surový. Už jen za to pět hvězd.
Trefně pojmenovává bolístky a šrámy z minulosti, kdy hned hmatatelně chápete, jak se postava cítí.
A je to taky plné takových těch nepříjemných palčivých rozhovorů o různých tabu mezi lidmi. Které nejsou moc populární v reálu, ale tady jsou moc hezky uchopené a četla jsem je se zadostiučiněním, které si postavy tím pročištěním vzduchu zasloužily.
Spojení sester je tu skvostné. Ta nemožnost odstřižení ať už je křivda jakkoliv mokvavě bolavá.
Táborská je momentálně moje nejlepší česká autorka. Už tím, jak tam ty tragédie sází bez patosu, ale tak jak jsou, neuhýbá před nima ani o píď.
Bojím se její druhé knížky Malinka, ale víc se na ni těším.
Ze začátku se mi knížka celkem líbila. Ale tak od půlky knížky už jsem se musela ke čtení nutit. Asi to nebyl můj šálek kávy.
Je mi líto těch, co to po***, taky toho velmi pozdního setkání babičky s vnučkou, ale aspoň že tak, hodně mě čílila Sabina, nemůžu se ji však moc divit. Líbily se mi vnitřní úvahy a popisy, např. nezpracované emoce, které pak hnisají v dutinách. Přiblížení světa feťáků a jak do toho snadno spadnout, to byla taky síla. Paní Bůh a pan Smrta byli dost originální, nerušilo mě to. Deník už byl vlastně za odměnu, že jsem zůstala čistá uprostřed vší té špíny a bolesti. Aspoň že Malka našla sama sebe. Silný zážitek.
Uspokojivé čtení. Trochu „divočina“ – spousta postav, propletenost jejich vztahů a osudů, spousta témat (nefunkční rodinné vztahy, dvojčata, drogy, život Čechů na Ukrajině a Ukrajinců v Praze, epizodka z brigády v USA…), ale orientovala jsem se bez problémů. Autorka pěkně ukázala, jak člověk své minulosti, lžím a nesprávným rozhodnutím neuteče, že není nad upřímnost a čisté svědomí, jakkoliv banálně to může znít. Zatímco trochu výstřední střídání vypravěčských forem (er-forma, du-forma a občas i ich-forma) mi nevadilo, fantazijní pasáže (obzvlášť závěrečný rozhovor paní Bůh a Smrta) na mě působily v jinak realistickém vyprávění rušivě. Ručně psaný deník z léčebny byl perfektní. Určitě si přečtu i Malinku, snad nebude vadit, že o jejím životě už vlastně leccos vím.
(SPOILER) Dobré číst po Malince. Možná to funguje i opačně, nevím. Hezky se doplňují bílá místa. Pěkný motiv s jednovaječnými dvojčaty, odbočky mi nevadily. Je dobře, že se dlouho nemlžilo kolem záměny sester, protože vnímavějšího čtenáře to napadne skoro hned. Malka sympatičtější než v předchozí knize. Nevím, jestli ta ukrajinská linka není moc schematická, moc se v tom nevyznám (podobný pocit jsem měl u Žváčka), asi by chtělo porovnat s knihami Hůlové. Stejně jako u Malinky strhávám hvězdu za nezvládnuté a spíš rušivé nadpřirozeno. Zde asi ještě rušivější. Halucinace (ne)věřících nebo kněz ex machina nevadí, vadí bůh, která přilétne do nemocnice, laškuje se smrtí a dvě postavy nezávisle na sobě to vidí, ačkoli byl příběh do té doby líčen realisticky.
Knihu jsem přečetla hned po Malince.Příběh nebyl vůbec špatný,ale přeskakování v příběhu mi vadilo.Trvalo mi vždycky nějakou dobu než jsem se zorientovala o kom vlastně čtu.Někoho,kdo nemá zkušenosti s drogami,příběh třeba vůbec neosloví,protože tomu nemůže ani rozumnět,ale kdo si tím prošel,at sám nebo někdo z rodiny,pochopí,o čem to je.Nebral všechny závislé jako smažky,ale zamyslel se nad tím,co to znamená pro rodinu a všechny ostatní a jaký je to boj pro všechny.A ne vždycky vítězný.Přesto mi kniha přišla napsaná velmi zvláštně.
Další smutný příběh, který nepřímo navazoval na Malinku. Místy jsem se ztrácela, ale i tak to mělo hloubku. Oceňuji zápisky z léčebny.
Život si s námi někdy nepěkně zahrává. Kde najít sílu všechno vyřešit správně, když se to na vás valí ze všech stran. Rodina, důvěra v sebe samého a důvěra našich blízkých - to je to co nám snad může v těžkých chvílích pomoct.
Silný příběh.
Já osobně hodnotím Běsu lépe, než Malinku. Některé osoby pro mě v příběhu byli zbytečné, naopak jiné osudy mě zaujali a víc jsem se nedozvěděla. Mám ráda knihy, které jsou trochu zapletené, přechody časových rovin mi nedělají problém a knize dodávají spád.
Výborná, čtivá kniha, která popisuje nelehké životní osudy všech svých postav. Veškeré popsané příběhy působí naprosto autenticky, živě a uvěřitelně, atmosféra každého jednoho prostředí Vás naprosto vtáhne. Není potřeba mít přečtenou Malinku, ale pokud jste ji již četli, kniha pro Vás dostane další rozměr. Skvělé. Doporučuji všem.
Knihu jsem sice dočetla, až na zápisky z léčebny, ale celkem často jsem se ztrácela v postavách a časových rovinách, Česko-Ukrajina. Je to hodně zmatené, musela jsem se často vracet zpět.
Malinku jsem četla už před několika měsíci a pamatuju si, že se četla těžce. Běsa byla celkem čtivá od začátku, ale taky jsem se místy ztrácela a musela přemýšlet, o kom to zrovna čtu. Celkově hodnotím kladně, hlavně za celkový příběh a jeho hloubku.
Já vlastně nevím, jak knihu ohodnotit. Bylo pro mě zajímavé sledovat ty osudy, ale zároveň byla kniha tak nějak nepřehledná. Malinka byla přímočařejší a pro mě asi více srozumitelná, tady jsem se trochu ztrácela. Ke konci, když jsem četla psaný deník, jsem knihu odložila, pak vrátila do knihovny a až na databázi zjistila, že jsem jí asi nedočetla, což se mi nestává.
Čte se to, jakoby autorka sepisovala příběh svých známých, tak hodně je to uvěřitelné.
Knížka, po jejímž přečtení jsem měl chuť ji začít číst znovu.
Časem snad komentář doplním.
Do Malinky jsem se nemohla začíst, ale Běsa mě chytla hned od začátku. Kniha k přemýšlení o tom, co nám život dává a bere.
Pro mě nevyrovnaná kniha. Místy skvělá místy ukrutně nudná. Po všech nadšených recenzích docela zklamání. Takový průměrný román.
Předchozí kniha Malinka se mi líbila víc. Sedla mi víc tématem a myslím, že byla i více čtivě napsané. Tady mě bavila asi první půlka knihy a to převážně jen pasáže Běly a Sabiny. Druhá půlka už mi přišla nudnější. Čekala jsem, že tam bude více rozebraný, jak do toho holky spadly a jak se z toho dostala Sabina. Nebylo to špatný, ale čekala jsem asi trochu něco jiného.