Bílá Voda
Kateřina Tučková
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/526409/bmid_bila-voda-6555047a9fa61.jpg
4
2906
2906
Bílá Voda. Pustá vesnice skrytá ve stínu pohraničních hor, kam kdysi přicházely zástupy poutníků vyprosit si pomoc u zázračné sošky Panny Marie. Dnes sem přijíždí Lena Lagnerová, aby se tu skryla před svou minulostí. Namísto kláštera s početnou řeholní komunitou tu však najde pouze několik řádových sester, vedených svéráznou řeholnicí Evaristou. Ta přišla do Bílé Vody o poslední zářijové noci roku 1950, kdy komunistický režim odvlekl v rámci Akce R všechny řádové sestry do sběrných klášterů. Mladičká Evarista tehdy odmítla návrat do civilního života. Stejně jako všechny řeholnice byla nasazena na nucené práce a k tomu vystavena i ponižování v komunistickém kriminálu. Evaristini věznitelé však její vírou ani věrností řeholi neotřásli. Naopak. Pouze v ní upevnili odhodlání se jim postavit. S tím však přišla nutnost postavit se i režimu zaprodané církvi Lena, probírající se písemnostmi bělovodského kláštera, však brzy zjišťuje, že tím Evaristin dramatický příběh pouze začíná, a záhy také pochopí, že démoni obcházející minulost místních řeholnic nezmizeli, a navíc jsou součástí i jejího vlastního osudu.... celý text
Přidat komentář
Román není v pravém slova smyslu čtivý, ale je to mnohovrstevný příběh o církvi, lidských hodnotách, víře, zásadách a prosté lidské slušnosti. Určitě není pro každého. Ale pokud se nebráníte novým úhlům pohledu na život, kniha vás uchvátí a po dočtení ve vás bude ještě dlouho rezonovat.
Dějová linka je prostá, text je plný pasáží z deníku, evangelia a dopisů, množství opisů úředních listin je velmi dokumentární povahy a široká paleta hrdinů je vykreslena nesmírně uvěřitelně (rozdíl mezi skutečnými postavami a těmi románovými je občas těžko postřehnutelný).
Precizně zpracované téma vztahu církve a nejen komunistického režimu. V duchu hesla PRACHY NESMRDÍ: tehdy zapálený komunista nebo režimu poklonkující biskup a dnes - podnikatel bez skrupulí. Celkově to vytváří obraz doby od padesátých let až do současnosti jako otřesnou, bolavou a syrovou koláž. Opravdu silný román s řadou nezdolných hrdinů, kteří nedojdou dobrého konce, ale život prostě není spravedlivý.
Pro mne přesto nosná myšlenka knihy je, že bychom se měli za každou cenu snažit zachovat si svou lidskost.
P.S.
Je smutné, kolik lidí se ohání slovem MÍR i v dnešní době se stejně prospěchářskými motivy, tak jako tomu bylo i v minulosti.
Knížka, která nejspíš nebude jen tak zapomenutá. Možná i rozjitří pár ran. Škoda, že ti, kteří by si ji přečíst měli, si ji určitě nepřečtou. Téma pro mě celkem netradiční, vzhledem k tomu, že církve nevyhledávám, přesto lidsky podané. Je za tím obrovský kus práce a je to za tím vidět. Autorka má odvahu pustit se do témat, která nejsou úplně jednoduchá a umí rozdělit.
Román se nečetl snadno, ale jednoznačne v současné literatuře vyniká. Postavy nejsou tupé, díky slovům skutečně žijí. Téma knihy je silné. Nejde o žádnou pózu, je to krystalicky čistá literatura bez manýr.
Velmi těžko se mi to hodnotí. Na jednu stranu si člověk řekne, že způsob vyprávění je v podstatě stejný jako u předchozích knih Tučkové, stejně jako před tím jsou hlavní osoby v podstatě jen ženy s těžkým osudem a muži hrají jen druhé housle a povětšinou jsou to slaboši nebo hajzli. Na druhou stranu se to krásně četlo.
