Bílá Voda
Kateřina Tučková
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/526409/bmid_bila-voda-6555047a9fa61.jpg
4
2906
2906
Bílá Voda. Pustá vesnice skrytá ve stínu pohraničních hor, kam kdysi přicházely zástupy poutníků vyprosit si pomoc u zázračné sošky Panny Marie. Dnes sem přijíždí Lena Lagnerová, aby se tu skryla před svou minulostí. Namísto kláštera s početnou řeholní komunitou tu však najde pouze několik řádových sester, vedených svéráznou řeholnicí Evaristou. Ta přišla do Bílé Vody o poslední zářijové noci roku 1950, kdy komunistický režim odvlekl v rámci Akce R všechny řádové sestry do sběrných klášterů. Mladičká Evarista tehdy odmítla návrat do civilního života. Stejně jako všechny řeholnice byla nasazena na nucené práce a k tomu vystavena i ponižování v komunistickém kriminálu. Evaristini věznitelé však její vírou ani věrností řeholi neotřásli. Naopak. Pouze v ní upevnili odhodlání se jim postavit. S tím však přišla nutnost postavit se i režimu zaprodané církvi Lena, probírající se písemnostmi bělovodského kláštera, však brzy zjišťuje, že tím Evaristin dramatický příběh pouze začíná, a záhy také pochopí, že démoni obcházející minulost místních řeholnic nezmizeli, a navíc jsou součástí i jejího vlastního osudu.... celý text
Přidat komentář
Bílá voda je určitě velmi zajímavý příběh, který mi rozšířil obzory, jak po stránce církevní tak i naší historie. Jen bych uvítala více stránek příběhu místo archivních dokumentů, někdy bylo těch stranických "blábolů" moc. Ale jako celek dobrý.
Bílá Voda je určite unikátna námetom, ale z pohľadu čitateľskej atraktivity na mňa až tak jednoznačne nezapôsobila.
Škoda, ale musím byť úprimná a priznať, že som sa miestami trápila a aj preskakovala nudné pasáže. Je mi to ľúto, lebo autorka si na spracovaní dala záležať a fikcia je prepojená faktami, ale práve tieto tam boli svojím podaním pre mňa dosť rušivý element. Postavy a ich príbehy mi v tejto spletí rôznych informácií akosi zanikali, v dôsledku čoho jednotlivé dejové línie strácali dynamiku.
Autorku si napriek tomu veľmi vážim, lebo rozoberá tému rehoľných sestier utláčaných komunistickým režimom a práve táto je môjmu srdcu veľmi blízka.
Tak bohužel, autorka si, jak je uvedeno, dala práci se studiem tohoto tématu, ale ani při dobré vůli jsem nedočetla a knihu do knihovny vrátila. Viděla jsem na toto téma dokumenty režiséra Špáty, myslela jsem, že si doplním přečtením další informace, ale nedošlo k tomu.
Vubec se mi do kritiky Tuckove nechce, ale prece jen jsem byla malicko zklamana. Vyborny start, clovek cekal, co z toho vseho bude, a ono z toho nakonec bylo tolik, az to zajimave nebylo. Zazraky, mysteria, rodinne vztahy,... uz to tu od nekoho padlo - prekombinovane.
Obdivuhodna prace co se tyka tematu, znalosti, zajimavosti. Proto jsem ubrala jen jednu hvezdicku.
Připoměl jsem si dědovu sestru,která tam jako řádová sestra byla internovaná.Podrobnosti jsem ale nevěděl.Touhle knihou jsem aspoň získal jakousi představu jak to tenkrát mohly a prožívaly.Smutná doba,která se dala vydržet jen oddanou vírou.Skoro 700stran v knize,kde by každý uvedený rok vydal na samostatnou knihu.
Kniha velmi čtivá,která se špatně odkládá.
