Betonová zahrada
Ian McEwan
https://www.databazeknih.cz/img/books/73_/73707/bmid_betonova-zahrada-f98-73707.jpg
4
1931
1931
Čtyři sourozenci v různém školním věku se po matčině smrti obávají, že budou od sebe odděleni a posláni do různých dětských domovů, a proto se společně rozhodnou, že matčinu smrt před okolím zatají a budou se navenek chovat, jako by žila. Mrtvou matku v noci ukryjí do sklepa a dlouhou dobu se snaží zvládat chod domácnosti a zavedené zvyklosti, jak nejlépe dovedou. Další vývoj událostí s otevřeným koncem je podán s neobvyklou napínavostí a s citem pro psychologickou kresbu.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1993 , Volvox GlobatorOriginální název:
The Cement Garden, 1978
více info...
Přidat komentář
McEwan se kontroverzi nevyhýbá, otevírá společenská tabu jako je třeba incest, umí být pořádně morbidní, a přece je v Betonové zahradě se značně naturalistickými a dekadentními tendencemi kousek vlastní poetiky, kterou byste u jiného autora hledali marně.
Knihu jsem přelouskala za jeden večer, možná to byla chyba. Už dlouho jsem se těšila, že si ji přečtu, ale bohužel jaksi „nenaplnila moje očekávání“. Čekala jsem něco úplně jiného. Nejsem si jistá, co tímhle dílem chtěl autor vlastně sdělit. Přišlo mi to celé jakési úchylné, ale ne v tom sympatickém smyslu slova.
Za celou dobu jsem nepochopila co a proč v těch dětech tu "divnost" vlastně způsobilo. Pocházeli sice z rodiny s podivnými vztahy, ale nepřišlo mi, že by se tam odehrávalo něco tak špatného, aby to z nich udělalo tohle. Něco mi tam prostě chybělo - nebo mi to mezi řádky uniklo.
Po přečtení mám intenzivní pocit ušpiněnosti. Jsem ráda,že to mám za sebou a raději nikdy více!
Tematicky velmi zajimava kniha, tabu temata, super. Je to má první kniha od tohoto autora a rozhodně doporučuji.
Celou knihou se nese lehce perverzní, amorální a nihilistická atmosféra... přesto lze celkem dobře s aktéry sympatizovat. McEwan dávkuje děj po troškách přesně tak, aby se čtenář nemohl od čtení odtrhnout.
Tak trochu disfunkčná rodina, to je niečo pre mňa. A ešte je to aj fantasticky napísané. Veľký dom, štyria súrodenci, bez rodičov, každý z nich má nejakú menšiu, či väčšiu úchylku, spolu majú veľké tajomstvo ... a ešte to má aj výborný koniec, ktorý som tak trochu odtušila. Skvelá kniha!
Film trochu slabší, ale knihe hanbu nerobí.
Temné, temné a ešte raz temné... Navyše rozprávačom je dieťa, čo tej temnote dáva iný rozmer. Pri čítaní ma rušili najmä dve veci - nevedela som sa zbaviť pocitu, že všetky postavy majú akoby nižšie IQ a tiež to, že záver deja predpovedá krátky odstavec na obálke knihy, a tak čitateľa pripraví o šokujúce vyvrcholenie.
Pokud bych o jedné knížce měla použít ono klišovité "má svoji vlastní osobitou poetiku", byla by to Betonová zahrada.
(Jo a taky nevím, jestli byl dobrý nápad to poprvé číst ve čtrnácti...)
Některé knihy můžou vyvolat chuť na panáka, a pak je tahle, u které asi leckdo zatouží po osvěžovači vzduchu, koupeli ve voňavce a slunění daleko od všech sklepů. Nevím, jak hodnotit - bez ohledu na to, kolikrát řeknu FUJ, bude to vlastně kompliment, protože to je patrně účel příběhu :)
Jak už jsem viděla zde v komentářích je to lehce ujetý a zvláštní příběh. Ano to je pravda, čas od času si na něj vzpomenu a vždy nad ním přemýšlím. Knihu jsem četla již víckrát, ale mám v plánu si ji ještě znovu přečíst (kdo ví kolikrát).
Zhnusení ani šok se nedostavil, řekla bych spíš smutek a lítost nad bezvýchodností situace, nad bezcílným bloumáním životem bez naděje na změnu.
Čosi je zhnité v našom betónovom kráľovstve. A nie je to len mŕtvola v pivnici.
Krátky príbeh štyroch detí, súrodencov, ktorí zostanú sami vo svete, lepšie povedané v betónovej záhrade (doslova aj v prenesenom slova zmysle). Štyri zdivené existencie, vydané napospas svojim chúťkam. Prežívajú horúce letné prázdniny – ´prázdne dni´ vypĺňajú hrami, ktoré nie sú detské a už vôbec nie nevinné. A čo je horšie, nielen ich dni sú prázdne, ale aj oni sú takí – sú to len masky, za ktorými nič nie je, žiadna empatia, láska, vrelosť, obyčajné ľudské city... len hnus, zmar a beznádej. Človeku je z toho až smutno. Síce vedia byť nežné, ale spôsobom, z ktorého mrazí.