I když ne vždy. První půlku jsem byl přesvědčen, že dám pět hvězd. A to i přesto, že v textu občas probliklo nějaké to varování, že tentokrát si chce Tučková hrát na Dana Browna, což se naplno projevilo v druhé části. A mě její verze Šifry sestry Vilemíny opravdu nebavila. Proto jsem některé z kapitol jen proletěl, jiné dokonce vynechal a hodnocení rázem kleslo na tři hvězdy. Naštěstí v místech, které kněžství žen neřešily a autorka se zaměřila na hlavní postavy, to opět dostávalo grády a já byl přesvědčen, že dám čtyři hvězdy. Závěr byl ale fádní a předvídatelný, takže nakonec bohužel jen za tři. Líbilo se mi to, četlo se mi to dobře, ale některé věci pro mě byly nepřekonatelné. Navíc se mohla autorka vyvarovat některých klišé. Když píšu o katolících, nemusím tam mít přece sexuální zneužívání kněžími. A když píšu o době po roce 1989, nemusím tak okatě dávat najevo, jak se vlastně moc nezměnilo a staré struktury si udržely moc.
Myslím si, že tohle není kniha pro každého. Ale pokud Vás zajímá vědění a chcete si rozšířit obzory i za hranice , které jste ještě nepokořily, sáhněte směle po Bílé vodě. Neskutečně vystavěný příběh o církvi, komunismu , lidských hodnotách a snad trochu i zázracích mě opravdu na nějakou dobu pohltil. Evarista si získala mou pozornost a podporu od první chvíle. Leně jsem přišla na chuť později. Není to lehké čtení, ale neuvěřitelně přínosné.
Dočetl jsem to na stranu 390 a dál už to vážně nešlo. Troška příběhu proložená nekonečnými dopisy, zprávami, hlášeními a já nevím čím ještě jsou nuda k uzoufání. Je tu příliš mnoho dobrých knih na to, abych trávil dalších 300 stran u tohohle. Pokud je pro vás vysloveně zajímavé téma církve a náboženství, přidejte si hvězdu nebo dvě. Po skvělých předchozích knihách autorky bylo tohle obrovské zklamání.
Četlo se samo. Mám moc ráda knihy, ve kterých jsou postavy inspirující. Ne takovým tím vybásněným superhrdinstvím, ale svou nezdolností. A to je tady za mě splněné v postavě Evaristy. Zároveň bych chtěla ocenit, jakou si s knihou autorka dala práci.
Příběh byl celkem čtivý, ale o trochu víc mě zajímalo, jak to celé dopadne s Lenou. Navíc mi vadilo časté přeskakování mezi postavami. A určitě by knize neuškodilo, kdyby byla klidně o 200 stránek kratší.
Byla to nálož. Komunismus a církev nejsou zrovna témata, o kterých běžně čtu, tak jsem si četbou bohatě rozšířila obzory.
Asi hlavní to, co chci říct, je, že je vidět, že si s tím autorka dala strašně moc práce, příběh je velmi propracovaný, celá kniha je plná smutných životních tragédií, ale zároveň v tom všem vnímám velikou osobní sílu, se kterou se postavy se svým osudem perou.
Úřední listiny skvěle doplňují příběh, pravda je, že některé ty spisy se mi četly hůře, není to žádná odpočinková četba, ale pasáže Leny, Tobie, evangelia, i leckteré dopisy mně úplně pohltily, skoro až zahltily, ale příjemně. Ke konci knihy mi běhal mráz po zádech.
Velmi zdařilé silné dílo a jsem určitě pyšná na to, že jsem si takovou knihu mohla přečíst z pera české známé autorky.
