Betonová zahrada
Ian McEwan
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/31277/bmid_betonova-zahrada-1ZR-31277.jpg
4
1935
1935
Proslulý román Iana McEwana Betonová zahrada byl sice poprvé uveřejněn již roku 1978, od té doby však nic neztratil ze své zvláštní, řeklo by se "nemorální" naléhavosti. Svědčí o tom nejenom stejnojmenný film Andrewa Birkina natočený v roce 1993, ale především neutuchající čtenářská obliba, kterou si tento temný příběh získal. Tematizace sexu a násilí, záliba v překračování společenských tabu, současně však i precizní styl a rozumově chladný odstup - to vše autorovi vyneslo přídomek "básník perverze". Ovšem McEwanovým záměrem není samoúčelné pitvání odvrácené strany lidské duše. Jde mu o to postihnout - třeba i v ironické nadsázce, která se leckomu může zdát děsivá - některé z příznaků našeho moderního, složitého světa. Čtyři nedospělí sourozenci se po smrti rodičů rozhodnou žít sami a po svém v rodinném domě uprostřed takřka opuštěné příměstské zástavby. Čas peskování a výchovných opatření vystřídala volnost, místo svazujících povinností je teď důležitější hra. Hra na dospělé. Jak dlouho se dětem podaří svou nezávislost před okolím uhájit? A jakou roli sehraje v jejich mrazivém dobrodružství incest? Vydavatel: Euromedia Group - Praha... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2005 , NLN - Nakladatelství Lidové novinyOriginální název:
The Cement Garden, 1978
více info...
Přidat komentář
Dnes už přežité, v době vydání určitě šokující, jestli moc, nebo jen málo, to nedokáži říci, ale dnes je to už skoro normální. Když chcete dnes šokovat, musíte napsat něco o incestu, gayích, lesbičkách...(nic proti ničemu, až na ten incest). Jinak bych skoro řekl, že dnes jiná možnost jak šokovat už neexistuje.
Zpět k betonové zahradě. Dle anotace jsem čekal něco úplně jiného. Četla se dobře, ale to je tak asi celé(čtení na jedno odpoledne) co k tomu mohu říci. Nějaká hlubší myšlenka ve mě nejspíše nezůstala, nebo ještě neuzrála. Třeba časem si na něco vzpomenu. 1-2*
Betonová zahrada v dnešní době, kdy jsou veškeré hranice únosnosti posouvány dál a dál, už neoslní tolik jako tomu mohlo být dříve. Necítil jsem se nijak výrazně pohoršen a ani znechucen. Kniha mě nedonutila dumat a přemýšlet. Dokonce jsem se přistihl, že při tak malém počtu stran stejně koukám, kolik mi ještě chybí - za jak dlouho bude té nudě konec.
Nepřipadá mi to tak perverzní, jak by se zdálo z anotace. Tak nevím, možná jsem sama už příliš zkažená... protože se mi knížka opravdu líbila.
Co by tak asi dělaly děti bez dozoru?
Atmosféra příběhu byla neuvěřitelná. Při čtení jsem byla myšlenkami mimo běžnou realitu, ale nebyla jsem si úplně jistá, jestli zrovna tenhle útěk je ten pravý. I když jsem knihu přečetla před několika lety, stále ve mně rezonuje a myšlenky se mi k ní občas zatoulají.
S tématem absence morálního rámce si před McEwanem pohrávali jiní. Kdo by neznal román Pán much od Williama Goldinga, který odpovídá na otázku: Co by se stalo, kdybyste nechali skupinu kluků bez dozoru a napospas sobě samým? McEwan pokládá podobnou otázku, která dovádí do extrému trochu jinou ideu. Myšlenku, nad kterou minimálně jednou během dospívání polemizoval každý z nás. Jaká by to byla svoboda, být třeba jeden den doma bez rodičů. Jak by to bylo krásné, dělat si, co chceme.
Ian McEwan stejně jako v jiných románech ukazuje čtenáři, že lidstvo je ve své podstatě zvrácené. A že když dětem seberete morální kompas a autoritu, budou dělat to, co jim pudy přikazují. Jednou za čas svá rozhodnutí zpochybní – třeba jestli bylo moudré zalívat tu krabici betonem.
