Bez ohňů je underground
Jan Pelc , Milan Hlavsa
V knize Bez ohňů je underground nejde jen o skupinu Plastic People, ale také o léta minulá - tak jak je viděl a prožíval jeden z nejznámějších muzikantů doby rockové a undergroundové. V knize je pro autentičnost zachován slang.
Literatura naučná Umění
Vydáno: 1992 , BFSOriginální název:
Bez ohňů je inderground, 1992
více info...
Přidat komentář
Hudba Plastic People of the Universe mě nikdy příliš nezajímala. Nemám na hrbu tolik života, abych na ně vzpomínal jako na hrdiny našeho státu a bohužel jsem prodchnut pudovým odporem takřka k veškeré české kultuře. Knihu jsem si přečetl pouze pro její historické jádro. A jsem nanejvýš spokojen. Vyjadření doby plné útlaku. Díky knize jsem si sehnal i některá ranná alba Plasticů a musím jemně přehodnotit. Muzikanti to byli precizní.
........musím si oživit vzpomínky.... tuhle bandu "magorů" jsem viděl naživo v "zakázané zóně" ....jsem tu asi samotinký, kdo měl tu čest , ....... dávno už undergroud není moje hobby, on vlastně nikdy ani nebyl .......... ono vlastně podobné texty - Běžím s hovnem proti plátnu, do plátna to hovno zatnu! ... a "boží muzika plastiků" - jsou pro mne na dvě věci - na hovno a na nic
Parádní "životopis" Plastiků. Důrazně doporučuji číst pouze v soukromí. Ne že by kniha obsahovala nějaké vytříbené perverzity, spíše díky tomu, že se hodně často neubráníte hlasitému smíchu, který mlůže trvat i docela dlouhou dobu, mohlo by vám hrozit internace v nějakém zavřeném lékařském zařízení.