Betonová zahrada
Ian McEwan
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/280376/bmid_betonova-zahrada-ors-280376.jpg
4
1950
1950
Proslulý román Iana McEwana Betonová zahrada byl sice poprvé uveřejněn již roku 1978, od té doby však nic neztratil ze své zvláštní, řeklo by se "nemorální" naléhavosti. Svědčí o tom nejenom stejnojmenný film Andrewa Birkina natočený v roce 1993, ale především neutuchající čtenářská obliba, kterou si tento temný příběh získal. Tematizace sexu a násilí, záliba v překračování společenských tabu, současně však i precizní styl a rozumově chladný odstup - to vše autorovi vyneslo přídomek "básník perverze". Ovšem McEwanovým záměrem není samoúčelné pitvání odvrácené strany lidské duše. Jde mu o to postihnout - třeba i v ironické nadsázce, která se leckomu může zdát děsivá - některé z příznaků našeho moderního, složitého světa. Čtyři nedospělí sourozenci se po smrti rodičů rozhodnou žít sami a po svém v rodinném domě uprostřed takřka opuštěné příměstské zástavby. Čas peskování a výchovných opatření vystřídala volnost, místo svazujících povinností je teď důležitější hra. Hra na dospělé. Jak dlo... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2002 , Volvox GlobatorOriginální název:
The Cement Garden, 1978
více info...
Přidat komentář
Útla kniha na román.
Deti osudom ponechanè na seba popierajú všetko, čo im rodičia (predpokladám) vštepovali a pokračujú bez ohĺadu na vek a vyspelosť iba vedeni pudmi
kniha sa mi nezdala úchylná ani nemravná.
Uff, tak to byla síla. Tato knížka mi dlouho zůstane v hlavě. Ještě se mi asi nestalo, abych měla u knihy takový pocit znechucení a přesto jí "musela" dočíst.
Husťárna. Perfektní, moc se mi líbila. Drsná i něžná (svým způsobem). Ujetá. Celou knihu jsem měla strach o Toma. Konec je krutě ustřižený, nemůžu se s ním smířit. Takže líbilo, ale zároveň mám pocit duševní újmy. Ocenila bych rozptýlení obav o toho nejmenšího :-(
Téměř jsem napsala "přečteno jedním dechem", ale musím přiznat, že při čtení několika pasáží se mi dech na chvíli zastavil. Děsivě zvrácené dílo s nádechem absurdna.
Tahle knížka je hodně úchylná. Ale pořád jsem to čekala horší vzhledem k anotaci. Nicméně je to knížka, která vás nenechá odejít. Sebevíc úchylná - ale přiková vás k příběhu a neodejdete, dokud ho nedočtete.
Upřímně? Čekala jsem větší úchylárnu. Ale jinak můžu říct, že mě McEwanův stručný a syrový styl vcelku vyhovoval.
A Derek mě fakt rozčiloval, ale chápu, že každá kniha má mít svého "záporáka" (pokud ho tak vůbec můžeme nazývat, však takto by se měl zachovat asi každý poslušný občan). Ačkoliv, zachoval by se tak, pokud by mu Julie dopřála trochu té fyzické lásky? To už se můžeme jenom domýšlet.
Nejdříve jsem chtěla napsat: zajímavá knižka. Ale výstižnější je asi neobvyklá a zvrácená. Zároveň docela čtivá. Znovu už bych ji ale nečetla. Fajn, že měla jen 100 stránek, to úplně stačilo.
K mé velké smůle jsem shlédla film , který mě naprosto znechutil,nelíbil se mi. Možná, že kniha je méně drsná a úchylná, těžko říct. Uvidíme, třeba se jednou přinutím si ji přečíst..
Vyrastali ste v paneláku a detstvo trávili na betónovom plácku za domom. Stáli ste niekedy uprostred tichého nočného sídliska, pozerali na všetky tie vysvietené okná a hádali, aký ľudia tam asi bývajú? Predstavovali ste si, čo asi robia tí ľudia vo svojich domovoch? Chceli ste byť dospelí, alebo iba žiť bez dozoru dospelých?
Sonda do hláv detí v extrémnej situácií. Čítať to ako vážnu knihu môže byť celkom psycho. Netuším prečo, ale mne Betónová záhrada evokovala skôr humor v štýle South Park, v McEwanovom podaní s kamennou tvárou. Racionálne - decká vo veku, aký autor popisuje sa myslím chovajú trochu zodpovednejšie a niektoré veci už majú proste za sebou. Pocitovo - zaujímavé a svojím spôsobom príjemné čítanie.
Poněkud pochmurně tragický „prázdninový příběh“ čtyř trochu svérázných sourozenců, z valné části odehrávající se aktuálně po jejich osiření, resp. matčině smrti, jež z obavy ze ztráty společného domova „řeší“ po svém… Story je prodchnuta dusivou atmosférou jejich následné, chaoticky malátné snahy o udržení běžného životního provozu, kdy věci zjevně "fungují" pouze provizorně… To ve čtenáři vyvolává pocit určité nervozity a potřeby nabídnout pomoc či řešení. Po celou dobu se ale hlavně „čeká“, jak to vše kolem matčiny smrti včetně nutných následků pro sirotky dopadne, neboť je nasnadě, že se situace stává neudržitelnou a „něco“ se musí stát… Na pozadí této hlavní zápletky zpod povrchu čpějící neutěšenost nálady podtrhuje proměna chování protagonistů (zvláště nejmladšího ze sourozenců), která je určitým „obranným mechanizmem“ před ochromujícím přijetím reality. Děj má jakýsi zvláštně vleklý, přesto neoddiskutovatelný spád a nekomplikovaný jazyk mu dodává na syrovosti. Čtivé, avšak já osobně jsem očekávala "něco více" dramatického, drásavého, šokujícího...