Klobouk dolů před autorkou! Pro mne sice velmi dlouhé čtení, ale nemohu říct, že bych si to neužila. Výborně, precizně zpracované téma vztahu komunistického režimu a církve. Doporučuji všem, ať už věřícím či nevěřícím..... Je to vynikající dílo. Děkuji autorce, patří k mým nejoblíbenějším :-)
Do knížky se mi na začátku hodně těžko začítalo, hlavně tedy do pasáží, kde byly všelijaké úřední listiny a dopisy, ale když už, tak to plynulo neskutečně. Stejně neskutečný je ale i děj knihy. Mráz po zádech mi z toho všeho běhal ještě dlouho. Tučková píše skvěle.
Vážení přátelé,
Myslela jsem si, že to nedám...téměř 700 stranobava, že to bude dlouhé byla zbytečná.říkala jsem si, že si to nechám na letní dovolenou na krásné letní večery, sednout si s knihou pod pergolu
...Pustá vesnice skrytá ve stínu pohraničních hor...její obyvatelé naplnili tento prodloužený májový víkend...no už mi chybí posledních 100 stran
Čtenářská chuťovkamoc jsem si to užila... doporučuji a děkuji...
Kniha české autorky, od které jsem si už dlouho chtěla něco přečíst. A začala jsem rovnou tímto jejím (zatím posledním) románem, který je obsáhlý, propracovaný a informacemi nabitý. Autorka si s knihou dala neuvěřitelnou práci, protože se zde nachází nejen příběh, ale i dobové dokumenty a hodí se i pro náročnější čtenáře. Na mě těch dokumentů bylo někdy až trochu moc, ale chápu, že kdyby tam nebyly, kniha by se bez nich neobešla a nedosáhla by současných kvalit. Určitě se k ní po nějaké době zase vrátím a zkusím i jiná její díla. Stojí za to :)
Krásné - poučná kniha, která se dobře čte i když téma je ponuré. Před paní autorkou - klobouk dolů.
Autorka věnovala evidentně spoustu času práci se zdroji. Na jednu stranu je to fajn, protože provazuje spoustu zajímavých informací s dějem, na druhou stranu je knížka prostě moc dlouhá. Zasloužila by tak 1/3 promazat ... a prospělo by to. Tak by šlo knížku s sebou vzít na cesty, takhle je moc velká a těžká.
Text mi přijde často vtipný, se zajímavými zvraty. Kromě asi 3. čtvrtiny se pořád něco děje. Děj má hodně vrstev, pořád je něco, na co je člověk zvědavý.
Mám dojem , že mnoho stigmat z doby minulé nám zůstává utajeno, naštěstí máme plno kvalitních spisovatelek (Tučková, Lednická, Mornštajnová,Soukupová, Hůlová, Hanišová) které se dokáží ožehavých méně známých témat chytnout s velkou chutí.
Smekám před prací paní Tučkové nad touto knihou, kde bravurně vykreslila ponurou skutečnost internovaných řeholnic. Dále se domnívám že kniha nebude bohužel pozitivně přijata v některých řeholních "spolcích" (je řečeno mnohé).
Kniha se musí číst na etapy, nejde číst na jeden zátah.
S díky se těším na další neméně zajímavé dílo.
Štítky knihy
historie, dějiny náboženství ženy pro ženy řeholníci jeptišky oběti komunismu
Autorovy další knížky
| 2012 |  Žítkovské bohyně |
| 2022 | Bílá Voda |
| 2009 | Vyhnání Gerty Schnirch |
| 2014 |  Fabrika |
| 2018 | Vitka |
Audiokniha
Ani ne tak román, jako spíše rozsáhlé dílo dokumentárního charakteru. Celou dobu jsem přemýšlela, nakolik je to fikce a co je naopak zpracováno na základě skutečnosti (toto je v závěru částečně vysvětleno). Nelze upřít, že se sběrem informací a následně jejich zpracováním autorka odvedla opravdu pořádný kus velmi náročné a precizní práce. Na mě to však místy působilo až zbytečně detailní, což bylo na úkor integrity příběhu. Spousta listin, záznamů, citovaných skutečností... jistě přispívá k pochopení dobových událostí, jenže ve výsledku to právě nepůsobí jako román, ale jako dokumentární dílo. Není divu, že autorka na něm s přestávkami pracovala deset let.