Bílá Voda
Kateřina Tučková
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/459542/bmid_bila-voda-JVk-459542.jpg
4
2905
2905
Dlouho očekávaný přelomový román o ženách, víře a zlu. Bílá Voda. Takto poeticky se jmenuje pustá vesnice skrytá ve stínu pohraničních hor, kam kdysi přicházely zástupy poutníků vyprosit si pomoc u zázračné sošky Panny Marie. Právě sem o několik století později přijíždí Lena Lagnerová, aby se tu skryla před svou minulostí, která ji přivedla na pokraj sebevraždy. Namísto kláštera s početnou řeholní komunitou tu však najde pouze několik řádových sester, vedených svéráznou řeholnicí Evaristou. Ta přišla do Bílé Vody o poslední zářijové noci roku 1950, kdy komunistický režim zosobněný démonickým páterem Plojharem odvlekl v rámci Akce Ř všechny řádové sestry do sběrných klášterů. Mladičká Evarista tehdy dostala na výběr: vrátit se do civilního života, nebo s ostatními sdílet jejich příští osud. Nezaváhala ani na okamžik. Stejně jako všechny řeholnice byla nasazena na nucené práce a vystavena ponižování v komunistickém kriminálu i mučení, aby se vzdala víry v Boha. Marně. Lena však zjistí, že tím Evaristin dramatický příběh pouze začíná, a brzy pochopí, že démoni obcházející minulost bělovodských řeholnic nezmizeli, a navíc jsou součástí i jejího vlastního osudu...... celý text
Přidat komentář
Nespravedlnost. Křivda. Vztek.
Komunismus je zlo!
A pak kontrast.
Odvaha. Víra. Naděje. Láska. Odpuštění.
Novinářka Lena se do kláštera v Bílé Vodě přijela schovat před světem, ze kterého si nese hluboké šrámy.
V klášteře nachází pár řádových sester a jako úkol pro pomocnou ruku je jí zadáno probrat se nekonečným množstvím lejster v pracovně.
A tak se Lena probírá a my společně s ní. Zároveň tak odkrýváme osudy kláštera i jeho obyvatel během komunistické vlády.
A o tom, že to není veselý čtení asi moc říkat nemusím.
Vyprávění Leny je proloženo různými fragmenty, ze kterých jsou před čtenáře skládány jako mozaika osudy sester i celého kláštera. Nachází se tu tak dopisy, přepisy odposlechů a výslechů, deníky a další. Obdivuju, že se autorce opravdu všechny texty povedly napsat jiným tónem a působí velmi věrohodně.
Ač se jedná o román, je to román inspirovaný skutečnými událostmi. A ty vždycky bolí víc.
A tohle čtení ve mně opravdu umělo vzbudit emoce!
Kateřina Tučková je královna a její knihy jsou z těch, za které dám ruku do ohně.
Co ruku, klidně obě!
Ač jsem tedy měla očekávání vysoká, podobně asi jako většina z vás, tak musím říct, že Bílá Voda nezklamala.
Pokud vás nezaujme téma, může to být těžší čtení, protože je obsáhle nejen svým rozsahem, ale i hloubkou do které sahá.
Pokud vás ale téma osloví, stejně jako mě, tak slibuju, že tohle je zážitek.
Nakladatel psal, že román vyjde dvanáctého a hned ho pošlou. To se také stalo a na Zelený čtvrtek dorazil i sem k nám, do Zapadákova, kurýr. Překvapilo mě, jak tlustá je to kniha a potěšilo, že si ji budu číst přes Velikonoce. Tady ve štítku čtu, že se jedná o knihu pro ženy..no a to je jeden motiv Bílé Vody - co je a co není pro ženy a kdo to určí. A také to, že vyšlapávat cestu něco stojí. Děj zachycuje běh času od padesátých let směrem k současnosti, i když současnost ne. Je to prostě nářez, rovin je tam mnoho. Třeba ta, která se týká sociální práce a sociální pedagogiky, ze kterých se v době vlády lidu staly odbornosti vykonávané odborníky a proto dodnes lid skuhrá nad tím, jak málo lásky se dostává jeho odborně ústavně umístěnému a opatřenému příbuzenstvu. Román je vlastně asi pro ženy, akorát ne "pro ženy" i když o lásce je to především . Nicméně ona ho nemiluje, on jí taky ne, protivenství nikdo nepřekoná, dobro nevítězí, mladá láska překážky nepřekoná a bohatý strýček neumře včas, aby po něm zůstalo dědictví. Je to syrové, jak už to autorka umí, magické, jak to také umí a bude kolem toho tanec, jéje!
Štítky knihy
historie, dějiny náboženství ženy pro ženy řeholníci jeptišky oběti komunismu
Autorovy další knížky
| 2012 |  Žítkovské bohyně |
| 2022 | Bílá Voda |
| 2009 | Vyhnání Gerty Schnirch |
| 2014 |  Fabrika |
| 2018 | Vitka |
Dlouho očekávané dílo oblíbené autorky zvící téměř sedmi set stran tištěného textu přispívá určitě chvalitebně k rozšíření znalostí neobvyklého tématu - poválečném životě řádových sester ze zapadlého kousku české země - do povědomí širší čtenářské veřejnosti národa, který v posledních třech pokoleních vygeneroval nejvyšší počet ateistů ve své historii.
Na pozadí chmurných let života lidově demokratické republiky se odvíjí osudy dvou naprosto odlišných skupin činovníků římskokatolické církve: řádových sester plnících bezvýhradně a obětavě své poselství bez nároku na jakoukoliv odměnu a jako jejich protipól osoby zastupující tehdejší nejvyšší špičky katolické hierarchie - organizovaní v nechvalně známé organizaci Pacem in terris (rozuměj "kolaboranti, špiclové, udavači a obětaví přisluhovači režimu"), přičemž Evarista je ve všech svých vlastnostech ztělesněním prvně jmenované skupiny a biskup Havraj skupiny druhé.
Autorčino studium reálií k popisovanému tématu muselo být jistě důkladné.. tato snaha má být zřejmě v díle zúročena, a to poměrně dlouhými a zevrubnými popisy historických událostí a postav, které pro běžného čtenáře představuje zbytečný balast a na základní schema a vývoj nemá zásadní vliv.
V přímém kontrastu pak zůstávají osudy některých jedinců propletené do absolutního klišé, což zbytečně sráží úroveň románu.
Kvituji lehce pochmurný, ale naprosto uvěřitelný konec příběhu ústícího do současné doby a zavírám knihu s pocitem lehké melancholie i zadostiučinění z dobré četby.