Biela ako mlieko, červená ako krv
Alessandro ďAvenia
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/489381/biela-ako-mlieko-cervena-ako-krvHkV-Ydt-.jpg
4
238
238
Leo je obyčajný šestnásťročný tínedžer, ktorý miluje futbal, gitaru a jazdenie na mopede. Svet vidí vo farbách. Biela je ticho, samota, prázdno… Za to červená úsvit, búrka, láska. A láska sa pre Lea rovná Beatrice – zelenooká červenovláska, ktorá študuje na rovnakej škole. Je jedným z mála dôvodov, prečo školu ako-tak zvláda. Inak je pre neho stratou času… totálna biela. Jeho letargiu a pohodlie naruší až suplujúci učiteľ, ktorý svoju prácu berie vážne. Vďaka nemu sa prvýkrát začína vážne zamýšľať nad tým, čo má v živote zmysel a ako nájsť a nasledovať svoje sny. Leovým snom je Beatrice, no všetky jeho nádeje sa zrútia vo chvíli, keď do jej života vstúpi choroba. Dokáže Leo v náročnom období svojho dospievania objaviť cenu utrpenia a význam skutočného priateľstva? Nájde odpovede na otázky, pri ktorých dospelí strácajú reč a dokonca aj internetový vyhľadávač sa zafarbí na bielo?... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2021 , Buk (Buď uchvátený knihou)Originální název:
Bianca come il latte, rossa come il sangue, 2010
více info...
Přidat komentář
Nádhera!
Řekla bych, jak pro teenagery, tak pro dospělé; každý si z toho odnese to své.
Podobných knih je v poslední době hodně - z pohledu středoškoláka, který v průběhu dospěje - a na každé něco je. Kniha se mi zalíbila až postupným čtením a na konci musím uznat, že mi něco dala. A jen v této knize si přečtete nejvíc přirovnání a metafor na bílou a rudou.
Dle mého autor trošku přestřelil s inteligencí 16-ti letého.
Za mě byla kniha prostě dobrá, nezklame, neurazí.
Rozhodně to není nějaký propadák, jen je hodně knih na toto téma, na které tato prostě nemá.
Chtělo by to mnohem více takových učitelů do škol.
Velice jsem váhala mezi třemi a čtyřmi hvězdami. Zpočátku mi to přišlo hrozně pubertální, jako by si Leo neuvědomoval, že je jeho láska platinická a všechno jen zveličoval. No ale ono to nakonec bylo pěkné. Asi není úplně uvěřitelné, že by takový puberťák začal najednou filozofovat o životě a smrti, ale nemusí být všechno reálné, né? Upřímně doufám, že tahle kniha vznikla nezávisle na Hvězdách, protože to srovnání tomu nedělá dobře. Bílá jako sníh je oproti tomu hrozně nevyzrálá a pubertální, ale když na ně budeme pohlížet jako na odlišné knihy, pak je to celkem v pohodě.
Abych byla upřímná ze začátku mi hodně vadil styl psaní. Chápu, že mi to mělo přiblížit dospívajícího chlapce, který logicky takto mluvit bude, ale jeho osobnost mě chvílemi vytáčela do takové míry, že jsem měla chuť knihu odložit.
Jak jsem ale pokračovala ve čtení, můj názor na knihu se postupně měnil. Nemůžu říct, že by to byla jedna z knih, které zařadím mezi své nejoblíbenější, ale nakonec mne nezklamala. Je to něco jiného než jsem čekala, ale koneckonců, snad i lepšího.
Kniha se z dnešní produkce pro mládež originálně vymyká. Osobně už mi nějaký pátek není -náct, s protagonistou však máme společnou hlubokou přemýšlivost a schopnost obětavé lásky k nejbližším, neměla jsem tedy nejmenší problém vcítit se do něj a prožít s ním vše na vlastní kůži. Jen kdyby svět kolem nebyl tolik bílý...
Zpracování mě nadchlo, hrdina okouzlil, příběh oslovil. Nemohu tedy jinak než zařadit mezi oblíbence a ostatním čtenářům vřele doporučit.
