Bílá Voda
Kateřina Tučková
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/526409/bmid_bila-voda-6555047a9fa61.jpg
4
2906
2906
Bílá Voda. Pustá vesnice skrytá ve stínu pohraničních hor, kam kdysi přicházely zástupy poutníků vyprosit si pomoc u zázračné sošky Panny Marie. Dnes sem přijíždí Lena Lagnerová, aby se tu skryla před svou minulostí. Namísto kláštera s početnou řeholní komunitou tu však najde pouze několik řádových sester, vedených svéráznou řeholnicí Evaristou. Ta přišla do Bílé Vody o poslední zářijové noci roku 1950, kdy komunistický režim odvlekl v rámci Akce R všechny řádové sestry do sběrných klášterů. Mladičká Evarista tehdy odmítla návrat do civilního života. Stejně jako všechny řeholnice byla nasazena na nucené práce a k tomu vystavena i ponižování v komunistickém kriminálu. Evaristini věznitelé však její vírou ani věrností řeholi neotřásli. Naopak. Pouze v ní upevnili odhodlání se jim postavit. S tím však přišla nutnost postavit se i režimu zaprodané církvi Lena, probírající se písemnostmi bělovodského kláštera, však brzy zjišťuje, že tím Evaristin dramatický příběh pouze začíná, a záhy také pochopí, že démoni obcházející minulost místních řeholnic nezmizeli, a navíc jsou součástí i jejího vlastního osudu.... celý text
Přidat komentář
Kniha se mi moc líbila. Vytvořila mnoho námětů na další přemýšlení. A určitě byla zajímavým pohledem na naše, ne tak dávné dějiny. Z mého pohledu bych se obešla bez uměle vytvořeného tajemství a s ním spojeného pocitu viny hlavní hrdinky. Vlastně bych se ho raději dozvěděla už na začátku. Ale to je jediná a jen drobná výtka. Velmi silné životní příběhy jsou prostě na čtení dokonalé.
Na to, jaká je to bichle, se mi to četlo překvapivě dobře. Bavilo mě i to, jak je to poskládáno, minulost, přítomnost, proloženo těmi dokumenty.
Ty postavy a jejich osudy jsou teda leckdy trochu neuvěřitelné, u Evaristy ta pevnost a odhodlanost, u Saulové i Leny ty životní obraty, ten biskup Havraj...a občas mě napadlo, že to snad není možné, aby se toto odehrávalo a vrtalo mi hlavou, co přesně se stalo a co si autorka vymyslela...Takže jsem z toho i googlila.
(audiokniha 28:46 hod., interpreti: Vanda Hybnerová, Tereza Vítů, Dana Pešková, Johanna Tesařová, Ladislav Cigánek, Libuše Švormová, Petr Pochop, Pavla Tomicová, Oldřich Vlach)
Hlavne kvôli úžasnej interpretácii som si vyrozprávanie príbehu, či príbehov ľudských existencií, vychutnala a užila. Vysoko oceňujem autorkinu húževnatosť a vytrvalú tvorivosť pri desaťročnom zhromažďovaní informácií po archívoch, skladaní čriepkov do súvislého deja. Na neľahkých osudoch jednotlivých sestier rádu Panien Anežky Českej je vidieť, ako sa ich nekonečná pokora a trpezlivosť stali aj ich najsilnejšou zbraňou proti každému politickému, či cirkevnému zriadeniu, alebo proti najčistejšej ľudskej zlobe.
Nedokážem sa rozhodnúť, či sa mi páčil viac text faktu, alebo dofabulované životy hlavných postáv. Ale ako zaujímavú knihu k čítaniu doporučujem.
Bílou Vodu jsem si nechávala na prázdniny, kdy mám sílu zabývat se vážnými tématy. A tím nepochybně historie pronásledování církevních řádů minulým režimem je. Navíc v naší zemi, což se člověka zde narozeného dotkne o to víc.
Ačkoliv jsem nedala 5*, jsem dílem nadšená. Je to neuvěřitelně rozsáhlá kniha, která spojuje prvky románu se zachovanými autentickými (i pozměněnými) materiály a za kterou se ukrývá neskutečná práce. Nedivím se těm 10 letům!