Na knihu jsem se těšila dlouhé roky, od té doby co se o její tvorbě zmínila K. Tučková v nějakém rozhovoru, který jsem četla. Obdivuju rozsah a badatelskou práci, kterou už je autorka proslulá. Námět i téma mi přijde naprosto neotřelé a celkově mi přijde, že taková kniha na českém knižním trhu chyběla. Ale i když jsem zvyklá číst i složitější knihy s komplikovanějším příběhem, tady jsem se musela do čtení dost nutit a dočetla jsem to jen s nadějí, jestli se to přeci jen "nerozjede". Možná jsem od toho čekala příliš, možná jsem nebyla v té správné náladě. Ale prostě to není něco, co bych doporučila kamarádce ať si to taky přečte. Což je samozřejmě v kontrastu s tím, jak dobře se kniha prodává a jak moc se o ní ve veřejném prostoru mluvilo. Každopádně, i tak už se těším na další literární počiny Kateřiny Tučkové.
Na román jsem se dost dlouho těšila a právem. Výborně napsaný příběh. Se sestrou Evaristou bych se chtěla setkat, byla skvělá. Silná, dokázala rychle a správně vycítit, kde je pravda a kde se uhýbá a slevuje, a za pravdou stála naprosto neochvějně. Nechyběl jí soucit, schopnost odpustit a pomáhat všem bez ohledu na jejich minulost. Možná to bylo až trochu černobílé, ale to mi vůbec nevadilo. Mám pocit, že právě tato postava ukazuje, jak se má žít.
Hrozně zajímavé je i to, jak autorka příběh vyskládala z různých typů textů. Chápu, že historik by asi vytkl, že všechny ty protokoly a zprávy komunistických funkcionářů nejsou jazykově správné, když neobsahují ty příšerné prázdné fráze a jsou stylisticky obratné, ale díky kdyby byl napodoben jazyk komunistických kádrů, kniha by se nedala číst. Moje prázdninové plány se rozšířily o návštěvu Bílé Vody a jejího hřbitova a Mariahilf. Už jsem si to googlila...
Že začátku se mi kniha moc líbila,ale jak přibývalo stránek tak mi vše připadalo zbytečně překombinované a mystické,už toho bylo nějak moc...s tak jsem se postupně dopracovala z pět hvězdiček na tři.
Zajímavé téma, jen jsem ji neprecetla jedním dechem jako jiné autorciny knihy.
Je to takové úporné. Nikoliv nestranné. Spíš postupně nestravitelné. Hlavně nadlidská hrdinka Evarista. Takže nebrat.
Pro mě asi nejlepší a zároveň nejnáročnější kniha roku. A to můžu říct s klidem v první polovině roku. Chce to hodně trpělivosti a obrnit se proti drsné historii, kterou autorka brilantně převedla do románové podoby.
Autorka měla s přípravou knihy určitě spoustu práce, ale nějak jsem to nedokázala ocenit, přece jen mi tam něco chybělo. Příběh mě bohužel nedokázal nijak zvlášť nadchnout jako tomu bylo třeba u Vyhnání Gerty Schnirch, kterou považuji za autorčinu nejlepší knihu.
Velký obdiv patří autorce za to, jak pečlivě připravovala tento román, díky němu má čtenář možnost nahlédnout do historie českých řeholnic za komunismu.
Další skvělé dílo od Kateřiny Tučkové.
0proti Zitkovskym bohynim Vyhnani Gerty Schnirch vyrazne narocnejsi na cteni a koncentraci, prelouskat vsechny vsechny vlozene historicke (vysvetlujici ) dokumenty je opravdu nadlidsky ukol, ale pribeh brutalniho pronasledovani reholnic a cele cirkve zrudnym komunistickym rezimem stoji za precteni..Mozna, nebo vlastne urcite nebyly by-li tyto dokumenty pospojeny romanovym pribehem jiz vehlasne spisoatelky nikdo nebo malokdo by se o toto tema zajimal.historicke kulisy, podzemni cirkev, prinos papeze Jana Pavla ll (Wojtyly) k padu rise zla.vzdy jakoby predem prohrany boj dobra proti zlu. Sila zeny, zen. za me skvela kniha, ktera me mj i o mnohem poucila.a k mnohemu navedla.vsem okolo sebe doporucuji.tesim se na dalsi knihy od pani Tuckove
Knihu hodnotím 3+ a připadá mi, že někdy méně je více. Autorka se určitě na zpracování tohoto tématu velice dobře připravovala, protože jde do důsledku v hledání podkladů z historie pro dané téma . Vesnice Bílá Voda v pohraničí a klášter v období 50. let v komunistickém režimu, kdy sem byly odsunuty řádové sestry z různých míst a mezi nimi i mladá řeholnice Evarista. A rok 2007 , kdy se sem přijde léčit, schovat se před světem a svými démony Lena. Jelikož nepatří k řádu, dostává za úkol udělat pořádek v pracovně a tím se dostává k různým dokladům, deníkům, zápisům, i velmi starým a začíná odkrývat minulost. Osudy lidí, krutý život řádových sester, které nemají zastání ani u vyšší církevní mocnosti,ale i jejich boj o zachování kláštera a víry. Katolická víra je svá a ženy zde mají přesné zařazení a hlavně na rozdíl od ostatního náboženství je založeno na celibátu a hromadění majetku a jeho vlastnictví.