Citlivá myšlenka knihy, ale psaná takovým stylem, že mě osobně za srdce moc nechytla. Půlka knihy se věnuje jen myšlenkám a pocitům hlavního hrdiny Lea z toho, jak je šíleně zamilován do dívky ze školy, kterou přitom ze začátku skoro ani nezná, což mi přijde přehnané, absurdní a povrchní a půl knihy tudíž nemá žádný spád, musela jsem se nutit k tomu, abych knihu, která až teprve u samého konce čtenáře rozesmutní a probudí v něm emoce, dočetla do konce,
Vážně dobrá a zajímavá kniha...jen jsem se občas ztrácela v přirovnáních bylo jich trochu moc.. jinak bych dala plný počet :)
Odpusttte blahovemu ctenari uvodni slova, nejsou minena ve zlem.
Po seznaneni se vsim (postavy, souvislosti atd.), by jeden mohl knihu odlozit, protoze uz vic vedet nepotrebuje. V ten moment musi byt kazdemu ctenari jasne, jak to dopadne (s kazdym z nich). Jenze ono to neni tak snadne odlozit neco tak krasneho, dokonaleho a tak hrejiciho u srdce, ze kdyby pri cteni radku ono srdce nedostalo emocni infarkt, musel se by se clovek za svou vyprahlost stydet. Nebyla jsem dojata, protoze musim, aby to nevypadalo blbe. Proste jsem byla. Hodne to souviselo se stylem psani autora, ktery me moc zaujal a na vyslednem dile mel obrovsky podil...doporucuju...proste jo...
Je to takový ten oddechový sladkobol, vhodný k tomu, když nechcete moc přemýšlet, ale chcete si přečíst něco oddychového, co vás vrátí zpět do období prvních lásek a zamilovanosti.. Nebo když se potřebujete vybrečet ale nějak ty slzy ne a ne spustit se samy.. - tak tohle je přesně ta pravá příčina hromady posmrkaných kapesníků.. A aby to nebylo tak sladce "kýčovité" autor zabrnká za citlivou "onkologickou" strunku.. Koho by to nechytilo za srdce, i ten největší tvrďas musí popotáhnout - vždyť hlavnímu hrdinovi umírá jeho láska.. No dobře, nejsem až takový cynik - poplakala jsem si taky a ano, dobře se to čte ;-) je to takové miloučké :-)
Možná dobrá myšlenka, ale styl autora mi vůbec nesedl. Dočetla jsem na 50. stránku a odložila.
"Dospělost se nepozná podle toho, že jsi ochotný umřít pro něco vznešeného, ale podle toho, že jsi pro to ochotný pokorně žít."
Nezapírám, že mě před přečtením tato kniha zaujala především pro to, že je srovnávána s mou srdcovkou "Hvězdy nám nepřály". Po přečtení však s tímto názorem nemohu souhlasit. Ano, jsou obě o lásce, nemoci a mladých lidech. Ano, obě jsou krásné. ALE každá úplně jiným způsobem.
Leo je klasický puberťák a i když mě v mnoha ohledech štval, pod tou slupkou se naštěstí schovává i úžasný člověk.
Je to nádherná kniha, kterou určitě doporučuji - nejen pro ten příběh samotný, ale i pro myšlenky, které často vedou k zamyšlení.
Tato kniha není bílá, Alessandro D‘Avenia. A nikdy nebude, nikdy nevybledne.
Ach jo, je tady tolik pasáží, který bych si chtěla vypsat a někam zarámovat (možná, že to udělám) nebo vyrýt do stěny. Takové italské Hvězdy nám nepřály, ale s větší hloubkou a napsanou inteligencí s až filozofickým nebo psychologickým nádechem. Nádhera. Pět hvězdiček je sakra málo.