Zároveň chápu některé výtky čtenářů, i já bych dokázala najít chyby, kdybych chtěla. Ale nechci. Jsem autorce vděčná, že mi čtivým způsobem přiblížila historii, o které jsem něco tušila, ale jen málo. I když pomocí fiktivních prvků jsem se dozvěděla něco nového a hlavně se podařilo probudit můj zájem o ni. A to mám ráda.
Na místo, které bylo předlohou, bych se chtěla někdy podívat. Ale i přes stránky knihy jsem vnímala jeho výjimečnost a energii, která proudí z víry v něj vkládané.
Co se týče postav a jejich vykreslení, jsem spokojená. Životní příběhy byly pohnuté, zkoušené všemožnými formami zla. Závidím postavám víru a naději, že vše směřuje k lepší budoucnosti. Postav je hodně a jejich osudy jsou složitě propletené (některé až neuvěřitelně svedené dohromady, ale jak tu někdo podotknul, k této problematice zázraky patří).
Spolu se Žítkovskými bohyněmi je i Bílá Voda knihou, která ve mně vzbudila hodně emocí a která mi zůstane v paměti. Doporučuji.
Už během čtení jsem věděla, že napsat komentář bude dost oříšek. Ne že by nebylo co říct, hlavou se mi hodilo milion myšlenek, ale jak vybrat jen některé, nic neprozradit, aby se to nezvrtlo ve slohovou práci (např. na téma zkostnatělost římskokatolické církve) a zároveň aby to mělo hlavu a patu? Snad se mi to nakonec povedlo.
Na samém začátku mě víc než pohnuté osudy jeptišek zajímala Lena - co se mohlo stát tak hrozného, že jediná alternativa k smrti je klášter? Postupně, jak se odhalovaly střípky Lenina života, mě víc přitahovaly události z 50. let, protože u Leny to nijaká extra hrůza nebyla (zatím). V jednu chvíli mě pak opustila ta nedočkavost při čtení, to když do kláštera přibyla jistá osoba, to jsem prostě jen četla, ale posledních cca 300 stran už to zas valilo.
Některé věci jsou celkem předvídatelné, třeba kdo je matkou Jana Jezbery nebo koho Tobie určí jako další Matku představenou (i když jsem dost dlouho nedokázala odhadnout, zda to ta osoba vezme). Dost dlouho jsem netušila, co jsou ti démoni z minulosti jeptišek a Lenina osudu, o kterých se píše v anotaci, ale docvaklo mi to hned, jak se objevilo to jméno, nemusela jsem ani čekat na autorčino vysvětlení.
Hrozně mi nesedlo to, jak se mezi Anežčiny panny dostala Paulita. Sice věřím, že se člověk může od základu změnit, ale to, co k tomu vedlo ji, mi přišlo už dost přitažené za vlasy. A na konci mi chyběl nějaký bližší popis konfrontace Leny s "havrany", jak je přiměla přestat krákat - i když to by tu knihu asi pokazilo.
Jo, a taky jsem měla trochu problém s Marií - ta snad byla všudezdejší! Ale i to se na konci osvětlilo. No, osvětlilo - racionální myšlení se tomu vzpírá. :-)
Celkově je kniha super, dozvěděla jsem se spoustu nových informací. Pět hvězdiček je málo! Podle je výrazně lepší než Gerta a i lepší než Žítkovské bohyně. A na závěr musím ocenit tu práci, co si s tím autorka dala, hlavně s vyhledáváním informací. A mám i pár tipů na výlet.
Paní Tučková, já vás prostě miluju! Když mi o tomto říkala moje pokroková babi, klepala jsem si na čelo! Vše jsem zažila, ale nechápala. Tahle knížka je skvost. Prostě děkuji.
Z té knížky jsem úplně paf. Nejdříve mi byla protivná postava Leny, ale ono to tak muselo být. První vložená pasáž mě taky nepotěšila. Ale dávala smysl. A dala se číst! Takže ty další už jsem četla bez odporu. Líbila se mi mnohovrstevnatost - o postavách zpočátku nevíme nic, vše se odkrývá postupně, aby v závěrečných kapitolách vygradovalo. O hrůzách 50. let už jsem leccos četla, tohle je další rozměr. Jak je snadné lidi znesvářit proti sobě. Ačkoliv sama jsem bezvěrec, resp. nevěřím v Ježíše Krista, domnívám se, že vyvrácením víry komunisté napáchali (další!) strašné zlo a důsledky vidíme dodnes. Víra v rozumné míře, s jasnými morálními pravidly, je potřeba.
