Bílá nemoc
Karel Čapek
Základní dílo moderního českého dramatu od Karla Čapka bylo kritickou reakcí na fašizaci společnosti před druhou světovou válkou.
Přidat komentář
Krásné dílo, které mě ihned od začátku uchvátilo... hrozně jsem se četby bála, poněvadž jsem slyšela několik názorů, ale nakonec jsem velmi ráda, že jsem si k dílu našla cestu... Opravdu vřele doporučuji
Kaji se, že jsem se k Bílé nemoci dostala až teď. Je až děsivé, jak je její příběh stále aktuální.
Velmi povedené dílo, jen mě na tom všem mrzí, že to je napsané jako divadelní hra a ne próza.
Opět geniální dílo z Čapkovy tvorby. Čtyři hvězdy dávám jen proto, že Bílá nemoc je divadelní hra, která podle mě už z principu nedokáže naplno využít svůj potenciál. Chyběla mi tam ona věrohodnost, které mistr dosáhl ve Válce s Mloky. Jako román by se mi Bílá nemoc nepochybně líbila daleko víc.
Skvělá kniha, jen žalostně krátká. Přečteno za hodinku a četla bych dál. I přes malý počet stran však příběh říká naprosto všechno. Po dokončení jsem chvilku jen tak seděla a bylo mi smutno. Kniha je taková krásně naivní a rozuzlení tam přichází až příliš jednoduše. Je nepříjemné, když si na to člověk při čtení zvykne a potom je vypuštěn zpátky do reality, kde je takové řešení problémů nemožné.
Určitě doporučuji, nevidím jediný důvod, proč by tuhle knihu někdo neměl přečíst.
Po od naivní Makropulos se Čapek dostal do reálné utopie živého pre-orwellovského typu. Nevyčerpatelné téma se silným symbolismem antitotalitarismu a antimilitarismu. Poutavý jazyk, zajímavé postavy, skvělé scény. Nemohu se dočkat až uvidím nějakou inscenaci, Čapkovských je bohužel v ČR málo.
Zatím nejlepší Čapek. Oceňuji jeho smysl pro megalomanství, kdy stejně jako u mloků a R.U.R., příběh zahrnuje celej svět a jeho možnou zkázu bílou nemocí a válkou. Bohužel mezi bílou nemocí a válkou není nebo, a tim pádem si to Čapek zase Mirko-Dušínovsky šněruje tam, kam by to čekal i slepej.
Tentokrát se nekoná happy end, když už to vypadá, že jo, tak to Čapek utne. Jako Řecko naše tažení na Euru 2004. 8/10, protože je to přeci jen zbytečně černobílý.
Nejsem zvyklá číst divadelní hry, takže zvyknou si na tento styl pro mě bylo trošičku náročnější. Čapek krásně vystihl pomíjivost všeho a dokonale vepsal hlavní poselství mezi řádky
Co je silnější - strach ze smrti nebo touha po moci?
Čapek se v geniálně vymyšleném příběhu zamýšlí na
d lidskými hodnotami a preferencemi.
Už už jsem si myslel, že to bude Happy end, ale to by Čepek nikdy neudělala, protože ví, že by dílo takového rázu zásadně ztratilo hodnotu poslání. Doporučuji - 100%
Zvláštní, jak jsem se tomu dlouho vyhýbala a po přečtení jsem se nestačila divit, jak nádherně to bylo napsané. A nadčasové! Až to nebudu mít v paměti, přečtu si to znovu.
Jen jedno slovo: naivní. Toto slovo perfektně popisuje celou knihu. Něco to do sebe má, ale ta naivita to zabila. Úplně.
Film zbožňuji a až po přečtení knihy na mě plně dopadla genialita Hugo Haase jako doktora Galéna a Zdeňka Štěpánka jako Maršála. Kniha totiž vyznívá ve srovnání s filmem trochu plytce a naivně, ovšem právě herecké mistrovství obou zmíněných dodává textu na působivosti a naléhavosti. I přesto všechno je třeba ocenit Čapkovu předvídavost i osobní odvahu, která ho v době sílícího fašistického nebezpečí a řinčení zbraněmi vedla k napsání silně protiválečného a protinacionalistického textu.
Silné...hrozně moc hrůzu nahánějící, často se nelze ubránit znechucení z lidské přízemnosti nebo strachu z fanatické víry v ideály. A největší paradox hry, tedy Galénova smrt, už po tolika psychických otřesech vyvolá už jen smutný úsměv.
Mám ideu. Ta idea je taková, že chci v životě něco dokázat. Zapsat se lidstvu do paměti, do tak vzdálené, budoucnosti, že si to ani sám nedovedu představit. Bohužel jsem méněcenné hovado, které zatím nic v životě nedokázalo. Pak se ale naskytla příležitost. Objevila se krize, lidé nadávají na kdeco, převážně pak pracující třída a chudší část obyvatelstva, kterých je většina. Začnu šířit názory o síle národa, která se dá dokázat pouze násilím a šířením nenávisti vůči jinak smýšlejícím jedincům. Lid zvládnu zfanatizovat lehce, jelikož stačí mluvit o věcech, které chtějí slyšet, a nabídnout jim lehké řešení, kterého dosáhnou lehce a ještě na tom budou dobře. Oni poslechnou. Stačí to jenom dobře předat. Slova mají moc, a já ji budu mít také. Každý se bude třást nad mou neskonalou velikostí a hřát se ve světle mé skvělosti. Budou oslavovat mnou vymyšlené kroky, k lepšímu životu a budou mě za to milovat. Já se stanu jejich vůdcem, který je povede, za velkými činy. Stanu se neporazitelným. Budu nejskvělejší a nejmilovanější osobou na světě. Lidé mne budou zbožňovat a já se stanu nesmrtelným hrdinou. Krása.
Štítky knihy
zfilmováno divadelní hry rozhlasové zpracování pandemie dramata klasická literatura
Autorovy další knížky
1948 | Bílá nemoc |
2004 | R.U.R. |
2017 | Válka s Mloky |
2009 | Dášeňka čili Život štěněte |
2004 | Matka |
Velmi silný, ale dost naivní příběh. Bohužel však nesmírně pravdivý.