Škoda, že místo věcných faktů, které se dají kdekoliv dohledat zde autorka nepopsala více o životě řeholnic v celém tomto období, o nesvobodě, ponižování žen ale i o jejich velké naději.
Tak nevím, jak to shrnout a hodnotit. Buď to teda má být reportážní nebo román. Celou dobu se to tváří, že je to spíš reportážní, podle skutečných událostí, i když autorka předesílá, že jde o román. Ve výsledku pak vysvětluje, kde čerpala fakta atd., aby na konci vysvětlila, že je to opravdu román. Ugh!?
Kdyby byla kniha reportážní a tedy měla vyšší vypovídací hodnotu, pak bych tu formu brala, ale jestli to má být román, tak proč nudit čtenáře takovou formou?
Ať je to tedy, jak chce, budu hodnotit jako román...
První půlku jsem ještě nějak přelouskala, snažila jsem si oblíbit alespoň nějakou postavu, což se mi jakžtakž podařilo. Ale druhá půlka mě už k uzoufání nebavila. A snad poslední čtvrtinu už jsem skoro ani nevnímala, jen jsem čekala, kdy už bude proboha konec.
Od autorky je to moje první kniha. Přes začátek Žítkovských bohyní jsem se nedostala, protože spisy, čísla jednací a zápisy tohoto typu mě nebavily. Mohla bych to přeskakovat, ale pak se mi zdá, že bych přeskakovala půl knihy, takže jsem ji přeskočila raději celou.
Jestli je podobným stylem jako tento "reportážní" "román" psané všechno, tak asi přeskočím i ostatní knihy. Takže mám na řadě k přeskočení ještě Gertu, kterou jsem původně chtěla číst. :)
Knihu jsem dočetla, i když mě zarazilo množství čtenářů, kteří to nedali :-). Oceňuji autorčinu práci, kterou vynaložila při zkoumání historických zápisů v archivech apod. U čtení některých pasáží mě překvapila brutalita, se kterou minulý režim pronásledoval věřící lidi. I přesto mně nakonec kniha vyzněla celkem pozitivně.
Štítky knihy
historie, dějiny náboženství ženy pro ženy řeholníci jeptišky oběti komunismu
Autorovy další knížky
| 2012 |  Žítkovské bohyně |
| 2022 | Bílá Voda |
| 2009 | Vyhnání Gerty Schnirch |
| 2014 |  Fabrika |
| 2018 | Vitka |
Asi som toto fakt nemal čítať na konci zimy v unavenej atmosfére covidu v rodine, kniha tak pôsobila o dosť temnejšie než bolo občas žiadúce. Hrubá buksa, ktorá budí rešpekt spracovaním, obálkou aj samotnou váhou. Keďže sa zásadne vyhýbam upútavkam, a anotácie čítam len do polky a vždy tým slabším okom, netušil som, že Kateřina Tučková je súčasná mladá autorka a prvé dni som bol v tom, že ma prozreteľnosť doviedla k akejsi českej klasike. Silná a pravdepodobne kontroverzná kniha, plná ženskej sily, mužskej slabosti a ducha ľudského, občas snáď aj svätého...
Veľké prekvapenie a silný zážitok.