A vůbec, jak se má pejsek Cosmo?
Můj největší dojem z knihy je otázka - co si o tom příběhu mám myslet? I když mě vyprávění nějak moc nestrhlo, po přečtení mi to v hlavě běhá sem a tam. Výborný doslov napoví ale na význam Betonové zahrady si budu muset stejně přijít sám...
Čtyři nedospělí sourozenci po smrti rodičů žijí sami a po svém. V rodinném domě uprostřed opuštěné zástavby skončil čas peskování a výchovných opatření – vystřídala je volnost a hra na dospělé. Jak dlouho se dětem podaří svou nezávislost před okolím uhájit a jakou roli sehraje v jejich životech incest?
Rodina, perverze a beton. Tohle byla moje první Odeonka a zrovna jsem hrábla po knížce s takovým tématem. Knížka je útlounká, má asi 100 stran...ale podle mě těch 100 stran stačilo. Byla to velmi zvláštní kniha. S autorem jsem se dříve nesetkala, sáhla jsem po knížce čistě náhodou v knihkupectví. Kniha je psána neosobně, stroze, bez velkých popisů, autor je přímočarý, nic neskrývá za metafory, text působí až automaticky. Styl psaní mi nevadil, četlo se mi to vcelku dobře, ale pointa se mi schovala mezi řádky. Jack je poněkud zvláštní vypravěč, ale aspoň vidíme pohled dítěte na věci, které ještě není schopen chápat. Opravdu se nejedná o oddechovou, pohodou četbu. Je to podivné pochmurno zabalené do choulostivé deky. V ději se nese šílené vedro, stísněnost, deprese, zatuchlý smrad a podivné vzorce chování lidí...a beton. Hodně betonu. Děj graduje, napíná, jako by se mělo stát to nejhorší, ale to už se stalo na prvních stranách knihy. Konec má být asi překvapení, ale se mnou to ani nehlo. Takové nic zakřičené do prázdna. Čekala jsem trošku víc. Co mě ale dostalo, byl úžasný doslov Darka Šmída, který mi tak nějak utřídil myšlenky a otevřel oči.
Extrémní uchopení svobody nepřipravenými teenagery předkládá naléhavou výpověď nejen o potřebách volnosti, ale také o povinnostech výchovy, ač rozumím záměru autora uklidit cíleně faktor "rodič" co nejdříve mimo hru.
Úplně odvařená nejsem, na druhou stranu nejsem ani tak hrozitánsky znechucena nebo pobouřena.
Ač se incest několikrát odehrál, myslím že je třeba na něj nahlížet z jiné strany - děti byly emočně vyprahlé a bez kontroly, to pak člověk dělá asi různé věci a o tom, co je a není tabu, moc nepřemýšlí.
Celkově z knihy jsem měla takový zamlžený snový nejasný pocit. Asi jsem možná čekala víc. Ale na jeden sobotní osamocený večer naprosto stačí a uspokojí.
Jednoduše řečeno bylo tam všechno co se normálně neděje, ale při tom se to může stát. I když je od začátku jasné jak to musí skončit. Pro někoho to může být mìsty nechutné, ale McEwan netradičně popsal sourozenecké vztahy které ztmelila až smrt
Neřekl bych, že jde o knihu kontroverzní a perverzní, jak se občas píše.
Jde spíš o příběh čtyř sourozenců, sestry 17,13 let, bratři 15 let a cca 8 let, kteří prvně přijdou o otce a následně o matku, kterou ze strachu o to, aby neskončili v děcáku, pohřbí trochu netradičně.
Smrtí rodičů přijdou o příkazy a zákazy a vyrovnávají se životem.
To k čemu dojde cca na posledních tří stránkách knihy, je tak nějak logické vyústění jisté svobody bez rodičů a společného tajemství a toho, že ještě nejsou zcela zralí na život a nemohou odhadnout všechny důsledky svého jednání.
Jen poznámku k filmové verzi. Až na malé detaily se knihy věrně drží.