Tenhle román budu ještě dlouho přemílat v hlavě a stejně, jako u Žítkovských bohyní doufám, že kostel v Bílé Vodě a okolí navštívím. Kateřina Tučková rozhodně odvedla vynikající práci, napsala román, nikoliv přepis dějin (tolik k názoru S. Balíka), možná se mohl trochu víc snažit korektor (v jednom místě hovoří u matky Tobie o tom, že se jí třásly ruce, jenže ona má jen jednu, nadužívání některých přídavných jmen a podobně). A rozsah...jsem vděčná za knihy takového rozsahu, že mi vydrží déle :-). I tak jsem knížku přečetla během pěti dnů.
Tímhle puzzle jsem se prokousával dva týdny, postupoval ze všech stran i rohů, těch vážných témat tentokrát autorka smíchala nečekané množství. Čekal jsem dramatické vyprávění o likvidaci klášterů, čehož se mi dostalo, ale se spoustou vedlejších dramat a zázračných setkání navíc. Je to dobře nebo špatně? Každopádně mě některé příběhy občas rušily a někdy i zdržovaly. Kniha je odvážně tlustá, fikce se v ní prolíná s realitou (jakoby dvěma prsty na aplikaci Mapy.cz přiblížení Bílé Vody s Marienhilfem rád odpouštím), zápisy ze situačních zpráv a vězeňských spisů mi tu a tam připomněly Škvoreckého smutný humor z knihy Ze života české společnosti. Ale mám rád tenhle polodokumentární styl a oceňuji připomínání historických událostí a křivd.
90 % (zatím 1801 hodnocení s průměrem 85 %).
P.S.
Znovu postavený poutní kostel Panny Marie Pomocné (Maria Hilf) leží jižně od Zlatých Hor, je to kouzelné místo, od jeho návštěvy před pěti lety mi jeho historie leží v hlavě, a autorka mi vše důrazně oživila.
Kniha se mi krásně trefila do noty! Příběh mnohovrstevnatý, propletený do sebe, kde se postupně odvijí nitky, jedna za druhou, i na přeskáčku. Pasáže z výslechů, citace nařízení či dopisy, které jsou do příběhu vloženy ho podle mě krásně doplňují a obohacují.
Není to literatura faktu, jedná se o inspiraci,což je v knize i uvedeno, proto bych toto autorce určitě nevyčítala.
Jsem moc ráda, že mě tato kniha doprovázela během dovolené a zpříjemnila mi večery.
Uááá... mě to nebaví! Vracím do knihovny a jsem ráda, že jsem si knihu nekoupila.
Na knihu jsem se moc těšila, od známých jsem slyšela dobré recenze. Když se mi dostala do rukou, pustila jsem se do ní a po krůčcích ukrajovala až do konce. Líbila se mi, tedy styl vyprávění, i vkládání dopisů, zpráv, autorka je výborná vypravěčka. Co mi vadí, že je historie zkreslená, není to tak, jak to bylo a je cítit zveličování ženského kněžského svěcení a dalších věcí, v nichž se ztotožňuji s reakcí Stanislava Balíka, viz: https://casopiskontexty.cz/tuckove-belovodska-sifra-mistra-leonarda/ . Proto o hvězdu méně.
Kniha je na čtení trochu složitá,prokládaná dopisy. Ale příběh je nakonec krásný a čtenář se musí soustředit v které době se nachází. Vše nakonec do sebe zapadá a rozmotávat se příběh.
Tak dočteno, ale za mě zklamání. Někdy méně znamená více. Nebavily mě pasáže, kde byly různé dopisy, výslechy, přepisy rozhovorů. Stačil by úplně příběh a nakonec něco z archivu. Bohužel tohle slyšíme i od čtenářů v knihovně, že tyhle pasáže přeskakovali.. Škoda. Autorka si dala práci, ale za mě byka kniha nudná a to přestože jsem si ji přála k vánocům.
