Bílá Voda
Kateřina Tučková
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/526409/bmid_bila-voda-6555047a9fa61.jpg
4
2906
2906
Bílá Voda. Pustá vesnice skrytá ve stínu pohraničních hor, kam kdysi přicházely zástupy poutníků vyprosit si pomoc u zázračné sošky Panny Marie. Dnes sem přijíždí Lena Lagnerová, aby se tu skryla před svou minulostí. Namísto kláštera s početnou řeholní komunitou tu však najde pouze několik řádových sester, vedených svéráznou řeholnicí Evaristou. Ta přišla do Bílé Vody o poslední zářijové noci roku 1950, kdy komunistický režim odvlekl v rámci Akce R všechny řádové sestry do sběrných klášterů. Mladičká Evarista tehdy odmítla návrat do civilního života. Stejně jako všechny řeholnice byla nasazena na nucené práce a k tomu vystavena i ponižování v komunistickém kriminálu. Evaristini věznitelé však její vírou ani věrností řeholi neotřásli. Naopak. Pouze v ní upevnili odhodlání se jim postavit. S tím však přišla nutnost postavit se i režimu zaprodané církvi Lena, probírající se písemnostmi bělovodského kláštera, však brzy zjišťuje, že tím Evaristin dramatický příběh pouze začíná, a záhy také pochopí, že démoni obcházející minulost místních řeholnic nezmizeli, a navíc jsou součástí i jejího vlastního osudu.... celý text
Přidat komentář
Tučkovou mám rád a na to, jak tahle kniha je tlustá, jsem ji prelouskl hravě. A je víc než chvályhodné, že se pustila do takového opusu. Přesto pateticnost a topornost, jak díla, tak i jazyka, je něco, co mi prožitek z četby strašně kazí. Umělecky mi to sráží knihu na úroveň čítankové četby. Ale snad je to jen můj problém.
Znám geografické reálie a setkala jsem se i s některými řádovými sestrami .Takže děj se mě osobně dotýkal. Silná je hlavně první polovina , kde vystupuje do popředí bestialita komunistického režimu vůči kněžím a náboženským řádům. Totalita , jediná pravda , moc v rukou primitivů a prospěchářů je obecně jedno z největších nebezpečí pro lidskou společnost a je potřeba se jim vždy včas aktivně postavit . Ale pro mě je poselstvím knihy , že i silný jedinec , natož člověk slabý, odolá nebezpečí a nátlaku lépe , má-li pevné svazky v komunitě/rodině , než ten ,který je single.
Knihu jsem právě odložila, konečně se mi ji podařilo po dlouhé době dočíst. Prvních asi 150 stran jsem měla značný problém přelouskat, ale ani poté mě příběh nedokázal zcela pohltit a vtáhnout do děje. Jako celek na mě tedy bohužel toto dílo nezapůsobilo, některé pasáže a linky mi nadto připadaly překombinované a uměle naroubované, duchovní rovina pak jako věřícímu člověku vcelku toporná a stěží uvěřitelná. Zpočátku jsem měla z osobních důvodů také problém s přenesením poutního místa Mariahilf k Bílé Vodě, nicméně až po zaklapnutí knihy mi došlo, jak se spojení těchto míst vzhledem k popisovaným událostem přímo nabízelo.
Oceňuji tak zejména poctivou přípravu autorky a také rozšíření povědomí o likvidaci řeholních řádů a klášterů.
Z děl autorky to u mě však zatím vyhrávají uvěřitelnější "Žítkovské bohyně".
Trochu náročnější čtení, ale stojí za to číst. Díky autorčiným dílům se čtenář dozví o zajímavých místech a s nimi spojených dějinách naší republiky.
Byla to dřina přečíst! Kniha je brilantní a je na ní poznat, že napsání byla dřina mnohonásobná. Děkuji autorce za její práci. Hvězd dávám 10!
Smekám klobouk před autorkou. Lehké čtení to rozhodně není, ale stálo to za to.
Připojím se ke všem těm, kteří v románu postrádali duši.
Za precizní literární ztvárnění, za práci s jazykem, prameny nemohu hodnotit níže než na 4*. Trochu mě mrzí závěrečné rozuzlení týkající se toho, co vše je vlastně fikcí.... takže se vlastně necítím ani nijak obohacena. Naopak mám po více než týdnu radost, že knihu vrátím do oběhu. Nerada se ke čtení nutím a přemlouvám. Tady jsem musela.
Nebavilo mě to. Nejen pro to, jak příliš nesouzním s církví Jako takovou, ale především pro děj samotný. Pokud bych se soustředila jen na osudy jednotlivců, cítím až jakousi nezralou naivitu příběhu, která mi pak ne zcela koresponduje s tou zbývající suchopárnou dokumentární částí.
Výborná práce! Ani si nedokážu představit, kolik úsilí musela kniha autorku stát. Je to opravdu obdivuhodné. Díky.
Mám podobný názor jako "markoj". Docela přesně vystihla moje pocity při čtení. Dávám čtyři hvězdy, protože jako román se mi dějově zamlouval. A autorka to hned na prvních stranách uvádí.