Randál!!! Nepamatuju se, že bych kdy něco takového četla! Geniální psycho sonda, geniální styl. S postavami natolik splynete, že se vše zdá naprosto přirozené - jedna situace navazuje na druhou plynule a nějak nevyhnutelně. Když ale dočtete a rozhlídnete se po svém životě, dojde vám, že to je ve skutečnosti mrazivé peklo! Magie - magický realismus!
Ach jo, starý dobrý McEwan. Pán spisovateľ dokáže neuveriteľne zvláštne ponímať sexualitu. Je to také zvláštne, až si myslíte, že to nemôže byť reálne. A v tom tkvie tá strašidelnosť, to postupné približovanie katastrofy, po prečítaní si uvedomíte reálnosť knihy. Knihu odporúčam, ale myslím, že nesadne každému...
"Budeme potřebovat víc betonu." Děj se mě vůbec nedotknul, proplul okolo jako mýdlová bublina. Šokující v dnešní době? Ale kdeže...
Na tuhle knihu sedí nálepka pesimistická, nepochopitelná, přeceňovaná..., jenže mě jednu chvíli trklo, jak dokonalý magický realismus z těch několika málo stránek vane, spíš fučí do všech stran a pro magický realismus neplatí pravidla normálního světa. Pesimismus se stává nadsázkou a varováním, nepochopitelné se stává nepodstatným a co může vypadat lacině je vlastně geniální. Autor prokouknul nejzatemněnější koutky člověčích pocitů, protože se tam zkrátka nebál podívat. A asi se hodně díval i na ty svoje. A pak napsal to, co se málokdo kdy odvážil. To se cení :). Moc doporučuju.
Ponurý příběh bez optimismu, který mi zpětně nějak připadal jako My děti ze stanice ZOO či Kdo chytá v žitě. Tento druh literatury mi nějak extra nesedí. Je kvalitní, ale tím co z knihy číší, to mě nenadchne. Neřadil bych tuto knihu ve světové literatuře tak vysoko.
Na mě z celé knížky nejvíce dýchl ten nepořádek, dekadence, patos, když se dětem rozpadla rodina a nikdo nad nimi nedokázal držet ochranou ruku.
Rodina by měla být základní hodnotou každé společnosti. Na to by se nemělo nikdy zapomínat, ale bohužel se to děje čím dál častěji.
Štítky knihy
zfilmováno anglická literatura sourozenci psychologické romány incest děti s výchovnými problémyAutorovy další knížky
| 2008 |  Pokání |
| 2007 |  Na Chesilské pláži |
| 2015 | Myslete na děti! |
| 2020 | Betonová zahrada |
| 2021 | Stroje jako já |
Tuhle knížku považuji jako ztrátu času. Určitě bylo záměrem autora šokovat, ale dnešní mládež je tak otupělá, že jí to asi nepřijde. Vyhovuje mi, že to vypráví Jack a je to celé z jeho pohledu. Chvilkami jsem se dost nudila a nic se nedělo. Už když otec vybetonovával zahradu a zemřel tváří tvář s betonem, tak jsem byla připravena na cokoli. Po jazykové stránce jsem si nevšimla nějakých zvláštní výrazů. Jen mě občas mátlo pouhé naznačování a nelíbilo se mi pojmenovávání Suiného těla Jackem.
V knize jsem nenašla nějaký dějový konflikt. Jen ty menší, které musí děti řešit a z těch se skládá celý příběh. Jejich největší konflikt je, co s mrtvou matkou, jak ji uschovat atd., jako další velký problém vidím vztahy mezi dětmi. Hlavně Jack a Julii. Jack by chtěl něco víc od začátku knihy a Julii se mu povolí až na konci. Proč vlastně? A další pro mě problém neproblém je to, že se nejmladší bráška převléká do dívčích šatů. Chápu, že si díky šikany ve škole připadá zranitelný a asi si myslí, že si na dívenku nikdo nedovolí. Ale copak to děti ve škole nepoznají a nebude ještě větším terčem posměchu než dříve?
Příběh mě moc nezaujal. Nemyslím si, že je to reálné a šokovala by mě nějaká drsná realita. Opravdu by napadlo děti zabetonovat matku ve sklepě a „zneužívat“ nejmladší sestru když vyrůstali v úplné rodině?
Nemyslím si, že by měl autor nějakou hlubší snahu tímto příběhem něco čtenáři sdělit. Mělo to spíše šokovat, ale nejsem si jista, jestli to splnilo takový účel. Spíš mě to unudilo, protože se to hodně opakovalo. Nevím, jestli autor zažil něco ze svého románu, ale myslím si, že spíše ne, protože by o tom nepsal, ale trpěl by traumatem někde v psychiatrické léčebně.
Kdyby byla kniha o něco delší, asi bych ji odložila, ale považuji to za dobrou čtenářskou zkušenost.