Moja prvá skúsenosť s Ianom McEwanom, ktorý mi nechutným námetom, vykreslením dusnej atmosféry a zmyslom pre detail vzdialene pripomína Kinga v najlepšej forme.
Derek si vybral z náprsného vrecka modrú vreckovku, roztriasol ju, ale nepriložil si ju na tvár, iba si ju pri nej držal. Ja som bol odhodlaný nepoužiť nič a nadychoval som sa rýchlo pomedzi zuby. Derek poklopkal čižmou do debne. My so sestrami sme stáli vo voľnom kruhu za ním, akoby sa mal odohrať nejaký dôležitý obrad. Sledoval prstom čiaru pukliny a pozrel do nej.
„Nech je tam čokoľvek, je to riadne zhnité.“
Kniha vlastně splnila mé přání. Chtěla jsem si přečíst něco, co normálně nečtu. Tak....a mám to! Myslím, že zase chvíli budu volit to, co normálně čtu.
Kniha mě ani nešokovala ani jsem necítil zhnusení, kontroverzní knihy mě přitahují, rád si dávám "věci dohromady"... Moc často se mi to nestává, ale bylo mi z toho docela smutno ("povedený" tatíček; nemocná matka; prostředí, kde není co dělat a kde neštěkne ani pes; vypravěč;...). Určitě bych nemluvil o magickém realismu, jak se v komentářích objevuje, nesedí mi to sem. Situace byla taková, že to snad ani nikam jinam vést nemohlo, nevyvolává to ve mně znechucení.
Drsné, poměrně depresivní (říkám si, proč by se částečně něco podobného nemohlo někde stát, z toho důvodu mi to v hlavě teď "šrotuje"). Po Pokání svižné a thought-provoking čtení... Těším se na další knihy od Iana :)
překvapivé? šokující?možná v konzervativní Anglii v roce 1978. Pro mě kniha o dospívání třech teenagerů, kteří zabřednou do svých rodinných a osobních problémů. A šokující závěr? Trochu...Ovšem v komentářích zmiňovaná syrovost je naprosto nesrovnatelná s Mechanickým pomerančem (vydáno již 1962).
Nevím co bych o téhle knížce řekla.Přišlo mi to jako ztráta času,ale i přesto jsem byla zvědavá jak to celé dopadne.Závěr mě hodně šokoval.Je to zvláštní a lehce ujetý příběh
Štítky knihy
zfilmováno anglická literatura sourozenci psychologické romány incest děti s výchovnými problémy
Autorovy další knížky
| 2008 |  Pokání |
| 2007 |  Na Chesilské pláži |
| 2015 | Myslete na děti! |
| 2020 | Betonová zahrada |
| 2021 | Stroje jako já |
Po několika prvních stránkách si člověk myslí, že téma bude více než perverzní, a že se dočte o všech detailech incestu. Ne ne ne... Ačkoliv by se mi líbilo číst knihu, která by se tímto tématem zabývala více než podrobně, nejsem zklamán, ba naopak. Jsem mile překvapen knihou, kterou jsem před několika málo okamžiky dočetl.
Celá kniha na mě působila, nechci říct melancholicky, spíše by se asi hodilo říci „depresivně či možná obyčejně“ i když tato slova se také nedají použít, protože každá stránka vás něčím zaskočí. Myslíte si, že hlavní hrdiny znáte, že znáte jejich chování a už už si myslíte, že víte, co v dané situaci udělají... Najednou vás gesto hlavní postavy zaskočí jako rána palicí do temene a vy si říkáte jestli jste vůbec přečetli těch předešlých padesát stránek.
Kniha, alespoň mě uchvátila spíše tím zvláštním stylem sepsání a také tím zvláštním pocitem. Pocitem, kdy v jednu chvíli jste součástí děje a najednou se od děje úplně odsouváte do ústraní. Text na mě působil v tomto ohledu velice „hravě“. Nejspíše takhle působil jenom na mě, ale...
Příběh je skutečně depresivní. Nedivím se, jestli se někdo po přečtení knihy nezmohl na nic víc než na povzdychnutí a odložení knihy. Já po přečtení byl užaslý, plný energie a touhy domyslet si co asi bude dál, co se vlastně stalo, co vedlo k tomu konci, který nastal.
Samotný děj není složitý a nikde se v něm prakticky nemáte šanci ztratit. (pozor na tajemný sklep), ale mě se styl této knihy zalíbil a rozhodně si zaslouží kladné hodnocení.