Mam rada knihy co si na nic nehrajou. Tahle je jedna z nich. Bez prikraslovani, zbytecnyho okecavani, syrova a uprimna az na kost. Nemohla jsem se odtrhnout :)
Znepokojivý a šokující příběh čtyř sirotků, kteří mají jedno "malé" sklepní tajemství. Kniha určitě zanechá spoustu myšlenek. Doporučuji.
Dobré a důležité téma, zpracováním úplně zadrbané. Nedotažené, nedopovězené, neúplné. Vlastně jsem naštvaná, protože jsem čekala víc - a nedostala nic, než jen prvoplánově šokující směs výkřiků.
Kniha je také plná incestu, kdy se do sebe Jack a Julie zakoukají a mají spolu poměr, hlavně sexuální.
Knížka je velmi čtivá, je krátká a autor se vůbec nebojí mluvit o tématech jako je smrt, incest, sex...
Děj plyne celkem rychle, charakteristika postav je vykresla skvěle. Prostě a jednoduše řečeno se mi kniha velmi líbila a jsem ráda, že ji máme ve školním kánonu.
Po přečtení jsem trochu v šoku, ale abych pravdu řekla, myslela jsem si, že to bude horší. Možná kdysi knížka daleko víc šokovala, ale dnes už jsme víc otrlí. A já s těmi sourozenci soucítila a chápala je, že tu svoji situaci vyřešili po svém, pro svoje dobro, které bohužel nemohlo dobře dopadnout. Působilo to na mě docela až moc reálně.
Divná kniha. Chvílema se mi dokonce zvedal žaludek, což se mi ještě nikdy u knížky nestalo... a to tam ani nic vyloženě nechutnýho nebylo. Nebo možná vlastně bylo... Podle recenzí jsem čekala něco trošku jinýho, myslela jsem, že to bude víc o sexu, což nebyl až tak ústřední motiv knihy. Nebo nebyl ústřední ve smyslu mého očekávání, což teda o ničem nevypovídá. Ústředním motivem je spíš přispůsobení a změna myšlení a hodnot dětí, které zůstaly doma bez rodičů. Už napořád. Je to neskutečně reálný, pokud alespoň trochu máte představu o fungování psychiky, je jasný, že tohle by klidně mohla bejt realita. Když se řekne perverze, předstvím si sex, ale ono to asi tak jednoznačný není, jak se zdá...Občas mě trošku nudily delší popisky scény, ale to se setřelo v poslední části knihy, která byla už hodně syrová. Knihu doporučuju, nemohla jsem se od ní odtrhnout. Ale připravte se, je dost drsná.
Takové pitvání se v nechutnostech bez vyústění nebo závěru, psáno nijak výrazným stylem. Postavy jsou kontroverzní a některé jejich projevy či změny ne moc uvěřitelné. Možná ve své době byla skandální, ale já od literatury čekám více.
Štítky knihy
zfilmováno anglická literatura sourozenci psychologické romány incest děti s výchovnými problémyAutorovy další knížky
| 2008 |  Pokání |
| 2007 |  Na Chesilské pláži |
| 2015 | Myslete na děti! |
| 2020 | Betonová zahrada |
| 2021 | Stroje jako já |
Za mě plný počet... Ano, možná je to už překonané, ale stejně. Má to v sobě naléhavost, bolest, smutek. Z knihy čpí osamění a prázdnota, jako by člověk šel po poušti a nedohlédl na konec. Jako by před ním ležel jen písek, výheň a nekonečná, bolestivá pouť.
Hrdinové betonové zahrady kamsi směřují - jen neznají cíl. Neví, kdy dojdou na konec a neví ani, jestli tam dojít chtějí. Život je překvapil, zaskočil v nejméně vhodnou chvíli a oni s ním bojují tak, jak umí.
Když jsem tuhle knihu četla poprvé, šokovala mě a přiznávám, že mě svou tématikou i lákala. Bylo to zkrátka něco jiného, něco, o čem běžně nečtete. Po téměř patnácti letech v ní vidím víc než jen to. Vidím snahu prostě nějak přežít. Nejde přece o to, jakým způsobem toho dosáhneme - jde jen o to zůstat naživu. Jedno jak.
K zemi mě však tlačila marnost toho počínání. Protože čtenáři je od počátku jasné, že tohle zkrátka dobře dopadnout nemůže...