Betonová zahrada
Ian McEwan
https://www.databazeknih.cz/img/books/73_/73707/bmid_betonova-zahrada-f98-73707.jpg
4
1931
1931
Čtyři sourozenci v různém školním věku se po matčině smrti obávají, že budou od sebe odděleni a posláni do různých dětských domovů, a proto se společně rozhodnou, že matčinu smrt před okolím zatají a budou se navenek chovat, jako by žila. Mrtvou matku v noci ukryjí do sklepa a dlouhou dobu se snaží zvládat chod domácnosti a zavedené zvyklosti, jak nejlépe dovedou. Další vývoj událostí s otevřeným koncem je podán s neobvyklou napínavostí a s citem pro psychologickou kresbu.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1993 , Volvox GlobatorOriginální název:
The Cement Garden, 1978
více info...
Přidat komentář
Velmi velmi zajímavý a napínavý příběh, do kterého jsem se opravdu "dostala" a nemohla jsem knihu odložit.
Poněkud děsivý příběh, který mne však vtáhl do sebe natolik, že jsem se nemohla odtrhnout.
Příběh silný, styl lehký a čtivý. Byla jsem zklamaná, čekala jsem ponor do těch nejhlubších zákoutí lidské psyché, autor přitom klouzal po povrchu - tím neříkám, že to bylo špatné, jen to nenaplnilo mé očekávání. Možná ta "povrchnost" byla způsobená tím, že knihu vyprávěl patnáctiletý kluk, a proto asi byla i autorovým záměrem.
Parádní kniha. Aneb jak přežít svoje rodiče...
Jen trochu zvrhlá, ale tím líp! :-)
V zásadě se mi líbil námět a psychologie jednotlivých postav. Přesto mi však vyvrcholení přišlo jakési prázdné a výsledný dojem je tak velice velice rozporuplný. Čekala jsem tak nějak víc, větší bombu.
Kniha je naprosto skvěle zpracovaná, téma, atmosféra, příběh, detaily.. McEwanovo dílo mě nadchlo ve všech směrech (a to nejsem typ, co by rád četl incestní téma). Kniha i film mě nadchly, což se málokdy stává.
Skvělé! Dokáže vtisknout prapodivný tělesný pocit, který si dokážu i po letech po prvním přečtení znovu vyvolat, zvláště slyším-li jednu z písniček skupiny Krleš, kterou jsem v té době poslouchal:) Emocionálně silné dílo, které oceňuju i za výborně zvládnutou psychologii postav. Skvělě popsaná regrese, přejímání rodičovských rolí dospívajícími sourozenci, které (BACHA SPOILER!) nevyhnutelně od prvních stránek směřovalo i k sexuálnímu naplnění. Ale na incestu kniha rozhodně nestojí. Ovšem určitě stojí za přečtení!
Nevšedný príbeh, ktorý vyvoláva zimomriavky, údiv (zdesenie?), napätie, kopu otáznikov, depresívne pocity a spôsobuje mrazivosť v útrobách od prvej po poslednú vetu.
Film jsem zatím neviděla, ale knížka byla úžasná, přečetla jsem ji jedním dechem během několika večerů. Co mě v knize zaujalo je to, že vše co se tam odehrává je napsáno tak strašně automaticky, nijak bez dlouhých okolků, jakoby přirozeně. Možná i proto se může kniha zdát tak šokující a ohromující. Vřele doporučuji, pokud nevíte co s volným odpolednem.
Když jsem viděl film (ještě před četbou knihy) málem mě to vystřelilo z křesla a ihned se stal jedním z mých nejoblíbenějších. Když se ke mně dostala kniha, otevíral jsem jí trochu s rozpaky, zda-li náhodou neotřese mou oblibou filmu. Naštěstí se tak nestalo. Číst příběh je samozřejmě lepší, než se na něj dívat, ale kniha i film jsou obojí mistrovské kousky. Vynikající příběh o hledání místa v životě a sebe samotných mladých osiřelých "dětí", jež se ze všech sil snaží udržet pohromadě to, co jediné jim v životě zbylo - rodinu. A v rámci udržení klasických rodinných vzorců nutně musí dojít k tomu šokujícímu. Tento motiv se totiž v knize dá vyložit mnoha způsoby a kniha samotná se dá vyložit např. i jako kritika svazujících rodinných a morálních pout. Protože vezmeme-li rodinu dogmativně, konzervativně jako neotřesitelný status, znamená to co - máma, táta, dítě (pes) a fakt, že máma a táta se spolu intimně stýkají. Ale také to může být jen prostý a naplněný fyzický stav sourozenecké lásky. Nebo fakt, že když se začnou hormony bouřit hledá se tam, kde je to nejblíže. To už musí člověk posoudit sám. Strašně se mi líbila dějová linie nejmladšího syna, který se sám hledá a občas se obleče do ženských šatů. Jedna z nejlepších knih, co jsem četl.
Kniha plná hnusného horka, stísněnosti, deprese, podivných lidí a smradu...přečetl jsem jedním dechem a opravdu to ve mně vyvolalo mnohé až fyzické reakce, na druhou stranu částečně souhlasím s JP, hlubší myšlenku jsem tam také nenašel. Chválím filmové zpracování, které atmosféru knihy vystihlo velice přesně. Fuj.
V zásadě se nabízí fakt, po nekonečně dlouhé době mého dumání, že Betonová zahrada je vnitřně jakási prázdná. Nebo to je jen experiment, jak napsat hezky a ospravedlnitelně téma incestu? Pochybuji. Přesto se mi líbil ten nádech a lehkost, s jakou je kniha napsána. Velmi snové, nostalgické... a do toho bratříček a sestřička.
Krásná kniha. Téma, zpracování a vykreslení atmosféry skvělé.
Jen si nemůžu pomoct a ten incest mě prostě na rozdíl od mých přátel ani trošku nešokoval, přijde mi to jen jako metafora lidských vztahů, součást těch zbouraných bariér po rozkladu rodiny, jen něco k zamyšlení a ne něco, co by odsunulo význam někam jinam, spíš ho to jen prohlubuje.
Nekonečné, silné a choulostivé téma. Netypické vypořádání se se smrtí rodičů a velké sexuální napětí mezi sourozenci, kteří jednoduše musí čelit dnům bez podpory dospělých. Rozhodují se, jak bude jejich život vypadat a proč by měli i nadále schovávat to hrozné tajemství, které se skrývá ve sklepě.
Napětí od začátku do konce, zaujetí a pobouření.
Chtěl snad McEwan ukázat lidem, že dobře čitelná kniha jde napsat i na toto téma? Za sebe mohu říci, že se mu jeho záměr povedl. (Avšak, filmové zpracování mě moc nenadchlo)
Betonová zahrada se mi fakt líbila, moje první seznámení s Ianem McEwanem. Příběh zasazený do podivného bezčasí, obsahující dysfunkční rodinu, smrt, incest a všudypřítomný praskající beton. Co víc si přát. 80%
Štítky knihy
zfilmováno anglická literatura sourozenci psychologické romány incest děti s výchovnými problémy
Autorovy další knížky
| 2008 |  Pokání |
| 2007 |  Na Chesilské pláži |
| 2015 | Myslete na děti! |
| 2020 | Betonová zahrada |
| 2021 | Stroje jako já |
velmi zajímanvá kniha, četlo se to velmi rychle.skvělé pasáže o tom, jak přemýšlejí o rodičích. to, jak autor popisuje různé vjemy se mi dostalo až pod kůži.