Jsem z této knihy velmi rozpačitá. Tvářila se téměř jako literatura faktu, obsahuje spoustu "dobových" zpráv a zápisů, ale pak se člověk dozví, že i ty jsou "vymyšlené". Příběh na mě (věřící) nepůsobil uvěřitelně. Hlavní téma - proč žena nemůže být knězem - pro mě není téma a myslím si, že to ani není téma, které by nějak přispívalo k pronásledování věřících. To, že věřící byli v éře socialismu pronásledování, je fakt a myslím, že i bez té domyšlené, vyšroubované dějové linky by to bylo velmi zajímavé, obohacující, šokující čtení. Co je pravda a co fikce - toto mi na této knize asi vadí nejvíc - musela bych si sama dohledávat co je co, a na to nemám čas ani možnosti. Škoda, čekala jsem, že se dozvím, jak žily řeholnice, co je drželo, posilovalo, co se s nimi skutečně dělo. Místo toho je tu namíchaná fikce a fakta tak, že nevím, co si z toho vlastně vybrat...
Náročné, bolavé, nespravedlivé. Hrozná doba to byla. Knihu doporučuji k přečtení. Musíme si tahle zvěrstva neustále připomínat, abychom nedovolili jejich opakování.
Smekám před paní Tučkovou, že byla schopna něco tak velikého napsat a pustit se do takové ohromné badatelské práce. Fakta jsem i ověřovala. Některé věci byly přibarvené - jedná se o historický román - nikoliv odbornou publikaci. (Odborné knihy jsou mnohdy psány jazykem, který je pro toho, koho historie tolik nebaví velmi náročný) Na to ovšem autorka upozorňuje hned v úvodu. Obohacující dílo pro laika i začínajícího historika, který se chce vzdělat v dějinách české církve za totality. Postavy byly skvěle vykreslené a každá mě něčím zaujala. To jak se postupně odkrývala jejich minulost bylo opravdu fascinující. Do knihy jsem byla velmi hluboce ponořená. Čekala jsem ovšem, že ve mě zanechá pocit jakési prázdnoty -nebylo tomu tak, přišel pocit úlevy a klidu protože, věřím tomu, co mi kdysi řekl jeden skvělý kněz: Církev je společenství hříšníků.
A soudit nespravedlnost má právo jen Ten, který byl a Ten, který bude, Ten, který navěky je…
Mnoho lidí zde píše, že by chtělo škrtat a zkracovat nějaké historické pasáže. Myslím, že pro autorku není ten děj až tolik podstatný a spíše se snaží popularizovat historická témata, která nejsou tolik známa. Má vystudovaný doktorát na FFUK. Takže příběh je pro ni tou méně podstatnou linkou
Pro mě velmi silné téma. Jazyk i forma knihy jsou silnými zbraněmi autorky. Kniha mě doslova vtahovala do děje, v půlce knihy jsem si říkal, kam se to ještě asi dále posune a postupně autorka rozplétala a rozplétala osudy jednotlivých postav až finále. Myslím , že by se toto dílo mělo dostat mezi povinnou četbu, aby se nezapomělo...
Klobouk dolů před autorkou, která zpracování tohoto románu věnovala deset let. A také je to velmi znát. Dílo je celistvé, propracované do nejmenšího detailu.
I když "jakože dobové" zápisy, výtahy z archivu apod. děj zpomalovaly a občas mě odrazovaly od dalšího čtení, jsou pro pochopení celého textu a dějové linky, důležité.
Možná právě proto nedávám 5 hvězd, i když je kniha skvělá a stojí rozhodně za přečtení.
Čtenář se nesmí nechat hned na začátku odradit rozsahem.
(SPOILER)
Nejdřív se budu plácat rukou do čela a trochu láteřit. Fascinuje mě, jak valná většina lidí díky tomuhle románu objevila perzekuci církve za komunismu. Hergot, to v životě nedávali ve škole pozor, nic nepřečetli, nepřepnuli nikdy na Dvojku?! Ale tak aspoň pozdě než nikdy...
Text je hezky sestaven, obzvlášť se mi líbí ty jakože oficiální zápisy a zprávy.
Ale ačkoliv život píše sebeneuvěřitelnější příběhy, tady jsou ty osobní linky hodně románový! Hlavně jak se všichni našli... A Lenin příběh je moc na sílu tlačenej, aby pro čtenáře hledala a nacházela... Prostě mi to připadalo v tomhle ohledu lehce trapný.
Celkově tedy záslužný počin, ale já se raději podívám na ČT i-vysílání na dokumentarní seriál Zakázaný bůh nebo jemu podobné.
Tak těžké a bolavé téma, napsané s takovou lehkostí. To Tučková umí. Musím říct, že tenhle příběh se mi z děl Kateřiny Tučkové četl nejhůř a líbil se mi nejméně. Od poloviny knihy jsem si musela před pokračováním ve čtení dávat pauzy a vždy to odlehčit nějakým jiným příběhem. Přesto všechno je téma ženských řeholnických řádů v domě komunismu velmi zajímavé. Po přečtení jsem si samozřejmě googlila klášter i poutní místo a mám v plánu je v létě navštívit.
Štítky knihy
historie, dějiny náboženství ženy pro ženy řeholníci jeptišky oběti komunismu
Autorovy další knížky
| 2012 |  Žítkovské bohyně |
| 2022 | Bílá Voda |
| 2009 | Vyhnání Gerty Schnirch |
| 2014 |  Fabrika |
| 2018 | Vitka |
Vynikající román, od něhož se nešlo odtrhnout. Emocionální horská dráha, nesmírně čtivé, syrové a srdce drásající. Přiznávám, že ke konci se vývoj samotného příběhu hlavní hrdinky trochu vlekl a místy byla ta účelovost hodně výrazná, nicméně poselství předáno a to v nádherné formě.