tohle bylo už o něco lepší, hlavně díky konci. jako člověk, který si v dopívání prošel něčím podobným ale musím s příběhem nesouhlasit. autor se zase tak nezabýval leukémií, jak slibuje anotace, spíš nemoc i všechny pocity okolo jen načrtl. z tohoto pohledu pro mě zůstala kniha emočně hluchá. hlavní hrdina spíš zažívá jisté "dobrodružství". objevují se tam sice pocity, s kterými jsem souhlasila, ale takhle se k nim člověk nedostane. například Leo se rozhodl nenávidět, protože to je dobrý ochranný mechanismus. jenomže vy si ty pocity nevolíte, pohltí vás samy. samozřejmě se v průběhu měsíců mění, ale ne tak, jak to autor popsal. tahle nemoc je hodně aktuální a proto mě vždy rozladí, když o ní píší lidé, kteří s ní nemají vlastní zkušenost. autor sice možná odrecitoval pár dobrých úvah, ale nevložil do nich cit. alespoň já ho tam nenašla. popravdě mi ani nesedl styl psaní. na začátku je Leo klasický puberťák. s tím jsem souhlasila (ovšem v prvních kapitolách se nachází tolik odkazů na americké filmy a různá srovnání, že jsem z toho až úpěla. ta snaha psát vtipně byla až moc násilná. to samé platí o zbytku. Bylo jasné, že se Leo změní. Ale z puberťáka na věhlasného filozofa? možná tam byly krásné myšlenky, jenomže autor opět knihu doslova přesytil různými přirovnáními a úvahami, že jsem je ke konci už přeskakovala. ztratily se v tom množství. ale věřím, že někomu to naopak bude vyhovovat. já sama bych dala přednost větší pozornosti příběhu.
I když mi Leo ne ve všech směrech sedl, jeho příběh mě zcela pohltil. Kniha je plná pěkný myšlenek, nad kterými se člověk zamyslí.
Knihu vřele doporučuji :) ...
Nádherná kniha o hledání životních pravd, překonávání strachu, srovnávání myšlenek o smyslu života. Čekala jsem slaďák z červené knihovny a dostala jsem moudrou knihu o životě, se svými radostmi i smutky. K této knize se budu ráda vracet. Je tam tolik, tolik hezkých myšlenek, že jsem je určitě na jedno čtení nepobrala. Doporučuji ji náctiletým i jejich rodičům. Je úžasná k pochopení zmatku co mladí lidé cítí, když se mění v dospělého člověka. Já ji vnímám jako krabičku plnou krásných slov o životě, které mě povzbuzují a já je do sebe vsakuji jak houba po dešti. Takové knihy miluji. Ano, mám v knihovničce další lásku.
K překvapení mne samotné, výborná kniha, skvělé myšlenky, bohatý jazyk, krásný příběh. Na to, že je to vyprávěno z pohledu 16letého chlapce je to velice zralé. Krásná postava učitele Snílka, ten je úžasný. NU, po nějaké době kniha vystupující z řady všednosti a průměrnosti.
Autorovy další knížky
| 2014 |  Bílá jako sníh, rudá jako krev |
| 2022 | Veci, ktoré nikto nevie |
| 2023 |  To, čím peklo nie je |
Na začátek chci říct, že tato kniha nejsou další „Hvězdy nám nepřály“. To ani náhodou. Ano, mají společných pár věcí jako nemoc a lásku, ale jinak to jsou knížky naprosto odlišné. A už proto je „Bílá jako sníh, rudá jako krev“ tak jedinečná.
Postava Lea mě několik prvních kapitol neskutečně štvala. Jedna (sice kratší) kapitola byla věnována jen jeho vlasům. Choval se místy i jako spratek. Když se ale ukázalo, že i on má tak silné city, nemohla jsem si ho neoblíbit.
Kniha se četla velmi rychle. Má velmi krátké kapitoly a díky tomu jsem nebyla schopna knihu odložit, protože jsem si stále opakovala: Ještě jednu kapitolu. Jen jedna věc mi v knize trošku chyběla a to byla přímá řeč. Přišlo mi, že je jí tam strašně málo. Ale tím, jak byla kniha krásně napsaná, to skoro nevadilo.
Já osobně vám tuto knihu doporučuji. Je strašně milá a krásná. Byl natočen i stejnojmenný film, který se mi taky líbil. Ale byly tam věci, které se na rozdíl od knihy lišily. Ale není to tak vždy?
http://rainbow-is-life.blogspot.cz/