Od první kapitoly mě kniha naprosto pohltila a nutila mě vyhledávat si pořád další a další informace. A samozřejmě mi dala spoustu námětů k přemýšlení. Taky mě přesvědčila o tom, že když je někdo papaláš, zůstane papalášem i kdyby na sobě měl sutanu a kolárek. Uchvátily mě skvěle popsané postavy, měl jsem pocit, že je fakt můžu potkat. A některé bych opravdu potkat chtěl. Prostě jednou větou, je to nádherný román z dost ponuré doby, kde se lidé, kteří touží po svobodě, nevzdávají.
Nenechte se odradit tloušťkou knihy. Je výborná a donutí vás vyhledat si ještě více informací. A možná i zajet na výlet.
Začít číst tuto knihu jsem se odhodlavala již dříve, ale asi na to nebyl čas. Z mého pohledu výborně napsaný deník, obdivuju autorku, kolik toho musela nastudovat, aby něco takového napsala. Velmi zajímavé téma, vítala jsem i výtahy z dokumentů apod., Ač byl někdy dost rozsáhlé. Doporučuji k přečtení.
Náročná četba do rozsahu i obsahu a vyžadující od čtenáře veškerou pozornost. Příběh zpočátku plyne pomaleji, místy je téměř zastaven, aby byly dostatečně popsány děje minulosti řeholnic a zároveň i přítomnosti, do něhož se vplétá také příběh Leny Lagnerové. A tak jako zatím u všeho, co jsem od Kateřiny Tukové četla, ani tato kniha mě nenechala klidnou. Měla jsem nutkání hodně si dohledávat, sama si doplňovat obrázek skutečnosti oproti fikci, protože jsem do této doby byla žalostně nevědomá. A proto si dle mého kniha zaslouží 90%, vzbudila ve mně totiž zájem a vyžadovala činnost a v neposlední řadě samozřejmě velmi oceňuji mravenčí práci autorky. Jsem velmi zvědavá, zda někdy toto své literární dítě něčím překoná.
Skvely roman. Skvele tema. Nedovedu si predstavit to mnozstvi pramenu a zdroju, kterymi se autorka musela probrat, aby mohla takto verohodne podat pribehy perzekuovanych reholnic. I ja se teda musim pridat do rady, ktera dokumentarnost vita. Celemu pribehu dodava neobvyklost, originalitu a urcitym udalostem vetsi dramaticnost ci stavnatost.
Kniha roku. Dokumentárnost není v textu na škodu, naopak je vše velmi čtivě podané. Příběh není těžkopádný, postavy se chovají lidsky a logicky. Tenhle román je ve všech ohledech moderní a autorka svým způsobem nebojácná, nepodbízivá. Kniha mě velmi potěšila.
Štítky knihy
historie, dějiny náboženství ženy pro ženy řeholníci jeptišky oběti komunismu
Autorovy další knížky
| 2012 |  Žítkovské bohyně |
| 2022 | Bílá Voda |
| 2009 | Vyhnání Gerty Schnirch |
| 2014 |  Fabrika |
| 2018 | Vitka |
Uf. Mám to za sebou. Bohužel zvědavost mě stála skoro měsíc času. A tak jsem se těšila. Upřímně. Toto není KT. Stejně jako Les v domě postrádá tu klasickou AM. Přes 600 stran. Ani to by nevadilo. Ale vše se tak nějak rozplizlo do příběhu Leny Lagnerové a do příběhu Bílé Vody. Všechno se to táhne a Lena přešlapuje na místě, omílá to samé. Když se konečně přehoupnete přes polovinu, trochu se začne něco dít. Místo ale vrcholícího finále se cca 100-150 stran dozvídáte jak to tedy bylo, je a asi bude. No, byla jsem zvědavá. Asi jsem tušila, že doskákat na konec nemá smysl, protože konec je opravdu hodně dlouhý a jako celá kniha roztáhlý. Myšlenka i příběh skvělé, jen tak o 1/3 všeho méně a nebo jinak. Prosím, chci zpět tu Tučkovou v dobách Gerty a nebo Bohyní. Ale bohužel 2x do jedné řeky nevstoupí, stejně jako Alena Mornštajnová s Hanou... nu což, škoda.